Plzeň - město
Pamětní deska 35. pěšímu pluku
1826 - 1969
V LETECH 1826 - 1969 STÁLA NA TOMTO MÍSTĚ
KASÁRNA PROKOPA HOLÉHO
SLAVNÉHO PLZEŇSKÉHO PĚŠÍHO PLUKU
35. FOLIGNO.
PLUK VZNIKL V SIBINĚ SEDMIHRADSKU
ROKU 1683 A OD ROKU 1771 JE SPOJEN
S MĚSTEM PLZEŇ.
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°44'50.02'' E13°22'23.32''
Pomník přidal: Kajuga
Pamětní strom - vojákům Americké armády
Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)
Zasazeno 7.5.2014 u příležitosti osvobození Plzně americkou
armádou, při návštěvě veteránů 2. světové války na ÚMO Plzeň 3.
George Patton Waters, Robert Gilbert, Herman Geist
James Duncan, Marion Kirkham, John Del Santo jr.
George Thompson, Stephen Mason
TENTO STROM ZASADILI 7. KVĚTNA 2014
AMERIČTÍ VETERÁNI 2. SVĚTOVÉ VÁLKY:
ROBERT GILBERT, HERMAN GEIST, JAMES DUNCAN,
STEPHEN MASON, GEORGE THOMPSON A MARION KIRKHAM
S PODPOROU JOHNA DEL SANTO JR. A GEORGE PATTONA WATERSE,
VNUKA LEGENDÁRNÍHO GENERÁLA GEORGE S. PATTONA.
NIKDY NEZAPOMENE!
THIS TREE WAS PLANTED BY THE FOLLOWING
AMERICAN WWII VETERANS ON MAY 7. 2014:
ROBERT GILBERT, HERMAN GEIST, JAMES DUNCAN,
STEPHEN MASON, GEORGE THOMPSON AND MARION KIRKHAM
WITH SUPPORT OF JOHN DEL SANTO JR. AND GEORGE PATTON WATERS,
GRANDSON OF THE LEGENDARY GENERAL GEORGE S. PATTON.
WE WILL NEVER FORGET!
Strom (dřezovec trojtrnný) zasazený válečnými veterány v roce 2014. Původně u něj byla umístěna pouze malá pamětní destička. V roce 2018 přibyla žulová deska, která byla vyrobena z pozůstatků pylonů po odřezání památníku Díky, Ameriko!. Pylony tohoto památníku musely být totiž v roce 2016 odstraněny z důvodu popraskání.
(zdroj: http://krizkyavetrelci.plzne.cz )
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Kameny zmizelých - rodina Fantova
ZDE ŽIL
ADOLF FANTA
NAR. 1889
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 1942
V IZBICE
ZDE ŽILA
REGINA FANTOVÁ
NAR. 1887
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V IZBICE
ZDE ŽILA
HANA FANTOVÁ
NAR. 1923
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1942
V IZBICE
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Pamětní deska Obětem 2. světové války
MRTVÝM KU CTI, ŽIVÝM V PAMĚŤ
SOUKUP KAREL, dozor věz. podúř., POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 14.11.1944
ŘEZÁČ LAD, dozor věz. podúř., POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 28.11.1944
KOSTLIVÝ JAR., dozor vězňů, POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 22.10.1943
ŠILINGER JAN, dozor vězňů, POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 14.11.1944
VLKOVÁ FR., dozor vězňů, ZEMŘELA V KONC.TÁB. V RAVENSBRÜCKENU
VYLETA RUD., dozor vězňů, NEZVĚSTNÝ
1939 - 1945
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3209-05165
Souřadnice: N49°44'59.32'' E13°22'33.95''
Pomník přidal: Karel Fous
Kameny zmizelých - Josefína a Emil Löbnerovi
- + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.
V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/ - Zobrazit všechna VPM ve skupině
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
ZDE ŽIL
EMIL LÖBNER
NAR. 1897
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 1944
V OSVĚTIMI
ZDE ŽILA
JOSEFÍNA LÖBNEROVÁ
NAR. 1897
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1944
V OSVĚTIMI
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Pamětní deska Obětem 2. světové války
1939 - 1945
NA PAMÁTKU NAŠIM UMUČENÝM KAMARÁDŮM
LADISLAV POCH *13.2.1924 +1945
JOSEF ZELINKA *21.3.1924 +1945
MILAN MRKVIČKA *13.3.1924 +1945
PADLI ABYCHOM ŽILI.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE3209-39152
Souřadnice: N49°44'41.21'' E13°22'9.23''
Pomník přidal: Kajuga
Pomník Milada Horáková
MILADA HORÁKOVÁ
NAROZENA: 25.12.1901
POPRAVENA: 27.6.1950 VE VĚKU
48. LET
ŽIVOTOPIS: BYLA ČESKOSLOVENSKÁ POLITIČKA
POPRAVENÁ ZA ÚDAJNÉ SPIKNUTÍ A VELEZRADU BĚHEM KOMUNI-
STICKÝCH POLITICKÝCH PROCESŮ\. V 50. LETECH MINULÉHO STOLETÍ.
BYLA JEDINOU ŽENOU POPRAVENOU BĚHEM TĚCHTO NESPRAVEDLIVÝCH
PROCESŮ.
DÍKY MIMOŘÁDNÉ ODVAZE PROJEVENÉ BĚHEM SVÉHO PROCESU SE STALA
SYMBOLEM ODPORU PROTI ZLOVŮLI VLÁDNOUCÍ KOMUNISTICKÉ STRANY.
POSLEDNÍ SLOVA: PADÁM,PADÁM,TENTO BOJ JSEM PROHRÁLA
ODCHÁZÍM ČESTNĚ MILUJITUTO ZEM, MILUJI TENTO LID, BUDUJTE MU
BLAHOBYT. ODCHÁZÍM BEZ NENÁVISTI K VÁM. PŘEJI VÁM TO, PŘEJIVÁM
TO...
DĚKUJEME VŠEM,
ORGANIZACÍM I JEDNOTLIVCŮM,
KTEŘÍ NÁS FINANČNĚ PODPOŘILI A
PODÍLELI SE S NÁMI NA REALIZACI PROJEKTU
PĚSTUJ PROSTOR PŘEDŠKOLÍ
CELÝ PROJEKT BY NEVZNIKL BEZ NÁS:
ANNA BOŠKOVÁ, NELA DIVIŠOVÁ, ANNA A ŠTĚPÁNKA DOLEJŠOVY,
TEREZA MAJŠMANOVÁ, MARKÉTA KLENCOVÁ, KATEŘINA KREJČOVÁ,
ANNA A LUCIE MATĚJKOVY, ELIŠKA RUŽIAKOVÁ, STEPHANIE
SEYMOUR, ZUZANA ŠTĚPÁNÍKOVÁ, LUKÁŠ TRYKAR,
A DĚTI Z KROUŽKŮ KERAMIKY DANY KRÁČMAROVÉ
MOJI MILOVANÍ
VÍTE, ŽE JSEM VÁM ČASTO,
PO NÁVRATU Z NĚMECKÉHO VĚZENÍ
ŘÍKALA, ŽE JSEM SI VĚDOM, ŽE
MŮJ ŽIVOT, KTERÝ JSEM OPRAVDU
BOŽÍM ZÁZRAKEM ZACHRÁNILA,
BYL MI JENOM PROPŮJČEN. COŽPAK
JSEM SE TEHDY MUSELA VRÁTIT ? MÁ
HLAVA BYLA JIŽ ZTRACENA, 27 KA-
MARÁDŮ PADLO POD SEKYROU, A JÁ
BYLA NAJEDNOU ZASE MEZI VÁMI...
NELITUJTE MNE. ŽILA JSEM PLNÝ,
OPRAVDOVÝ ŽIVOT, KTERÝ NESTÁL,
NEZAHNÍVAL, ALE PRUDCE
TEKL A VÍŘIL.....
TŘI HODINY PŘED POPRAVOU
MOJI NEJMILEJŠÍ BEZRADNÁ
A ZOUFALÁ NEJSEM - A TOTO
NEHRAJI, JE TO VE MNE TAK
KLIDNÉ, PONĚVADŽ MÁM KLID VE
SVÉM SVĚDOMÍ...
MÁM VÁS TOLIK, TOLIK RÁDA. LÍBÁM
VÁS A TISKNU. JSEM V MYSLI
A MODLITBÁCH JEN A JEN U VÁS.
HRÁLA JSEM TO SNAD ŠPATNĚ, ALE
MYSLELA JSEM TO POCTIVĚ. TO MI
MŮŽETE VĚŘIT. JSEM POKORNÁ
A ODEVZDANÁ DO VŮLE BOŽÍ-TUTO
ZKOUŠKU MI URČIL A JÁ JÍ PROCHÁ-
ZÍM S JEDINÝM PŘÁNÍM: ABYCH
SPLNILA ZÁKONY BOŽÍ A ZA-
CHOVALA SVÉ ČESTNÉ
LIDSKÉ JMÉNO....
MÁ JEDINÁ DCERUŠKO JANO
...CHOĎ SVĚTEM S OČIMA OTEVŘENÝMA
A POSLOUCHEJ NEJEN SVOJE BOLESTI
A ZÁJMY ALE I BOLESTI, ZÁJMY
A TUŽBY TĚCH OSTATNÍCH. NEŘÍKEJ
NIKDY NAD ŽÁDNOU VĚCÍ: DO TOHO
MI NIC NENÍ VŠECHNO TĚ MUSÍ
ZAJÍMAT A HLAVNĚ O VŠEM MUSÍŠ
HLOUBAT, POROVNÁVAT, DÁVAT SI
JEDNOTLIVÉ JEVY DOHROMADY. ČLOVĚK
NEŽIJE NA SVĚTĚ SÁM - V TOM JE
VELIKÉ ŠTĚSTÍ, ALE TAKÉ OHROMNÁ
POVINNOST. TA POVINNOST JE V PRVÉ
ŘADĚ V TOM NEBÝT A NEČINIT SE
VÝLUČNÝM, TEDY SPLYNOUT S
POTŘEBAMI A CÍLEM OSTATNÍCH.
......
MŮJ, MUŽI NEJDRAŽŠÍ....
...PÍŠI TI JAKO VŠEM OSTATNÍM
A NEVÍM ANI, JSI-LI MEZI ŽIVÝMI
A JELI VŮBEC KDY MOŽNO, ABYS TATO
SLOVA ČETL. TO JE NEJVĚTŠÍ BOLESTÍ
MÉHO SRDCE, ŽE NEVÍM O TOBĚ NIC
A NEMÁM O TOBĚ ŽÁDNOU, ANI TU
SMUTNOU JISTOTU, A UŽ SNAD ZBÝVÁ
JEN NĚKOLIK HODIN Z MÉHO ŽIVOTA.
JE TO POPRVÉ ZA TA DLOUHÁ LÉTA
NAŠEHO SPOLEČNÉHO ŽIVOTA, CO STOJÍM
BEZ TEBE VE ZKOUŠCE, KTEROU MI OSUD
URČIL. JSEM PŘI TOM POMYŠLENÍ TAK
SAMA A NEDOVEDU Z TÉ TRAGÉDIE NIC
POCHOPIT. SNAD SE MI TO VYSVĚTLÍ AŽ
NĚKDE TAM, KDE SE NAŠE DUŠE ZASE
SEJDOU...
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°43'32.26'' E13°24'9.06''
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Příprava dat: Aleš Zahradníček
Památník obětem holokaustu z Plzeňska - Zahrada vzpomínek
.....
ŽOFIE ZAPPNEROVÁ 28.2.1869
ZDEŇKA WEISLOVÁ 28.5.1889
HELENA WEISLOVÁ 16.9.1922
ARNOŠT WEIS 13.5.1883
MALVÍNA WEISSKOPFOVÁ 6.12.1875
VALERIE HELLEROVÁ 3.9.1891
ALOIS HÜBSCHER 5.7.1873
GIZELA HUKOVÁ 18.1.1897
JINDŘIŠKA HERMANNOVÁ 21.5.1924
HELENA HAHNOVÁ 26.9.1871
ROBERT KORETZ 26.3.1900
.....
.....
Žofie Zappnerová, nar. 28.2.1869. Poslední bydliště před deportací Jivina. Transport T, č. 473 (26.1.1942, Plzeň-Terezín). Zahynula 28.9.1942 Terezín.
Zdeňka Weislová, nar. 28.5.1889. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 328 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport AAi, č. 253 (13.6.1942, Terezín-neznámé místo). Zahynula.
Helena Weislová, nar. 16.9.1922. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 326 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport AAi, č. 252 (13.6.1942, Terezín-neznámé místo). Zahynula.
Arnošt Weis, nar. 13.5.1883. Poslední bydliště před deportací Louňová. Adresa/místo registrace v Protektorátu Blovice. Transport R, č. 492 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport By, č. 153 (26.10.1942, Terezín-Osvětim). Zahynul.
Malvína Weisskopfová, nar. 6.12.1875. Poslední bydliště před deportací Šťáhlavy. Transport R, č. 480 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport Al, č. 112 (23.4.1942, Terezín-Lublin). Zahynula.
Valerie Hellerová, nar. 3.9.1891. Poslední bydliště před deportací Starý Plzenec. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 764 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport Ds, č. 1463 (18.12.1943, Terezín-Osvětim). Zahynula.
Alois Hübscher, nar. 3.7.1873. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 281 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport Ds, č. 1451 (18.12.1943, Terezín-Osvětim). Zahynul.
Gizela Huková, nar. 18.1.1897. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport Ck, č. 636 (22.12.1942, Praha-Terezín). Transport Cr, č. 233 (23.1.1943, Terezín-Osvětim). Zahynula.
Jindřiška Hermannová, nar. 21.5.1924. Poslední bydliště před deportací Blovice. Adresa/místo registrace v Protektorátu Blovice. Transport T, č. 490 (26.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport Aa, č. 562 (11.3.1942, Terezín-Izbica). Zahynula.
Helena Hahnová, nar. 26.9.1871. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 487 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Zahynula 13.10.1942 Terezín.
Robert Koretz, nar. 26.3.1900. Poslední bydliště před deportací Plzeň. Adresa/místo registrace v Protektorátu Plzeň. Transport R, č. 863 (18.1.1942, Plzeň-Terezín). Transport El, č. 1397 (29.9. 1944, Terezín-Osvětim). Zahynul.
.....
(zdroj: www.holocaust.cz )
Památník byl vytvořený ve dnech 16. – 19. dubna 2002, když se připomínalo 60. výročí transportu židovských obyvatel Plzně do Terezína.
V těch dnech probíhala ve Staré synagoze akce Napiš jedno jméno. Dobrovolníci z řad plzeňské veřejnosti, zejména studenti středních škol, přicházeli do synagogy a zapisovali jména plzeňských obětí holocaustu na oblázky. Každý dobrovolník napsal jedno jméno s datem narození na jeden oblázek. Oblázky pak byly ukládány na plochu torza sousední bývalé pomocné synagogy, tzv. Židovské školy. Postupně tak byl vytvořen pietní památník, na jehož vzniku se podílel téměř stejný počet tvůrců, jaký byl počet zapsaných jmen obětí. V rozmezí deseti dnů mezi 17. a 26. lednem 1942 byly z Plzně ve třech velkých skupinách vyvezeny více než dva tisíce plzeňských občanů všech sociálních vrstev a profesí. Byly mezi nimi celé rodiny, staří lidé i velmi malé děti. Na základě genealogického původu a nacistických kritérií a bez ohledu na jejich vlastní národnostní či konfesní cítění byli definováni jako židé, osoby právně i lidsky méněcenné. Postupně byli zbavováni všech občanských práv a svobod, postavení, majetku, zaměstnání a byli vystaveni vzrůstajícímu administrativnímu, psychickému i fyzickému útlaku. Cílem tří zvláštních vlakových souprav vypravených z plzeňského hlavního nádraží 17., 22. a 26. ledna bylo pevnostní město Terezín. Spolu s plzeňskými odjelo dalších 540 židů - mužů, žen a dětí - z blízkého či vzdálenějšího okolí - z Rokycanska, Kralovicka, Radnicka, Zbirožska, Blovicka, Manětínska, Hořovicka. Plzeňské transporty byly mezi ostatními z měst na území protektorátu a později z dalších měst obsazené Evropy jedny z prvních.
Několik dní před deportací byli účastníci - stovky mužů, žen a dětí - internováni v budově Sokola Plzeň 1 v dnešních Štruncových sadech. Spali na slamnících na zemi, tísnili se, šlapali po sobě. V určené dny odjezdu je k vlakům po skupinách seřazených do čtyřstupů odváděly ozbrojené strážní oddíly německé okupační armády už jako vězně. Každý měl na krku cedulku se jménem, s písmenem označujícím transport a osobním číslem v transportu. Stejné označení měla i příruční zavazadla, ve kterých si deportovaní vezli všechen svůj poslední majetek do váhy padesáti kilogramů na osobu. Po mnoha hodinách jízdy dojel vlak na nádraží v Bohušovicích, vzdálených od Terezína asi dva a půl kilometru. Odtud šli deportovaní se zavazadly pěšky do Terezína doprovázeni českými četníky; vlečka do města tehdy ještě nestála. Někteří staří a nemocní byli odvezeni nákladními auty. Po příchodu do Terezína byly rodiny rozděleny, k ubytování sloužily některé vyklizené kasárenské objekty. Zvlášť byli ubytováni práceschopní muži, zvlášť ženy a děti do dvanácti let, zvlášť staří lidé a nemocní. Ubikace ale nebyly na nové obyvatele připraveny; lidé spali často na slámě na holé zemi, problémy byly s hygienou i se stravováním. Takto obydlená kasárna se stala novým “nájemníkům" vězením - byla střežena četnictvem bez možnosti volného pohybu, což se změnilo až 27. června 1942 v souvislosti s dokončením vystěhování civilního obyvatelstva.
Plzeňské transporty byly označeny písmeny R, S a T. Přímo z Plzně v nich odjelo 2064, z přilehlých okresů celkem dalších 540 osob. Nejstarší byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtvrtý den po příjezdu do Terezína. Nejmladší deportovanou osobou byla osmiměsíční Eva Fischerová - přežila s matkou v Terezíně.
V březnu 1942 bylo do transportů Aa a Ab směřujících z Terezína do východopolského ghetta v Izbici zařazeno 620 mužů, žen a dětí z plzeňských transportů. Do dalších ghett a koncentračních táborů v lublinské oblasti bylo během téhož roku vypraveno dalších 14 transportů, v nichž odjela více než polovina k likvidaci určených Plzeňanů (zhruba 1320 osob). Vedle Polska byla řada plzeňských obyvatel deportována do koncentračních a vyhlazovacích táborů v Bělorusku, Estonsku a Lotyšsku. 26. října 1942 byl z Terezína vypraven první transport do Osvětimi; tábor KL Auschwitz II - Birkenau (Osvětim II - Březinka), jak zněl oficiální název, se stal cílem všech pozdějších z Terezína odjíždějících transportů.
Z více než dvou tisíc lidí deportovaných v roce 1942 z Plzně do Terezína se konce války dožily 204 osoby.
(zdroj: www.krizkyavetrelci.plzne.cz )
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Pamětní deska Obětem 2. světové války
PADLI ABYSTE ŽILI
ČERNÝ ROBERT
DUDLOVÁ ANTONIE
HÁJĺČEK KAREL
HEINDL RUDOLF
KABOUREK ALOIS
KLAIL JAROSLAV
KROFTA FRANTIŠEK
MATASOVÁ MARIE
MRÁZEK FERDINAND
PELIKÁNOVÁ ELIŠKA
ŠINDELÁŘOVÁ RŮŽENA
VANČA KAREL
VOLICER JAROMĺR
WÁGNER BEDŘICH
KUBIČKA VÁCLAV
KAŠPAR BOHUSLAV
KARAS VLADIMĺR
OSWALDOVÁ MARGIT
KOVAŘĺK VÁCLAV
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE3209-5166
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Příprava dat: Aleš Zahradníček
Pomník Jan Hus
PRAVDA VÍTĚZÍ!
M. JAN HUS-1415
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
