Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Přemysl Pitter

Autor: Vladimír Štrupl, 24.06.2017

Přemysl Pitter, *21. června 1895, Praha-Smíchov, +15. února 1976, Curych. Český protestantsky orientovaný kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a sociální pracovník.
Založil Milíčův dům na Žižkově (dnes Mateřská škola Milíčův dům).
V mládí se naučil a později v mírovém hnutí podporoval i mezinárodní jazyk esperanto.
V roce 1964 jej Jad vašem prohlásil Spravedlivým mezi národy.
Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády. Zde prožil velké duchovní obrácení a stal se pacifistou a zbožným křesťanem. Tehdy slíbil Bohu, že jestli přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi. Za dezerci byl odsouzen k trestu smrti, kterému ale unikl. Z války se vrátil s onemocněním malárie a během léčby se stal vegetariánem.
Během 20. a 30. let 20. století se Pitter intenzivně věnoval propagaci pacifistických myšlenek, za což byl opakovaně soudně trestán a jím řízené spolky byly sledovány.
Na přelomu 30. a 40. let vystupoval proti antisemitismu a ve Sbratření publikoval články na obranu Židů. Za druhé světové války i přes přísný zákaz navštěvoval a podporoval židovské rodiny a jejich děti, za což byl vyslýchán gestapem, kde otevřeně přiznal, že Židům pomáhá, ale zatčen nebyl. Mnoho jeho spolupracovníků však skončilo v koncentračních táborech, někteří se odtamtud už nevrátili.
Po osvobození byl jmenován členem sociální komise České národní rady a zorganizoval akci Zámky (1945–1947): ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později Pitter, který ostře kritizoval nelidské zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých koncentračních táborech na Němcích, zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel, což mu vyneslo značné potíže, nenávist ze strany řady Čechů, vyloučení ze sociálně-zdravotní komise a dokonce obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti.
Po únorovém převratu začal být Pitter i se svými spolupracovníky pronásledován. Olze Fierzové, která odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry, již nebyl povolen vstup do země. Na Milíčův dům byla státem uvalena nucená správa, byly omezeny jeho výchovné funkce a v roce 1951 musel Pitter odejít z funkce jeho ředitele. Od roku 1950 navíc musel čelit setrvalému zájmu Státní bezpečnosti. Dne 26. srpna 1951 proto s pomocí Fierzové a přátel uprchl do západního Německa.
V Německu začal spolupracovat s BBC a Svobodnou Evropou (později ještě s římským rozhlasem). Od roku 1952 do roku 1962 poskytoval z pověření Světové rady církví pastorační a sociální služby běžencům v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Jeho zásluhou je nám zachován „Husův dům" a byl postaven pomník na historickém místě upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v Kostnici. Byl jedním z hlavních iniciatorů uchování těchto významných míst, jedním z organizátorů jak peněžních sbírek, tak hledání nejen finančních prostředků mezi emigrantskými i německými příznivci, ale i při zakoupení domu a místa pro pomník.
Ocenění:
1964 – Spravedlivý mezi národy
1973 – Záslužný kříž I. třídy Spolkové republiky Německo (za pomoc německým dětem)
1975 – Čestný doktorát teologie univerzity v Curychu
1976 – Medaile od sudetoněmecké evangelické Johannes Mathesius Gesellschaft (in memoriam)
1991 – Řád TGM I. třídy in memoriam
Zdroj: Wikipedia.org
V Praze 3 je po něm pojmenována ulice.

Pamětní deska Oběti 2. světové války

Autor: Tomáš Sehnalík, 02.02.2012

Pamětní deska Oběti 2. světové války

Autor: Tomáš Sehnalík, 02.02.2012

Pamětní deska Oběti 2. světové války

Autor: Tomáš Sehnalík, 02.02.2012

Pamětní deska František Kubla

Autor: Josef Kareš, 15.04.2011

Pamětní deska Miroslav Šlajer

Autor: Josef Kareš, 08.05.2011

Pamětní tabule Jaroslav Seifert

Autor: Jiří Padevět, 18.01.2022

Jaroslav Seifert podepsal Chartu 77 v roce 1977 a komunistický režim okamžitě omezil jeho publikační možnosti.
(zdroj: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1114 )

Kameny zmizelých - rodina Weiglova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Padevět, 18.01.2022

Regina a Karel Weiglovi byli do Ghetta Terezín deportováni 3.8.1942 transportem AAw. Do Malého Trostince byli deportováni 8.9.1942 transportem Bk a zřejmě zavražděni bezprostředně po příjezdu. Z 1000 osob tohoto transportu se konce války dožili tři lidé.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/132056-regina-weiglova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/132037-karel-weigl/ )

Kameny zmizelých - Irma Finková

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Padevět, 18.01.2022

Irma Finková byla do Ghetta Terezín deportována 23.7.1942 transportem AAt. Do Malého Trostince byla deportována 25.8.1942 transportem Bc a nejspíše zavražděna bezprostředně po příjezdu. Z tohoto transportu se z 1000 deportovaných konce okupace dožil jediný člověk.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/83889-irma-finkova/ )

Pomník Ryszard Siwiec

Autor: Vladimír Štrupl, 24.06.2017

V roce 2001 prezident ČR Václav Havel posmrtně vyznamenal R. Siwiece Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně. Jeho rodina odmítla 4. září 2003 přijmout vyznamenání od polského prezidenta Aleksandra Kwaśniewského z postkomunistické strany Svaz demokratické levice. V roce 2006 byl R. Siwiec vyznamenán také slovenským prezidentem Ivanem Gašparovičem, a to Řádem bílého dvojkříže třetí třídy. V prosinci 2008 byla po Siwiecovi pojmenována ulice na pražském Žižkově, v níž má své sídlo Ústav pro studium totalitních režimů. V této ulici byl 20. srpna 2010 hrdinovi odhalen pomník, jehož autorem je polský umělec Marek Moderau.
Více informací zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ryszard_Siwiec