• Menu

  • Úvod
  • Spolek
  • O projektu
  • Statistika VPM
  • Badatelna
  • Ostatní
  • Vaše dotazy
  • Poradna
  • Geocaching
  • Mapa
  • Monument
  • Publikace

• Odkazy

  • Naše bannery
  • Seznam odkazů
  • ČSOL Český Brod
  • Starý web

•  

  
  
  
  
  

Využití vojenských pietních míst k výuce historie

Velmi pěkná ukázka aktivního přístupu k výuce historie na Základní škole Šafaříkova ve 4. A třídě.

Foto: Lenka Šimčíková

90. setkání

90. setkání

90. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 21. května 2015 v Praze v restauraci U Bronců, v obvyklém čase.
Účastnili se: Martin, Vladimírové Ježek a Štrupl, Jirka, Pepa a na chvilku zaskočil Vojta.
1) Martin informoval o ukončení svého působení v meziresortní komisi pro VH na základě rozhodnutí ČsOL, tím skončilo i jeho působení v komisi historicko-dokumentační ČsOL. Vlastně se tak završilo cca 10 let jeho působení na poli válečných hrobů a vojenských pietních míst pro ČsOL. Nově tuto agendu bude mít na starosti J. Sitta.

2) Pepa nastínil plán dalších akcí Českobrodské ČsOL pro zbytek roku, kde hlavní akce jsou Cyklopřejezd, Dětský den v Brodě, včetně výroční schůze, zájezd do Přibyslavi, případné setkání v Brodě a seminář na konci roku.

3) Další položkou byl převod členů ČsOL Středočeský kraj, novými členy Českobrodské jednoty tedy jsou: PhDr. Vladimír Svoboda, Ing. Peter Horák, Igor Bielický a Ing. Jiří Simon, vše váleční veteráni.

4) Jak bylo zmíněno, jednou z akcí na nichž se budeme účastnit je Dětský den v Českém Brodě, který pořádá sdružení Českobroďák. Pro nás bude vše „jako obvykle“, datum konání je sobota 12. září. Po ukončení aktivit pro děti bude následovat výroční členská schůze jednoty.

5) Vladimír nás seznámil s novou knihou „Padli na barikádách“, která může velmi dobře posloužit pro dohledání dalších vpm na území Prahy.

6) A nelze nepřipomenout, že už máme na webu více než 40 700 vojenských pietních míst.

Další setkání je čtvrtek 4. 6.

Zapsal: Martin

 

Stanislav Voska

Stanislav Voska

(*29.1.1914-+ 25.11.1938)

Od roku 2014 jsem členem Spolku pro vojenská pietní místa a moje činnost mě zavedla i k pomníku obětem první světové války v obci Jiřice na Mělnicku. Na pomníku je jmenováno třináct občanů Jiřic, padlích na bojištích první světové války. Později byla na pomník přidáná deska, na které je jmenován Stanislav Voska, který padl 25.11.1938 na Slovensku u Čadce. Jméno mě vzhledem k datu úmrtí zaujalo a proto jsem se o osud Stanislava Vosky začal zajímat. Počátkem třicátých let minulého století , potom co se v sousedním Německu dostali k moci nacisté, začal gradovat do tragických rozměrů dlouhá léta trvající  konflikt mezi českým a německým etnikem v českých zemích. V březnu 1938 nacistické Německo anektovalo Rakousko a potom si určilo za svůj cíl rozbití demokratického Československa. Po zjištění údajných přesunů německé armády u hranic ČSR  vyhlašuje čs. vláda částečnou mobilizaci a 20. 5. povolává do zbraně jeden ročník záložníků, tím navyšuje početní stav čs. armády ze 180 000 na 371 000 vojáků. Následuje sled události jehož vyvrcholením je 23. 9. 1938 vyhlášení všeobecné mobilizace, povoláno je 18 ročníků záloh a Čs. armáda tak dosahuje stavu 1100000 mužů. Československo se na obranu připravovalo od poloviny třicátých let a nástup povolaných záloh proběhl vzorně, národ byl plně odhodlaný bránit demokracii. Naši spojenci Francie a Velká Británie, stále otřesení z velkých ztrát I. sv. války, ale přistoupili k politice ústupků. Výsledkem této politiky, která se z historického hlediska ukázala jako chybná, byla Mnichovská dohoda z 29.9.1938, kdy bylo dohodnuto  odstoupení čs. pohraničí Německu a Polsku.  V této složité situaci se čs. vláda v čele s prezidentem E. Benešem rozhodne nebojovat a 30.9.1938, z důvodu uchování míru v Evropě, nařizuje vydat pohraniční oblasti. Tento čin nebyl dodnes naší veřejností správně pochopen. Rozkaz opustit pohraničí vyvolal v armádě všeobecný nesouhlas, jsou známé případy, kdy někteří vojáci odmítli opustit svěřená obranná postavení, jiní dokonce nezvládli opustit svůj obraný  post a raději volili sebevraždu. I přesto čs. armáda nařízení respektovala a pohraniční oblasti postupně vyklidila, po jejím odchodu následovalo vyhnání velké části obyvatel českého a židovského původu. Ani tyto drastické ústupky československé vlády neznamenaly uklidnění situace, docházelo k stále častějším konfliktům. Jedním z takových střetnutí, které z přestřelky přerostlo v rozsáhlý boj s nasazením větších ozbrojených uskupení byla i tzv. bitva u Čadce z 25.11.1938. V ranních hodinách toho  dne překročily vytýčenou státní hranici jednotky polské 25. pěší divize a střetly se se strážemi čs. pěšího pluku 41.  Bránícím se strážním oddílům pohotově přispěchaly na pomoc další jednotky čs. armády, mimo jiné část horského pěšího pluku 2 a neúplný prapor tanků . K místu boje se přesunovali  další uskupení naší armády . Krátce po 11.00 hodině i  přes značnou přesilu polské armády přešla čs. pěchota do protiútoku a agresivní Poláky vyhnala do jejich výchozích pozic. Z výpovědi zajatců bylo zjištěno, že do útoku na čs. postavení byly nasazeny polské pěší pluky 29, 56 a 60, částečně též 1. pluk Podhalanských  střelců.  Poláci měli toho dne 20 mrtvých vojáků, na naší straně přišel o život desátník 10. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše Slovák  Štefan Holienka a desátník 3. roty téhož pluku Stanislav Voska z Jiřic u Kostelce nad Labem. V kmenovém listu Stanislava Vosky, který je uložen ve VHA Bratislava zjistíme, že se narodil 29. ledna 1914 v Jiřicích. Byl  české národnosti, českobratrského evangelického vyznání. Vychodil obecnou školu a jednu třídu měšťanky. Pracoval jako závozník. Nejbližší příbuzní bydleli v Jiřicích č. p. 59. Vojenskou základní službu nastoupil 1. října 1936 u 3. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše. Dne 11. května 1937 byl dodatečně zařazen do náhradní zálohy a o šest dní později propuštěn do civilu. Při odchodu z vojenské služby byl hodnocen jako velmi veselý, snaživý, chápavý, zdatný, vytrvalý a bystrý, velmi dobře vycvičen ve všech funkcích v družstvu. Od 19. září 1938 povolán na mimořádné cvičení. V důsledku mobilizace byl ponechán v činné službě. Dne 25. listopadu 1938 krátce po polední padl během bojů proti polské armádě na Spiši u Svrčinovce. Na praporní obvaziště byl donesen již mrtvý. In memoriam povýšen na desátníka. Ženatý, otec dvou dětí.

(použitá literatura: Jiří Plachý: Nástin personálních ztrát Československé armády v době od 21. května 1938 do 31. března 1939. Miloslav John, Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal: Březen 1939. Tomáš Jakl: Boj za svobodu 1938-1945.)

Jaroslav Kotlaba , člen Spolku pro vojenská pietní místa

Pietní akt k 70. výročí osvobození Československa

Pietní akt k 70. výročí osvobození Československa

Městská část Praha 17 – Řepy pořádá 4. května 2015 pietní akt k 70. výročí osvobození Československa a ukončení 2. světové války v Evropě.

Pietní akt bude zahájen ve 14 hodin u pomníků padlým v parku před hřbitovem v Řepích.

Akci pořádá Městská část Praha 17 ve spolupráci se Základní školou genpor. Fr. Peřiny a KC Průhon. Kromě představitelů vedení obce se zúčastní i významní hosté, hudební doprovod zajistí Vojenská hudba a žáci ZŠ genpor. Fr. Peřiny. U příležitosti vzpomínkového aktu bude připravena i výstava dobových fotografií, kterou bude možno 4. května zhlédnout v budově radnice, od 5. května pak v KC Průhon.

odhalení pamětní desky – pplk. Bedřichu Vallovi

Pozvánka na událost – odhalení pamětní desky
br. pplk. Bedřichu Vallovi – Šípovi

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na odhalení pamětní desky br. pplk. B. Vallovi.

Br. pplk. Bedřich Valla byl významným činovníkem, vůdcem 11. oddílu a 1. střediska Svazu Junáků Skautů Republiky Československé a zakladatel branného skautingu. Jako důstojník Generálního štábu RČS se aktivně účastnil domácího odboje v rámci organizace Obrana národa.
Pamětní deska bude odhalena v den 70. výročí jeho úmrtí na domě, ve kterém bydlel v letech 1933 až 1944.
Na odhalení dále zveme zástupce Městské části Prahy 6, zástupce MNO ČR, Junáka – svazu skautů a skautek ČR, jakož i širokou veřejnost.

Slavnostní odhalení se proběhne dne 20. května 2015
v 15,00 hodin, na domě čp. 546/27 v Kafkově ulici v Praze 6.

Jan Valla – vnuk
Matěj Zeithaml-zástupce vedoucího 11. střediska pplk. Vally
Junák – svaz skautů a skautek ČR

87. setkání

87. setkání

87. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 5. února 2015 v Praze v restauraci U Bronců, v obvyklém čase.
    Účastnili se: Diana, Martin, Jirka, a Vladimír.

1) Dostali jsme výtisky brožurky Vojenská pietní místa města Kladna, která byla vytištěna díky ČsOL a tímto je zahájena její distribuce,

2)Jirka nás informoval o účasti na pracovním setkání pověřených osob z krajských úřadů na MO ve věci evidence válečných hrobů, měl možnost představit nás spolek, zopakoval a i vyhodnotil spolupráci mezi spolkem a obcemi a v první řadě dostal náš spolek pamětní plaketu za Péči o válečné hroby (za dlouhodobou aktivní spolupráci při vytváření a zdokonalování evidence válečných hrobů),

3) Z hlediska administračních věcí musíme čtenáře upozornit, že v poslední době došlo k několika přesunům nesprávně zařazených obcí, pro běžného čtenáře se vlastně nemění nic, jen v případě, že by měl někdo trvale přiřazený odkaz k nějakému místu, přestal by tento fungovat,

4) je nezbytné členy upozornit, že se blíží termín uzávěrky objednávek na výrobu trička, zatím se přihlásila stěží polovina,

5) Předseda českobrodské jednoty vzkazuje, že se plánuje obnovit tradice společných výletů, plánovaný termín je předběžně červen, návrhy co a kam jsou vítány, zatím padlo jméno Přibyslav,

6) Narůstající počet žádostí o pomoc ve věci dohledání informací o předcích, což není hlavní objekt zájmu spolku, nás pravděpodobně donutí upravit spolkový informační letáček, kde bude toto vysvětleno, včetně odkazů kam se obrátit o pomoc v této věci.

Další setkání je čtvrtek 5. 3.

Zapsal: Martin

František Masařík ve válce

František Masařík

* 23.5.1899 (Žákovice)
† 8.6.1981 (Brno)

Do války byl povolán v 18ti letech v květnu 1917. Bojoval v Itálii (na řece Piavě) Byl zajat v Itálii Srbskými vojsky (4.11.1918 v Drdino). Jeho Italská válečná anabáze všechny stála tehdy mnoho sil. Měli často hlad, němečtí velitelé je šikanovali. On musel často sám v noci po hmatu v neznámé Italské krajině opravovat jejich vojenské telegrafické linky. Nesmyslně denně pochodovali od Barazzetto do Pordenone a k Conegliano. Druhý den zase pochod do Treviso, jejich Rakousko-Uherské vojenské velení bylo patrně již bezradné. Když se čeští vojáci odvážili při návštěvě arcivévody Karla skandovat, že mají hlad, (příděl na 9 mužů 1konzerva 2 kousky chleba). Tak za trest arcivévoda Karel nařídil nesmyslnou ofenzívu na druhý den, při které prý padly 2 pluky Čechů. Byl to trest za to, že si dovolili říci o jídlo. Dostávali občas v 10h polévku s kouskem chleba a až večer nějakou rýži. Pochodovalo se v často v mlze a dešti v prosinci bylo v Itálii již chladno. Vojáci se s nadšením setkali v Itálii s T.G.Masarykem a také M.R.Štefanikem (těsně před jeho odletem do Bratislavy).

Do Československých legií vstoupil 15.2.1919 do 33.p.pl. a vojenskou službu ukončil 4.9.1919. Dne 11.9.1919 vlakem opustili Itálii. 17.9.1919 přijeli do Zvolena. 5.10.1919 příjezd vlakem přes Bratislavu do Brna.

Po válce byl v podkovářské škole v Košicích (ukončil ji 19.12.1921). Po válce jako dělostřelec v záloze armády ČSR se zůčastnil bojů na jihu Slovenska.

17.4.1927 vojenské cvičení – ČS horský dělostřelecký odd. č.259 v Žilině.

18.7.1927 vojenské cvičení – ČS dělostřelecký oddíl č.83 náhr.bat, četa 1, Šintava u Seredi.

 

 

 

 

Nevšedné pomníky padlým v prvej svetovej vojne na Záhorí

Nevšedné pomníky padlým v prvej svetovej vojne na Záhorí

 

Prvá svetová vojna, nazývaná súčasníkmi Veľká vojna, znamenala strašnú tragédiu pre ľudstvo. Veď na jej následky zomrelo okolo 10 miliónov vojakov a ďalších 10 miliónov civilov zomrelo na nákazlivé nemoci, hlad a rôzne útrapy. Zo Slovenska do nej narukovalo 400 000 mládencov a mužov, z ktorých sa okolo  69 000 už domov nevrátilo. Pozostalí sa im snažili v rodných obciach postaviť dôstojné pomníky, ktoré by ich pamiatku pripomínali, ale nie všade sa to podarilo. Na Slovensku je dosť obcí, ktoré dodnes takéto pomníky nemajú a v ojedinelých prípadoch sa to snažia nahradiť v súčasnosti so 100. výročím rozpútania tejto vojny. Urobili tak nedávno napríklad oravské obce Oravská Polhora, Rabča a ďalšie.

 Jablonica
 V obci Jablonica sa nachádza na Slovensku ojedinelý pomník padlých v 1. svetovej vojne. Ústredným motívom pomníka je Ježiš Kristus stojaci v člne a dvaja vojaci, jeden ležiaci ranený, alebo mŕtvy vojak a druhý kľačiaci nad ním. O tomto naozaj zvláštnom pomníku nie je, žiaľ, nič bližšieho známe a pomník nie je ani zapísaný do zoznamu pamiatok na Pamiatkovom úrade Slovenskej republiky v Bratislave. Vlastivedný slovník obcí na Slovensku v hesle Jablonica nič o pomníku neuvádza. V monografii obce vydanej v roku 2002 sa o pomníku píše, že „námet na vytvorenie sochy ´Ježiš zachraňuje topiacich sa´ čerpali neznámi kamenári zo Sliezska z Biblie“. Túto domnienku nemožno ničím dokázať. V evanjeliu sv. Lukáša, 8, 22 – 25 sa o utíšení búrky na mori píše toto:  „22 V istý deň nastúpil on i jeho učeníci na loď; a povedal im: ´Preplavme sa na druhý breh jazera.´ I odrazili od brehu. 23 Ako sa plavili, zaspal. Tu sa na jazero spustila taká víchrica, že sa im naberala voda a boli vo veľkom nebezpečenstve. 24 Pristúpili k nemu a zobudili ho slovami: ´Učiteľ, učiteľ, hynieme!´ On vstal, pohrozil vetru a rozbúrenej vode i upokojili sa a nastalo ticho. 25 A im povedal: ´Kde je vaša viera? A oni si so strachom a údivom hovorili: ´Čo myslíš, kto je to, že rozkazuje vetru i vode a ony ho poslúchajú?´´  Ale Kristus na jablonickom pomníku ani nehrozí vodám a ani nezachraňuje topiacich sa, skôr je to akési upokojujúce gesto.  Možno skôr predpokladať, aj keď je to tiež len hypotéza, že umelci mali na mysli možno podvedome narážku na prievozníka známeho zo starogréckych bájí. Podľa jednej z nich na podzemnej rieke Acherón (niekedy sa uvádza aj rieka Styx) preváža smrteľníkov prievozník Chárón „z brehu života na breh smrti“. Postava Ježiša Krista je tu však zároveň aj prísľubom vzkriesenia.

 Kuklov
Pomník padlým v Kuklove pomohli svojimi finančnými príspevkami postaviť rodáci z obce, ktorí sa vysťahovali do Ameriky. Na pomníku sa spájajú svetské motívy s cirkevnými. Vojak, lúčiaci sa s manželkou a dieťaťom ukazuje na Ukrižovaného a text to vysvetľuje slovami: „Tomuto Kristu vás porúčam“. Na pomníku je okrem nápisu Na pamiatku vo svetovej vojne padlým hrdinom založili z milodarov roku 1927 občania Kuklovskí a Za pomoci našich amerických bratov aj toto poetické vyjadrenie hrôz vojny: „Ďaleko od rodných chát v cudzine večný sen sníme, otcovia, manželia, bratia a synovia, deti bo zloba vojny nás nevinných v ohni a dyme nevoľne pohnala v predčasnú smrť za obeti.“

 

 

 Popudinské Močidlany
Veľmi zaujímavý pomník obetiam 1. svetovej vojny sa nachádza v Močidlanoch, časti obce Popudinské Močidlany. Na pomníkoch sa často objavujú nielen súčasti vojenského výstroja – prilby, plná poľná, opasok s „patróntaškami“, novším výrazom sumkami na náboje, ale aj rôzne zbrane alebo munícia – najčastejšie sú to pušky, bodáky a meče, ale niekedy je pomník doplnený aj delovými strelami, reliéfmi diel alebo guľometov a podobne. V Močidlanoch má vojak na opasku zavesenú aj ojedinelú rekvizitu, ktorú na iných pomníkoch nenájdeme, alebo sa vyskytuje len zriedka – plynovú masku. Žiaľ, v prvej svetovej vojne si na niektorých úsekoch frontov na východe aj na západe (najznámejšie je belgické mesto Ypres) museli vojaci vytrpieť aj útoky otravnými plynmi ako boli chlór, fosgén a horčicový plyn (yperit). Spočiatku ani neboli vybavení ochrannými maskami, tie sa do frontových línií dodávali až dodatočne. Mnohí vojaci zasiahnutí chemickými bojovými látkami zomierali okamžite, iní v krutých bolestiach umierali aj niekoľko dní až týždňov. Z 15 000 zasiahnutých vojakov, pri ich prvom použití, vtedy zahynula asi jedna tretina. Vysokú úmrtnosť malo na svedomí absolútne prekvapenie v radoch dohodových vojakov (Francúzov, Britov a Kanaďanov na západe a Rusov na východe), ktorých otravnými plynmi napadli Nemci. Bez ochranných pomôcok boli bezbranní a zakrývanie očí, nosa a úst navlhčenými vreckovkami im nemohlo pomôcť. Chemické zbrane použili aj štáty Dohody – Francúzsko, Veľká Británia aj Rusko. Keďže chemické zbrane Ženevská konvencia z roku 1907 zakazovala, je charakteristické, že obe strany tvrdili, že otravné látky nepoužili ako prvé, ale len ako odvetu.
Zdroje:
Vlastivedný slovník obcí na Slovensku, I, Bratislava: Veda, vydavateľstvo SAV, 1977, s. 500 – 501.     Jablonica. Skalica: Záhorské múzeum, 2002, s. 48.
Ferdinand Vrábel

U obce Nakléřov je zničený pomník

U obce Nakléřov je zničený pomník

Pomník s vazbou k bitvě z 30.8.1813 mezi spojeneckou a francouzskou armádou byl poškozen. Pomník zřízen na místě, kde stál stan, ve kterém Napoleon spal. V současné době byla odcizena deska.

Foto: Ing. Viera Bejdová, červen 2014, databáze vets-Olda Tetur

 

V Bratislave odhalili pamätnú tabuľu československým letcom RAF

V Bratislave odhalili pamätnú tabuľu československým letcom RAF

V stredu 18. 6. 2014 odhalili v Bratislave v štvrti Eurovea, Námestie M. R. Štefánika pamätnú tabuľu československým letcom, ktorí v čase druhej svetovej vojny bojovali v radoch britskej Roayal Air Force.
Po rozpade Česko-Slovenska (po prijatí ústavného zákona o slovenskej autonómii v novembri 1938 sa starší názov Československo písal už so spojovníkom)  v marci 1939 sa nie všetci Česi a Slováci s týmto stavom zmierili. Mnohí odchádzali cez Poľsko alebo Maďarsko a Balkán a v cudzine sa hlásili do tvoriacich s zahraničných československých jednotiek. Tí, ktorí odišli na Západ bojovali proti nemeckým fašistom najprv vo Francúzsku a po jeho porážke prešli do Veľkej Británie. V radoch RAF bojovalo okolo 2500 Čechov a Slovákov, ktorí sa zaslúžili o to, že leteckú bitku o britské ostrovy Göringovo letectvo nevyhralo.
O tabuľu sa zaslúžila britská komunita v Čechách a aj na Slovensku. Títo hrdinovia, z ktorých mnohí v boji za slobodu a demokraciu položili svoje životy a iní, ktorí sa po máji 1945 vrátili do Československa boli po februári 1948 kruto prenasledovaní, perzekvovaní a väznení. Len niekoľko z nich sa dožilo zmeny režimu v roku 1989, rehabilitácie a zaslúžených ocenení resp. povýšení. Príslušníci RAF zostanú navždy vzormi vlastenectva, obetavosti a hrdinstva. Dokázali, že Česi a Slováci tiež vedia za svoje ideály bojovať, ak nato dostanú príležitosť.
Tabuľu odhalil najvyššie postavený slúžiaci dôstojník RAF, hlavný maršal letectva sir Stuart Peach. Na podujatí, ktoré sprevádzala vojenská hudba z Veľkej Británie – Royal Air Force College Band a aj osemčlenný súbor škótskych gajdošov sa zúčastnili naši i britskí veteráni. Slávnosť uzavrel prelet slávnej stíhačky Spitfire označenej iniciálami československého letca z Bratislavy Otta Smika, ktorý lietal v 310. a v 312. čs. stíhacej peruti RAF,  neskôr ako veliteľ v britskej 127. stíhacej peruti. Zahynul ako 22-ročný 28. novembra 1944 pri útoku na holandskú stanicu Zwolle. Protilietadlová obrana Smikovo lietadlo ťažko poškodila a pri pokuse o pristátie Smik havaroval a zabil sa.
F. Vrábel, člen ČsOL, Jednota Český Brod

 

« Předchozí stránka — Další stránka »