• Menu

  • Úvod
  • Spolek
  • O projektu
  • Statistika VPM
  • Badatelna
  • Ostatní
  • Vaše dotazy
  • Poradna
  • Geocaching
  • Mapa
  • Monument
  • Publikace

• Odkazy

  • Naše bannery
  • Seznam odkazů
  • ČSOL Český Brod
  • Starý web

•  

  
  
  
  
  

Rumburk pomník a hrob

Rád bych opravil mírnou nepřesnost v článku pana Švehly v Právu ze dne 22. května. Týká se válečného hrobu vojákům z Rumburské vzpoury. Autor se zde pozastavuje, že se tito hrdinové dočkali válečného hrobu až po celém století. Ovšem to je naprosto věcný nesmysl. Zákon o válečných hrobech platí teprve deset let, tedy mohlo by se na přiznání statutu čekat pouze tuto dobu. A navíc je třeba zdůraznit, že za zavedení jednotlivých památek odpovídají obce s rozšířenou působností. Takže tvrzení, že teprve loni Ministerstvo obrany změnilo názor, je poněkud zavádějící.

Ministerstvo obrany vede centrální evidenci, samo místa nevyhledává aktivně, to je právě na obcích. O danou problematiku se již nějaký ten rok zajímám a mohu s klidným svědomím potvrdit, že MO ke svému úkolu přistupuje velmi odpovědně a v ČR máme jeden z nejlepších systémů na evidenci válečných hrobů co je ve světě k dispozici. A určitě jsem se nesetkal s tím, že by se MO bránilo udělení statutu válečnému hrobu nějakému místu. Ostatně také proč, pro MO z toho neplyne žádná povinnost. Naopak práce. Má-li daná památka tento statut, může její majitel či zřizovatel (zpravidla obec) požádat o dotaci. A tu právě a opět vyřizuje MO. Konečně i autor sám v závěru přiznává, že Komise pro válečné hroby na opravu památky dotaci přiznala.

K samotnému pomníku a hrobu mohu uvést jen to, že v článku je vzbuzen dojem, že se jedná o jedno místo.  Tak tomu ale není. Z výtěžku veřejné sbírky mezi občany i z dotací vládních míst byl v roce 1923 pořízen pomník popraveným účastníkům vzpoury – dílo akademického sochaře Karla Dvořáka. Okolí hrobů bylo uzavřeno ozdobným řetězem. Pomník byl odstraněn nacisty na počátku 2. světové války.

Místo o kterém je v článku řeč a které má nyní statut válečného hrobu lze popsat jako hromadný hrob hrdinů Rumburské vzpoury, který ohraničený kamenným obrubníkem a se společným pomníkem, na kterém je upevněna černá skleněná deska s vypískovanými jmény a daty. Také je na hrobovém místě osazeno 7 kamenných pomníčků se jmény pohřbených.

Původní vzhled již zrušeného pomníku

http://www.vets.cz/vpm/10666-pomnik-obetem-rumburske-vzpoury/#10666-pomnik-obetem-rumburske-vzpoury

Válečný hrob

http://www.vets.cz/vpm/10664-hrob-obeti-1-svetove-valky-rumburske-vzpoury/#10664-hrob-obeti-1-svetove-valky-rumburske-vzpoury

A Místo je pochopitelně řádně zavedeno do Centrální evidence válečných hrobů na MO

http://www.valecnehroby.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=136905&mt=Nov%C3%BD%20Bor&st=0&

 

Martin Brynych

ZÁPISKY LEGIONÁRA

Jozef Honza-Dubnický

ZÁPISKY LEGIONÁRA

 Téma československých legií a legionářů nebylo v souladu s ideologií minulého režimu; mělo být vytěsněno z povědomí veřejnosti. Skutečné místo se tomuto tématu vrací teprve postupně, s překonáváním různých mýtů. J. Honza-Dubnický – bojovník v československých legiích ve Francii – je o to zajímavější postavou, že po několikaletém pobytu v Americe přichází do legií nikoli z tábora válečných zajatců, nýbrž v rámci dobrovolnického náboru právě přímo z prostředí amerických Slováků. To je specifická a zpravidla zapomínaná složka legionářských dějin. V USA se setkal s vedoucími představiteli československé zahraniční akce Tomášem Garrigue Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem a byl velitelem první výpravy dobrovolníků slovenské národnosti z Ameriky do Francie v listopadu 1917. Ve Francii se stýkal s Edvardem Benešem, Josefem Šnejdárkem, Lvem Sychravou a dalšími představiteli prvního odboje. Honza byl jedním z trojice legionářů, kteří 29. června 1918 eskortovali bojový prapor na přísahu do Darney.

Ve svém poválečném životě se nestal tak slavnou osobností, jako byli například slovenští legionář Janko Jesenský či Ján Papánek, nebyl ovšem ani postavou okrajovou. Tím spíše je barvitou, přitažlivou osobností. Vydání Dubnického pamětí představuje „živé dějiny“.

 

Text + ilustrace         Jozef Honza-Dubnický

Editor                       Ferdinand Vrábel

Vydání                      první, březen 2014

Vydavatel                 PRO Banská Bystrica

Kategorie                  historie, literatura faktu

Počet stran               176

Formát                     17 x 24 cm

Vazba                       pevná

Jazyk                        slovenský / český

Balení                      jednotlivě ve folii

ISBN                        978-80-89057-46-7

Doporučená cena      405,- Kč/ks (s DPH 15 %)

Knihu není třeba objednávat zo Slovenska – poštovné by cenu knihy veľmi predražilo – je zde možnost objednat si ji přímo u autora a záujemcom bude doručena do Prahy, kde si ju môžu kúpiť za režijnú cenu, čo je o 30 percent menej ako v kníhkupectvách a navyše  aj s prirážkou za poštovné.

Máte zájem přidat Váš příspěvek do našeho zpravodaje? Budeme velmi rádi.

Máte zájem přidat Váš příspěvek do našeho zpravodaje? Budeme velmi rádi.

Z příspěvku musí být jasné o jakou událost se jedná. Redakce má jen velmi limitované možnosti jak neúplné texty skládat, ověřovat kde a jaká akce se konala, případně k jakým událostem se akce vázala.

Stejně tak prosíme přispěvatele o pochopení o tom, že náš Spolek i projekt (a tím i zpravodaj Monument) se týká aktivit našeho Spolku a následně pak aktivit okolo vojenských pietních míst a válečných hrobů, tedy památek. Netýká se osobností, výročí bitev, ukázek, vzpomínkových akcí bez vztahu k výše uvedeným památkám, akcí historických klubů.

Mějte také prosím na paměti, že přípěvek musí obsahovat Váš text (ve formátu .txt, případně MS word) a případné fotografie (nikoliv pouze fotografie). Nepoužívejte jiné formáty pro text (ppt, xls, pdf, atd.). Stejně tak nevkládajte fotografie do textu, nepoužívejte více než jeden font písma, nepoužívejte větší množství formátovacích prvků (velikosti písma, barvy písma, apod.).

U fotografií přispěvatele žádáme o provedení výběru již pisatelem, redaktor Monumentu nemá šanci správně posoudit, které fotografie vkládat a které ne. Stejně tak prosíme o pochopení, že neplatí přímá úměra mezi velikostí fotografie a kvalitou fotografie. Všechny fotografie vkládané na web, jsou stejně resamplované na cca 100-200 kB. Nemá tedy smysl nám zasílat desítky fotografií o velikosti  5 MB/kus. Monument není fotogalerií.

Každý článek musí být podepsán autorem (ve formě určené přispěvatelem, např. jménem, zkratkou, přezdívkou) a předpokládáme, že zaslané fotografie jsou určené pro zveřejnění na webu Spolku a přispěvatel nemá námitek proti jejich veřejnému sdílení. Texty nesmí obsahovat žádné politické, případně z hlediska trestního postižitelné komentáře.

Zároveň naše přispěvatele opět upozorňujeme na existenci našeho profilu v síti Facebook, kde máte možnost vložit právě to, co do zpravodaje Monument přímo nepatří.

Velmi si vážíme Vašeho zájmu, ale opravdu moc prosíme, respektujte pravidla.

Luštitelský oříšek byl rozlousknut.

Luštitelský oříšek byl rozlousknut.
Nedávno se na náš Spolek obrátil sběratel pohlednic okresu Litoměřice se žádostí o určení lokality s pomníkem na fotografii. Jen tak mimochodem, jednalo se již o dotaz číslo 145 (podle číslování od roku 2012). Podle fotografie je zjevné, že se jedná o pomník obětem 1. světové války a byla velká pravděpodobnost, že je někde od Litoměřic, neboť pohlednice byla odeslána z pošty Křešice u Litoměřic. Obrázek i prosbu o pomoc jsme zařadili do naší sekce s dotazy. Tentokrát jsme však vůbec na odpověď nečekali dlouho. Po třech týdnech bylo jasno. Náš čtenář, pan Glaser místo určil, a to je velké překvapení, jako Křešice u Litoměřic. Jak je možné, že to nebylo patrné na první pohled? Pomník doznal po 2. světové válce významnou změnu. Původní deska a především kříž byl z pomníku odstraněn a celkové vyznění pomníku bylo změněno na vzpomínku obětí prvního a druhé odboje, tentokrát však bez seznamu jmen.
Pomník je řádně zaveden jako válečný hrob do databáze CEVH pod číslem CZE-4205-00516 a s poznámkou, že zde byl dočasně pohřben polský voják Bronislav Zerdzinsky.

 

Pomník po 1. světové válce	Současný stav

Fotografie:

Soukromá sbírka, databáze CEVH (http://www.valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=11490&mt=K%C5%99e%C5%A1ice&st=0& ).

 

 

 

 

 

76. setkání

76. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 9. ledna 2014 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.

Účastnili se: Aleš, Honzin,  Martin, Vojta a Jirka.

 

1) Top-armyshop prodloužil podporu našemu projektu, děkujeme.

2) Předseda nás informoval, že upravené stanovy, schválené na Valné hromadě byly předány na podatelnu MV.

3) Honzin zahájil vybírání členských příspěvků pro rok 2014. Platitmožno jak v hotovosti, tak i převodem, případně se domluvit s Honzinem.

4) Máme přislíben další legionářský deník, jeho zpracování si opět bere na starosti Honzin.

5) Podle informací z ČsOL je reálné, že by letos mohla být vydána další knížka do edice Knihovna v souladu s naším plánem.

6) Byl ustanoven tým na představení našeho projektu a k projednání naší nabídky dat pro obce. Dvoučlenný tým tvoří Vojta a Jirka.

7) Byl projednán pracovní plán pro uvedené představení našeho Spolku a projektu obcím.

8) Honzin předvedl novou knihu o historii našich legií na Rusi. Navrhujeme jeden výtisk pořídit do naší legionářské knihovny.

Zapsal Martin

Velmi si vážím Vaší práce

„Velmi si vážím Vaší práce při mapování vojenských pamětních míst a obdivuji výsledky, kterých jste dosáhli. Tomáš Jakl “

Ohledně odpovědí na tyto otázky se s ním spojím:

Rád bych s Vámi konzultoval následující problematiku. Připravil jsem pro Historii a vojenství seznam vojáků ROA, zapsaných v pražských matrikách zemřelých. Moc jich není – asi už matrikáři věděli, odkud vítr fouká. Mám tam ale čtyři pohřbené ve Stodůlkách v hrobě č. 469. Tento hrob se nachází v rohu hřbitova a je obsazen rodinou Dikyových. Na internetu jsem se dočetl, že jste na stodůleckém hřbitově identifikoval místo hrobu vlasovců podle dobových fotografií. Je to opravdu ono neoznačené místo mezi hroby č. 201 a 202? Mám tam také dva hromadné hroby v Liboci, které nevím, kde jsou. Máte nějaké informace o Liboci, prosím?

Mějte se pěkně
Tomáš Jakl

Mgr. Tomáš Jakl

Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Narozen 1972, vystudoval archivnictví na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1998–2002 pracoval v Archivu Hlavního města Prahy a v letech 1999–2002 současně na částečný úvazek v oddělení pro dějiny okupace a druhé světové války Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Od roku 2002 pracuje ve Vojenském historickém ústavu jako vědecký pracovník. Je členem redakční rady časopisu Historie a vojenství a vědecké redakce spolku pro nekomerční vydávání odborné literatury Scriptorium. Působí ve Společné česko-ruské mezivládní komisi pro péči o válečné hroby, dále ve Společné česko-slo venské mezivládní komisi pro péči o válečné hroby, Mezirezortní koordinační komisi pro válečné hroby při MO ČR, Rozkladové komisi MO ČR, Komisi vojenských tradic a symboliky VHÚ Praha a několika dalších odborných komisích.

Předmětem jeho odborného zájmu jsou především dějiny dvacátého století, české a československé vojenské dějiny, dějiny správy a využití fotografie jako historického pramene. Ve své publikační činnosti se zaměřuje na české a československé vojenské dějiny v období 1914-1945. Je též kurátorem výstav a redigoval několik knih, sborníků a časopisů.

Za málo peněz může být celkem dost muziky

Za málo peněz může být celkem dost muziky

Média nás oblažila dalším poznáním, že když je málo peněz je i málo muziky. Tedy, že když je méně peněz na projekt Legie 100, tak se toho udělá méně.

Ze svého pohledu neposoudím, jak moc jiný rozpočet naruší práce na Legiovlaku či muzeu. Ale mohu posoudit a některým novinářům připomenout některá fakta:

Československá obec legionářská podporuje projekt mapování vojenských pietních míst, který mimo jiné poskytuje právě tu informační podporu i pro školy. ČsOL a Spolek pro vojenská pietní místa vydal již 5 dílů brožurky k vojenským pietním místům, válečným hrobům chce-li to někdo nazývat i takto.

ČsOL společně se Spolkem pro vojenská pietní místa propaguje existenci těchto památek i formou hry Geocaching k čemuž ČsOL vydala i sérii putovních geocoinů.

Tyto, ale i další aktivity (semináře, cyklopřejezd z rodiště TGM do rodiště MRŠ, databáze památek) nestojí věru mnoho a těžko někdo může tvrdit, že jsou určené k nějakému omezení svého rozletu.

Takže i za málo peněz může být celkem dost muziky.

Martin Brynych

Na Olšanech konečně klid

Na Olšanech konečně klid

Ruská strana v rámci XI. zasedání Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby dne 23. října 2013 informovala české partnery o úplném a zdárném zakončení rekonstrukce sovětských válečných hrobů na Olšanském hřbitově v Praze.

Je to vítaná zpráva po sérii obvinění adresovaných právě k tomuto významnému vojenskému pietnímu místu. Články měly i hrozivé nadpisy jako „Ruská ambasáda zdevastovala Národní kulturní památku“

Toto místo si klid a úctu zaslouží.

Více k tématu:

http://www.pomortzeff.com/cz/story/soviet/

http://praha.idnes.cz/oprava-pohrebiste-padlych-ruskych-vojaku-na-olsanech-pde-/praha-zpravy.aspx?c=A130423_1920651_praha-zpravy_eb

http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/clanky-a-reporty/z-cinnosti-csol/aktualne/853-xi-zasedani-cesko-ruske-spolecne-mezivladni-komise-pro-valecne-hroby

http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/xi–zasedani-cesko-ruske-spolecne-mezivladni-komise-pro-valecne-hroby-90730/

http://www.prague-express.cz/ruscz/26144-2013-01-27-11-36-40.html

http://prague-express.cz/news-main/23896-43-.html

http://www.pomortzeff.com/actual/report/2012/olsany/

http://prague-express.cz/ruscz/23529-2012-11-15-10-30-46.html

http://ffeztromop.livejournal.com/50145.html

 http://ffeztromop.livejournal.com/30835.html

http://ffeztromop.livejournal.com/57037.html

 http://ffeztromop.livejournal.com/63724.html

 http://www.newsru.nl/readarticle.php?article_id=995

http://www.newsru.nl/readarticle.php?article_id=1185

http://peopleandwar.ru/forum/viewtopic.php?f=315&t=3850&view=print

 http://vsr.mil.by/2013/08/23/prazhskie-blogery-byut-trevogu/

 http://www.czechtoday.eu/den-pobedi/vechnaya-slava-pavshim-krasnoarmeytsam.html

 

Péče o válečné hroby vojáků Rudé armády je běh na dlouhou cestu

Péče o válečné hroby vojáků Rudé armády je běh na dlouhou cestu

Péče o válečné hroby vojáků Rudé armády musí být jednou z priorit v dané problematice. Nejde ani tak o fakt, že máme s Ruskou federací podepsánu Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů (Soglašenie meždu Pravitelstvom Češskoj Respubliki i Pravitelstvom Rossijskoj Federacii o vzaimnom soderžanii voennych zachoronenij) č.1999-11-11 251/1999 a vedou se pravidelná zasedání Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby. Jde především o to, že Rudá armáda pocítila při osvobozování naší vlasti největší ztráty na svých vojácích.

Blíží se prosinec a je na místě si připomenout jeden malý úspěch na němž se podílel náš Spolek a především náš čtenář Bohumil Toms.

V Prachaticích se nacházel pomník osvobození, který mimo jiné zahrnoval vzpomínku na vojáka RA Ondreje Čikova, který na konci války (10. 9 1944) zemřel  na následky postřelení při jeho útěku ze zajateckého tábora v Pasově. Další osobou z pomníku byla neznámá žena z pochodu smrti z koncentračního tábora Ravensbrück. Pomník zde stál desítky let, avšak rok 2008 se mu stal osudným. Snažili jsme se zjistit proč byl na toto pietní místo poslán bagr a oficiální stanovisko nás uzemnilo. Zdůvodnění likvidace pomníku byla tato: „Památník osvobození v ulici SNP v Prachaticích byl odstraněn vlastníkem, Městem Prachatice, na základě usnesení Zastupitelstva města Prachatice, a to z důvodu nevyhovujícího stavu památníku z hlediska jeho malých estetických kvalit, neprováděné údržby a chybějícímu přínosu pro okolí.“

Osud přinejmenším dvou obětí již nesplňoval jistě vysoké estetické kvality příslušné radnice. Jediné, čeho jsme následně dosáhli bylo přenesení pamětních desek z pomníku na místní hřbitov.

I v tomto však místní úřady překonaly naše očekávání a desky byly umístěny na pomník obětí z 1. světové války. K přenosu došlo právě na konci roku 2008, tedy vlastně máme malé výročí neveselé zápletky.

A proč o tom vlastně stále psát? Památky jsou likvidovány dnes a denně. A nejen hroby vojáků RA nejsou ještě všechny zmapovány a zapsány obcemi do oficiálních databází. A to je to co nás trápí i vtomto případě. Desky z pomníku sice byly přiloženy k zaevidovanému válečnému hrobu z 1. světové války na hřbitově, ale do databáze CEVH byly doplněny až s odstupem času.

Voják RA Ondrej Čikov jistě nebojoval ve válce za naše osvobození, abychom nakonec nenašli dostatek úcty k jeho oběti.

Je pět let dost dlouhá doba pro zapsání jednoho jména? Snad ano. Doufám, že v roce 2018, tedy v desetileté vzpomínce na toto ostudné zničení památky nebudu muset psát totéž.

 

Text: Martin Brynych, fotografie: Martin Brynych, Bohumil Toms, MO-CEVH

 

Více k této problematice:

http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1522-prachatice/

http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-prachatice/prachatice.html

http://www.vets.estranky.cz/clanky/badatelna-zmizela-vpm/bad_zmiz_2008_2605_prachatice.html

http://www.vets.estranky.cz/clanky/spolek-mvpm/komunikace-s-obcemi.html

http://www.valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=178541&mt=Prachatice&st=0&

 

Fotografie z Prachatic, jak šel čas…..

 

Jenom marný pokus nebo humbuk

Jenom marný pokus nebo humbuk

Není tomu dávno, co se v médiích objevily velmi rozdílné počty evidovaných válečných hrobů. Těm co se o problematiku opravdu zajímají bylo více méně jasné, že asi došlo k záměně pojmů. Jelikož jsem patřil k těm co se snažili upozornit na tento pro laiky velký a ne zcela pochopitelný rozdíl, dostalo se mi vysvětlení, že je to nejspíš vina novinářů.

Ale, asi jako bonus jsem byl mírně upozorněn nač takový humbuk. Vždyť přeci nejde o přece čísla, ale o udržování památky padlých vojáků i civilistů, kteří pro svou vlast položili život.

Absolutně souhlasím. I zde mám v živé paměti výrok o neschopnosti si spočítat své mrtvé. Takže všechny výroky máme ve shodě a nyní oč mi šlo.

Obec, respektive obce s rozšířenou působností mají hlavní odpovědnost za to, co se zanese do databáze válečných hrobů. Nezadá-li památku do databáze obec je již jen malá šance, že se tam takové místo dostane. A když připustíme zmatky v počtech, názvosloví či metodologii práce, co se stane? Nebudeme mít vše spočítané. Ani památky a už vůbec ne oběti (zpravidla na nich uvedené).

Je mnoho obcí, kde mají představu, že válečný hrob jest místem na hřbitově, kde se nacházejí kosterní ostatky. Je to pochopitelně omyl, válečným hrobem může být i deska na zdi radnice, či pomník na návsi před radnicí. Ale lze se divit starostovi, že nezajistí řádné zapsání památky do databáze, když je poukázání na nesoulad v pojmech a číslech humbukem?

A tak, i když to není k uvěření, věřte, že máme u nás desítky či spíše stovky míst, kde jsou památky na padlé v 1. světové válce, příslušníky SOS bránících naši hranici, 2. světové válce, umučené v koncentračních táborech, popravené, oběti náletů, vojáky německé branné moci původem ze Sudet, československé vojáky na východní i západní frontě, západní letce, bojovníky z Dukly i Slovenského národního povstání, vojáky Rudé armády padlé při osvobození, atd., atd.

A nejde jen o hroby a kenotafy na hřbitovech. Zapomíná se na pamětní desky, pomníky i památníky a to mnohdy rozměrově značné rozsáhlé stavby.

V tomto souhrnu asi nepřekvapí, že se zapomíná i na památky novodobých veteránů.

Náš Spolek bude mít za pár dní seminář k dané problematice, chystám si podklady pro svoji prezentaci a věnoval jsem chvilku na vyhledání takovýchto památek v naší databázi. Bylo by krajně nespravedlivé sem napsat obce, kde taková místa jsou, protože bych určitě ukázal prstem na některé a opomenul mnohé. Ale dovolím si napsat pár vět z daných několika narychlo nalezených památek: UMUČEN 1942, 25.12.1944 V MAUTHAUSENU, 1918 – 1941, letec RAF,  UMUČEN v OSVĚTIMI 1942,  POPRAVEN 8.12.1943, UMUČEN 5.1.1945, RUSKÝ LEGIONÁŘ, 1897 – 1940 VĚZNICE ŠPILBERK, POPRAVEN V MAUTHAUSENU, gef. 9.6.1916 in Russland., gefall. 28.11.1914, gef. 13. Sept. 1917, gefallen 19.8.1942, gefallen 29.3.1944, gefallen 25.11.1944, REQUIESCATIS IN PACE, z pomníku pouze torzo, UMER 22.februara 1918, umučeni v Osvětimi 1943, zemřeli v Osvětimi, Zahynulí v Osvětimi, umučeni v konc. táboře Osvěčimi, zahynula v konc. táboře v Polsku 1942, zemř. v Terezíně, umuč. na východě, umučena v Osvětimi 1943, 7.2.1943 v Terezíně, zemřeli v Osvětimi, zemř. v koncentračním táboře v Osvěčímě, gefallen 23.August 1941 , Zahynuli v Osvěčími 1943, gefallen 16.9.1918 bei Campolongo i. ItaL, Osvěčím 1944, GEB. 14.1.1910. GEF. 24.6.1943, 25.3.1943 IM OSTEN., PADL U DUKLY +16.9.1944, NA SLOVENSKU 7.10.1944, GEF. 29.VIII.1914 , UNSEREN TOTEN IM WELTKRIEGE 1914 – 1918, OBĚTEM VÁLEK, NA VĚČNOU PAMĚŤ VYHLAZENÍ LIDIC NACISTICKÝMI BARBARY, 1914-1918, OBĚTI NACISMU, погиб при выполнении боeвого Задания, PADL PŘI OBRANĚ VLASTI, PARTYZÁN, ČET. ZAHR. LETECTVA, UMUČEN 26.3.1945, KONCENTRAČNÍ TÁBOR MANHEIM SASKO, popraven 6.7.1944 ve Vratislavi, padl r. 1914 na ruském bojišti, NA PAMÁTKU OBĚTÍ KTERÉ PŘINESLI OBYVATELÉ MĚSTA, OSVOBOZENI 24.IV.1945, POPRAVEN 18.XI.1944 VE FLOSSENBÜRGU, po roce 1989 odtesán z podstavce., ГВ. КАП. САШИНОВ НИКОЛАЙ ФЕДОРОВИЧ, OBĚTOVÁNÍM K SVOBODĚ 1914 – 1918, Socha je všeobecně známá jako „partyzánka“., sestřelen 5.5.1943, položil svůj mladý život v boji proti oddílům SS, PADLI ABYSTE ŽILI, PADLI, ABYCHOM MY ŽILI A TVOŘILI, LEPŠÍ VESTOJE ZEMŘÍT, NEŽ NA KOLENOU ŽÍT, NÁRODU SRDCE VLASTI ŽIVOT, ВЕЧНАЙА СЛАВА ГЕРОЙАМ, TRAGICKY ZAHYNUL PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ V MÍROVÉ MISI , SOVĚTSKÝ VOJÁK.

To jen z pár památek. Co položka to osud, příběh. Ale také dost možná chybějící kamínek do úplného seznamu našich hrdinů, našich obětí, naší historie na níž nikdy nesmí být zapomenuto.

 

Takže ano, udělal jsem miniaturní humbuk. Jenže co mně k tomu vede? Problematika válečných hrobů a pietních míst je upravena zákonem č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Zákon byl schválen Parlamentem České republiky dne 20. února 2004. Ano, je tomu tak, tento zákon bude v platnosti za pár neděl už DESET let. Deset let a my stále nemáme kompletní databázi.

Takže ano, dovolil jsem si upozornit, protože mně to už začíná celkem dost trápit, že se stále motáme v pojmech a památky nám mnohdy mizí před očima. A to chceme sečíst všechny památky i oběti.

Martin Brynych

Níže uvedená místa zatím nejsou v evidenci válečných hrobů, ale určitě se dočkají.

 

 

« Předchozí stránka — Další stránka »