generálmajor v.v. Otmar Kučera
* 13.7.1914 (Brno-Juliánov)† 6.6.1995 (Brno)
Otmar Kučera se v Brně vyučil strojním zámečníkem, ale dobrovolně se přihlásil k letectvu. Protože neměl maturitu, čekala jej poddůstojnická dráha.
Nejprve v letech 1933-1935 prodělal výcvik ve Škole pro odborný dorost letectva v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po absolvování jej 1.8.1935 přidělili k 8. pozorovací letce Leteckého pluku 2 Dr. Edvarda Beneše do Olomouce. Létal zde především na dvoumístných pozorovacích dvouplošnících Letov Š-328. Dále si zvyšoval leteckou kvalifikaci, absolvoval kurz nočního létání, a nakonec ještě úspěšně završil stíhací výcvik. Jako délesloužící četař poté až do okupace létal v Olomouci u 36. stíhací letky, vyzbrojené standardními stíhacími dvouplošníky Avia B-534.
Okupovanou vlast opustil 29.12.1939. Složitou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do libanonského Bejrútu, který byl pod francouzskou správou. Na lodi Providence se pak přes Egypt a Alžírsko přeplavil do metropolitní Francie. Po déle než dvouměsíčním útěku byl 3.3.1940 prezentován na československém konzulátu v Marseille. Jako letec byl odeslán k čs. letecké skupině v táboře v jihofrancouzském Agde a následně na letiště Bordeaux-Mérignac. Přeškolení na francouzskou techniku však již nestihl, neboť Francie se záhy zhroutila. Na palubě polské uhelné lodi se mu 18.6.1940 podařilo opustit Francii a odplul do Velké Británie.
Do přístavu Falmouth dorazil 22.6.1940. Byl přijat do svazku RAF VR a povýšen do hodnosti Sergeant. Krátce poté, 18.9.1940, odjel k 6. OTU (Operation Training Unit) do Sutton Bridge, kde absolvoval operační výcvik na Hurricanech. Poté zamířil 5.10.1940 (podle jiného zdroje 5.11.1940) ke své první bojové jednotce, britské 111. stíhací peruti, operující ve Skotsku. Společně s ním u ní sloužila i celá řada dalších Čechoslováků, např. Sgt Miloslav Mansfeld či Sgt Josef Příhoda, kteří se v budoucnu měli – stejně jako on – stát stíhacími esy.
Se slavnou Treble One se zúčastnil závěrečné fáze bitvy o Británii a dobyl u ní svá první vítězství – dva sestřely jisté a jeden letoun poškozený. Jeho první obětí se stal průzkumný Heinkel He 111 W.Nr. 5456, A6+WH od 1.(F)/120, který společně s P/O Peterem Simpsonem a Sgt Miloslavem Mansfeldem sestřelil 13.11.1940. Stroj pilotovaný Oblt. Albrechtem Führmannem pohřbili v Severním moři.
Po půlroce, konkrétně 15.4.1941, jej přeložili k 312. čs. stíhací peruti, k jejímuž tehdejšímu věhlasu přispěl nemalou měrou. Nejlépe se to projevilo v červnu a červenci 1941 v rámci ofenzívních operací, které prováděla na Hurricanech Mk.IIB v rámci Kenleyské letky. U Třistadvanáctky zvýšil své skóre o další tři sestřely jisté a jeden pravděpodobný.
Již tehdy jeho pilotní schopnosti, agresívní styl boje a dosažené výkony vzbuzovaly pozornost a respekt britských nadřízených. Proto jej již 12.7.1941 velitel základny v Kenley navrhl k udělení Záslužné letecké medaile (DFM). Návrh však neprošel, údajně kvůli příliš krátké angažovanosti v operační činnosti.
Otmar Kučera setrval u Třistadvanáctky téměř na den přesně rok a 14.4.1942 jej – již jako novopečeného Pilot Officera – přemístili k Třistatřináctce, bojující nad okupovanou Evropou na Spitfirech Mk.VB ve svazku elitní a značně vytížené Hornchurchské letky. Jeho příchod k této jednotce, která při sweepech (přepadových letech nad nepřátelské území) již získala značnou proslulost, znamenal její kvalitativní posílení. I zde zakrátko zvýšil své skóre.
Po absolvování předepsaného dvousethodinového operačního turnusu odešel 22.6.1942 na zasloužený odpočinek. Strávil jej na výcvikovém oddělení Inspektorátu čs. letectva v Londýně. V té době jej také zastihla zpráva o povýšení do hodnosti Flying Officer (září 1942) a především o udělení prestižního Záslužného leteckého kříže (DFC). V návrhu na jeho udělení velitel 313. perutě S/Ldr Jaroslav Himr napsal:
„Tento důstojník je vynikající denní i noční stíhač a vždy prokazuje vynikající statečnost a schopnost vedoucího roje při útočných operacích nad okupovaným územím. V průběhu 35 sweepů zničil tři nepřátelské letouny, další dva zničil pravděpodobně a jeden poškodil. Dlouhodobě prokazuje konzistentní oddanost službě a nadšení pro akce proti nepříteli.“
Slavnostní udělení vysokého vyznamenání DFC proběhlo 23.10.1942 v Churchstantonu před nastoupenou 313. perutí. Kromě něj tehdy DFC obdrželi F/O Václav Jícha a P/O Josef Příhoda.
Druhý operační turnus nastoupil 1.1.1943, kdy se opět vrátil k 313. peruti. Opět následovaly další sweepy nad nepřátelským územím, zejména nad Bretaní, která byla nejčastějším cílem tehdejších ofenzívních operací československé letky.
Ve Velké Británii vyspěl ve vynikajícího stíhače s vrozenými velitelskými vlohami. V důsledku absence formálního velitelského školení byl proto odeslán do příslušného kurzu u Fighter Leaders School v Milfieldu (17.5. až 8.6. 1943). Po návratu byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a ke dni 1.9.1943 byl pověřen velením nad B-letkou. Vedl ji obdivuhodným stylem a v nové funkci dobyl i své poslední vzdušné vítězství, když 27.9.1943 v okolí letiště Conches ve Francii sestřelil stíhací Fw 190.
Druhý operační turnus završil před invazí, konkrétně k 1.5.1944. V rámci odpočinku se stal operačním důstojníkem u štábu 19. sektoru 2. taktické letecké armády (2nd TAF), jemuž tehdy podléhala i 134. československá stíhací letka (No 134 Czechoslovak Fighter Wing). Mezitím se ještě stačil v Paddingtonu oženit s elegantní dvacetiletou Alexandrou Olmerovou, dcerou předválečného československého pracovníka britského velvyslanectví v Praze a v té době zaměstnance kanceláře prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Londýně.
Do třetího turnusu operační činnosti se znovu zapojil po půlroce – 15.11.1944. Tehdy byl povýšen do hodnosti Squadron Leader a jmenován velitelem 313. peruti, kterou na Spitfirech Mk.IX vodil do akcí nad hroutícím se Německem až do konce války. Byl tak jedním z hrstky těch, kteří se stali veliteli peruti bez dosažení maturity. Předepsané vzdělání si však posléze doplnil – dne 25.3.1945 úspěšně odmaturoval na československé státní reálce v Llanwrtyd Wells ve Walesu.
Válečná činnost Otmara Kučery byla úctyhodná. Nalétal bezmála tři operační turnusy, konkrétně 550 operačních hodin, z toho 231 při celkem 130 sweepech nad nepřátelským územím. Jeho osobní skóre se vyšplhalo na sedm jistých sestřelů (z toho dva ve spolupráci), jeden sestřel pravděpodobný a jeden letoun poškozený.
Do osvobozené vlasti se vrátil 13.8.1945, kdy svou 313. peruť přivedl na pražskou Ruzyni. Českoslovenští letci z Velké Británie byli tehdy uvítáni jako národní hrdinové.
Po skončení války byly čs. letecké jednotky, které se vrátily z fronty, reorganizovány do nově ustavené struktury poválečného letectva. Kučerova 313. peruť se stala základem pro postavení 3. letecké divize v Brně, která byla složena ze stíhacích Leteckých pluků 7 a 8. Létaly na své poslední válečné výzbroji, tj. na Spitfirech LF.Mk.IXE, v Československu označených jako S-89. Kpt. Otmar Kučera byl k 16.1.1946 ustanoven do funkce zástupce velitele Leteckého pluku 7 Invasního (velitelem pluku byl mjr. let. Miroslav Diviš). Současně zastával funkci důstojníka pro osobní záležitosti u 3. letecké divize (9.7. až 4.11. 1946) a od 15.11.1946 vedl výcvik pilotů 3. letecké oblasti jako velitel její cvičné letky. Dnem 6.9.1948 – již v hodnosti majora – byl ustanoven do funkce velitele leteckého pluku 7 Invasního, mezitím přezbrojeného na Avie S-199 (čs. rekonstrukce a motorová varianta německého Messerschmittu Bf 109G-10).
Ani Otmaru Kučerovi se nevyhnuly poúnorové čistky a perzekuce, které postihly západní letce jako celek. Dne 15.1.1949 byl pod záminkou služební cesty na osvětové oddělení Hlavního štábu v Praze zatčen a uvězněn v neblaze proslulém „domečku“ na Loretě, tj. ve vyšetřovací věznici 5. odd. (ObZ) v Kapucínské ulici č. 2/214 v Praze na Hradčanech. Po několikaměsíční vyšetřovací vazbě stanul 3.6.1949 přes senátem Státního soudu v Brně. Mjr. Otmar Kučera byl sice pro nedostatek důkazů osvobozen, ale přesto byl k 1.11.1949 z armády propuštěn a o rok později i degradován.
Poté následovala dlouhá kalvárie, společná pro naprostou většinu letců, kteří za války bojovali v RAF. Přes noc byl s rodinou exekučně vystěhován z Brna a dlouhou dobu pak musel vzít zavděk nekvalifikovanou, manuální, špatně placenou prací. Nejprve kopal štěrk u Stavebních závodů Brno, poté pracoval také jako závozník a řidič. Po incidentu s „kádrovákem“ přešel jako izolatér do družstva Izola.
V roce 1963 byl částečně rehabilitován a byla mu navrácena hodnost, povýšen na podplukovníka. V roce 1990 byl povýšen na plukovníka a o dva roky později byl vyznamenán nově zřízeným Řádem M. R. Štefánika III. tř. Dne 7. března 1993 byl povýšen na generálmajora.
V té době již však byl velmi vážně nemocen. Ani lékařská péče, ani péče rodiny – manželky s dcerou – nestačily na zákeřnou rakovinu. V ranních hodinách 6.6.1995 generál Otmar Kučera zemřel ve věku 81 let. Poslední rozloučení s ním proběhlo za velké účasti válečných i aeroklubových pilotů a široké brněnské veřejnosti 16.6.1995 v brněnském krematoriu.
Vyznamenání československá:
– 5× Čs. válečný kříž 1939 (2× 1941, 1942, 1944, 1945)
– 3× Čs. vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem (1941, 1943, 1946)
– Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně (1946)
– Pamětní medaile čs. zahraniční armády (se štítky F a VB)
– odznak Zasloužilý vojenský letec (1968)
– Čestný odznak čs. vojenského pilota (1990)
– Řád M. R. Štefánika III. stupně (1992)
Vyznamenání britská:
– Distinguished Flying Cross (DFC, Záslužný letecký kříž) – 29.9.1942
– The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp
– Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp
– Defence Medal
– War Medal
Jiné pocty:
– Čestný občan města Brna (in memoriam 1998)
– pojmenovaná ulice: Kučerova (Praha 14 – Černý Most, od roku 1991)
Zdroje (mimo informací z desek):
https://www.praha14.cz / O Praze 14 / Letci v názvech ulic
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1833
https://www.valka.cz/Kucera-Otmar-t59091
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otmar_Ku%C4%8Dera
Jiří Mikulka, Václav Kolesa, Jaroslav Popelka: Otmar Kučera, DFC – Od Sergeanta k Squadron Leaderovi, Zlín 2003, ISBN 80-239-0951-7
VPM:
památník - Londýn, stát Velká Británie
pamětní deska - Brno, okres Brno - město
pamětní deska - Ivančice, okres Brno - venkov
pomník - Praha 1, okres Praha 1
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.