Odhalení pamětní desky pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi
Filed under: Monument
Odhalení pamětní desky pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi
Proběhlo dne 20. května 2015 na domě čp. 546/27 v Kafkově ulici v Praze 6.
Br. pplk. Bedřich Valla byl významným činovníkem, vůdcem 11. oddílu a 1. střediska Svazu Junáků Skautů Republiky Československé a zakladatel branného skautingu. Jako důstojník Generálního štábu RČS se aktivně účastnil domácího odboje v rámci organizace Obrana národa.
Pamětní deska byla odhalena v den 70. výročí jeho úmrtí na domě, ve kterém bydlel v letech 1933 až 1944.
Fotografie: Hana Morávková, Roman Kelbich
Prázdné místo
Filed under: Monument
Prázdné místo
Letos si připomínáme 70. výročí osvobození. Naše škola ZŠ Šafaříkova vyhlásila pro žáky zajímavou poznávací soutěž o památných místech a pamětních deskách ve Valašském Meziříčí, které se vztahují ke 2. světové válce. Třída 4. A se zúčastnila nejen svým projektem pietních míst, ale i netradičně a to formou textilní koláže. Rozhodli jsme se společně vytvořit práci k Pomníku obětem holocaustu na Vodní ulici. Jména vytesaná do žuly byla podmětem a motivací pro všechny. Začali jsme ve třídě realizovat naši společnou myšlenku. 150 lidí, kteří zde žili a už se nikdy nevrátí, si zaslouží jistě nemalé připomenutí. Jména, která vpisujeme na plátno společně s datem, a místem úmrtí jsou jen vzpomínkou. Rudé nápisy symbolizují, odkud přicházela jen smrt, koncentrační tábory. Žlutá barva na plátně je barvou židovské hvězdy s nápisem Jude. Nápis a název díla, „Prázdné místo“ ve spodní části přeložen do hebrejského jazyka, jako vzpomínka na osobnosti, které již neuvidíme.
Připomněli jsme si oběti 2. světové války, projevili jsme jim úctu a naše práce je symbolem, že by se na tyto hrůzy nemělo nikdy zapomenout.
Za třídu 4. A třídní učitelka Mgr. Lenka Šimčíková
Využití vojenských pietních míst k výuce historie
Velmi pěkná ukázka aktivního přístupu k výuce historie na Základní škole Šafaříkova ve 4. A třídě.
Foto: Lenka Šimčíková
Pomozte projekt rozvíjet
Filed under: o projektu
Pomozte projekt rozvíjet
Nabídka pro školy, badatele, zájemce
„Historie válek – to jsou osudy!“
Jak známo, přes území naší země se posledních mnoho set let přehnal nespočet válečných konfliktů. A nebyly to, jen ty obecně známe, pro svůj rozsah na našem území, jako byla třeba Prusko-rakouská válka z roku 1866 nebo 1. světová válka. . Nebo počtem obětí nejstrašlivější 2. světová válka.
Mnoho dalších konfliktů zde zanechalo stovky, možná tisíce obětí z řad bojujících vojáků, ale i civilních obětí. I studená válka například zanechala nespočet obětí pokusů o přechod státní hranice, stejně jako vojáků padlých při plnění povinností své vojenské služby. V lazaretech umírali vojáci, dovezení na území Čech z dalekých bojišť, civilisté umírali na následky náletů, ale i nehod vojenské techniky.
Je velmi obtížné říct, kolik obětí vlastně přináší šílenství válek pro nějaké území.
Ano je to obtížné, ale to neznamená, že to nejde zkusit spočítat. Ba co víc, proč počítat, když je alespoň malá šance, jména nejen spočítat, ale každému jménu najít příběh, jeho osud. Mnoho dnes neznámých, mnohdy zapomenutých osudů může ožít. Na našem území zahynulo tolik set tisíc lidí, že je skoro nemožné, aby u nás byla rodina, kde by se nějaká oběť válek nevyskytovala. Kde by nebyla vzpomínka na pradědečka legionáře Československých legií, na dědečka odbojáře nebo dokonce vojáka Československého zahraničního či domácího odboje. Na otce vojáka prezenční služby a pochopitelně na bratra či syna, vojáka novodobých zahraničních operací naší armády.
Je to tak, jde o statisíce jmen. Na našem území existuje několik proudů usilujících o zmapování této části naší historie. Ministerstvo obrany spolu s obcemi má za povinnost vést evidenci válečných hrobů, to je něco přes 30 000 památek. Některé spolky se zaměřují na určitý úsek dějin, jako například válku roku 1866. A pak je tu Spolek pro vojenská pietní místa. Ten se zaměřuje na všechny oběti všech konfliktů s jakýmkoliv vztahem k území Čech, případně se dotýkají Českých občanů. Pochopitelně s přesahem do minulosti, tedy nejen České republiky, ale i Československa, včetně Podkarpatské Rusi, Rakousko-uherska, případně území spadajících pod království České. Spolek pro vojenská pietní místa má v současné době v databázi bezmála 41 000 vojenských pietních míst.
Jak je z těchto čísel patrné, i prosté zmapování památek je u nás stěží ve své třetině.
A co teprve osudy jmen na pomnících, hrobech, pamětních deskách……..
A to je nezbytné změnit!
Prosím pomozte nám zmapovat každý kousek naší válečné historie.
Na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa je sekce „Jména z pomníků“. Ambicí této sekce není nic menšího, než ve spojení se jménem na konkrétním pomníku uchovat osud každého jména, které je kde na jaké památce zmíněno. Ano, opravdu chceme, aby z každého jména uvedeného na libovolné památce vedl odkaz na sekce „Jména z pomníků“. Každý osud bude mít vlastní stránku. Tam možná u někoho bude informací málo, třeba jen jeho jména a osobní data, někde fotografie, někde celý příběh a někde třeba i kopie jeho dokumentů. Prostě cokoliv se podaří dohledat. Někdy půjde o jména notoricky známých vojáků a někdy to budou jména, jež desetiletí už nikdo nevyslovil.
Asi si řeknete, šílený nápad, to jsou statisíce jmen, statisíce stránek, fotek, léta hledání. A rozhodně máte pravdu. Ale když jsme před více než deseti lety začali hledat vojenské památky, říkali nám to samé. To nemá smysl, to se stejně neudělá. A dnes už máme desetitisíce památek. Ale máme i pár set jmen v „Jménech z pomníků“. Nebude to hotové za rok, ale bude to.
Dovolujeme si tedy oslovit vás, zájemce o historii, malé badatele, ale především školy. Nechcete v rámci svých aktivit a výuky zkusit odhalit už možná zapomenuté?
Nabízíme naši současnou, denně doplňovanou databázi vojenských pietních míst na webových stránkách www.vets.cz. Můžete z ní volně čerpat fotografie i data (u fotografií prosíme uvádět zdroj jak je uveden na našich stránkách). Tato data může podle vlastního uvážení použít pro vlastní formu hledání osudů lidí. Můžete také využít publikace zpracované v edici Knihovna.
A když se vám podaří nějaké osudy najít – poskytněte nám je prosím do našeho projektu. Doplníme je na stránky www.vets.cz. Jako autoři budete uvedeni vy.
Společně můžeme dosáhnout i nemožného.
NIKDO NEBUDE ZAPOMENUT – NIC NEBUDE ZAPOMENUTO!
Zaujala vás naše nabídka? Pak jak začít.
1)projděte si stránky ww.vets.cz z pohledu lokality, které se chcete věnovat
2)v případě, že nenaleznete památku, ke které byste chtěli doplnit osudy jmen, bude nezbytné doplnit i tu památku, vše potřebné jak postupovat naleznete zde.
3)je možné, že jedna osoba bude zmíněna na více památkách i ve více místech, uvítáme tedy, když nám pomůžete identifikovat tyto spojení osob s místy. Nejde jen o shodu ve jméně (takových shod bude mnoho), ale aby se jednalo o konkrétní osobu. Už to je velký přínos pro začátek popisu osudu té osoby
4)při poskytování údajů prosíme o dodržení autorských práv, není možné k nám na web vkládat věci stažené z jiných webů, bez souhlasů autorů, bohatě stačí, když u nás bude ke jménu jen odkaz na stránku, kde se o něm píše. Naší ambicí není stáhnout vše na jedno místo, rádi budeme odkazovat na další weby. Toto platí především pro fotografie a obrázky
5)jako možnou nápovědu, kde získat informace o lidech lze využít tuto stránku – FAQ
6)v případě, že potřebujete pro své školní či badatelské práce výstupy z našeho projektu, není problém tato data převzít. Je nezbytné u nich zachovat zmínku o autorovi, tak jak je uvedeno na našem webu
7)budeme velmi rádi prezentovat informace o tom, jak se kdo do bádání zapojil, jak pokračují práce a pochopitelně výstupy vašich bádání
Pomozte prosím vytvořit něco, co bude vlastně encyklopedií lidské odvahy a utrpení, statečnosti i zbabělosti, prostě toho co lidem přináší války a vojenské řemeslo.
90. setkání
Filed under: Monument
90. setkání
90. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 21. května 2015 v Praze v restauraci U Bronců, v obvyklém čase.
Účastnili se: Martin, Vladimírové Ježek a Štrupl, Jirka, Pepa a na chvilku zaskočil Vojta.
1) Martin informoval o ukončení svého působení v meziresortní komisi pro VH na základě rozhodnutí ČsOL, tím skončilo i jeho působení v komisi historicko-dokumentační ČsOL. Vlastně se tak završilo cca 10 let jeho působení na poli válečných hrobů a vojenských pietních míst pro ČsOL. Nově tuto agendu bude mít na starosti J. Sitta.
2) Pepa nastínil plán dalších akcí Českobrodské ČsOL pro zbytek roku, kde hlavní akce jsou Cyklopřejezd, Dětský den v Brodě, včetně výroční schůze, zájezd do Přibyslavi, případné setkání v Brodě a seminář na konci roku.
3) Další položkou byl převod členů ČsOL Středočeský kraj, novými členy Českobrodské jednoty tedy jsou: PhDr. Vladimír Svoboda, Ing. Peter Horák, Igor Bielický a Ing. Jiří Simon, vše váleční veteráni.
4) Jak bylo zmíněno, jednou z akcí na nichž se budeme účastnit je Dětský den v Českém Brodě, který pořádá sdružení Českobroďák. Pro nás bude vše „jako obvykle“, datum konání je sobota 12. září. Po ukončení aktivit pro děti bude následovat výroční členská schůze jednoty.
5) Vladimír nás seznámil s novou knihou „Padli na barikádách“, která může velmi dobře posloužit pro dohledání dalších vpm na území Prahy.
6) A nelze nepřipomenout, že už máme na webu více než 40 700 vojenských pietních míst.
Další setkání je čtvrtek 4. 6.
Zapsal: Martin
Stanislav Voska
Filed under: Monument
Stanislav Voska
(*29.1.1914-+ 25.11.1938)
Od roku 2014 jsem členem Spolku pro vojenská pietní místa a moje činnost mě zavedla i k pomníku obětem první světové války v obci Jiřice na Mělnicku. Na pomníku je jmenováno třináct občanů Jiřic, padlích na bojištích první světové války. Později byla na pomník přidáná deska, na které je jmenován Stanislav Voska, který padl 25.11.1938 na Slovensku u Čadce. Jméno mě vzhledem k datu úmrtí zaujalo a proto jsem se o osud Stanislava Vosky začal zajímat. Počátkem třicátých let minulého století , potom co se v sousedním Německu dostali k moci nacisté, začal gradovat do tragických rozměrů dlouhá léta trvající konflikt mezi českým a německým etnikem v českých zemích. V březnu 1938 nacistické Německo anektovalo Rakousko a potom si určilo za svůj cíl rozbití demokratického Československa. Po zjištění údajných přesunů německé armády u hranic ČSR vyhlašuje čs. vláda částečnou mobilizaci a 20. 5. povolává do zbraně jeden ročník záložníků, tím navyšuje početní stav čs. armády ze 180 000 na 371 000 vojáků. Následuje sled události jehož vyvrcholením je 23. 9. 1938 vyhlášení všeobecné mobilizace, povoláno je 18 ročníků záloh a Čs. armáda tak dosahuje stavu 1100000 mužů. Československo se na obranu připravovalo od poloviny třicátých let a nástup povolaných záloh proběhl vzorně, národ byl plně odhodlaný bránit demokracii. Naši spojenci Francie a Velká Británie, stále otřesení z velkých ztrát I. sv. války, ale přistoupili k politice ústupků. Výsledkem této politiky, která se z historického hlediska ukázala jako chybná, byla Mnichovská dohoda z 29.9.1938, kdy bylo dohodnuto odstoupení čs. pohraničí Německu a Polsku. V této složité situaci se čs. vláda v čele s prezidentem E. Benešem rozhodne nebojovat a 30.9.1938, z důvodu uchování míru v Evropě, nařizuje vydat pohraniční oblasti. Tento čin nebyl dodnes naší veřejností správně pochopen. Rozkaz opustit pohraničí vyvolal v armádě všeobecný nesouhlas, jsou známé případy, kdy někteří vojáci odmítli opustit svěřená obranná postavení, jiní dokonce nezvládli opustit svůj obraný post a raději volili sebevraždu. I přesto čs. armáda nařízení respektovala a pohraniční oblasti postupně vyklidila, po jejím odchodu následovalo vyhnání velké části obyvatel českého a židovského původu. Ani tyto drastické ústupky československé vlády neznamenaly uklidnění situace, docházelo k stále častějším konfliktům. Jedním z takových střetnutí, které z přestřelky přerostlo v rozsáhlý boj s nasazením větších ozbrojených uskupení byla i tzv. bitva u Čadce z 25.11.1938. V ranních hodinách toho dne překročily vytýčenou státní hranici jednotky polské 25. pěší divize a střetly se se strážemi čs. pěšího pluku 41. Bránícím se strážním oddílům pohotově přispěchaly na pomoc další jednotky čs. armády, mimo jiné část horského pěšího pluku 2 a neúplný prapor tanků . K místu boje se přesunovali další uskupení naší armády . Krátce po 11.00 hodině i přes značnou přesilu polské armády přešla čs. pěchota do protiútoku a agresivní Poláky vyhnala do jejich výchozích pozic. Z výpovědi zajatců bylo zjištěno, že do útoku na čs. postavení byly nasazeny polské pěší pluky 29, 56 a 60, částečně též 1. pluk Podhalanských střelců. Poláci měli toho dne 20 mrtvých vojáků, na naší straně přišel o život desátník 10. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše Slovák Štefan Holienka a desátník 3. roty téhož pluku Stanislav Voska z Jiřic u Kostelce nad Labem. V kmenovém listu Stanislava Vosky, který je uložen ve VHA Bratislava zjistíme, že se narodil 29. ledna 1914 v Jiřicích. Byl české národnosti, českobratrského evangelického vyznání. Vychodil obecnou školu a jednu třídu měšťanky. Pracoval jako závozník. Nejbližší příbuzní bydleli v Jiřicích č. p. 59. Vojenskou základní službu nastoupil 1. října 1936 u 3. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše. Dne 11. května 1937 byl dodatečně zařazen do náhradní zálohy a o šest dní později propuštěn do civilu. Při odchodu z vojenské služby byl hodnocen jako velmi veselý, snaživý, chápavý, zdatný, vytrvalý a bystrý, velmi dobře vycvičen ve všech funkcích v družstvu. Od 19. září 1938 povolán na mimořádné cvičení. V důsledku mobilizace byl ponechán v činné službě. Dne 25. listopadu 1938 krátce po polední padl během bojů proti polské armádě na Spiši u Svrčinovce. Na praporní obvaziště byl donesen již mrtvý. In memoriam povýšen na desátníka. Ženatý, otec dvou dětí.
(použitá literatura: Jiří Plachý: Nástin personálních ztrát Československé armády v době od 21. května 1938 do 31. března 1939. Miloslav John, Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal: Březen 1939. Tomáš Jakl: Boj za svobodu 1938-1945.)
Jaroslav Kotlaba , člen Spolku pro vojenská pietní místa
40 000 – dobrý začátek
Filed under: Nezařazené
40 000 – dobrý začátek
Spolek pro vojenská pietní místa v dubnu 2015 do své databáze zařadil vojenské pietní místo s pořadovým číslem 40 000. Je to moc, nebo málo?
Nejdříve trochu historie a teorie.
V květnu 1919 byly Ústředním inspektorátem válečných hrobů rozeslány dotazníky všem obecním úřadům, posádkovým velitelstvím, četnických stanovištím, majitelům hřbitovů a úřadům, vedoucích úřední matriky k získání podkladů pro založení katastru válečných hrobů.
Z odpovědí bylo zjištěno, že na celkem 5 493 hřbitovech je celkem 171 385 hrobů s cca 203 160 ostatky, z nichž bylo 5 Francouzů, 1 Brit, 3 Američani, 51 331 Rusů, 22 070 Srbů, Chorvatů a Slovinců, 9 666 Poláků, 13 Bulharů, 277 Ukrajinců, 12 074 Rumunů, 15 765 Italů, 12 156 Rakušanů, 4 377 říšských němců, 21 254 Uhrů, 563 Turků a 2 627 nezjištěných. Cizinců bylo tedy celkem 152 182 a 50 978 Čechoslováků. Současně se vypátralo, že existuje celkem 63.478 neupravených hrobů s 119 192 ostatky.
Inspektorát válečných hrobů byl později přejmenován na ústřední správu válečných hrobů a k 1. 4. 1924 evidoval na 4 970 hřbitovech v obvodech 4 591 obcí celkem 139 557 válečných hrobů.
Tolik k období po 1. světové válce. Po druhé světové válce úsilí zajistit evidenci válečných hrobů pochopitelně neustalo.
Po válce byly zaznamenány tyto ztráty: Rudé armády 97 325, rumunské armády 12 742, čs. armády-východ 5 620 a čs. armády-západ 896; Popravení čs. důstojníci a rotmistři za nacistické okupace: 521; Oběti: SNP 15 000, pražského povstání 2 898 a nacistické persekuce 36 530; Popravení a zemřelí v Terezíně: 35 000; dále 279 Američanů, 268 Britů, 474 Francouzů, 44 Holanďanů, 10 Belgičanů, 91 Poláků, 34 Jihoslovanů a 17 Bulharů, tzn. celkem 206 952 a cca 107 477 Židů deportovaných jak z území českých zemí tak i Slovenska.
I v poválečném období docházelo k úmrtím vojáků a občanů. Další padlé a zahynulé vojáky přinášejí také novodobé mise AČR.
Od roku 1999 je péče o válečné hroby svěřena do působnosti Ministerstva obrany. V rámci Ministerstva obrany péči o válečné hroby organizuje a koordinuje Odbor pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR.
Péče o válečné hroby v ČR se týká nejen válečných hrobů s ostatky, ale i pietních míst, která jsou připomínkou oběti válek. Všechny válečné hroby jsou chráněné stejně, bez ohledu na to, zda se jedná o hroby našich nebo spojeneckých vojáků anebo zda se jedná o hroby bývalých nepřátel. V péči pochopitelně nehraje žádnou roli původ padlých, na všechny je nazíráno jako na oběti válek a nejsou posuzovány podle státní příslušnosti, národnosti a podobně. Cílem péče o válečné hroby je jejich zachování v důstojném a poznatelném stavu. Rozsah péče o válečné hroby je stanoven zákonem a v ČR ji vykonávají zejména obce, které většinu z nich vlastní, péče o české válečné hroby v zahraničí je zajištěna mezivládními smlouvami.
Centrální evidenci válečných hrobů vede Ministerstvo obrany na základě zákona 122/2004 Sb. o válečných hrobech.
Ke dni 6. 11. 2014 bylo na území České republiky evidováno celkem 34 185 válečných hrobů. Ke dni 3. 5. 2015 je na území České republiky evidováno celkem 34 592válečných hrobů s vazbou na 503 817 obětí. Z toho počtu se jedná o 21 577 válečných hrobů s ostatky a 13 015 pietních míst. V zahraničí je evidováno 3 092 válečných hrobů s vazbou na 29 431 obětí (2873 válečných hrobů s ostatky a 219 pietních míst).
Centrální evidence válečných hrobů je doplňována péčí pracovníků obecních i krajských úřadů. Díky nemalému úsilí ale i nadšení zaměstnanců Odboru pro válečné veterány MO patří tato databáze k nejlepším na světě. Nejen z hlediska rozsahu, ale i formy přístupnosti dat veřejnosti. Všechny informace lze získat online na adrese http://www.valecnehroby.cz/ jak pomocí hledávání přes dotazu ve formuláři, tak pomocí vyhledáváním v mapě.
Spolek pro vojenská pietní místa
Spolek pro vojenská pietní místa vhodně doplňuje úsilí na mapování našich dějin tím, že vyhledává nejen válečné hroby podle definice zákona 122/2004, ale mapuje také všechny další pietní místa, rodinné hroby vojáků a legionářů a další památky. Zaměřuje se tak na místa, která dosud nemají status válečného hrobu, nebo by tento status dokonce ani nemohla získat.
Vybrané lokality, které dosud nemají status válečného hrobu, navrhuje obcím, aby je zařadili do databáze válečných hrobů. Tyto informace si obecní úředníci mohou bezplatně vzít z databáze Spolku pro vojenská pietní místa, včetně fotografií. Tímto způsobem je možno z pozice neziskové organizace pomoci urychlit mapování válečných hrobů.
Zároveň však Spolek pro vojenská pietní místa mapuje i památky na vojáky, kteří zahynuli při plnění služebních úkolů v době míru. Například při leteckých katastrofách, nehodách při výcviku, apod. Stejně tak nezapomíná například na příslušníky vojsk MV, PS, stejně jako na oběti pokusů o přechod státní hranice.
Spolek pro vojenská pietní místa aktivně vyhledává informace i o zaniklých památkách.
V malém, leč ne úplně zanedbatelném rozsahu se Spolek také zaměřuje na obnovu památek a podporu dalších osob v těchto aktivitách například poradenskou činností.
Spolek provozuje webové stránky www.vets.cz, kde lze nalézt informace nejen o více než 40 000 vojenských pietních místech, ale je zde také prostor pro dotazy zájemců o tuto problematiku, diskusní fórum badatelů, zpravodaj k problematice vojenských pietních míst a několik dalších věcí.
Spolek pro vojenská pietní místa se zapojil do mezinárodní hry Geocaching a to tak, že v rámci aktivit Spolku a ČsOL bylo zřízeno několik schránek pro tuto hru u vojenských pietních míst, čímž se podařilo na méně známá místa přivést mnoho návštěvníků.
Ta čísla ….
Ale 40 000 vojenských pietních míst je přeci jen stále jen díl z obrovského množství dosud nezmapovaných připomínek našich vojenských dějin. Již v úvodu je naznačeno, že se u nás má jednat o více než 100 000 památek. Jistě jich mnoho podlehlo zubu času, případně dějinné nezvratnosti, ale i tak je možno mnoho z nich dohledat.
Zmapovat 40 000 památek trvalo Spolku pro vojenská pietní místa přibližně 10 let. Za tu dobu se do této aktivity zapojily desítky členů spolku, ale především více než 600 dobrovolných přispěvatelů, amatérských badatelů. 40 000 památek to je obrovské množství jmen a osudů. Na mnoha památkách není uvedeno jen jedno jméno, mnohdy jsou to desítky či stovky, tedy databáze spolku již nyní obsahuje statisíce jmen obětí válek i vojáků všech možných konfliktů s vazbou na Českou, ale i Slovenskou republiku a mnoho dalších států, kde působili naši vojáci a kde umírali naši spoluobčané.
Jak dál?
Pomocí matematiky se dá lehce určit, že ještě nejsme ani v polovině mapování toho co by se mělo udělat. Tedy máme před sebou minimálně 10 let práce. Ovšem jen tak, že se vše projde, zmapuje a zdokumentuje, se dostaneme nestrannému zdroji pro historické bádání. Zdroji, který jistě vhodně doplní šedé zdi badatelen a knihoven. Zdroji, který může ukázat neznámá jména, neznámé osudy obětí i hrdinů.
Jestli vás tento článek zaujal, podívejte se na stránky Spolku pro vojenská pietní místa na adrese www.vets.cz. Stránky jsou denně aktualizovány, denně jsou doplňovány nově nalezené památky. A určitě budeme velmi rádi za každou pomoc. Uvítáme dopřesnění již nalezených památek, informace k jednotlivým osobám, jejichž jména jsou uvedena na památkách a pochopitelně budeme velmi rádi za další lokality, další památky.
Jedinec může udělat v mapování naší historie mnoho práce, ale na takto rozsáhlý úkol se vyplatí svoje síly spojit. Pokloňme se našim hrdinům a vzdejme poctu našim obětem – nalezněme všechna místa s nimi spojená.
Nikdo nebude zapomenut, nic nebude zapomenuto.
Martin Brynych
Zdroje: PhDr. Vališ Zdeněk, Válečné hroby, http://virtually.cz/archiv.php?art=11022, http://www.valecnehroby.army.cz, www.vets.cz, www.army.cz,