Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Ivo Šťastný, 21.09.2005

Seznam obětí dle portálu CEVH MO ČR:
Rudolf Brousil, *20.2.1918, Praha, +20.10.1942, Ludwigsburg
Jan Čapka, *26.5.1909, Brno, +10.4.1942, Mauthausen
Petr Haas, major in mem., *28.3.1920, Brno, +13.6.1942, Derne (Tripolis)
Miloš Habrovec, *9.8.1919, Kuřim, +5.10.1944, Tišnov
Václav Haňka, podplukovník in mem., *7.11.1919, Sokolnice u Brna,+18.10.1942, poblíž Uxbridge, Velká Británie
Miloš Hudec, *18.6.1918, Lipovec, +24.1.1945
Vratislav Zdeněk, Kopřiva, *4.7.1919, Olomouc, +6.9.1941, Osvětim
Zdeněk Koželuha, *24.4.1917, Brno, +15.10.1942, Berlín
Ing. Karel Němec, *16.10.1898, Brno
Doc. RNDr. Bedřich Pospíšil, *25.9.1912, Bučovice, +27.10.1944, Brno
Josef Tesař, plukovník in mem., *19.4.1919, Horní Štěpánov, +10.12.1942, U Malty ve Středozemním moři
Josef Trakatsch, *12.2.1919, Bučovice, +20.4.1940, Neustadt

Pamětní deska Sergej Nikolajevič Vojcechovský

Autor: Ivo Šťastný, 21.09.2005

Sergej Nikolajevič Vojcechovský (28. října 1883 Vitebsk – 7. dubna 1951 Ozerlag) byl československý legionář a generál ruského původu.
Pocházel z ruské šlechtické rodiny, jeho předci působili jako důstojníci v carské armádě.
8. září 1917 se stal náčelníkem štábu střelecké divize čs. legií v Rusku.
Po odchodu většiny ruských důstojníků z legií a jejich nahrazení československými veliteli jako jeden z mála ruských velitelů v legiích zůstal a účastnil se bojů na Transsibiřské magistrále s Rudou armádou. Ke konci roku 1918 již v hodnosti generála bojoval proti bolševikům v rámci Kolčakovy armády. V roce 1920 odcestoval na Krym, kde se zařadil do Wrangelových vojsk v jejichž rámci se po porážce Rudou armádou podílel na evakuaci zraněných a nemocných do Istanbulu.
V roce 1921 odcestoval do Československa, kde se stal 1. května 1921 příslušníkem československé armády jako generál V. hodnostní třídy. Dne 20. ledna 1922 mu bylo uděleno československé státní občanství. V rámci československé armády stále povyšoval, v roce 1929 mu byla udělena hodnost armádní generál.
V době Mnichovské krize velel 1. armádě a podporoval boj proti Němvům. 1. dubna 1939 byl pensionován a zapojil se do činnosti odbojové organizace Obrana národa.
Po osvobození byl 12. května 1945 zatčen NKVD a jako československý občan zavlečen do Sovětského svazu. Zemřel 7. dubna 1951 v ústřední nemocnici gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese.
Jeho ostatky se údajně nacházejí v bezejmenném hrobě č. 4-36 na hřbitově u centrální nemocnice. Československá vláda proti jeho únosu, stejně jako proti únosu řady jiných ruských, ukrajinských aj. protikomunistických emigrantů do Sovětského svazu, nikterak neprotestovala.
Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský in memoriam Řád Bílého lva I. stupně.
(zdroj Wikipedie; další podrobnosti viz http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2877 )

Kameny zmizelých – rodina Redlich

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Šustáček, 09.09.2023

Julius a Klára Redlich byli manželé od roku 1913, Julius Redlich byl velkoobchodníkem. Marianne Fränzi Gorgeová byla jednou z jejich dvou dcer. Druhá dcera Liese Ruth Weigerová byla deportována 1.4.1942 do Piaski, kde později zahynula.
Kameny zmizelých na památku tří členů rodiny Redlich byly odhaleny 11.6.2023.
(více informací: Internetová encyklopedie dějin Brna – https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=2310)

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Ivo Šťastný, 01.11.2005

informace ke jménům Antonín a Antonie Bohatcovi:
Tkadlena, narozena v Brně-Židenicích. S maželem Antonínem, sestrou Františkou Dvorskou a dalšími se zapojila do pomoci našim výsadkářům ze skupiny Silver B. Ve svém domě v Řečkovicích ukrývali Jana Zemka a Vladimíra Škáchu. Při razii gestapa po atentátu na Heydricha se podařilo Bohatcovým se Škáchou uniknout a více než dva roky skrývat v Brně a Ostravě. Antonín Bohatec byl zatčen v prosinci 1944, ve vězení spáchal sebevraždu. Antonie Bohatcová a Vladimír Škácha i tentokrát gestapu unikli, spolu s Alžbětou Sommerovou, kterou ukrývali před transportem do koncentráku, zabarikádovali vstup do bytu a uprchli oknem.
3. ledna 1945 je přepadlo pět členů gestapa v Ostravě, Antonie Bohatcová využila zmatku a druhou Škáchovou pistolí tři gestapáky postřelila: prvního zasáhla do ledvin, druhého dvakrát do nohy, třetímu prostřelila plíce. Antonie Bohatcová a Vladimír Škácha byli následně bezvýsledně mučeni. Antonie Bohatcová byla na sklonku války i se sestrou a dalšími členy rodiny zavražděna v koncentračním táboře, Jan Zemek a Vladimír Škácha přežili. Zneškodnění tří gestapáků Antonií Bohatcovou patří mezi mimořádné, nicméně málo známé činy našeho protinacistického odboje.
(zdroj: https://www.facebook.com/skutecna.elita/ )

Hrob Josef Halám

Autor: Ivo Šťastný, 01.11.2005

Hrob Antonín Daniel

Autor: Ivo Šťastný, 01.11.2005

Hrob Antonín Motal

Autor: Ivo Šťastný, 01.11.2005

Hrob Miloš Navrátil, kenotaf Osvald Navrátil

Autor: Ivo Šťastný, 01.11.2005

Pilot Miloš Navrátil a pozorovatel Julius Láznik zahynuli dne 20.10.1928 při letecké nehodě u obce Svätý Jur na Slovensku. Při letu ve výšce 2000 m se jim ulomilo křídlo.
V týdeníku Slovák vyšel dne 28.10.1928 o nehodě tento článek: Letecké nešťastie pri Svätom Juri. Lietadlo sa počas letu zlomilo na dvoje a zapríčinilo pádom okamžitú smrť oboch svojich letcov. 20. okt. celé dopoludnie vajnorské lietadlá cvičily výškové lety. Tito lety konajú sa asi v 2000 m. výške. To je predpísaná výška. V takejto výške letelo i lietadlo typu A 11-2 letky č.6., ktoré riadil pilot Miloš Navrátil a ako pozorovateľ bol v lietadle slobodník aspirant Julius Láznik. Nad svätojurskými lúkami pravá polovička lietadla sa odlomila a v okamžiku sa celé lietadlo prevrátilo a ohromnou rýchlosťou letelo k zemi. Pastieri ešte zbadali, ako sa jedon z letcov usiluje dostať z trupu, ale pás, ktorým bol pripútaný, nemohol v tak krátkom čase odpásať. Lietadlo padlo.
Z trosiek trčala len jedna ruka a na polámaných trúbkach a plátne trocha krvi. Pastieri utekali na miesto, ale nebolo záchrany. Z trosiek nebolo možno vytiahnuť ani mrtvoly. Na tele jednoho nešťastníka ležal ťažký motor, ktorého jedna čiastka bola asi na štvrť metra zarytá do zeme. Túto tragickú udalosť sledovali z blízkej svätojurskej stanice, a ihneď zariadili potrebné záchranné práce. Vyslali na miesto nešťastia záchrannú skriňu i mužov ktorí boli na stanici. Náhodou na stanici bol i vojenský lekár, ktorý sa ihneď sobral na miesto nešťastia. Nepoznajúc však terén, zašiel do močariska a zapdnul do bahna. Len šťastnej náhode možno ďakovať, že sa ho podarilo okoloidúcim vytiahnuť z močariska.
V krátkom čase na mieste nešťastia boli četníci z okolitých dedín a asi o hodinu prišlo i záchranné auto vojenské. Naložili mrtvoly do automobilov a trosky lietadla odviezli do Vajnôr. Ako sa dozvedáme, lietadlo bolo úplne nové. Vojenskí odborníci krútia hlavou a nevedia si vysvetliť, ako sa to mohlo stať.

Další na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Hrob Josef Novotný

Autor: Petr Kudláček, 28.12.2021

Piloti por. Josef Novotný a npor. Karel Bělohradský zemřeli dne 21.7.1955 při letecké nehodě u obce Bezno, okr. Mladá Boleslav. Více o Josefu Novotném na stránkách internetové encyklopedie dějin Brna: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=35673

Další o jejich nehodě na stránkách Letecké badatelny: http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/256/, a Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republik

Hrob Antonín Jakab

Autor: Antonin Jakab, 15.08.2025

Plukovník v. v. Ing. Antonín Jakub
důstojník, účastník druhého zahraničního odboje, příslušník čs. paradesantních jednotek
narozen : 31.3.1920 Bratislava
zemřel: 18.10.1995 Bratislava

Plukovník v. v. Ing. Anton Jakub se narodil v bratislavské čtvrti Trnávka. Po maturitě nastoupil v roce 1940 na základní vojenskou službu. Odmítl bojovat po boku nacistického Německa proti Sovětskému svazu a místo odchodu na frontu se přihlásil ke studiu na Vojenské akademii, kterou absolvoval v letech 1941–1943.

V červenci 1943 byl proti své vůli nasazen na východní frontu. V říjnu téhož roku přešel se svou četou do sovětského zajetí a vstoupil do československé zahraniční armády v Sovětském svazu. Stal se příslušníkem 2. československé paradesantní brigády, v hodnosti poručík. Po osvojení sovětské výzbroje se zúčastnil bojů na Dukle. Bojoval rovněž v sestavě 1. čs. armády na Slovensku a byl během bojů raněn.

Po skončení války sloužil jako důstojník československé armády v Hostinném a Klášterci nad Ohří. V letech 1949–1953 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, kde následně působil jako profesor až do roku 1958. Od roku 1959 až do odchodu do důchodu předával své zkušenosti mladým důstojníkům na Vojenské vysoké škole technické v Brně.

Byl nositelem řady československých a sovětských vyznamenání. Zemřel v roce 1995 v Bratislavě, pochován je v Brně-Řečkovicích.
(zpracováno dle poznámek dipl. ekon. Karola Schwarce gen. mjr. v. v.)