Výsledky 1. ročníku

Leden 20, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výsledky 1. ročníku
Filed under: Nezařazené 

Liga přispěvatelů – výsledky 1. ročníku

1.  místo – 1082 VPM  –  Dan Vrba ml.

2. místo –  1045 VPM  –  Petr Tichý

3. místo –  968,5 VMP  –  Vladimír Štrupl

 

 účastník 1.2. 1.3. 1.4. 1.5. 1.6. 1.7. 1.8. 1.9. 1.10. 31.10.
 Booker2 H. H. 0 0 0 0 0 0 1  1 1  1
 Böhm Jiří 0 0 0 0 1  1  1  2 6  7
 Brynych Martin 0  0 1 3,5 7,5  8,5  8,5  8,5  10,5  10,5
 Cidrychová Alena 0 0 1  1 1 1  1  1 1  1
 Čep Marian 0 0 0 0 1,5 1,5  1,5  1,5 1,5  1,5
 Čech František  0 0 1  1  1 1  1 1 1  1
 Danys Pavel 0 0 1  1  1 1  1  1  1  1
 Darmovzal Richard 6,5 6,5 6,5  6,5 6,5 6,5  6,5  6,5 6,5  6,5
 Dobiáš Viktor 0 0 0 0 1  1  1 1 1  1
 Dvořák Jaroslav 0 0 1  1  1 1  1 1 1  1
 Filáček Dalibor 0 0 0 0 0 0 0 0 1  1
 Fous Karel 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1
 Gardner Zdeněk 1,5 2 2 2,5 3  5  5 5,5 5,5  5,5
 Goláň Jan 0,5  0,5 0,5  0,5 0,5  0,5  0,5 0,5 0,5  0,5
 Gutzerová Naďa 1  1 1  1 2 5  6 6 9  9
 Hatala Stanislav 1 1 1  1  1 1  1  1  1  1
 Hokr Michal 0 0 0 0 15  19 25  25  25  25
 Hudečková Alena 0 0 0 0 0 0,5  0,5  0,5  0,5  0,5
 Hvojník Štefan 0 0 0 0,5  0,5 0,5  0,5  0,5  0,5  0,5
 Jadzík František 0 0 0 0 0 0 0,5  0,5  2  2
 Kadula Jiří 0 0 0 1,5  1,5 1,5 1,5  1,5  1,5  1,5
 Kamaryt Zdeněk 0 0 1  1  6  6  6  7  7  7
 Kaufner  Miroslav 1 1 1  1  2  2  2  3  3  3
 Kincl Jan  0 14  23  31,5 31,5 33,5  60,5  60,5  60,5  62,5
 Kincl Milan 2 2 3  3,5 3,5  3,5 3,5  3,5  3,5 3,5
 Klinovský Petr 0 0 0 0 0,5  0,5  0,5  0,5  0,5  0,5
 Kodytek Pavel 0 0 0 0 0 0 0 0 14  18
 Koťátko Adam 0 0 1  3  3  3  3  3  3  3
 Kozel Petr 0,5  0,5  0,5  0,5 0,5 0,5  0,5  0,5  0,5  0,5
 Kvapil Tomáš 0 0 0 0 0 0 0 0 0,5  0,5
 Lejtnarová Andrea 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1,5
 Lenková Jitka 0,5  0,5 0,5  0,5  0,5  0,5 24,5 26,5  146,5  422,5
 Macko Vladimír 0 0 0 0 0,5  0,5  0,5  0,5  0,5  0,5
 Málková Jana 0 0 0 0 0 0 0 1  1  1
 Mejzlík Vladimír 0 0 1 1 1 1  1  1  1  1
 Míka Pavel 0 0 0 0 0 0 0 0 0,5  1
 Mojžíš Milan 0 0 0 0 0 0 0 0 1  1
 Müllerová Monika 0 0 0 0 0 0 0 0 4  4
 Mundl Stanislav 0 0 0 0 29  32,5 43,5  43,5  49  49
 Muzika Bohumil  0 1  1 1 1  1 1  1  1  1
 Nejedlá Marta 0 0 0 1 26  26  26  26  26  26
 Ondryhal Jiří 0 0 0 0 0 0 0 1 1  1
 Paclík Jiří 0 0 0 0 0 0 0 2  2  2
 Pachovský Karel 0 0 10  62 73  73  73  73 73  73
 Pelikán Pavel 12 12 12  12 12 12  12  12  12  12
 Pilvousek Tomáš 0 0 0 0 0 0 0 0 1  1
 Pítr Stanislav 7  8  8  8 8  8  8  8 8  8
 Porteš Jiří 18  20  20  29,5 324,5  333 341  341 355,5  355,5
 Preněk Josef 0 0 0 0 0 0 0 0,5  0,5  0,5
 Rozehnal Ivo 0 0 0 0 0 0 0 2  3  3
 Stráník Vojtěch 5  5  5  5  5 6 16  17  19  19
 Svoboda Petr 0 0 0 0 0 0,5 0,5 1  1  1
 Šefl Tomáš 0 0 0 0 0 7 7  7  7  7
 Šnoblová Alena 0 0 0 0 0,5  0,5 0,5  0,5  0,5  0,5
 Štenc Přemysl 0 0 1  1  1 1 1  1  1  1
 Štrupl Vladimír 17,5 118 164 210 210 250  250  250,5 659,5  968,5
 Tahovská Ladislava 1  1  1  1  1 2,5  2,5  2,5  3 3
 Tichý Petr 18  18  25  25 25 25 25  25 1045  1045
 Tlapák Radek 0 0 1  1  1 1  1  1  1  1
 Tuček Slavo 1  1 1  1  1 1  1  1  1  1
 Ujfaluši Roman 21  21 21  24 61,5  61,5  61,5  61,5  61,5  61,5
 Vacek Petr 31,5 31,5  31,5  31,5 58,5  58,5  58,5  58,5  204  295
 Válek Petr 0 0 20  20  22  22  22  22  31  31
 Vespalec Radek 0 0 0 0 1  1  1  1  1 1
 Veverka Bohuslav 0 0 0 1 3  3  5  5  11  11
 Vlček Martin 0 0 0 0 0 0 0 0,5  0,5  0,5
 Vokatý Tomáš 0 0 0 0 0 1  1  1  1  1
 Volejník Zdeněk 0 0 0 0 0 0 1  1  1  1
 Volf Zdeněk 0 0 0 0,5 0,5 0,5 0,5  0,5  0,5  0,5
 Vondřejc Jiří 0 0 0 0 0 0 0 0 6,5  6,5
 Vrábel Ferdinand 0 0 0 1,5  2 8  12  12  16  16,5
  Vrba Dan 6 6 6

 6

6 6  6  6  6  6
 Vrba Dan ml. 27 68 165 291 514  827  860 869  951 1082
 Vrba Jakub 0 0 0 0 0 0 5  5 5  5
 Vykydal Adam 0 0 0 0 0 0 0 0 22,5  27,5
 Zahradníček Aleš  0,5 0,5 0,5 1,5 1,5  2 2,5  2,5  6  6
 Zsilinszká Magdaléna  0 0 0 1 1 1  1  1  1  1

Jak jsme začali, a něco navíc

Leden 19, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jak jsme začali, a něco navíc
Filed under: Monument 

Občas není na škodu si zavzpomínat na začátky. A jelikož naše činnost okolí zajímá, vznikl tento text.

Projekt mapování vojenských pietních míst vznikl v roce 2004, tedy ve stejném roce jako byl schválen zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Jakkoliv se mlže zdát, že se jedná o dvě totožné činnosti, opak je pravdou. Zákon o válečných hrobech přesně definuje co je objektem mapování, které zabezpečuje stát a místní samosprávy a projekt mapování má objekt mapování podstatně více nad tento záměr.

Na počátku mapování stálo několik členů Sdružení válečných veteránů ze Středočeského kraje, kteří se snažili koordinovat činnost podobných nadšenců z dalších částí ČR. Původní myšlenka byla, že by se na mapování měli podílet především novodobí veteráni, jako doplněk k činnosti Sdružení veteránů. Toto se však ukázalo jako poměrně naivní představa, nezájem novodobých veteránů o tuto činnost byl značný, ale pár nadšenců se přece jen našlo. Podstatně větší okruh nadšených zájemců o spolupráci se na našel mezi amatérskými historiky, členy Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu.

Na podzim roku 2005 byly do provozu uvedeny webové stránky na adrese www.vets.estranky.cz,  kde byly a dosud i jsou prezentovány výsledky naší práce, tedy dohledané památky a osudy lidí. V téže době jsme se také snažili intenzivní komunikací především s úřady samosprávy pomoci v oficiální evidenci válečných hrobů. Odezva z této strany nebyla a mnohdy ani dnes není nejlepší, pro mnoho úřadů je tato práce pravděpodobně ne zcela vítanou statistickou povinností. Asi jen díky neutuchající snaze Ministerstva obrany se v téže době podařilo uvést do provozu Centrální evidenci válečných hrobů, která funguje dodnes. V tomto roce se zvolna začaly rozvíjet i naše společenské aktivity. Začali jsme se pravidelně scházet a již na konci roku 2006 jsme zorganizovali nultý ročních semináře k problematice vojenských pietních míst. Tyto semináře se konají doposud, jen se z Pardubic přestěhovali do Prahy.

Jeden z velkých zlomů v naší činnosti přišel v roce 2007. Byl založen Spolek pro vojenská pietní místa, o. s. A hned následoval zlom nemenší, podařilo se nám obnovit jednotu Československé obce legionářské v Českém Brodě. Tím naše činnost dostala konečně jakési organizační zastřešení. Hlavním důvodem vzniku a obnovy těchto subjektů byl především fakt, že snad žádná organizace, kterou jsme oslovili v jakékoliv nebyla nakloněna spolupracovat s partou nadšenců. Spolupráce se spolkem či jednotou už není problém skoro pro nikoho. Náš webový projekt se více než zdárně rozjel, v roce 2007 jsme totiž překročili hranici 10 tisíc památek, které jsme zmapovali a prezentovali přes naše stránky. Do projektu se v této době zapojilo bezmála 130 přispěvatelů. Tento rok pro naše příznivce přinesl ještě jednu novinku, začali jsme vydávat elektronický čtvrtletní Monument, coby zpravodaj o činnosti spolku.

Rok 2008 v naší činnosti opět přinesl nemalé změny. Pravděpodobně nejvýraznější změnou bylo navýšení počtu administrátorů webových stránek. Tento fakt byl víceméně vynucen stále rostoucím počtem přispěvatelů a již nebylo v silach jednoho člověka všechna data odbavovat. Namenší novinkou byl i vznik knižní edice k tématice vojenských pietních míst. Tyto brožurky vztahující se vždy k jednomu městu či okresu prvně vycházely pouze v elektronické podobě, ale následně díky ochotě Československé obce legionářské byl postupně zajištěn i jejich tisk. Existence rozsáhlého webového projektu i spolkového zpravodaje nás zvolna motivoval památky již ne pouze mapovat, ale snažit se o nich veřejnost informovat. I proto se náš spolek výrazně postavil proti například proti komerčnímu zneužívání Národního památníku na Vítkově k natáčení podivných filmových produkcí či bezpříkladné likvidace pomníku obětem 2. světové války v Prachaticích. V prvním případě jsme snad jistého úspěchu dosáhli, žádná taková produkce se alespoň veřejně již neobjevila, v druhém případě se úspěch nedostavil, pomík byl stržen. Vzhledem k faktu, že náš spolek je svým zaměřením přinejmenším celorepublikový, jistě málokoho překvapí fakt, že jsme díky naším členům a příznivcům uspořádali společenské setkání na Moravě. Setkání spojené s putováním po jihomoravských pietních místech. Nemenším faktem v naší činnosti je i to, že v tomto roce jsme začali využívat oblíbené hry Geocaching pro podporu informování veřejnosti o vojenských pietních místech a zřídili jsme první skrýš u pomníčku v Českém Brodě.

Rok 2009 opět přinesl do naší činnosti nový faktor. Především díky místropředsedovi našeho spolku Vladimíru Štruplovi se podařilo v obci Mělnické Vtelno obnovit dva  pomníčky. tedy už ne pouze mapování a informování, ale i obnova památek našla místo v naší činnosti. Spolková činnost i v tomto roce byla nemalá, již tradiční Moravské setkání, pietní akty nejen k oslavám svátků, ale i k připomínce odboje na Mělnicku a jako bonus, letní pezentace k problematice vojenských pietních míst, která vhodně doplnila tradiční podzimní termín.

V roce 2010 se nám podařilo překročit při mapování hranici 15 tisíc vojenských pietních míst a pomáhalo nám více než 300 přispěvatelů. Jaro opět patřilo Moravskému semináři. Od vzniku našich aktivit jsme překonali hranici 50 společných setkání. V tomto roce se ještě více naši členové z jednoty ČsOL v Českém Brodě zapojovali do legionářských aktivit a to jak podporou hry Geocaching, kterou obhospodařuje náš člen Jan Kincl, tak i poutavou putovní reportáží Belgických Ypres. V rámci Geocaching byly péčí ČsOL vyrobeny tzv. geocoiny (putovní mince) pro tuto hru, které jsou postupně uvolňovány na svoji pouť. Tento rok také proběhl první roční soutěže „Liga přispěvatelů“ jíž pořádá náš spolek a jejímž cílem je zmapovat co největší množství vojenských pietních míst jednotlivce. Historicky první ročník vyhrál Dan Vrba,ml., který za jediný rok zmapoval 1082 vojenských pietních míst.
V roce 2011 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Tento rok jsme zprovoznili naši podstatně modernější internetovou prezentaci na stránkách www.vets.cz. Počet administrátorů se v porovnání se všemi předchozími obdobími více než znatelně zvětšil. I díky tomu se nám daří překlápět data ze „starého“ webového projektu na nový i vkládat nová data podstatně rychleji než v minulosti. Tento rok přinesl malou změnu v pořádání „zájezdního“ semináře, kdy byla Morava nahrazena vzdálenějším Slovenskem a seminář se konal v Brezové pod Bradlom. Nicméně Morava nebyla opuštěna, konalo se na ní setkání příznivců hry Geocaching. Naši členové pochopitelně také nemohli v otmto roce chybět na Minifestačním sněmu ČsOL či na vzpomínkové pouti ČsOL na Ukrajinu. Tolikrát zde zmíněný Geocaching jsme v tomto roce obohatili o další skrýše. Náš místopředseda Vladimír Štrupl obdržel v tomto roce ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa.

V roce 2012 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Počátek roku byl pro naši činnost opět zlomový. Valná hromada spolku aktualizovala stanovy spolku a došlo k značné personální obměně ve vedení spolku. V tomto roce jsme se ještě více rozhodli vedle vlastního mapování památek předkládat veřejnosti články s historickou tématikou. Na tom má více než velkou zásluhu náš člen Ferdinand Vrábel. Právě on stojí za úžasnou československou akcí, cyklopřejezdem z rodiště M. R. Štefánika v Košariskách do rodiště T. G. Masaryka v Hodoníně. Na této aktivitě se podílí i část členů na Českobrodské jednoty ČsOL a její nultý ročník se právě v tomto roce za ne zcela příznivého počasí konal. Ani spolkovou činnost jsme neochudili a výjezdní seminář se tenotkrát konal v Bílých Poličanech. Na podzim jsme v rámci Dětského dne v Českém Brodě mohli představit stánek pro informační podporu našich aktivit, který plánujeme využívat i při dalších podobných akcích. I v tomto roce obdžel člen našeho spolku ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa, tentokrát to byl Martin Brynych.

Do roku 2013 jsme vstoupili s 423. přispěvateli a bezmála 22 tisíci zmapovanými vojenskými pietními místy. V plánu máme vedle velmi statického zpravodaje Monument vydávat i jeho elektronickou verzi s odkazy na vše zajímavé v oblasti vojenských pietních míst a spustit elektronickou mapu námi zmapovaných památek.

A koho bezmála statistická historie neunavila, může se dozvědět něco málo o našem vlastním projektu mapování vojenských pietních míst. Naším cílem je zmapovat všechny památky na všechna období naší historie, která mají jakoukoliv spojitost s vojenstvím, válkami či ozbrojenými silami. Projekt je striktně apolitický a nestranný. Není naším úmyslem zjištěná fakta jakkoliv komentovat. Vše chceme zdokumentovat a představit veřejnosti formou internetové prezentace, ucelené geograficky orientované výběry pak nabízet formou samostatných brožur. Náš projekt je reakcí na fakt, že prakticky všechna podobná mapování se věnují jen určité části historie či jen vybraným památkám. Mnoho památek nemá statut válečného hrobu a proto se neobjeví v státem organizovaném mapování, jakkoliv by tam mnoho z nich být mělo. Mnoho památek se váže k dobám s kontroverzním výkladem, že mnohdy není vůle podobná místa mapovat. A v neposlední řadě, mnoho památek je na místech nepřístupných, ve špatném technickém času, nebo byly prostě jen zničeny, ukradeny a zapomenuty. Přitom každé takové místo znamená lidské osudy, mnohdy nemalé utrpení a bolest mnoha rodin a nemůžeme připustit jejich zapomenutí. Možná i proto se náš projekt někomu může jevit zvláštní, ale faktem je, že na našich stránkách je voják C. a K. armády vedle legionáře, voják Rudé armády či příslušník zahraničního a domácího odboje vedle vojáka Wehrmachtu ze Sudet, příslušník třetího odboje vedle vojáka Pohraniční stráže. Pochopitelně nemůžeme zapomenout na to nemalé množství vojáků, kteří zahynuli v průběhu své vojenské službě, na připomínky leteckých katastrof a nehod. Pochopitelně dohledáváme i hroby vojáků a odbojářů, kteří měli to štěstí, že všechna příkoří věků překonali a zemřeli v klidných dobách, ale jistě není důvod na ně zapomínat. Nu a v případě, že se někdo ptá jakého data mapujeme, pak jediná možná odpověď je, že od nepaměti. Kdyby za dob lovců mamutů znali fakt tvorby pamětních desek, začínali bychom klidně až u nich, takto jsou nejstarší položky námi evidované až od středověkých časů. Druhý termín není naneštěstí nijak určen, čas nikdo nezastaví a historii vůbec ne, takže naše mapování vlastně může pokračovat do nekonečna.

Komu však přijde projekt mapování vojenských pietních míst ne zorvna malý, pak je třeba ještě zmínit fakt, že naší další snahou je zjistit nejen informace o daném místě či památce, ale i o osudech osob z daného místa. Tímto způsobem se nám již podařilo dohledat nemalé množství předků našich čtenářů.

V případě, že by se někdo ptal jakou spojitost může mít hra Geocaching s vojenskou historii či vojenskými pietními místy, pak odpověď je více než lehká. Nejen, že pomocí této hry se na místa  spamátkami dostanou ti co by k nim jinak nepřišli, ale zvýšená návštěvnost nekterých lokalit ze strany hráčů této hry dokonce zajistila určitou ochranu těchto památek před nežádoucími návštěvníky těcto míst.

Jsem přesvědčený, že i laik musí vidět, že je za partou nadšenců nemalá kupa práce. Připočteme-li, že na obou webových stránkách jsou stovky vojenských insignií, historických informací, článků a podobných aktivit je to značný balík dat. A přestože to s naší činností až tak nesouvisí, mnoho z našich členů jsou váleční veteráni či aktivní vojáci, takže jistě nikoho nepřekvapí, že při tom všem shonu jsme měli od vzniku svých aktivit bezmála neustále někoho z našich řad v zahraniční misi Bosnou počínaje, přes Kosovo, Irák a Afghánistánem konče.

Jsem velmi rád, že náš projekt našel podporu o Československé obce legionářské. A to jak při zajištění tisku brožur s pietními místy, zapůjčením místa v hotelu Legie pro pořádání Pražských seminářů, tak při podpoře hry Geocaching.

Martin Brynych

Naše bannery

Leden 18, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naše bannery
Filed under: Nezařazené 

Malý banner (88×31):

kód na stránky:
<a href="https://www.vets.cz/" title="Spolek pro vojenská pietní místa">
<img src="https://www.vets.cz/vpm/images/bannery/vets_banner_maly.gif" 
style="border: 0;" width="88" height="31" alt="Spolek pro vojenská pietní místa" />
</a>

Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.


 

Velký banner (468×60):

kód na stránky:
<a href="https://www.vets.cz/" title="Spolek pro vojenská pietní místa">
<img src="https://www.vets.cz/vpm/images/bannery/vets_banner_velky.gif" 
style="border: 0;" width="468" height="60" alt="Spolek pro vojenská pietní místa" />
</a>
Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.

 

Čtvercový banner (125×125):

kód na stránky:
<a href="https://www.vets.cz/" title="Spolek pro vojenská pietní místa">
<img src="https://www.vets.cz/vpm/images/bannery/vets_banner_ctverec.gif" 
style="border: 0;" width="125" height="125" alt="Spolek pro vojenská pietní místa" />
</a>
Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.

Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách

Leden 10, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách
Filed under: Monument 

Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách

V Bratislave sa 23. mája 2013 bude konať medzinárodná vedecká konferencia na tému „M. R. Štefánik a  československé zahraničné vojsko (légie)“. Konferencia sa uskutoční v nadväznosti na pietny akt pri soche M. R. Štefánika v Bratislave a pri príležitosti 20. výročia založenia Nadácie M. R. Štefánika, ktorá sa zaslúžila o znovupostavenie Štefánikovej sochy v Bratislave. Predpokladá sa, že referáty z konferencie budú vydané tlačou v zborníku.

 

Na príprave a organizácii konferencie sa podieľa viacero inštitúcií. Legionári – historici, ktorí sa chcú na konferencii aktívne zúčastniť, nech sa čo najskôr prihlásia členovi Jednoty ČsOL Český Brod F. Vrábelovi (email: fvrabel@seznam.cz). V prihláške treba uviesť: meno, priezvisko, príslušnosť k jednote a názov referátu. Rozsah vystúpenia na konferencii je maximálne 15 minút, rozsah písomných referátov do 20 normostrán.

 

  F. Vrábel

Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích

Leden 9, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích
Filed under: Monument 

Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích

Zajímavá informace z Národního osvobození 24/2012, str. 4:

„NESMÍ BÝT NEZNÁMÝCH BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU

Na výroční členské schůzi ZO ČSBS Brno-jih mj. ocenil Vít Příkaský pomoc Rady obce Ratíškovice, Kateřiny Kurdíkové z Městského úřadu v Hodoníně a Ing. Pavla Veselého z odboru památkové péče Jihomoravského kraje v tom, že hrob v Ratíškovicích, kde je uložena urna jeho otce, zavražděného v Mauthausenu, byl vzat do evidence válečných hrobů.“

(vpř)

Informace z CEVH:

Vít Příkaský od roku 1924 zastával funkci náčelníka orelské župy Tomáše Šilingra v Hodoníně. V době ohrožení Československa hitlerovským nacizmem se svými spolupracovníky vytvářel v jednotách a okrscích branné oddíly a čety, které se zabývaly intenzivním výcvikem. Bezprostředně po 15. březnu byl iniciátorem založení orelské ilegální organizace Lutinov, která byla dobudována v polovině roku 1939 a napojena na okresní velitelství ilegální vojenské organizace Obrany národa v Hodoníně, ve které dělal vedoucího zpravodajské skupiny. Dne 12. srpna 1941 byl zatčen gestapem na svém pracovišti v Zemědělské nemocensk&ea cute; pojišťovně v Hodoníně a následující den převezen do věznice v Uherském Hradišti. Po čtrnácti dnech přemístěn do Kounicových studentských kolejí v Brně a po vynesení rozsudku stanného soudu byl v lednu 1942 předán gestapu a transportován do koncentračního tábora Mauthausenu, kde byl 1. července 1942 příslušníkem SS ukopán. Dne 20. října 1945 mu byl udělen prezidentem Republiky Československé válečný kříž 1939 „In memoriam“.

http://valecnehroby.army.cz/Evidence/vysledky-hledani-v-cr?pfil=True&fnin=v%c3%adt&srn=p%c5%99%c3%adkask%c3%bd&st=1

Pomník se jménem na našem webu zde.

Dostanou se do CEVH MO i další tisíce podobných hrobů?

Vladimír Štrupl

67. setkání

Leden 5, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 67. setkání
Filed under: zapisy ze spolku 

67. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 3. ledna 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.

 

Účastnili se: Honzin, Jirka a Martin.

 

1)      Honzin nás se stavem spolkové pokladny.

2)      Martin představil start další rubriky našeho webu, sekce Monument online .

3)      Pokračovali jsme v diskusi, zda koupit „nějaké“ zálohovací zařízení, pravděpodobně externí HDD pro zálohování našich dat ze serveru.

 

Pro rok 2013 sice nemáme pevný plán akci, zatím je k dispozici pouze nástin plánu jednoty ČsOL v Českém Brodě na jejichž akcích se více než podílíme, ale již nyní si je možné do kalendářů zapsat termíny pro tato malá společná setkání. V roce 2013 se můžeme U Bronců vidět v těchto dnech: 7/2, 7/3, 4/4, 2/5, 6/6, 4/7, 8/8, 5/9, 3/10, 7/11 a 5/12.

 

Zapsal Martin

Tešínsko a južné Slovensko

Leden 5, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tešínsko a južné Slovensko
Filed under: Monument 

Niečo o Tešínsku a  južnom Slovensku, pomníkoch a vojnových hroboch… ale v skutočnosti o spolužití Čechov, Slovákov a príslušníkov národnostných menšín v minulosti a dnes

 

  Česi, Slováci a menšiny v Československu

 

Československá republika bol štát, ktorý vznikol v roku 1918 po dlhom úsilí predkov dnešných generácií žijúcich  na oboch stranách rieky Moravy a stal sa domovom nielen pre Čechov, Slovákov a  Rusínov, ale aj pre tu žijúce národnosti, teda aj pre Nemcov, Maďarov, Poliakov, Židov atď. Nebol to štát dokonalý a pri svojich mnohých prednostiach mal aj nedostatky, ale pri všetkých svojich chybách bol až do Mníchova na jeseň 1938 spoľahlivým, dobrým a bezpečným domovom pre všetkých svojich občanov bez rozdielu národností, politického presvedčenia, náboženstva alebo rasy.

Až na jeseň 1938 a v ďalších rokoch  nastali pre jeho obyvateľov, vrátane národností, tragické časy dvoch totalitných režimov. Bola to voľba zaslepených politických predstaviteľov týchto menšín, že sa k Československu postavili nepriateľsky a pomáhali ho zničiť. Národnostné menšiny mali v Československu napriek všetkým kritikám často dokonca priaznivejšie podmienky pre svoj všestranný rozvoj ako vo svojich materských krajinách a žili tu prevažne v lepších sociálnych, hospodárskych i kultúrnych pomeroch, na čo poukazovali už mnohí súčasníci v rokoch 1918–1938.

 

Žiaľ, tieto pozitívne rysy Československej republiky nevedeli pochopiť vtedajší a ani neskorší politickí vodcovia menšín, ktorí pracovali proti tomuto štátu. Napriek tomu, že ako Nemecko, tak aj Rakúsko-Uhorsko prvú svetovú vojnu prehrali, časť nemeckých a maďarských politikov túto skutočnosť odmietala uznať, snažili sa odtrhnúť pohraničné oblasti Československa, čím by sa tento štát stal hospodársky okypteným a nesebestačným a súčasne vojensky nehájiteľným proti útokom svojich nepriateľov, v obkľúčení ktorých žil prvé dvadsaťročie svojej existencie. Ďalší vývoj plne potvrdil, že snaha československého vedenia uhájiť historické hranice českých krajín a prvýkrát definované slovenské hranice na Dunaji a Ipli ako aj ďalej na východ, boli politicky, hospodársky i vojensky odôvodnené a  plne opodstatnené. V prípade, že by sa nemeckej, maďarskej a poľskej menšine s podporou Nemecka, Maďarska a Poľska bolo už v rokoch 1918-1919 podarilo odtrhnúť príslušné pohraničné územia od Československa, bolo by to malo ten dôsledok, že Česi a Slováci by boli už vtedy stratili svoje právo na samourčenie. Toto československé právo na samourčenie však nebolo v žiadnom rozpore s právom na samourčenie Nemcov, Maďarov alebo Poliakov, hoci práve vodcovia týchto menšín neskôr a najmä v rokoch 1938-1939 argumentovali práve týmto právom, ktoré im vraj bolo upreté. Nebolo to tak, pretože Nemci mali až dva svoje národné štáty (ak by sme k Nemecku a Rakúsku pripočítali ešte aj Švajčiarsko, tak dokonca štáty tri a vo všetkých mali plné právo na samourčenie) a svoje národné štáty mali aj Maďari a aj Poliaci. Československo sa napriek tomu, že sa väčšina príslušníkov týchto národností k nemu chovala odmietavo až nepriateľsky, zabezpečovalo základné práva pre nich v podstate na rovnakej úrovni ako pre Čechov a Slovákov. Svedčí o tom podiel národností na politickom a hospodárskom živote predmníchovskej republiky, rozvoj národnostného školstva, kultúry, vydávanie kníh, časopisov a tlače v ich jazykoch, atď. Napriek tomu predstavitelia národnostných menšín pestovali u svojich voličov pocity krivdy a sústavnej nespokojnosti, hoci je známe, že práve ich materské štáty svojim menšinám neposkytovali ani zďaleka také práva ako to robilo Československo. Nemecko, Maďarsko a Poľsko a nimi inšpirovaní vodcovia menšín v Československu zásobovali Spoločnosť národov v Ženeve veľkým množstvom väčšinou neopodstatnených sťažností na údajné nerovnoprávne postavenie svojich menšín v Československu a poukazovali na údajný útlak a krivdy páchané týmto štátom. Aj mnohí predstavitelia týchto národnostných menšín, ktorí inak Československo tiež kritizovali, uznávali, na svoje postavenie v tomto štáte nemali veľa dôvodov sa sťažovať. Napríklad maďarský publicista, právnik a politik István Bibó v zbierke svojich politických úvah  (Bída malých národů východní Evropy. Doplněk – Kalligram. Brno – Bratislava, 1997, s. 181) napísal, že  „Je třeba dát Čechům za pravdu v tom, že žít jako Němec nebo Maďar v československém státě nebylo zdaleka nesnesitelné… Metody používané do roku 1939 v Československu zdaleka (v maďarskom originále je výraz toronymagasan – výškou veže) vyčnívaly nad praktikami všech ostatních zemí střední a východní Evropy…“ A ak to tak bolo s Nemcami a Maďarmi, ani postavenie Poliakov v Československu nemohlo byť horšie, skôr naopak. A napriek tomu mnohí z nich mali k Čechom aj Slovákom akoby akýsi povýšenecký postoj a považovali sa za niečo viac.

 

Pomníky a vojnové hroby

 

  Starostlivosť o vojnové hroby a pomníky patrí k známkam kultúrnej vyspelosti každého národa, ale okrem toho túto oblasť reguluje aj viacero právnych dokumentov, legislatíva každého štátu, dvojstranné i medzinárodné dohody a zmluvy. Podľa platného práva je každý štát povinný starať sa o vojnové hroby a pomníky na svojom území a to nielen o tie, ktoré patria jeho príslušníkom, ale aj pokiaľ ide o hroby a pomníky príslušníkov iných národností.

 

Historické povedomie (vedomie) je časťou kolektívnej pamäti, ktorá sa vzťahuje na informácie nachádzajúce sa v pamäti dvoch alebo viacerých členov skupiny. Nie je to fenomén nový, s problematikou historickej pamäti ako súčasti kolektívneho vedomia sa stretávame už v dobách, z ktorých sa nám dochovali prvé písomné pamiatky, epigrafické nápisy, reliéfy alebo pomníky oslavujúce panovníkov a ich činy. Tie, či už skutočné, zveličené, alebo celkom vymyslené, mali byť natrvalo uložené v kolektívnej pamäti nielen súčasníkov, ale aj budúcich generácií. Jedným z najvýznamnejších prostriedkov budovania kolektívnej pamäti sú pomníky, pamätníky, vojnové hroby a  cintoríny ako časť miest pamäti.  Ako už bolo spomenuté, starostlivosť o pomníky a  najmä o vojnové hroby a cintoríny je známkou kultúrnej vyspelosti a úrovne historického vedomia každého národa. Ukladali a ukladajú ju signatárom mierových zmlúv aj príslušné ustanovenia týchto právnych noriem, ktoré sa však nie vždy rešpektovali a ani v našej súčasnosti sa nie všade ctia a dodržiavajú.

 

Dva takéto prípady sú aj z našej súčasnosti: jeden z Nových Zámkov na južnom Slovensku a druhý je z Tešínska. Oba tieto prípady ukazujú málo rešpektu od súčasných príslušníkov národností maďarskej a  poľskej k  českým a  slovenským dejinám a k spomienke na udalosti, ktoré sa stali už takmer pred sto rokmi. Svojimi odmietavými reakciami vlastne upierajú právo Čechom aj Slovákom pripomínať si na svojom štátnom území udalosti z pohnutých dejín 20. storočia, deformujú dejiny vyhláseniami (je to nielen veľmi zaujímavé, ale predovšetkým smutné, že ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku sa použila dnes podobná frazeológia a hanlivé vyjadrenia ako to bolo od okupantov v rokoch 1939-1945, alebo naopak od komunistov a normalizátorov), že vraj legionári boli „zločinci, lupiči a najatí vrahovia“! Takéto slová nielen že nevyjadrujú historickú pravdu, ale pohybujú sa dokonca aj na hranici trestnosti podľa príslušných paragrafov zákonov na jednej strane o vojenských pietnych miestach a na strane druhej o podnecovaní národnostnej neznášanlivosti či oživovaní revizionizmu smerujúcemu proti súčasnému usporiadaniu hraníc v strednej Európe.

 

Počas bojov o Slovensko v prvom polroku 1919 došlo v oblasti Štúrova a Nových Zámkov k prudkým bojom medzi československými vojakmi (legionári, četníci, Sokoli, dobrovoľníci) a príslušníkmi maďarských vojsk. Vláda Mihálya Károlyiho a neskôr Bélu Kuna chcela udržať územnú integritu Uhorska stoj čo stoj za každú cenu, napriek tomu, že zástupcovia Slovákov v Turčianskom Sv. Martine už 30. októbra 1918 vyhlásili svoj úmysel vytvoriť s Čechmi spoločný štát a Československo aj Dohoda uznala za spojenecký štát.

 

Južné, stredné aj východné Slovensko je posiate hrobmi stoviek prevažne Čechov a Moravanov, ale aj Slovákov, ktorí ešte po celé mesiace po oficiálnom uzavretí prímeria na konci I. svetovej vojny v novembri 1918 museli so zbraňou v ruke vybojovať územie budúcej Československej republiky. Jeden z takýchto hrobov je v Štúrove, ďalší v Bajči  a iný zase v Nových Zámkoch. Vojenská posádka v  Nových Zámkoch, Sokoli, legionárske organizácie a  osvetové spolky začali už v roku 1921 organizovať zbierky na postavenie pomníka našim padlým vojakom a postupne sa aj exhumovali ich telesné pozostatky v okolitých dedinách a opustených lokalitách. Na cintoríne v Nových Zámkoch boli potom spoločne pochovaní v masových hroboch. Odpočíva tu celkom 203 padlých Čechov, Moravanov a Slovákov, ale aj Maďarov, Nemcov, Rusov, Talianov, Poliakov atď., ktorí sa sem dostali ako vojaci alebo zajatci rôznych armád počas I. svetovej vojny. V meste postavili pomník legionárom už v dvadsiatych rokoch pred miestnou Sokolovňou (Štefánikova ulica), kde sa potom konali aj pietne slávnosti a oslavy vzniku Československa. Tak isto bola odhalená aj pamätná tabuľa a busta majorovi Jelínkovi, ktorý padol v Nových Zámkoch na konci samotného konfliktu, v 20. júna 1919 a pochovali ho v rodinnej hrobke na Olšanoch v Prahe.

Cieľom postavenia pomníkov a zriadenia spoločného hrobu padlým vojakom bolo „postarať sa o ich dôstojné pochovanie na spoločnom mieste a zbudovať pomník, ktorý by najlepšie dokumentoval vďačnosť a úctu otčiny k ich jasnej pamiatke“.  Nad hromadným hrobom na novozámockom cintoríne bol postavený pomník so súsoším, ktoré je dielom akademického sochára Fraňa Štefunku. Súsošie na betónovom podstavci, do ktorého bola vložená aj prsť zeme z  bojiska pri Zborove, zobrazuje kľačiaceho vojaka, za ktorým je alegorická postava ženy (Republika?). Pomník bol odhalený 28. októbra 1936. O hrob a pomník sa mala starať miestna posádka. Hoci išlo o pomník všetkých padlých, ktorí sú pochovaní v okolitých štyroch masových hroboch, bol po Viedenskej arbitráži (2. novembra 1938), ktorá znamenala pre Slovensko podobnú katastrofu ako Mníchov pre české a moravské kraje, zničený lebo Nové Zámky pripadli Maďarsku. V tom období sa na južnom Slovensku odstraňovali pomníky a  sochy pripomínajúce Československú republiku, medzi nimi aj legionárske pomníky. Takýto osud stihol legionárske pomníky v Lučenci, Komárne, Vrábľoch a aj v Nových Zámkoch. Na mestskom cintoríne sa dodnes zachoval len betónový podstavec pod spomínaným súsoším a zanedbané hroby.  V rokoch 1945 – 1948 sa legionárske pamiatky v Nových Zámkoch nepodarilo obnoviť a ani nasledujúci režim o dôstojnú spomienku na legionárov nemal záujem. Ak nepočítame ilegálne odhalenú tabuľu na pamiatku našich padlých inštalovanú na Dome Matice slovenskej, tak v Nových Zámkoch máme už len uvedený neudržiavaný masový hrob – na rozdiel od Štúrova a Bajča, kde sú hroby a pomníky renovované a udržiavané – a betónový podstavec po odstránenom súsoší.

Napriek tomu, že je tu zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 130 z roku 2005 Zb., ktorého ustanovenia ukladajú samosprávam povinnosti aj v tejto oblasti a na opravu hrobov a pomníka je možné požiadať o dotáciu… Táto vec však v Nových Zámkoch nikoho na mestskom úrade akosi nezaujíma. Ale, keby len to, primátor mesta v roku 2012 zmaril aj snahu Nadácie Milana Rastislava Štefánika, ktorá chcela hroby a pomník v Nových Zámkoch obnoviť a na tento účel chcela okrem vlastných prostriedkov použiť aj dotáciu z Ministerstva obrany SR. Pre odmietavý postoj primátora mesta, podľa ktorého boli legionári „vrahovia“ sa finančné prostriedky museli vrátiť a hroby v Nových Zámkoch chátrajú ďalej. A to aj napriek tomu, že sú tam pochovaní nielen legionári, ale aj príslušníci iných národov a dokonca aj niekoľko rodákov priamo z Nových Zámkov! Takýto postoj naozaj nemožno nazvať inak, ako ignorantstvom a zbytočnou snahou o podnecovania nových sporov, hoci práve z neďalekého Štúrova je práve aj pozitívny prípad, ako minulé sváry prekonať a pracovať pre spoločnú mierovú budúcnosť v zjednocujúcej sa Európe. Ale zdá sa, že takéto postoje si všetci neosvojili a nie všetkým to z rôznych dôvodov vyhovuje. Záleží na príslušných orgánoch, ktoré majú na starosti vojnové hroby a pomníky, aby sa aj tento hrob a pozostatky podstavca v Nových Zámkoch dali do poriadku, označili sa príslušnou tabuľou a prípadne aj obnoveným súsoším.

Niečo podobné ako v Nových Zámkoch sa udialo pred niekoľkými týždňami na Tešínsku. Hrdina bojov o toto územie proti poľskej agresii z roku 1919 Josef Šnejdárek dostal konečne po rokoch mlčania aj svoj pomník, pripomínajúci nielen boje, ale predovšetkým našich padlých vojakov, ktorí tu museli zomierať dávno po oficiálnom konci prvej svetovej vojny. Došlo tu nielen k vandalskému poškodeniu pomníka generála Šnejdárka, čo samozrejme veľmi mrzí, ale to mohlo byť činom len nejakého nezodpovedného jednotlivca alebo skupiny vandalov. Oveľa vážnejšie sú, žiaľ, necitlivé vyjadrenia vodcov a predstaviteľov poľskej menšiny v  Českej republike, ktoré sa hrubými a historicky nepravdivými slovami dotkli nielen pamiatky J. Šnejdárka, ale predovšetkým aj padlých československých legionárov. Osadenie pomníka totiž označili za provokáciu a necitlivý postup českej strany voči poľskej menšine, hoci práve opak je pravdou. Podrobnejšia analýza postupu a vyjadrení predstaviteľov poľskej menšiny, bohužiaľ, ukazuje, že sa z minulých desaťročí nepoučili a nepoučili sa ani z tragických udalostí  nielen v roku 1919, ale predovšetkým z rokov 1939-1945 keď sa aj na Tešínsku a severnom Slovensku podarilo rozpútať nacionalistické vášne, ktoré neposlúžili ani Čechom, ani Slovákom a ani Poliakom, ale predovšetkým ich spoločnému nepriateľovi.

Dnes, na začiatku 21. storočia by bolo vhodné nielen poukazovať práve na historické poučenia z uvedených neblahých udalostí, ale predovšetkým sústrediť sa na budúcnosť a budovanie dobrých vzťahov medzi všetkými tu žijúcimi národmi a národnosťami. To, že by si práve Česi a Slováci na svojom území nesmeli pripomínať svojich padlých z roku 1919 iste k takýmto snahám nepatrí. A to by si mali uvedomiť príslušní predstavitelia ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku.

Pomaly sa blíži sté výročie vypuknutia Veľkej vojny, ktorá bola neskôr nazvaná I. svetovou vojnou. Tá po miliónoch obetí, nekonečnom utrpení vojakov aj civilného obyvateľstva v zázemí mala skončiť prímeriami v novembri 1918. Pre neochotu istých kruhov na druhej strane akceptovať vývoj a stav, ktorý na konci roku 1918 nastal, však práve mnohí vojaci i civili práve v našej oblasti museli zomierať ešte ďalších 8-9 mesiacov, kým sa všade presadila moc a suverenita nového československého štátu. Z hľadiska dnešného poznania to boli posledné, ale celkom zbytočné obete prvej svetovej vojny a „nevyhlásenej vojny“ na Tešínsku a na Slovensku. A na to by sme ani dnes nemali zabúdať ani my, Česi a Slováci, ale ani predstavitelia národnostných menšín žijúcich dnes v Českej republike a  Slovenskej republike. To, že sa tieto udalosti pripomenú aj dôstojnými pomníkmi a údržbou hrobov padlých vojakov nemôže byť žiadnou urážkou národnostných menšín, ani podnecovaním národnostnej neznášanlivosti, ako sa to zase falošne interpretuje niektorými zástupcami týchto menšín. Naopak, práve spomienka na padlých a ich dôstojné pomníky môžu napomôcť vyrovnanie sa s týmito smutnými kapitolami našich spoločných dejín a varovať aj pred opakovaním podobných tragických udalostí.

 

F. Vrábel, člen Jednoty ČsOL Český Brod

 

 

K pomníku Karla Zbírala

Leden 2, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem K pomníku Karla Zbírala
Filed under: Monument 

K pomníku Karla Zbírala

Už jako malý kluk, vždyť jsem starý Leteňák, jsem často mířil do Královské obory, česky do Stromovky. S bráchou, kamarády nebo třeba s kyjovskou babičkou. Ta se mnou často zašla k tzv. Zámečku, tedy Místodržitelskému letohrádku, odkud je krásný výhled až do Troje, a na stráni tam kvete množství rododendronů.

A až teprve docela nedávno jsem si všiml malého pietního místa nalepeného na ohradní zeď ruské ambasády, které připomíná jednu z mnoha obětí Pražského povstání. Na pomníčku ohrazeného laťkovým plůtkem je jen tento text:

KAREL ZBÍRAL
z ERVĚNIC
* 1897 PADL 7.5.1945

A tak mi vrtalo hlavou, kdo to byl, jakou měl rodinu, co se dělo po jeho smrti. Čeho se chytit, kde začít pátrat?
Časem jsem objevil na Letné další připomínky jeho osoby, na pamětní desce na budově Ministerstva vnitra, slavné „kachlíkárny“, nebo na budově sokolovny ve Strojnické ulici. Ale nic víc. Pátral jsem bezvýsledně na internetu, pátrat v Ervěnicích nemělo smysl, obec padla za oběť těžbě uhlí.
Rozhodil jsem tedy další sítě a především díky místostarostovi Jirkova p. Moutelíkovi a několika dalším návazným telefonátům s rodinami příbuzných a přátel Karla Zbírala se mi podařilo sestavit mozaiku dalších detailů. Tak tedy:
Karel pocházel z početné rodiny, měl mnoho sourozenců, tuším že jich bylo 7. Sám zůstal svobodný a bez dětí. Narodil se 30. září 1897 v Chomutově.

Po střelbě ve Stromovce (podobných pomníčků je v okolí několik) bylo jeho tělo umístěno spolu s dalšími v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí a následně byl pochován v Libni. Po čase ho nechala rodina zpopelnit ve Strašnicích a našel konečně klid na hřbitově v Jičíně.
Už to tedy pro mne není anonymní jméno, ale konkrétní člověk.

Od té době jsem si vzal toto místo jaksi na starost. Nevzhledné plaňky jsem v létě natřel Luxolem (jakkoliv podobné činnosti zoufale neovládám a je to patrně i poznat), už 2. rokem svítilo Karlovi o Vánocích betlémské světlo a dbám o to, aby nedělalo místo jeho památky Praze ostudu.

Budete-li mít ve svém okolí podobné místo, které je zjevně skoro zapomenuté, prosím, adoptujte ho. Podobně jako se lidé starají třeba o hroby našich vojáků daleko v cizině.
A až půjdete do Stromovky, zastavte se u pomníčku Karla Zbírala a zapalte mu svíčku, lampička je tam stále k dispozici.

P.S. Pokud by toto téma někoho zajímalo více, doporučuji www.vets.cz, tedy občanské sdružení Spolek pro vojenská pietní místa.

Petr Novák, Praha 28.12.2012

Aktuality – prosinec 2012

Leden 1, 2013 by · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Aktuality – prosinec 2012
Filed under: aktuality 

31.12.2012
* vloženo  další VPM (Družstevní Ochoz) v Praze 4
* vloženo další  VPM Planá (František Havelka), okres Tachov

30.12.2012
* vloženo  další VPM (Čapkova) v Praze 4
* vloženo VPM v obci Jinolice, okres Jičín

29.12.2012
* vloženo  další VPM (Děkanská Vinice) v Praze 4
* doplněny informace k VPM (Eduard Zbroj) v obci Dvůr Králové, okres Trutnov
* okres Rychnov na Kněžnou je přesunutý na nový web

28.12.2012
* vloženo  další VPM (ul.  Svážná) v Praze 4
* doplněny další keše se vztahem k VPM

27.12.2012
* vloženo  další VPM (Nad Studánkou) v Praze 4
* okres Teplice je přesunutý na nový web

26.12.2012
* vložena další  3 VPM (ulice Jeseniova)  v Praze 3
* okres Zlín je přesunutý na nový web
* doplněny fotky k pomníku vojákům Rudé armády v  obci Aš

25.12.2012
* vloženo další  VPM (ulice Fibichova)  v Praze 3
*  okres Trutnov je přesunutý na nový web

24.12.2012
* vložena 3 VPM v obci Humenné, Prešovský kraj, Slovensko

23.12.2012
* vložena 3  VPM v obci  Vlčnov, okres Uherské Hradiště
* doplněny informace k hrobu Evičky ve Dvoře Králové nad Labem

22.12.2012
* vloženo VPM v obci Veletiny, okres Uherské Hradiště

21.12.2012
* vložena další  4 VPM (ulice Biskupcova)  v Praze 3
* vloženo 6 VPM v obci Libušín, okres Kladno

20.12.2012
* vložena 3 VPM v obci Aš. okres Cheb

19.12.2012
* vloženo další  VPM (ul. Letců) v okresním městě Hradec Králové

18.12.2012
* vloženo další VPM v obci  Olešnice, okres Blansko
* vloženo VPM v obci Komňa, okres Uherské Hradiště

16.12.2012
* vloženo další VPM  v obci Medzilaborce (Bruno Streit) ,Prešovský kraj,  Slovensko

14.12.2012
* vložena 2 VPM v obci Horní Bradlo, okres Chrudim

13.12.2012
* vloženo VPM v obci Rozvadov, okres Tachov
* seznam keší rozšířen o cache GC412ZP – Příběh železné opony (Plzeňský kraj, okres Tachov)

12.12.2012
* vloženo VPM v obci Olešnice v Orlických horách, okres Rychnov nad Kněžnou
* vloženy aktuální fotografie a informace k VPM v obci Nové Syrovice, okres Třebíč

11.12.2012
* vloženo další VPM (Ladislav Kopecký) v okresním městě Písek
* Praha 12 přesunuta na nový web

10.12.2012
* vloženo další  VPM (ul. F.A.Gerstnera) v okresním městě České Budějovice
* Praha 21 přesunuta na nový web

9.12.2012
* vloženo další  VPM (ul. Lidická) v okresním městě České Budějovice

8.12.2012
* vložena další 2 VPM v obci Zbýšov, okres Brno – venkov

7.12.2012
* vloženo další VPM (ul. Barákova) v okresním městě Prostějov

6.12.2012
* vloženo VPM v obci Zborovice, okres Kroměříž

5.12.2012
* vloženo další  VPM v krajském městě Košice, Slovensko
* zprovozněna Galerie hrdinů , bude postupně plněna přesouváním příspěvků v GH na  starém webu

4.12.2012
* vloženo další VPM v obci Brník, okres Praha – východ
* na nový web byl kompletně převedena městská část Praha 3

3.12.2012
* vloženo další  VPM v obci Frýdlant nad Ostravicí, okres Frýdek – Místek
* na nový web byl kompletně převeden okres Mladá Boleslav

2.12.2012
* vloženo VPM v obci Nedomice, okres Mělník

1.12.2012
* na novém webu prezentujeme již 11 205 VPM (celkově 21 622) a více než 15 600 fotografií
* vloženo VPM v části Slezská Ostrava, okresní město Ostrava

 

aktuality listopad 2012