Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Drahomír Vaňura

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

*8.3.1915 Moravské Bránice – †2.11.1944 Bahníky; příslušník čs. zahraniční armády ve Francii a Velké Británii, parašutista skupiny MANGANESE, národnost česká; vzdělání: obecná škola ve Zvolenu, 4 třídy gymnázia ve Zvolenu, vyučen elektromontérem v Novém Městě nad Váhem, Vyšší elektrotechnická škola v Bratislavě (1934–1939)
vyznamenání a pocty
Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB,
Československý válečný kříž 1939 in memoriam,
Československá vojenská medaile Za chrabrost in memoriam
v roce 1948 povýšen do hodnosti nadporučíka spojovacího vojska in memoriam
Po vyhlášení samostatného Slovenska se vrátil na Moravu, kde pracoval jako montér Západomoravským elektráren (ZME) v Oslavanech. V prosinci 1939 opustil ilegálně protektorát a dostal se do Francie k čs. zahraniční armádě. Později ve Velké Británii se hlásil do řad parašutistů a v roce 1943 byl zařazen již v hodnosti četaře aspiranta - radiotelegrafista s radiovou stanicí MARIENKA - do výsadkové skupiny MANGANESE (spolu s rotným Františkem Bírošem - velitel a radiotelegrafista a rotným Štefanem Košinou). Ze základny v jižní Itálii byli vysazeni v noci z 9. na 10.6.1944 na Slovensku v katastru obce Veĺké Uhrovce, okr. Topoĺčany. Při seskoku ztratili kontejner s vysílačkami, ale podařilo se jim kontaktovat odbojové hnutí a nalézt úkryt. Následně působili v Brezovej pod Bradlom a v Bratislavě. Od konce června 1944 spolupracovali s tajnou vojenskou radou v čele s pplk. Janem Golianem. Později se jedna ze stanic našla, ale generál Golián povolil její provoz až po zahájení SNP. MARIENKA pracovala až do 28.10.1944 a za tu dobu přijala a vyslala desítky důležitých depeší. Když bylo povstání poraženo, ustupovali společně s generály Rudolfem Viestem a Janem Golianem na Donovaly, odkud se chtěli dostat do Detvanské vrchoviny. V noci z 1. na 2.11.1944 byli Drahomír Vaňura a František Biroš zatčeni při zátahu německé jednotky v dolině Sopotnica při Sv. Ondreji a příštího dne oba zastřeleni u obce Bahníky. Třetí člen výsadku, Štefan Košina, přežil.
Po válce byly ostatky Drahomíra Vaňury exhumovány a s vojenskými poctami pohřbeny 28.9.1945 na Ústředním hřbitově v Brně, ve skupině 25e, hrob č. 43. Dne 28. listopadu 1952 byl D. Vaňura exhumován (přes protesty rodiny) a nově uložen v čestné skupině 56a, hrob č. 81.
Ing. Miroslav Čársky poskytl dne 19.12.2011 pro naši encyklopedii text své studie, kterou zde s jeho laskavým svolením uveřejňujeme v plném znění. Autorovi děkujeme.
Ing. Miroslav Čársky:
Príspevok k histórii výsadku Manganese
Západný zahraničný odboj za druhej svetovej vojny bol po roku 1989 historikmi, ale aj nadšencami tohto vedného oboru podrobne preskúmaný a publikovaný ako v tlači tak aj v televízii a hlavne vo fenoméne dneška – internete. No nech je archívny výskum akokoľvek podrobný, vždy sa nájdu dokumenty, ktoré dopĺňajú a poodhaľujú minulosť. Obyčajne sa nájdu na takých miestach, kde by ich nikto nehľadal a pri výskumoch zameraných na celkom inú oblasť. Tento Murphyho zákon najčastejšie poznáme z domácnosti, keď hľadáme trenírky a nájdeme stratený snubný prsteň. Mne sa stalo niečo podobné, pri štúdiu v Národnom archíve v Bratislave. Nenašiel som prsteň, ale....
Výsadok Manganese, či skôr operácia Manganese bola jedna z mála akcií londýnského vedenia odboja zameraná na Slovensko. Padákový strelci z tohto výsadku mali za úlohu spojiť sa s predstaviteľmi Slovenskej armády pripravujúcimi proti nemecké vystúpenie na Slovensku a podávať situačné správy. Skupina mala byť vysadená poblíž Piešťan, no chybou navigácie veliteľ rotný František Bíroš, zástupca rotný Štefan Košina a čat. asp. Drahomír Vaňura dopadli na zem pri Veľkých Uherciach. Vo výstroji mali dva vysielacie komplety s názvom Marienka. Skupine sa úloha podarila. Po určitých ťažkostiach a bez vysielačiek nadviazali kontakt s plk. Jánom Golianom. Žili v Banskej Bystrici, odkiaľ vysielali. Po vypuknutí povstania ich spojenie s Londýnom bolo každodenné. Po potlačení povstania ustúpili so štábom gen. Viesta do hôr. V noci 1. 11. 1944 v doline Sopotnice bol Bíroš s Vaňurom zajatý nemeckými oddielmi a nasledujúci deň zastrelení poblíž osady Bahníky. Košinovi sa podarilo vyhnúť zajatiu a pridať sa k partizánom, u ktorých bol až do konca vojny. Podľa oficiálnych zdrojov výsadkári po pristáti poblíž v Uheriec vysielačky nenašli.
Našiel sa však list prednostu Ústredne štátnej bezpečnosti Dr. Beňušky zo dňa 14.júna 1944 adresovaný ministrovi vnútra A. Machovi, ktorý citujem:
Dňa 10. júna1944 dostal tunajší úrad telefonickú zprávu, že vo Veľkých Uherciach bol najdený na okraji lesa jeden letecký padák, pri ktorom bola pribalená rádiovysielačka a rozličná výstroj pre padákového strelca.
Na miesto činu bol vyslaný orgán tunajšieho úradu, ktorý zistil, že dňa 10. júna 1944 hliadka žandárskej stanice z Baťovian uvidela asi okolo 12.00 hod. na okraji lesa zhromaždených viacerých ľudí, ktorí si tu niečo prehliadali. Žandárska hliadka ihneď odišla na označené miesto a zistila, že v záhrade správcu lesov firmy Thonet Augustína Pevného, nachádza sa jeden veľký letecký padák strakatej farby, jedna letecká kombinéza, jeden obal a v ňom zabalený žltý kufor, v ktorom kufri sa nachádza radioprijímacia a vysielacia stanica. Okrem týchto vecí nachádzal sa pri padáku baťoh, v ktorom bolo prádlo, svetor, jedny žlté topánky, suchary, syr, cigaretové papierky, konzerva a kúsok čokolády. Zbrane, alebo nejaké písomnosti na mieste najdené neboli.
Vyšetrovaním, ktoré bolo prevedené organom tunajšieho úradu, za spolupráce žandárskej stanice v Baťovanoch, bolo zistené, že v noci zo dňa 9. a 10. júna 1944 medzi 23 až 2 hod. krúžily, resp. preletovaly nad Veľkými Uhercami lietadlá neznámeho pôvodu. Podľa hukotu bolo pozorovať, že lietadlá letely dosť v nízkej polohe. Roľníci Pavol Kováč a Michal Kovácz Veľkých Uheriec, strážili spomenutej noci svoje polia, aby im diviaky nerozrývaly zemiaky. Pri strážení, založili si roľníci oheň. Asi o 24 až 1.30 hod., spozorovali roľníci letieť smerom od Veľkého poľa lietadlo neznámej značky, ktoré nad obcou sostúpilo až do výšky 2.000–3.000 metrov. Roľníci spozorovali, že od lietadla sa odpútal nejaký predmet vyzerajúci ako mužský klobúk. Predmet sosadoval smeromk zemi a lietadlo vyletelo do výšky a odletelo preč.
Taktiež sa prihlásila žandárom istá Mária Adamcová, 73 ročná starena z Veľkých Uheriec a udala, že bola v lese zbierať drevo a keď sa z lesa vracala domov, uvidela na jednom strome veľkú, hnedú plachtu, z ktorej vysely nejaké biele šnúry. Žandári spolu s tunajším orgánom odobrali sa na označené miesto, avšak spomínané plachty – čo bol pravdepodobne taktiež letecký padák na strome už nebolo.
Podľa zistených okolností, neznáme lietadlo, ktoré priletelo nad Veľké Uherce, shodilo tu asi dvoch padákových strelcov, z ktorých jeden bol vystrojený aj vysielačkou. Padákový strelec, ktorý dopadol do záhrady správcu lesov Augustína Pevného, nechal celú výstroj v záhrade a sám odišiel na neznáme miesto. Druhý padákový strelec, ktorý sosadol v lese na strom, do rána sa ukrýval niekde v lese a ráno prišiel na miesto, kde sosadol, stiahol so stromu zachytený padák, ktorý potom niekde ukryl a sám sa vzdialil na neznáme miesto. Nie je tiež vylúčené, že niektorý z okolitých občanov padák na strome spozoroval, tento potom stiahol a odniesol.
Keďže bolo podozrenie, že v okolí zosadlo viacero padákových strelcov, bolo prehliadnuté okolie Veľkých Uheriec, či tu padákový strelci nezanechali ďalšie padáky, alebo či tieto neboly niekde na okolí zakopané, ale nič nájdené nebolo.
Vysielačka, ktorá bola nájdená, je ručnej výroby, skladá sa z anglických a amerických súčiastok a nápisy na nej sú české. Je pravdepodobné, že vysielačka bola vyrobená niekde v Anglicku a potom boli s ňou neznámi padákový strelci vyslaní na Slovensko, aby odtiaľto podávali správy. Prečo padákový strelec zanechal vysielačku na mieste soskoku, nebolo možné zistiť.
Vo veci sa vedie ďalšie stopovanie a prípadný pozitívny výsledok dovolím si Vám svojho času hlásiť
N a stráž!

Prednosta ÚŠB:
Dr. Beňuška v.r.

Doktor Bešňuška okrem tohto zanechaného svedectva položil aj za mňa otázku: Prečo? Čo sa stalo, že jeden z trojice (a ktorý?) po dopade na zem, vyzliekol kombinézu, nechajúc vysielačku a svoje osobné veci na mieste, preskočil plot záhrady a zmizol v tme? Bol v strese, alebo sa cítil reálne ohrozený? Ale kým? Dopadol vedľa medveďa? Otázka na otázku a žiadna odpoveď. Utešujem sa, že snáď niekto niekedy zodpovie aj tieto otázky.
(zdroj: Martin Reichl: Cesty osudu, Národný archív Bratislava, ÚŠB, krabica S.)
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5740)

Hrob Milan Genserek

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

*24.11.1922 Brno – †16.4.1945 Brno, Kounicovy koleje, bydliště Brno, V aleji 33 (dnes třída Kpt. Jaroše), vzdělání III. reálné gymnázium v Brně (ukončil v květnu 1941) zaměstnání smluvní úředník Zemských výzkumných úřadů zemědělských v Brně; člen Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Brno I); vyznamenání a pocty - Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Pracovním úřadem byl nuceně přidělen do železářského průmyslu ve Vídni. Onemocněl, nakonec uznán za nemocného a vrátil se do Brna do původního zaměstnání. Intenzívně se věnoval odbojové činnosti v III. úderné rotě partyzánské skupiny generála Luži. V květnu 1944 zatčen, ale z jedoucího rychlíku u Letovic při transportu do Pardubic vyskočil otevřeným oknem vlaku, poté žil v ilegalitě. Zatčen 24. února 1945 ve Skaličce u Tišnova, převezen do Brna do Kounicových kolejí. Ranou do týla byl zastřelen spolu s dalšími vězni Kounicových kolejí zatčenými pro partyzánskou činnost. Popravy probíhaly na tzv. písečku ve dnech 14. až 18. dubna 1945, zastřelené odváželo gestapo bez označení do Krematoria města Brna, později je zakopávali také do země.
Rodiče Genserkovi po válce pátrali po svém nejmladším synovi, až zcela náhodou 19. června 1945 poznal otec syna v otevřeném hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.
osoba na objektech: pomník: Hroznová 2/01; pamětní deska: Kounicova 20-22/01; náhrobník: Vídeňská 96, skupina 56a/06
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=905)

Hrob Miloš Kostečka

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

Hrob Vladimír Blažka

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

*12.12.1920 Olešnice na Moravě – †14.4.1945 Brno, Kounicovy koleje, bydliště Brno, Suchá 4 (dnes Zubatého), člen Sokol Brno II
Popravy byly vykonávány na tzv. písečku, kdy vězni zatčení pro partyzánskou činnost, byli stříleni ve dnech 14.–18. 4. 1945 ranou do týla na dvoře Kounicových kolejí, kam byla navezena za tímto účelem vrstva písku.
Vladimír Blažka byl účastníkem Slovenského národního povstání, s partyzány přešel na Moravu, poté pracoval jako partyzánská spojka pod krycím jménem „poručík Poruba“. Vladimír Blažka, především společně s Aloisem Bauerem, koncem prosince 1944 zastřelili v Brně SS Hauptsturmführera Goltzera. Jméno Blažky při vyšetřování prozradil Ing. Tišnovský, který byl zatčen někdy počátkem března 1945. Z toho vyplývá, že Blažka byl zatčen také někdy v březnu 1945. Všichni jsou řazeni do odbojové skupiny NRA. Původně pohřben v čestné skupině 25e, v roce 1946 přeneseny jeho ostatky do čestné skupiny 56a. Někdy se objevuje jeho příjmení v podobě Blažek.
osoba na objektech. pamětní deska Francouzská 87/02, pamětní deska Mozartova 1/03, náhrobník Vídeňská 96, skupina 56a/06
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3541)

Bratranci Alois Bauer a Vladimír Blažka patřili k účastníkům domácího protinacistického odboje, kteří se rozhodli sprovodit ze světa příslušníka SS. Bylo to ve středu 7. února 1945, kdy před osmou hodinou večerní vyšel ze své kanceláře na dnešní Třídě kpt. Jaroše August Gölzer, člen SS, který zastával funkci Hauptsturmführera. Gölzer pak ze své úřadovny zamířil do svého bytu, který se nacházel v nárožním domě na ulici Nerudova a Kounicova. Na jeho cestě domů se za ním však připojil Blažka s Bauerem s jasným cílem v příhodný okamžik ho zlikvidovat. Když Gölzer dorazil až ke svému domu, vypálili na něj atentátníci několik ran. Dodnes jsou na fasádě domu vidět stopy od kulek. Zraněného Gölzera odtáhla jeho manželka do chodby domu a následně přivolala pomoc. Sanitka pro Gölzera dorazila až po dvou hodinách a odvezla jej na Žlutý kopec, kde byl podroben operaci. V noci však Gölzer umírá. Ačkoliv do konce války zbývaly přesně tři měsíce, nemohli nacisté tento atentát na člena SS přejít bez povšimnutí. Vždyť se po Heydrichovi jednalo a druhého nejvyššího představitele nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava, na kterého byl uskutečněn atentát a v pořadí čtvrtého v celoevropském kontextu! Původní záměr Blažky a Bauera však byl mnohem ambicióznější. Jejich skutečným cílem totiž měl být samotný kriminální rada brněnského Gestapa Otto Koslowski. Gestapo rozjelo po atentátnících okamžitě pátrací akci, během které bylo zatčeno několik osob. V podstatě náhodou se nakonec Gestapu podařilo atentátníky vypátrat. Není potřeba popisovat, co s nimi pak Gestapo v Kounicových kolejích během výslechů dělalo. Kdyby se atentát uskutečnil dříve, plánovali nacisté udělat veřejnou popravu atentátníků přímo na místě činu na Nerudově ulici. Takto je v zrychleném procesu zastřelil v Kounicových kolejích 14. dubna, tedy dva týdny před osvobozením Brna.
(zdroj: Michal Doležel)

Hrob Alois Bauer

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

*23.5.1926 – † 4.4.1945 Brno, Kounicovy koleje,
Popravy byly vykonávány na tzv. písečku, kdy vězni zatčení pro partyzánskou činnost, byli stříleni ve dnech 14.–18.4.1945 ranou do týla na dvoře Kounicových kolejí, kam byla navezena za tímto účelem vrstva písku.
Alois Bauer, především společně s Vladimírem Blažkou, koncem prosince 1944 zastřelili v Brně SS Hauptsturmführera Goltzera. Jsou řazeni do odbojové skupiny NRA.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12015)

Bratranci Alois Bauer a Vladimír Blažka patřili k účastníkům domácího protinacistického odboje, kteří se rozhodli sprovodit ze světa příslušníka SS. Bylo to ve středu 7. února 1945, kdy před osmou hodinou večerní vyšel ze své kanceláře na dnešní Třídě kpt. Jaroše August Gölzer, člen SS, který zastával funkci Hauptsturmführera. Gölzer pak ze své úřadovny zamířil do svého bytu, který se nacházel v nárožním domě na ulici Nerudova a Kounicova. Na jeho cestě domů se za ním však připojil Blažka s Bauerem s jasným cílem v příhodný okamžik ho zlikvidovat. Když Gölzer dorazil až ke svému domu, vypálili na něj atentátníci několik ran. Dodnes jsou na fasádě domu vidět stopy od kulek. Zraněného Gölzera odtáhla jeho manželka do chodby domu a následně přivolala pomoc. Sanitka pro Gölzera dorazila až po dvou hodinách a odvezla jej na Žlutý kopec, kde byl podroben operaci. V noci však Gölzer umírá. Ačkoliv do konce války zbývaly přesně tři měsíce, nemohli nacisté tento atentát na člena SS přejít bez povšimnutí. Vždyť se po Heydrichovi jednalo a druhého nejvyššího představitele nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava, na kterého byl uskutečněn atentát a v pořadí čtvrtého v celoevropském kontextu! Původní záměr Blažky a Bauera však byl mnohem ambicióznější. Jejich skutečným cílem totiž měl být samotný kriminální rada brněnského Gestapa Otto Koslowski. Gestapo rozjelo po atentátnících okamžitě pátrací akci, během které bylo zatčeno několik osob. V podstatě náhodou se nakonec Gestapu podařilo atentátníky vypátrat. Není potřeba popisovat, co s nimi pak Gestapo v Kounicových kolejích během výslechů dělalo. Kdyby se atentát uskutečnil dříve, plánovali nacisté udělat veřejnou popravu atentátníků přímo na místě činu na Nerudově ulici. Takto je v zrychleném procesu zastřelil v Kounicových kolejích 14. dubna, tedy dva týdny před osvobozením Brna.
(zdroj: Michal Doležel)

Hrob Ladislav Reis

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

Zatčení byli postřílení podle zásad tzv. Sonderbehandlung, tj. bez soudního řízení. Popravováni byli ranou do týla. Zastřelené odváželi bez označení do krematoria, později je též zakopávali do země. U všech se nepodařilo zjistit jména.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=862)

Hrob Alois Klein

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

Alois Klein, nar. 9.12.1911, partyzán. (zdroj databáze CEVH MO ČR)

Hrob Obětí 2. světové války

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

3 náhrobní desky se stejným textem; CEVH: CZE-6203-12381, CZE-6203-12384, CZE-6203-12386
Zatčení byli postřílení podle zásad tzv. Sonderbehandlung, tj. bez soudního řízení. Popravováni byli ranou do týla. Zastřelené odváželi bez označení do krematoria, později je též zakopávali do země. U všech se nepodařilo zjistit jména.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=862)

Hrob Oběti 2. světové války

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

Zatčení byli postřílení podle zásad tzv. Sonderbehandlung, tj. bez soudního řízení. Popravováni byli ranou do týla. Zastřelené odváželi bez označení do krematoria, později je též zakopávali do země. U všech se nepodařilo zjistit jména.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=862)

Hrob Petr Fjodorovič Zakrucenko

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005

Zatčení byli postřílení podle zásad tzv. Sonderbehandlung, tj. bez soudního řízení. Popravováni byli ranou do týla. Zastřelené odváželi bez označení do krematoria, později je též zakopávali do země. U všech se nepodařilo zjistit jména.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=862)