V Kolíně drží slovo
Filed under: Monument
V Kolíně drží slovo
V listopadu 2012 si náš člen všiml, že byl poškozen Pomník odboje námořníků na hřbitově v Kolíně. Upozornili jsme na to Městský úřad a byli jsme ubezpečeni, že se pomníku dostane opravy. A stalo se tak. Takov příkladný přístup je vítán Pomník je jako nový.
75. setkání
Filed under: Monument
75. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 7. listopadu 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Vladimír Ježek, Martin, Vladimír Štrupl, Aleš, Petr, Vojta a Jirka.
1) Vláďa Ježek na svá bedra vzal návrh úprav stanov, tak jak se celá věc odvíjí od nově nastupující občanského zákoníku. Návrh a hlasování bude součástí Valné hromady spolku, která se koná 30. listopadu
2) Byl zpracován návrh plánu činnosti na rok 2014, mimo jiné i spolkových malých setkání U Bronců. Termíny byly tentokrát navrženy více s ohledem na všelijaké svátky, aby se zvýšili možnosti se účastnit. Navrženo je 9/1, 6/2, 6/3, 3/4, 15/5, 5/6, 10/7, 7/8, 4/9, 2/10, 6/11 a 4/12.
3) Martin informoval o dalším článku a co mu předcházelo. Tentokrát je to k problematice, zda je vůbec možné spočítat všechny oběti válečných konfliktů. Odpovězeno je ve vlastním článku – proč by to jako nemělo být možné?
4) Proběhlo doladění činnosti před seminářem. Logistika tentokrát dopadla na Aleše, sraz členů je na 9:30. Mírně zpoždění nevadí, ale start je v 10 hodin.
5) Na schůzi jednoty 30/11 se budou mimo jiné probírat i trička, kdo ví, že nepojede, už zvolna předávejte plnou moc na hlasování.
6) Zvolna jsme začali diskutovat trošku opomenuté téma, a to změnu zákona o válečných hrobech. Ukazuje se, že například absentující sankce pro obce, kdy některé nejsou schopné a některé dokonce ochotné zavést památky do databáze jsou prostě chybou. Úředníka je třeba popohnat. Jsou desítky poctivých, pilných nadšenců a těch pár to docela kazí.
7) V rámci diskuse o novele zákona o VH bychom pochopitelně rádi otevřeli i téma tzv. rodinných hrobů, mimochodem jen jejich inventurou můžeme dojít k plnému seznamu obětí, to jen pro vysvětlení profesionálním historikům.
8) Vojta nás informoval o situaci okolo VPM v Brně, kde vládne celkem chaos v počtech. Tak či tak je počet nadhodnocený a i my budeme počty přepočítávat a snižovat. Přeci jen počítat jeden hrob 2x jen proto, že má dvě strany je poněkud mimo.
9) Vojta nás také informoval o stavu pokladny a je vidět, že volba vrchního pokladníka Honzina byla více než správná. Tak má vypadat obsah kasy na konci roku, díky Honzine. Jinak řečeno, jsme na tom překvapivě dobře.
A toť zhruba vše, těším se na setkání na semináři a případně na následném posezení.
Zapsal Martin
LEGIONÁŘSKÝ POMNÍK HRDINŮM
Filed under: Monument
LEGIONÁŘSKÝ POMNÍK HRDINŮM
OD ZBOROVA SE VRACÍ NA SPOŘILOV
Myšlenka vrátit pomníky věnované památce československých legionářů a připomenutí jejich hrdinských činů za 1. světové války ožila poté, co se po roce 1989 do naší vlasti vrátila svoboda a demokracie. Všechny památníky naší pohnuté minulosti totiž patří
na místo, kde stály! Nebýt nacistů, tak tam stojí dodnes.
Nebýt komunistů, tak už tam dávno byly!
S radostí podáváme všem štědrým dárcům i všem příznivcům obnovy památníku prvního odboje na Roztylském náměstí
na Spořilově dobrou zprávu:
„Veřejná sbírka na obnovu této jedinečné vojensko-historické památky – vzácného díla sochaře legionáře bratra Karla Babky,
sochy Hrdinům od Zborova, odhalené v roce 1937, probíhala na území České republiky v období od 5. května 2008 do 31. května 2009, kdy úspěšně skončila.“
Díky bratrské spolupráci s Asociací pro obnovu legionářských tradic ANLET, která byla pověřena organizací Sbírky, a jejímu prezidentovi pplk.v.z. Ing. Jaroslavu Houškovi, se podařilo nashromáždit na bankovním účtu a na darech občanů s využitím sběracích listin velmi pěknou částku v celkové výši 107 725,- Kč.
Po roce od vyhlášení letákem o Veřejné sbírce na památném náměstí ruského legionáře – generála Karla Kutlvašra v Nuslích
u příležitosti oslav ukončení druhé světové války v květnu roku 2008 se díky společnému úsilí všech pořadatelů Sbírky – ústředí odbojových a vlasteneckých organizací a občanských sdružení a jejich místních orgánů na Spořilově: Českého svazu bojovníků za svobodu, České obce sokolské, Masarykova demokratického hnutí a Úřadu Městské části Praha 4 podařilo oslovit veřejnost nejenom na Spořilově a v Praze 4, avšak prostřednictvím těchto organizací a jejich členů i v celé Praze, celé naší vlasti i v zahraničí. Tak se o naší sbírce
ve prospěch obnovy sochy ruského legionáře od Zborova dověděli Sokolové i naši krajané v australském Sydney, právě tak jako členové Sokola Mnichov, Paříž nebo Vídeň. Velkou pomoc při vyhlášení Veřejné sbírky poskytly sdělovací prostředky jako mediální partneři, zejména noviny Městské části Praha 4 TUČŇÁK, NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ, SOKOL, KALEIDOSKOP, ČAS a ČESKÝ ZÁPAS.
Náš vřelý dík za pomoc a spolupráci náleží zejména redakci internetových SPOŘILOVSKÝCH NOVIN.
Na 15. zasedání Zastupitelstva Městské části Praha 4 dne
20. června 2013 seznámili členové Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova (dále Sboru) pana starostu Pavla Caldra, zástupce starosty, další členy vedení, radní a zastupitele MČ Praha 4
s dosažením závažného kroku při obnově, jakým je zhotovení modelu repliky pomníku. Podařilo se uskutečnit po dlouhých čtyřech letech
od ukončení veřejné sbírky, a to právě díky finančním darům občanů ze Spořilova, Prahy 4 a grantu Magistrátu hlavního města Prahy
za celkovou částku 20 000,- Kč.
Na plenárním zasedání Zastupitelstva Prahy 4 vystoupil na toto téma v krátkém tříminutovém slově člen představenstva Sboru Vladimír Prchlík. V úvodu interpelace připomněl význam dějinných událostí z minulosti pro současnou i budoucí společnost. Jako aktuální příklady z nedávných dnů uvedl 18. červen 1942 jako den 51. výročí hrdinského boje Československých parašutistů vyslaných z Velké Británie k uskutečnění atentátu na Zastupujícího Říšského protektora Reinharda Heydricha v jejich nerovném boji s nacistickou přesilou v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, 21. červen 1621 jako výroční den popravy 27. českých pánů po porážce na Bílé Hoře a blížící se 96. výročí památné bitvy u Zborova dne 2. července 2013.
Je výrazem našich díků a vděčnosti připomenout si právě dnes hrdinství československých legionářů a vyjádřit úctu všem hrdinům, bez nichž bychom dnes nežili ve svobodné a demokratické české společnosti. V závěru interpelace požádal všechny přítomné o plnou podporu dlouholetého úsilí o obnovu pomníku Hrdinům od Zborova, který je zařazen do celostátního projektu Ministerstva obrany České republiky „LEGIE 100“ na počest stého výročí založení Československých legií v roce 1914 v Paříži.
V předsálí velkého zasedacího sálu Radnice v Nuslích byl na výstavce představen model repliky pomníku v měřítku 1:20 a další dokumenty a fotografie k veřejné sbírce občanů Spořilova a Prahy 4.
Model repliky původního pomníku s jeho okolím vypracoval do všech podrobností umělecký sochař Karel Holub z Prahy 8 – Kobylis. S použitím moderních zobrazovacích prostředků se tomuto významnému umělci podařilo velmi věrně a plasticky vyjádřit historický dojem této slavnostní události – sochy a jejího okolí, jež tvoří vynikající výtvarný celek. Model se těšil velké pozornosti radních a zastupitelů, kteří často svými dotazy projevovali živý zájem o tuto historickou památku, která stála od června roku 1937
na Roztylském náměstí na Spořilově . Za 2. světové války byla německými okupanty v červnu roku 1940 odstraněna a zcela zničena.
S plnou podporou této sbírce na obnovu památky hrdinů
1. světové války – Československých legionářů v boji za národní samostatnost a demokracii pod vedením profesora T.G. Masaryka jsme se setkali u nejvyšších představitelů – předsedy a členů vlády
České republiky. Písemně vyjádřili svůj obdiv a svoji osobní plnou společenskou a morální podporu pořadatelům této Sbírky.
Vyjádřili naši společnou povinnost dbát na připomenutí českých národních tradic naší slavné minulosti, bez nichž by nevznikl v roce 1918 ani samostatný svobodný a demokratický stát Československá republika.
V tom spatřujeme morální vítězství společného úsilí všech těch, kteří přispěli nejenom hmotnými dary, avšak často vyjádřili své vlastenecké postoje v rozhovorech a při četných osobních setkáních členů Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova s občany Spořilova, a to bez rozdílu na jejich společenské postavení, politické přesvědčení nebo náboženské vyznání.
Každý občan – dárce věnoval na tuto ušlechtilou a závažnou činnost tolik, kolik mohl a svobodně daroval. Ještě jednou vřelé díky všem dárcům. Jejich podpory si velmi vážíme a budeme i nadále velmi usilovat o brzkou obnovu Památníku obětem a hrdinům – Československým legionářům na Roztylském náměstí Spořilově.
Vladimír Prchlík
Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova
23.6.2013
————————————————————
Jmenovitý seznam občanů ze Spořilova a Prahy 4,
kteří přispěli ve Veřejné sbírce na obnovu pomníku
„Hrdinům od Zborova“:
Miloslav Bednář
Hana Benešová-Hubičková
Františka Čápová-Hakenová
Jindřiška Činčerová
Beatrice a Milan Daňkovi
Ivana Drbalová-Krausová
Libuše Dutnarová
Stanislav Grepl
Marie Handlová
Milada Hájková-Šašková
Radek Homola
Zdena a Ilja Hilmerovi
Helena Horáková-Klimtová
Věnceslava Hrdličková-Stunová
Alena Charvátová-Mudrochová
Stanislav Jandera
Anna Kočková
Arnošt Kopal
Jitka Kosová
Květoslav Kozderka
Marie a Miloš Kubíčkovi
Marie Kůstková-Kulhánková
Ludmila a Zdeněk Nohejlovi
Jaroslav Nosek
Nováková Marie
Eva Polakovičová-Jínová
Jitka a Vratislav Preclíkovi
Marcela a Vladimír Prchlíkovi
Bohuslav Procházka
Věra Rozmajzlová-Řeháčková
Vlasta a Josef Slaninovi
Vlasta Slavíčková-Sýkorová
Zdeněk Slavíček
Milada Sojková
Evžen Stránský
Irena Šíchová
Libuše Šorejsová
Vladimír Štěpán
Dagmar Tesáková
Tomáš Töpfer
Stanislav Tuček
Milada a Vladislav Tumpachovi
Hana Vrbová
Otomar Zamrazil
Vladimír Ziegenfuss
Pietní akt v Soběkurech
Filed under: Monument, Nezařazené
Vzpomínkové setkání a pietní akt u příležitosti 115. výročí narození plk. in mem. Václava Kropáčka v Soběkurech
Lukáš Kopecký
Vojenské pietní místo z dané lokality, naleznete v naší databázi – ZDE.
Ikonografia Štefánikovho pomníka v Bratislave
Filed under: Monument
Ikonografia Štefánikovho pomníka v Bratislave
autor: Ferdinand Vrábel
A n o t á c i a
Článok rozoberá ikonografiu pomníka Milana Rastislava Štefánika v Bratislave. Porovnaním, listinných a trojrozmerných prameňov, dobových svedectiev, výpovedí autora sochy Bohumila Kafku a heraldických pravidiel dospieva k záveru, že v prípade jednochvostého leva na pylóne za postavou Štefánika ide o štítonosiča resp. ochrancu malého československého štátneho znaku a zároveň aj o symbol, stelesňujúci silu a odhodlanosť československých légií bojovať za slobodu a vytvorenie vlastného štátu. Tento lev teda nezobrazuje ani českú, ani československú štátnosť (tú symbolizuje iba štátny znak chránený štítonosičom v podobe leva a dva menšie dvojchvosté levy na golieri Štefánikovej blúzy pod leteckou kombinézou), ale symboliku československých ozbrojených síl, ktorých bojové tradície v I. ČSR (1918–1938) boli vedome budované na odkaze československého dobrovoľníckeho vojska – légií v Taliansku, Francúzsku a najmä v Rusku (bitky pri Zborove, Bachmači a i.), kde boli najpočetnejšie legionárske jednotky. O budovanie, organizáciu a vojensko-politické využitie légií pre vznik vlastného spoločného štátu Slovákov a Čechov sa zaslúžil generál M. R. Štefánik v spolupráci s ďalšími zakladateľmi Československa – T. G. Masarykom a E. Benešom.
Celý text naleznete zde.
Pohřeb neznámého novozélandského vojína – fotogalerie
Pohřeb neznámého novozélandského vojína z 1. světové války na britském vojenském hřbitově CWGC
v Messines
25. února ráno byl pohřeb neznámého novozélandského vojína z 1. světové války na britském vojenském hřbitově CWGC v Messines, asi 10km jižně od Ypres. Přátelé památníku tankistům v Yperském Salientu zde také položili věnec, neb v té oblasti byly taky nasazené v roce 1917 britské tanky.
Když pohřeb oficiálně skončil, objevil se zde náhle Novozélanďan Maori a u hrobu předvedl haka – opravdu mi to rvalo srdce.
Jsme rádi, že se na ty padlé ani po sto letech nezapomíná – a je jich tady na flanderských polích ještě nenalezených několik desítek tisíc!
Text a fotografie: Milena Kolarik
Jak jsme začali, a něco navíc
Filed under: Monument
Občas není na škodu si zavzpomínat na začátky. A jelikož naše činnost okolí zajímá, vznikl tento text.
Projekt mapování vojenských pietních míst vznikl v roce 2004, tedy ve stejném roce jako byl schválen zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Jakkoliv se mlže zdát, že se jedná o dvě totožné činnosti, opak je pravdou. Zákon o válečných hrobech přesně definuje co je objektem mapování, které zabezpečuje stát a místní samosprávy a projekt mapování má objekt mapování podstatně více nad tento záměr.
Na počátku mapování stálo několik členů Sdružení válečných veteránů ze Středočeského kraje, kteří se snažili koordinovat činnost podobných nadšenců z dalších částí ČR. Původní myšlenka byla, že by se na mapování měli podílet především novodobí veteráni, jako doplněk k činnosti Sdružení veteránů. Toto se však ukázalo jako poměrně naivní představa, nezájem novodobých veteránů o tuto činnost byl značný, ale pár nadšenců se přece jen našlo. Podstatně větší okruh nadšených zájemců o spolupráci se na našel mezi amatérskými historiky, členy Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu.
Na podzim roku 2005 byly do provozu uvedeny webové stránky na adrese www.vets.estranky.cz, kde byly a dosud i jsou prezentovány výsledky naší práce, tedy dohledané památky a osudy lidí. V téže době jsme se také snažili intenzivní komunikací především s úřady samosprávy pomoci v oficiální evidenci válečných hrobů. Odezva z této strany nebyla a mnohdy ani dnes není nejlepší, pro mnoho úřadů je tato práce pravděpodobně ne zcela vítanou statistickou povinností. Asi jen díky neutuchající snaze Ministerstva obrany se v téže době podařilo uvést do provozu Centrální evidenci válečných hrobů, která funguje dodnes. V tomto roce se zvolna začaly rozvíjet i naše společenské aktivity. Začali jsme se pravidelně scházet a již na konci roku 2006 jsme zorganizovali nultý ročních semináře k problematice vojenských pietních míst. Tyto semináře se konají doposud, jen se z Pardubic přestěhovali do Prahy.
Jeden z velkých zlomů v naší činnosti přišel v roce 2007. Byl založen Spolek pro vojenská pietní místa, o. s. A hned následoval zlom nemenší, podařilo se nám obnovit jednotu Československé obce legionářské v Českém Brodě. Tím naše činnost dostala konečně jakési organizační zastřešení. Hlavním důvodem vzniku a obnovy těchto subjektů byl především fakt, že snad žádná organizace, kterou jsme oslovili v jakékoliv nebyla nakloněna spolupracovat s partou nadšenců. Spolupráce se spolkem či jednotou už není problém skoro pro nikoho. Náš webový projekt se více než zdárně rozjel, v roce 2007 jsme totiž překročili hranici 10 tisíc památek, které jsme zmapovali a prezentovali přes naše stránky. Do projektu se v této době zapojilo bezmála 130 přispěvatelů. Tento rok pro naše příznivce přinesl ještě jednu novinku, začali jsme vydávat elektronický čtvrtletní Monument, coby zpravodaj o činnosti spolku.
Rok 2008 v naší činnosti opět přinesl nemalé změny. Pravděpodobně nejvýraznější změnou bylo navýšení počtu administrátorů webových stránek. Tento fakt byl víceméně vynucen stále rostoucím počtem přispěvatelů a již nebylo v silach jednoho člověka všechna data odbavovat. Namenší novinkou byl i vznik knižní edice k tématice vojenských pietních míst. Tyto brožurky vztahující se vždy k jednomu městu či okresu prvně vycházely pouze v elektronické podobě, ale následně díky ochotě Československé obce legionářské byl postupně zajištěn i jejich tisk. Existence rozsáhlého webového projektu i spolkového zpravodaje nás zvolna motivoval památky již ne pouze mapovat, ale snažit se o nich veřejnost informovat. I proto se náš spolek výrazně postavil proti například proti komerčnímu zneužívání Národního památníku na Vítkově k natáčení podivných filmových produkcí či bezpříkladné likvidace pomníku obětem 2. světové války v Prachaticích. V prvním případě jsme snad jistého úspěchu dosáhli, žádná taková produkce se alespoň veřejně již neobjevila, v druhém případě se úspěch nedostavil, pomík byl stržen. Vzhledem k faktu, že náš spolek je svým zaměřením přinejmenším celorepublikový, jistě málokoho překvapí fakt, že jsme díky naším členům a příznivcům uspořádali společenské setkání na Moravě. Setkání spojené s putováním po jihomoravských pietních místech. Nemenším faktem v naší činnosti je i to, že v tomto roce jsme začali využívat oblíbené hry Geocaching pro podporu informování veřejnosti o vojenských pietních místech a zřídili jsme první skrýš u pomníčku v Českém Brodě.
Rok 2009 opět přinesl do naší činnosti nový faktor. Především díky místropředsedovi našeho spolku Vladimíru Štruplovi se podařilo v obci Mělnické Vtelno obnovit dva pomníčky. tedy už ne pouze mapování a informování, ale i obnova památek našla místo v naší činnosti. Spolková činnost i v tomto roce byla nemalá, již tradiční Moravské setkání, pietní akty nejen k oslavám svátků, ale i k připomínce odboje na Mělnicku a jako bonus, letní pezentace k problematice vojenských pietních míst, která vhodně doplnila tradiční podzimní termín.
V roce 2010 se nám podařilo překročit při mapování hranici 15 tisíc vojenských pietních míst a pomáhalo nám více než 300 přispěvatelů. Jaro opět patřilo Moravskému semináři. Od vzniku našich aktivit jsme překonali hranici 50 společných setkání. V tomto roce se ještě více naši členové z jednoty ČsOL v Českém Brodě zapojovali do legionářských aktivit a to jak podporou hry Geocaching, kterou obhospodařuje náš člen Jan Kincl, tak i poutavou putovní reportáží Belgických Ypres. V rámci Geocaching byly péčí ČsOL vyrobeny tzv. geocoiny (putovní mince) pro tuto hru, které jsou postupně uvolňovány na svoji pouť. Tento rok také proběhl první roční soutěže „Liga přispěvatelů“ jíž pořádá náš spolek a jejímž cílem je zmapovat co největší množství vojenských pietních míst jednotlivce. Historicky první ročník vyhrál Dan Vrba,ml., který za jediný rok zmapoval 1082 vojenských pietních míst.
V roce 2011 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Tento rok jsme zprovoznili naši podstatně modernější internetovou prezentaci na stránkách www.vets.cz. Počet administrátorů se v porovnání se všemi předchozími obdobími více než znatelně zvětšil. I díky tomu se nám daří překlápět data ze „starého“ webového projektu na nový i vkládat nová data podstatně rychleji než v minulosti. Tento rok přinesl malou změnu v pořádání „zájezdního“ semináře, kdy byla Morava nahrazena vzdálenějším Slovenskem a seminář se konal v Brezové pod Bradlom. Nicméně Morava nebyla opuštěna, konalo se na ní setkání příznivců hry Geocaching. Naši členové pochopitelně také nemohli v otmto roce chybět na Minifestačním sněmu ČsOL či na vzpomínkové pouti ČsOL na Ukrajinu. Tolikrát zde zmíněný Geocaching jsme v tomto roce obohatili o další skrýše. Náš místopředseda Vladimír Štrupl obdržel v tomto roce ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa.
V roce 2012 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Počátek roku byl pro naši činnost opět zlomový. Valná hromada spolku aktualizovala stanovy spolku a došlo k značné personální obměně ve vedení spolku. V tomto roce jsme se ještě více rozhodli vedle vlastního mapování památek předkládat veřejnosti články s historickou tématikou. Na tom má více než velkou zásluhu náš člen Ferdinand Vrábel. Právě on stojí za úžasnou československou akcí, cyklopřejezdem z rodiště M. R. Štefánika v Košariskách do rodiště T. G. Masaryka v Hodoníně. Na této aktivitě se podílí i část členů na Českobrodské jednoty ČsOL a její nultý ročník se právě v tomto roce za ne zcela příznivého počasí konal. Ani spolkovou činnost jsme neochudili a výjezdní seminář se tenotkrát konal v Bílých Poličanech. Na podzim jsme v rámci Dětského dne v Českém Brodě mohli představit stánek pro informační podporu našich aktivit, který plánujeme využívat i při dalších podobných akcích. I v tomto roce obdžel člen našeho spolku ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa, tentokrát to byl Martin Brynych.
Do roku 2013 jsme vstoupili s 423. přispěvateli a bezmála 22 tisíci zmapovanými vojenskými pietními místy. V plánu máme vedle velmi statického zpravodaje Monument vydávat i jeho elektronickou verzi s odkazy na vše zajímavé v oblasti vojenských pietních míst a spustit elektronickou mapu námi zmapovaných památek.
A koho bezmála statistická historie neunavila, může se dozvědět něco málo o našem vlastním projektu mapování vojenských pietních míst. Naším cílem je zmapovat všechny památky na všechna období naší historie, která mají jakoukoliv spojitost s vojenstvím, válkami či ozbrojenými silami. Projekt je striktně apolitický a nestranný. Není naším úmyslem zjištěná fakta jakkoliv komentovat. Vše chceme zdokumentovat a představit veřejnosti formou internetové prezentace, ucelené geograficky orientované výběry pak nabízet formou samostatných brožur. Náš projekt je reakcí na fakt, že prakticky všechna podobná mapování se věnují jen určité části historie či jen vybraným památkám. Mnoho památek nemá statut válečného hrobu a proto se neobjeví v státem organizovaném mapování, jakkoliv by tam mnoho z nich být mělo. Mnoho památek se váže k dobám s kontroverzním výkladem, že mnohdy není vůle podobná místa mapovat. A v neposlední řadě, mnoho památek je na místech nepřístupných, ve špatném technickém času, nebo byly prostě jen zničeny, ukradeny a zapomenuty. Přitom každé takové místo znamená lidské osudy, mnohdy nemalé utrpení a bolest mnoha rodin a nemůžeme připustit jejich zapomenutí. Možná i proto se náš projekt někomu může jevit zvláštní, ale faktem je, že na našich stránkách je voják C. a K. armády vedle legionáře, voják Rudé armády či příslušník zahraničního a domácího odboje vedle vojáka Wehrmachtu ze Sudet, příslušník třetího odboje vedle vojáka Pohraniční stráže. Pochopitelně nemůžeme zapomenout na to nemalé množství vojáků, kteří zahynuli v průběhu své vojenské službě, na připomínky leteckých katastrof a nehod. Pochopitelně dohledáváme i hroby vojáků a odbojářů, kteří měli to štěstí, že všechna příkoří věků překonali a zemřeli v klidných dobách, ale jistě není důvod na ně zapomínat. Nu a v případě, že se někdo ptá jakého data mapujeme, pak jediná možná odpověď je, že od nepaměti. Kdyby za dob lovců mamutů znali fakt tvorby pamětních desek, začínali bychom klidně až u nich, takto jsou nejstarší položky námi evidované až od středověkých časů. Druhý termín není naneštěstí nijak určen, čas nikdo nezastaví a historii vůbec ne, takže naše mapování vlastně může pokračovat do nekonečna.
Komu však přijde projekt mapování vojenských pietních míst ne zorvna malý, pak je třeba ještě zmínit fakt, že naší další snahou je zjistit nejen informace o daném místě či památce, ale i o osudech osob z daného místa. Tímto způsobem se nám již podařilo dohledat nemalé množství předků našich čtenářů.
V případě, že by se někdo ptal jakou spojitost může mít hra Geocaching s vojenskou historii či vojenskými pietními místy, pak odpověď je více než lehká. Nejen, že pomocí této hry se na místa spamátkami dostanou ti co by k nim jinak nepřišli, ale zvýšená návštěvnost nekterých lokalit ze strany hráčů této hry dokonce zajistila určitou ochranu těchto památek před nežádoucími návštěvníky těcto míst.
Jsem přesvědčený, že i laik musí vidět, že je za partou nadšenců nemalá kupa práce. Připočteme-li, že na obou webových stránkách jsou stovky vojenských insignií, historických informací, článků a podobných aktivit je to značný balík dat. A přestože to s naší činností až tak nesouvisí, mnoho z našich členů jsou váleční veteráni či aktivní vojáci, takže jistě nikoho nepřekvapí, že při tom všem shonu jsme měli od vzniku svých aktivit bezmála neustále někoho z našich řad v zahraniční misi Bosnou počínaje, přes Kosovo, Irák a Afghánistánem konče.
Jsem velmi rád, že náš projekt našel podporu o Československé obce legionářské. A to jak při zajištění tisku brožur s pietními místy, zapůjčením místa v hotelu Legie pro pořádání Pražských seminářů, tak při podpoře hry Geocaching.
Martin Brynych
Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách
Filed under: Monument
Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách
V Bratislave sa 23. mája 2013 bude konať medzinárodná vedecká konferencia na tému „M. R. Štefánik a československé zahraničné vojsko (légie)“. Konferencia sa uskutoční v nadväznosti na pietny akt pri soche M. R. Štefánika v Bratislave a pri príležitosti 20. výročia založenia Nadácie M. R. Štefánika, ktorá sa zaslúžila o znovupostavenie Štefánikovej sochy v Bratislave. Predpokladá sa, že referáty z konferencie budú vydané tlačou v zborníku.
Na príprave a organizácii konferencie sa podieľa viacero inštitúcií. Legionári – historici, ktorí sa chcú na konferencii aktívne zúčastniť, nech sa čo najskôr prihlásia členovi Jednoty ČsOL Český Brod F. Vrábelovi (email: fvrabel@seznam.cz). V prihláške treba uviesť: meno, priezvisko, príslušnosť k jednote a názov referátu. Rozsah vystúpenia na konferencii je maximálne 15 minút, rozsah písomných referátov do 20 normostrán.
F. Vrábel
Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích
Filed under: Monument
Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích
Zajímavá informace z Národního osvobození 24/2012, str. 4:
„NESMÍ BÝT NEZNÁMÝCH BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU
Na výroční členské schůzi ZO ČSBS Brno-jih mj. ocenil Vít Příkaský pomoc Rady obce Ratíškovice, Kateřiny Kurdíkové z Městského úřadu v Hodoníně a Ing. Pavla Veselého z odboru památkové péče Jihomoravského kraje v tom, že hrob v Ratíškovicích, kde je uložena urna jeho otce, zavražděného v Mauthausenu, byl vzat do evidence válečných hrobů.“
(vpř)
Informace z CEVH:
Vít Příkaský od roku 1924 zastával funkci náčelníka orelské župy Tomáše Šilingra v Hodoníně. V době ohrožení Československa hitlerovským nacizmem se svými spolupracovníky vytvářel v jednotách a okrscích branné oddíly a čety, které se zabývaly intenzivním výcvikem. Bezprostředně po 15. březnu byl iniciátorem založení orelské ilegální organizace Lutinov, která byla dobudována v polovině roku 1939 a napojena na okresní velitelství ilegální vojenské organizace Obrany národa v Hodoníně, ve které dělal vedoucího zpravodajské skupiny. Dne 12. srpna 1941 byl zatčen gestapem na svém pracovišti v Zemědělské nemocensk&ea cute; pojišťovně v Hodoníně a následující den převezen do věznice v Uherském Hradišti. Po čtrnácti dnech přemístěn do Kounicových studentských kolejí v Brně a po vynesení rozsudku stanného soudu byl v lednu 1942 předán gestapu a transportován do koncentračního tábora Mauthausenu, kde byl 1. července 1942 příslušníkem SS ukopán. Dne 20. října 1945 mu byl udělen prezidentem Republiky Československé válečný kříž 1939 „In memoriam“.
Pomník se jménem na našem webu zde.
Dostanou se do CEVH MO i další tisíce podobných hrobů?
Vladimír Štrupl
Tešínsko a južné Slovensko
Filed under: Monument
Niečo o Tešínsku a južnom Slovensku, pomníkoch a vojnových hroboch… ale v skutočnosti o spolužití Čechov, Slovákov a príslušníkov národnostných menšín v minulosti a dnes
Česi, Slováci a menšiny v Československu
Československá republika bol štát, ktorý vznikol v roku 1918 po dlhom úsilí predkov dnešných generácií žijúcich na oboch stranách rieky Moravy a stal sa domovom nielen pre Čechov, Slovákov a Rusínov, ale aj pre tu žijúce národnosti, teda aj pre Nemcov, Maďarov, Poliakov, Židov atď. Nebol to štát dokonalý a pri svojich mnohých prednostiach mal aj nedostatky, ale pri všetkých svojich chybách bol až do Mníchova na jeseň 1938 spoľahlivým, dobrým a bezpečným domovom pre všetkých svojich občanov bez rozdielu národností, politického presvedčenia, náboženstva alebo rasy.
Až na jeseň 1938 a v ďalších rokoch nastali pre jeho obyvateľov, vrátane národností, tragické časy dvoch totalitných režimov. Bola to voľba zaslepených politických predstaviteľov týchto menšín, že sa k Československu postavili nepriateľsky a pomáhali ho zničiť. Národnostné menšiny mali v Československu napriek všetkým kritikám často dokonca priaznivejšie podmienky pre svoj všestranný rozvoj ako vo svojich materských krajinách a žili tu prevažne v lepších sociálnych, hospodárskych i kultúrnych pomeroch, na čo poukazovali už mnohí súčasníci v rokoch 1918–1938.
Žiaľ, tieto pozitívne rysy Československej republiky nevedeli pochopiť vtedajší a ani neskorší politickí vodcovia menšín, ktorí pracovali proti tomuto štátu. Napriek tomu, že ako Nemecko, tak aj Rakúsko-Uhorsko prvú svetovú vojnu prehrali, časť nemeckých a maďarských politikov túto skutočnosť odmietala uznať, snažili sa odtrhnúť pohraničné oblasti Československa, čím by sa tento štát stal hospodársky okypteným a nesebestačným a súčasne vojensky nehájiteľným proti útokom svojich nepriateľov, v obkľúčení ktorých žil prvé dvadsaťročie svojej existencie. Ďalší vývoj plne potvrdil, že snaha československého vedenia uhájiť historické hranice českých krajín a prvýkrát definované slovenské hranice na Dunaji a Ipli ako aj ďalej na východ, boli politicky, hospodársky i vojensky odôvodnené a plne opodstatnené. V prípade, že by sa nemeckej, maďarskej a poľskej menšine s podporou Nemecka, Maďarska a Poľska bolo už v rokoch 1918-1919 podarilo odtrhnúť príslušné pohraničné územia od Československa, bolo by to malo ten dôsledok, že Česi a Slováci by boli už vtedy stratili svoje právo na samourčenie. Toto československé právo na samourčenie však nebolo v žiadnom rozpore s právom na samourčenie Nemcov, Maďarov alebo Poliakov, hoci práve vodcovia týchto menšín neskôr a najmä v rokoch 1938-1939 argumentovali práve týmto právom, ktoré im vraj bolo upreté. Nebolo to tak, pretože Nemci mali až dva svoje národné štáty (ak by sme k Nemecku a Rakúsku pripočítali ešte aj Švajčiarsko, tak dokonca štáty tri a vo všetkých mali plné právo na samourčenie) a svoje národné štáty mali aj Maďari a aj Poliaci. Československo sa napriek tomu, že sa väčšina príslušníkov týchto národností k nemu chovala odmietavo až nepriateľsky, zabezpečovalo základné práva pre nich v podstate na rovnakej úrovni ako pre Čechov a Slovákov. Svedčí o tom podiel národností na politickom a hospodárskom živote predmníchovskej republiky, rozvoj národnostného školstva, kultúry, vydávanie kníh, časopisov a tlače v ich jazykoch, atď. Napriek tomu predstavitelia národnostných menšín pestovali u svojich voličov pocity krivdy a sústavnej nespokojnosti, hoci je známe, že práve ich materské štáty svojim menšinám neposkytovali ani zďaleka také práva ako to robilo Československo. Nemecko, Maďarsko a Poľsko a nimi inšpirovaní vodcovia menšín v Československu zásobovali Spoločnosť národov v Ženeve veľkým množstvom väčšinou neopodstatnených sťažností na údajné nerovnoprávne postavenie svojich menšín v Československu a poukazovali na údajný útlak a krivdy páchané týmto štátom. Aj mnohí predstavitelia týchto národnostných menšín, ktorí inak Československo tiež kritizovali, uznávali, na svoje postavenie v tomto štáte nemali veľa dôvodov sa sťažovať. Napríklad maďarský publicista, právnik a politik István Bibó v zbierke svojich politických úvah (Bída malých národů východní Evropy. Doplněk – Kalligram. Brno – Bratislava, 1997, s. 181) napísal, že „Je třeba dát Čechům za pravdu v tom, že žít jako Němec nebo Maďar v československém státě nebylo zdaleka nesnesitelné… Metody používané do roku 1939 v Československu zdaleka (v maďarskom originále je výraz toronymagasan – výškou veže) vyčnívaly nad praktikami všech ostatních zemí střední a východní Evropy…“ A ak to tak bolo s Nemcami a Maďarmi, ani postavenie Poliakov v Československu nemohlo byť horšie, skôr naopak. A napriek tomu mnohí z nich mali k Čechom aj Slovákom akoby akýsi povýšenecký postoj a považovali sa za niečo viac.
Pomníky a vojnové hroby
Starostlivosť o vojnové hroby a pomníky patrí k známkam kultúrnej vyspelosti každého národa, ale okrem toho túto oblasť reguluje aj viacero právnych dokumentov, legislatíva každého štátu, dvojstranné i medzinárodné dohody a zmluvy. Podľa platného práva je každý štát povinný starať sa o vojnové hroby a pomníky na svojom území a to nielen o tie, ktoré patria jeho príslušníkom, ale aj pokiaľ ide o hroby a pomníky príslušníkov iných národností.
Historické povedomie (vedomie) je časťou kolektívnej pamäti, ktorá sa vzťahuje na informácie nachádzajúce sa v pamäti dvoch alebo viacerých členov skupiny. Nie je to fenomén nový, s problematikou historickej pamäti ako súčasti kolektívneho vedomia sa stretávame už v dobách, z ktorých sa nám dochovali prvé písomné pamiatky, epigrafické nápisy, reliéfy alebo pomníky oslavujúce panovníkov a ich činy. Tie, či už skutočné, zveličené, alebo celkom vymyslené, mali byť natrvalo uložené v kolektívnej pamäti nielen súčasníkov, ale aj budúcich generácií. Jedným z najvýznamnejších prostriedkov budovania kolektívnej pamäti sú pomníky, pamätníky, vojnové hroby a cintoríny ako časť miest pamäti. Ako už bolo spomenuté, starostlivosť o pomníky a najmä o vojnové hroby a cintoríny je známkou kultúrnej vyspelosti a úrovne historického vedomia každého národa. Ukladali a ukladajú ju signatárom mierových zmlúv aj príslušné ustanovenia týchto právnych noriem, ktoré sa však nie vždy rešpektovali a ani v našej súčasnosti sa nie všade ctia a dodržiavajú.
Dva takéto prípady sú aj z našej súčasnosti: jeden z Nových Zámkov na južnom Slovensku a druhý je z Tešínska. Oba tieto prípady ukazujú málo rešpektu od súčasných príslušníkov národností maďarskej a poľskej k českým a slovenským dejinám a k spomienke na udalosti, ktoré sa stali už takmer pred sto rokmi. Svojimi odmietavými reakciami vlastne upierajú právo Čechom aj Slovákom pripomínať si na svojom štátnom území udalosti z pohnutých dejín 20. storočia, deformujú dejiny vyhláseniami (je to nielen veľmi zaujímavé, ale predovšetkým smutné, že ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku sa použila dnes podobná frazeológia a hanlivé vyjadrenia ako to bolo od okupantov v rokoch 1939-1945, alebo naopak od komunistov a normalizátorov), že vraj legionári boli „zločinci, lupiči a najatí vrahovia“! Takéto slová nielen že nevyjadrujú historickú pravdu, ale pohybujú sa dokonca aj na hranici trestnosti podľa príslušných paragrafov zákonov na jednej strane o vojenských pietnych miestach a na strane druhej o podnecovaní národnostnej neznášanlivosti či oživovaní revizionizmu smerujúcemu proti súčasnému usporiadaniu hraníc v strednej Európe.
Počas bojov o Slovensko v prvom polroku 1919 došlo v oblasti Štúrova a Nových Zámkov k prudkým bojom medzi československými vojakmi (legionári, četníci, Sokoli, dobrovoľníci) a príslušníkmi maďarských vojsk. Vláda Mihálya Károlyiho a neskôr Bélu Kuna chcela udržať územnú integritu Uhorska stoj čo stoj za každú cenu, napriek tomu, že zástupcovia Slovákov v Turčianskom Sv. Martine už 30. októbra 1918 vyhlásili svoj úmysel vytvoriť s Čechmi spoločný štát a Československo aj Dohoda uznala za spojenecký štát.
Južné, stredné aj východné Slovensko je posiate hrobmi stoviek prevažne Čechov a Moravanov, ale aj Slovákov, ktorí ešte po celé mesiace po oficiálnom uzavretí prímeria na konci I. svetovej vojny v novembri 1918 museli so zbraňou v ruke vybojovať územie budúcej Československej republiky. Jeden z takýchto hrobov je v Štúrove, ďalší v Bajči a iný zase v Nových Zámkoch. Vojenská posádka v Nových Zámkoch, Sokoli, legionárske organizácie a osvetové spolky začali už v roku 1921 organizovať zbierky na postavenie pomníka našim padlým vojakom a postupne sa aj exhumovali ich telesné pozostatky v okolitých dedinách a opustených lokalitách. Na cintoríne v Nových Zámkoch boli potom spoločne pochovaní v masových hroboch. Odpočíva tu celkom 203 padlých Čechov, Moravanov a Slovákov, ale aj Maďarov, Nemcov, Rusov, Talianov, Poliakov atď., ktorí sa sem dostali ako vojaci alebo zajatci rôznych armád počas I. svetovej vojny. V meste postavili pomník legionárom už v dvadsiatych rokoch pred miestnou Sokolovňou (Štefánikova ulica), kde sa potom konali aj pietne slávnosti a oslavy vzniku Československa. Tak isto bola odhalená aj pamätná tabuľa a busta majorovi Jelínkovi, ktorý padol v Nových Zámkoch na konci samotného konfliktu, v 20. júna 1919 a pochovali ho v rodinnej hrobke na Olšanoch v Prahe.
Cieľom postavenia pomníkov a zriadenia spoločného hrobu padlým vojakom bolo „postarať sa o ich dôstojné pochovanie na spoločnom mieste a zbudovať pomník, ktorý by najlepšie dokumentoval vďačnosť a úctu otčiny k ich jasnej pamiatke“. Nad hromadným hrobom na novozámockom cintoríne bol postavený pomník so súsoším, ktoré je dielom akademického sochára Fraňa Štefunku. Súsošie na betónovom podstavci, do ktorého bola vložená aj prsť zeme z bojiska pri Zborove, zobrazuje kľačiaceho vojaka, za ktorým je alegorická postava ženy (Republika?). Pomník bol odhalený 28. októbra 1936. O hrob a pomník sa mala starať miestna posádka. Hoci išlo o pomník všetkých padlých, ktorí sú pochovaní v okolitých štyroch masových hroboch, bol po Viedenskej arbitráži (2. novembra 1938), ktorá znamenala pre Slovensko podobnú katastrofu ako Mníchov pre české a moravské kraje, zničený lebo Nové Zámky pripadli Maďarsku. V tom období sa na južnom Slovensku odstraňovali pomníky a sochy pripomínajúce Československú republiku, medzi nimi aj legionárske pomníky. Takýto osud stihol legionárske pomníky v Lučenci, Komárne, Vrábľoch a aj v Nových Zámkoch. Na mestskom cintoríne sa dodnes zachoval len betónový podstavec pod spomínaným súsoším a zanedbané hroby. V rokoch 1945 – 1948 sa legionárske pamiatky v Nových Zámkoch nepodarilo obnoviť a ani nasledujúci režim o dôstojnú spomienku na legionárov nemal záujem. Ak nepočítame ilegálne odhalenú tabuľu na pamiatku našich padlých inštalovanú na Dome Matice slovenskej, tak v Nových Zámkoch máme už len uvedený neudržiavaný masový hrob – na rozdiel od Štúrova a Bajča, kde sú hroby a pomníky renovované a udržiavané – a betónový podstavec po odstránenom súsoší.
Napriek tomu, že je tu zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 130 z roku 2005 Zb., ktorého ustanovenia ukladajú samosprávam povinnosti aj v tejto oblasti a na opravu hrobov a pomníka je možné požiadať o dotáciu… Táto vec však v Nových Zámkoch nikoho na mestskom úrade akosi nezaujíma. Ale, keby len to, primátor mesta v roku 2012 zmaril aj snahu Nadácie Milana Rastislava Štefánika, ktorá chcela hroby a pomník v Nových Zámkoch obnoviť a na tento účel chcela okrem vlastných prostriedkov použiť aj dotáciu z Ministerstva obrany SR. Pre odmietavý postoj primátora mesta, podľa ktorého boli legionári „vrahovia“ sa finančné prostriedky museli vrátiť a hroby v Nových Zámkoch chátrajú ďalej. A to aj napriek tomu, že sú tam pochovaní nielen legionári, ale aj príslušníci iných národov a dokonca aj niekoľko rodákov priamo z Nových Zámkov! Takýto postoj naozaj nemožno nazvať inak, ako ignorantstvom a zbytočnou snahou o podnecovania nových sporov, hoci práve z neďalekého Štúrova je práve aj pozitívny prípad, ako minulé sváry prekonať a pracovať pre spoločnú mierovú budúcnosť v zjednocujúcej sa Európe. Ale zdá sa, že takéto postoje si všetci neosvojili a nie všetkým to z rôznych dôvodov vyhovuje. Záleží na príslušných orgánoch, ktoré majú na starosti vojnové hroby a pomníky, aby sa aj tento hrob a pozostatky podstavca v Nových Zámkoch dali do poriadku, označili sa príslušnou tabuľou a prípadne aj obnoveným súsoším.
Niečo podobné ako v Nových Zámkoch sa udialo pred niekoľkými týždňami na Tešínsku. Hrdina bojov o toto územie proti poľskej agresii z roku 1919 Josef Šnejdárek dostal konečne po rokoch mlčania aj svoj pomník, pripomínajúci nielen boje, ale predovšetkým našich padlých vojakov, ktorí tu museli zomierať dávno po oficiálnom konci prvej svetovej vojny. Došlo tu nielen k vandalskému poškodeniu pomníka generála Šnejdárka, čo samozrejme veľmi mrzí, ale to mohlo byť činom len nejakého nezodpovedného jednotlivca alebo skupiny vandalov. Oveľa vážnejšie sú, žiaľ, necitlivé vyjadrenia vodcov a predstaviteľov poľskej menšiny v Českej republike, ktoré sa hrubými a historicky nepravdivými slovami dotkli nielen pamiatky J. Šnejdárka, ale predovšetkým aj padlých československých legionárov. Osadenie pomníka totiž označili za provokáciu a necitlivý postup českej strany voči poľskej menšine, hoci práve opak je pravdou. Podrobnejšia analýza postupu a vyjadrení predstaviteľov poľskej menšiny, bohužiaľ, ukazuje, že sa z minulých desaťročí nepoučili a nepoučili sa ani z tragických udalostí nielen v roku 1919, ale predovšetkým z rokov 1939-1945 keď sa aj na Tešínsku a severnom Slovensku podarilo rozpútať nacionalistické vášne, ktoré neposlúžili ani Čechom, ani Slovákom a ani Poliakom, ale predovšetkým ich spoločnému nepriateľovi.
Dnes, na začiatku 21. storočia by bolo vhodné nielen poukazovať práve na historické poučenia z uvedených neblahých udalostí, ale predovšetkým sústrediť sa na budúcnosť a budovanie dobrých vzťahov medzi všetkými tu žijúcimi národmi a národnosťami. To, že by si práve Česi a Slováci na svojom území nesmeli pripomínať svojich padlých z roku 1919 iste k takýmto snahám nepatrí. A to by si mali uvedomiť príslušní predstavitelia ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku.
Pomaly sa blíži sté výročie vypuknutia Veľkej vojny, ktorá bola neskôr nazvaná I. svetovou vojnou. Tá po miliónoch obetí, nekonečnom utrpení vojakov aj civilného obyvateľstva v zázemí mala skončiť prímeriami v novembri 1918. Pre neochotu istých kruhov na druhej strane akceptovať vývoj a stav, ktorý na konci roku 1918 nastal, však práve mnohí vojaci i civili práve v našej oblasti museli zomierať ešte ďalších 8-9 mesiacov, kým sa všade presadila moc a suverenita nového československého štátu. Z hľadiska dnešného poznania to boli posledné, ale celkom zbytočné obete prvej svetovej vojny a „nevyhlásenej vojny“ na Tešínsku a na Slovensku. A na to by sme ani dnes nemali zabúdať ani my, Česi a Slováci, ale ani predstavitelia národnostných menšín žijúcich dnes v Českej republike a Slovenskej republike. To, že sa tieto udalosti pripomenú aj dôstojnými pomníkmi a údržbou hrobov padlých vojakov nemôže byť žiadnou urážkou národnostných menšín, ani podnecovaním národnostnej neznášanlivosti, ako sa to zase falošne interpretuje niektorými zástupcami týchto menšín. Naopak, práve spomienka na padlých a ich dôstojné pomníky môžu napomôcť vyrovnanie sa s týmito smutnými kapitolami našich spoločných dejín a varovať aj pred opakovaním podobných tragických udalostí.
F. Vrábel, člen Jednoty ČsOL Český Brod