Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách
Filed under: Monument
Pripravuje sa vedecká konferencia o Štefánikovi a légiách
V Bratislave sa 23. mája 2013 bude konať medzinárodná vedecká konferencia na tému „M. R. Štefánik a československé zahraničné vojsko (légie)“. Konferencia sa uskutoční v nadväznosti na pietny akt pri soche M. R. Štefánika v Bratislave a pri príležitosti 20. výročia založenia Nadácie M. R. Štefánika, ktorá sa zaslúžila o znovupostavenie Štefánikovej sochy v Bratislave. Predpokladá sa, že referáty z konferencie budú vydané tlačou v zborníku.
Na príprave a organizácii konferencie sa podieľa viacero inštitúcií. Legionári – historici, ktorí sa chcú na konferencii aktívne zúčastniť, nech sa čo najskôr prihlásia členovi Jednoty ČsOL Český Brod F. Vrábelovi (email: fvrabel@seznam.cz). V prihláške treba uviesť: meno, priezvisko, príslušnosť k jednote a názov referátu. Rozsah vystúpenia na konferencii je maximálne 15 minút, rozsah písomných referátov do 20 normostrán.
F. Vrábel
Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích
Filed under: Monument
Vít Příkaský a pomník v Ratíškovicích
Zajímavá informace z Národního osvobození 24/2012, str. 4:
„NESMÍ BÝT NEZNÁMÝCH BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU
Na výroční členské schůzi ZO ČSBS Brno-jih mj. ocenil Vít Příkaský pomoc Rady obce Ratíškovice, Kateřiny Kurdíkové z Městského úřadu v Hodoníně a Ing. Pavla Veselého z odboru památkové péče Jihomoravského kraje v tom, že hrob v Ratíškovicích, kde je uložena urna jeho otce, zavražděného v Mauthausenu, byl vzat do evidence válečných hrobů.“
(vpř)
Informace z CEVH:
Vít Příkaský od roku 1924 zastával funkci náčelníka orelské župy Tomáše Šilingra v Hodoníně. V době ohrožení Československa hitlerovským nacizmem se svými spolupracovníky vytvářel v jednotách a okrscích branné oddíly a čety, které se zabývaly intenzivním výcvikem. Bezprostředně po 15. březnu byl iniciátorem založení orelské ilegální organizace Lutinov, která byla dobudována v polovině roku 1939 a napojena na okresní velitelství ilegální vojenské organizace Obrany národa v Hodoníně, ve které dělal vedoucího zpravodajské skupiny. Dne 12. srpna 1941 byl zatčen gestapem na svém pracovišti v Zemědělské nemocensk&ea cute; pojišťovně v Hodoníně a následující den převezen do věznice v Uherském Hradišti. Po čtrnácti dnech přemístěn do Kounicových studentských kolejí v Brně a po vynesení rozsudku stanného soudu byl v lednu 1942 předán gestapu a transportován do koncentračního tábora Mauthausenu, kde byl 1. července 1942 příslušníkem SS ukopán. Dne 20. října 1945 mu byl udělen prezidentem Republiky Československé válečný kříž 1939 „In memoriam“.
Pomník se jménem na našem webu zde.
Dostanou se do CEVH MO i další tisíce podobných hrobů?
Vladimír Štrupl
67. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
67. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 3. ledna 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Honzin, Jirka a Martin.
1) Honzin nás se stavem spolkové pokladny.
2) Martin představil start další rubriky našeho webu, sekce Monument online .
3) Pokračovali jsme v diskusi, zda koupit „nějaké“ zálohovací zařízení, pravděpodobně externí HDD pro zálohování našich dat ze serveru.
Pro rok 2013 sice nemáme pevný plán akci, zatím je k dispozici pouze nástin plánu jednoty ČsOL v Českém Brodě na jejichž akcích se více než podílíme, ale již nyní si je možné do kalendářů zapsat termíny pro tato malá společná setkání. V roce 2013 se můžeme U Bronců vidět v těchto dnech: 7/2, 7/3, 4/4, 2/5, 6/6, 4/7, 8/8, 5/9, 3/10, 7/11 a 5/12.
Zapsal Martin
Tešínsko a južné Slovensko
Filed under: Monument
Niečo o Tešínsku a južnom Slovensku, pomníkoch a vojnových hroboch… ale v skutočnosti o spolužití Čechov, Slovákov a príslušníkov národnostných menšín v minulosti a dnes
Česi, Slováci a menšiny v Československu
Československá republika bol štát, ktorý vznikol v roku 1918 po dlhom úsilí predkov dnešných generácií žijúcich na oboch stranách rieky Moravy a stal sa domovom nielen pre Čechov, Slovákov a Rusínov, ale aj pre tu žijúce národnosti, teda aj pre Nemcov, Maďarov, Poliakov, Židov atď. Nebol to štát dokonalý a pri svojich mnohých prednostiach mal aj nedostatky, ale pri všetkých svojich chybách bol až do Mníchova na jeseň 1938 spoľahlivým, dobrým a bezpečným domovom pre všetkých svojich občanov bez rozdielu národností, politického presvedčenia, náboženstva alebo rasy.
Až na jeseň 1938 a v ďalších rokoch nastali pre jeho obyvateľov, vrátane národností, tragické časy dvoch totalitných režimov. Bola to voľba zaslepených politických predstaviteľov týchto menšín, že sa k Československu postavili nepriateľsky a pomáhali ho zničiť. Národnostné menšiny mali v Československu napriek všetkým kritikám často dokonca priaznivejšie podmienky pre svoj všestranný rozvoj ako vo svojich materských krajinách a žili tu prevažne v lepších sociálnych, hospodárskych i kultúrnych pomeroch, na čo poukazovali už mnohí súčasníci v rokoch 1918–1938.
Žiaľ, tieto pozitívne rysy Československej republiky nevedeli pochopiť vtedajší a ani neskorší politickí vodcovia menšín, ktorí pracovali proti tomuto štátu. Napriek tomu, že ako Nemecko, tak aj Rakúsko-Uhorsko prvú svetovú vojnu prehrali, časť nemeckých a maďarských politikov túto skutočnosť odmietala uznať, snažili sa odtrhnúť pohraničné oblasti Československa, čím by sa tento štát stal hospodársky okypteným a nesebestačným a súčasne vojensky nehájiteľným proti útokom svojich nepriateľov, v obkľúčení ktorých žil prvé dvadsaťročie svojej existencie. Ďalší vývoj plne potvrdil, že snaha československého vedenia uhájiť historické hranice českých krajín a prvýkrát definované slovenské hranice na Dunaji a Ipli ako aj ďalej na východ, boli politicky, hospodársky i vojensky odôvodnené a plne opodstatnené. V prípade, že by sa nemeckej, maďarskej a poľskej menšine s podporou Nemecka, Maďarska a Poľska bolo už v rokoch 1918-1919 podarilo odtrhnúť príslušné pohraničné územia od Československa, bolo by to malo ten dôsledok, že Česi a Slováci by boli už vtedy stratili svoje právo na samourčenie. Toto československé právo na samourčenie však nebolo v žiadnom rozpore s právom na samourčenie Nemcov, Maďarov alebo Poliakov, hoci práve vodcovia týchto menšín neskôr a najmä v rokoch 1938-1939 argumentovali práve týmto právom, ktoré im vraj bolo upreté. Nebolo to tak, pretože Nemci mali až dva svoje národné štáty (ak by sme k Nemecku a Rakúsku pripočítali ešte aj Švajčiarsko, tak dokonca štáty tri a vo všetkých mali plné právo na samourčenie) a svoje národné štáty mali aj Maďari a aj Poliaci. Československo sa napriek tomu, že sa väčšina príslušníkov týchto národností k nemu chovala odmietavo až nepriateľsky, zabezpečovalo základné práva pre nich v podstate na rovnakej úrovni ako pre Čechov a Slovákov. Svedčí o tom podiel národností na politickom a hospodárskom živote predmníchovskej republiky, rozvoj národnostného školstva, kultúry, vydávanie kníh, časopisov a tlače v ich jazykoch, atď. Napriek tomu predstavitelia národnostných menšín pestovali u svojich voličov pocity krivdy a sústavnej nespokojnosti, hoci je známe, že práve ich materské štáty svojim menšinám neposkytovali ani zďaleka také práva ako to robilo Československo. Nemecko, Maďarsko a Poľsko a nimi inšpirovaní vodcovia menšín v Československu zásobovali Spoločnosť národov v Ženeve veľkým množstvom väčšinou neopodstatnených sťažností na údajné nerovnoprávne postavenie svojich menšín v Československu a poukazovali na údajný útlak a krivdy páchané týmto štátom. Aj mnohí predstavitelia týchto národnostných menšín, ktorí inak Československo tiež kritizovali, uznávali, na svoje postavenie v tomto štáte nemali veľa dôvodov sa sťažovať. Napríklad maďarský publicista, právnik a politik István Bibó v zbierke svojich politických úvah (Bída malých národů východní Evropy. Doplněk – Kalligram. Brno – Bratislava, 1997, s. 181) napísal, že „Je třeba dát Čechům za pravdu v tom, že žít jako Němec nebo Maďar v československém státě nebylo zdaleka nesnesitelné… Metody používané do roku 1939 v Československu zdaleka (v maďarskom originále je výraz toronymagasan – výškou veže) vyčnívaly nad praktikami všech ostatních zemí střední a východní Evropy…“ A ak to tak bolo s Nemcami a Maďarmi, ani postavenie Poliakov v Československu nemohlo byť horšie, skôr naopak. A napriek tomu mnohí z nich mali k Čechom aj Slovákom akoby akýsi povýšenecký postoj a považovali sa za niečo viac.
Pomníky a vojnové hroby
Starostlivosť o vojnové hroby a pomníky patrí k známkam kultúrnej vyspelosti každého národa, ale okrem toho túto oblasť reguluje aj viacero právnych dokumentov, legislatíva každého štátu, dvojstranné i medzinárodné dohody a zmluvy. Podľa platného práva je každý štát povinný starať sa o vojnové hroby a pomníky na svojom území a to nielen o tie, ktoré patria jeho príslušníkom, ale aj pokiaľ ide o hroby a pomníky príslušníkov iných národností.
Historické povedomie (vedomie) je časťou kolektívnej pamäti, ktorá sa vzťahuje na informácie nachádzajúce sa v pamäti dvoch alebo viacerých členov skupiny. Nie je to fenomén nový, s problematikou historickej pamäti ako súčasti kolektívneho vedomia sa stretávame už v dobách, z ktorých sa nám dochovali prvé písomné pamiatky, epigrafické nápisy, reliéfy alebo pomníky oslavujúce panovníkov a ich činy. Tie, či už skutočné, zveličené, alebo celkom vymyslené, mali byť natrvalo uložené v kolektívnej pamäti nielen súčasníkov, ale aj budúcich generácií. Jedným z najvýznamnejších prostriedkov budovania kolektívnej pamäti sú pomníky, pamätníky, vojnové hroby a cintoríny ako časť miest pamäti. Ako už bolo spomenuté, starostlivosť o pomníky a najmä o vojnové hroby a cintoríny je známkou kultúrnej vyspelosti a úrovne historického vedomia každého národa. Ukladali a ukladajú ju signatárom mierových zmlúv aj príslušné ustanovenia týchto právnych noriem, ktoré sa však nie vždy rešpektovali a ani v našej súčasnosti sa nie všade ctia a dodržiavajú.
Dva takéto prípady sú aj z našej súčasnosti: jeden z Nových Zámkov na južnom Slovensku a druhý je z Tešínska. Oba tieto prípady ukazujú málo rešpektu od súčasných príslušníkov národností maďarskej a poľskej k českým a slovenským dejinám a k spomienke na udalosti, ktoré sa stali už takmer pred sto rokmi. Svojimi odmietavými reakciami vlastne upierajú právo Čechom aj Slovákom pripomínať si na svojom štátnom území udalosti z pohnutých dejín 20. storočia, deformujú dejiny vyhláseniami (je to nielen veľmi zaujímavé, ale predovšetkým smutné, že ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku sa použila dnes podobná frazeológia a hanlivé vyjadrenia ako to bolo od okupantov v rokoch 1939-1945, alebo naopak od komunistov a normalizátorov), že vraj legionári boli „zločinci, lupiči a najatí vrahovia“! Takéto slová nielen že nevyjadrujú historickú pravdu, ale pohybujú sa dokonca aj na hranici trestnosti podľa príslušných paragrafov zákonov na jednej strane o vojenských pietnych miestach a na strane druhej o podnecovaní národnostnej neznášanlivosti či oživovaní revizionizmu smerujúcemu proti súčasnému usporiadaniu hraníc v strednej Európe.
Počas bojov o Slovensko v prvom polroku 1919 došlo v oblasti Štúrova a Nových Zámkov k prudkým bojom medzi československými vojakmi (legionári, četníci, Sokoli, dobrovoľníci) a príslušníkmi maďarských vojsk. Vláda Mihálya Károlyiho a neskôr Bélu Kuna chcela udržať územnú integritu Uhorska stoj čo stoj za každú cenu, napriek tomu, že zástupcovia Slovákov v Turčianskom Sv. Martine už 30. októbra 1918 vyhlásili svoj úmysel vytvoriť s Čechmi spoločný štát a Československo aj Dohoda uznala za spojenecký štát.
Južné, stredné aj východné Slovensko je posiate hrobmi stoviek prevažne Čechov a Moravanov, ale aj Slovákov, ktorí ešte po celé mesiace po oficiálnom uzavretí prímeria na konci I. svetovej vojny v novembri 1918 museli so zbraňou v ruke vybojovať územie budúcej Československej republiky. Jeden z takýchto hrobov je v Štúrove, ďalší v Bajči a iný zase v Nových Zámkoch. Vojenská posádka v Nových Zámkoch, Sokoli, legionárske organizácie a osvetové spolky začali už v roku 1921 organizovať zbierky na postavenie pomníka našim padlým vojakom a postupne sa aj exhumovali ich telesné pozostatky v okolitých dedinách a opustených lokalitách. Na cintoríne v Nových Zámkoch boli potom spoločne pochovaní v masových hroboch. Odpočíva tu celkom 203 padlých Čechov, Moravanov a Slovákov, ale aj Maďarov, Nemcov, Rusov, Talianov, Poliakov atď., ktorí sa sem dostali ako vojaci alebo zajatci rôznych armád počas I. svetovej vojny. V meste postavili pomník legionárom už v dvadsiatych rokoch pred miestnou Sokolovňou (Štefánikova ulica), kde sa potom konali aj pietne slávnosti a oslavy vzniku Československa. Tak isto bola odhalená aj pamätná tabuľa a busta majorovi Jelínkovi, ktorý padol v Nových Zámkoch na konci samotného konfliktu, v 20. júna 1919 a pochovali ho v rodinnej hrobke na Olšanoch v Prahe.
Cieľom postavenia pomníkov a zriadenia spoločného hrobu padlým vojakom bolo „postarať sa o ich dôstojné pochovanie na spoločnom mieste a zbudovať pomník, ktorý by najlepšie dokumentoval vďačnosť a úctu otčiny k ich jasnej pamiatke“. Nad hromadným hrobom na novozámockom cintoríne bol postavený pomník so súsoším, ktoré je dielom akademického sochára Fraňa Štefunku. Súsošie na betónovom podstavci, do ktorého bola vložená aj prsť zeme z bojiska pri Zborove, zobrazuje kľačiaceho vojaka, za ktorým je alegorická postava ženy (Republika?). Pomník bol odhalený 28. októbra 1936. O hrob a pomník sa mala starať miestna posádka. Hoci išlo o pomník všetkých padlých, ktorí sú pochovaní v okolitých štyroch masových hroboch, bol po Viedenskej arbitráži (2. novembra 1938), ktorá znamenala pre Slovensko podobnú katastrofu ako Mníchov pre české a moravské kraje, zničený lebo Nové Zámky pripadli Maďarsku. V tom období sa na južnom Slovensku odstraňovali pomníky a sochy pripomínajúce Československú republiku, medzi nimi aj legionárske pomníky. Takýto osud stihol legionárske pomníky v Lučenci, Komárne, Vrábľoch a aj v Nových Zámkoch. Na mestskom cintoríne sa dodnes zachoval len betónový podstavec pod spomínaným súsoším a zanedbané hroby. V rokoch 1945 – 1948 sa legionárske pamiatky v Nových Zámkoch nepodarilo obnoviť a ani nasledujúci režim o dôstojnú spomienku na legionárov nemal záujem. Ak nepočítame ilegálne odhalenú tabuľu na pamiatku našich padlých inštalovanú na Dome Matice slovenskej, tak v Nových Zámkoch máme už len uvedený neudržiavaný masový hrob – na rozdiel od Štúrova a Bajča, kde sú hroby a pomníky renovované a udržiavané – a betónový podstavec po odstránenom súsoší.
Napriek tomu, že je tu zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 130 z roku 2005 Zb., ktorého ustanovenia ukladajú samosprávam povinnosti aj v tejto oblasti a na opravu hrobov a pomníka je možné požiadať o dotáciu… Táto vec však v Nových Zámkoch nikoho na mestskom úrade akosi nezaujíma. Ale, keby len to, primátor mesta v roku 2012 zmaril aj snahu Nadácie Milana Rastislava Štefánika, ktorá chcela hroby a pomník v Nových Zámkoch obnoviť a na tento účel chcela okrem vlastných prostriedkov použiť aj dotáciu z Ministerstva obrany SR. Pre odmietavý postoj primátora mesta, podľa ktorého boli legionári „vrahovia“ sa finančné prostriedky museli vrátiť a hroby v Nových Zámkoch chátrajú ďalej. A to aj napriek tomu, že sú tam pochovaní nielen legionári, ale aj príslušníci iných národov a dokonca aj niekoľko rodákov priamo z Nových Zámkov! Takýto postoj naozaj nemožno nazvať inak, ako ignorantstvom a zbytočnou snahou o podnecovania nových sporov, hoci práve z neďalekého Štúrova je práve aj pozitívny prípad, ako minulé sváry prekonať a pracovať pre spoločnú mierovú budúcnosť v zjednocujúcej sa Európe. Ale zdá sa, že takéto postoje si všetci neosvojili a nie všetkým to z rôznych dôvodov vyhovuje. Záleží na príslušných orgánoch, ktoré majú na starosti vojnové hroby a pomníky, aby sa aj tento hrob a pozostatky podstavca v Nových Zámkoch dali do poriadku, označili sa príslušnou tabuľou a prípadne aj obnoveným súsoším.
Niečo podobné ako v Nových Zámkoch sa udialo pred niekoľkými týždňami na Tešínsku. Hrdina bojov o toto územie proti poľskej agresii z roku 1919 Josef Šnejdárek dostal konečne po rokoch mlčania aj svoj pomník, pripomínajúci nielen boje, ale predovšetkým našich padlých vojakov, ktorí tu museli zomierať dávno po oficiálnom konci prvej svetovej vojny. Došlo tu nielen k vandalskému poškodeniu pomníka generála Šnejdárka, čo samozrejme veľmi mrzí, ale to mohlo byť činom len nejakého nezodpovedného jednotlivca alebo skupiny vandalov. Oveľa vážnejšie sú, žiaľ, necitlivé vyjadrenia vodcov a predstaviteľov poľskej menšiny v Českej republike, ktoré sa hrubými a historicky nepravdivými slovami dotkli nielen pamiatky J. Šnejdárka, ale predovšetkým aj padlých československých legionárov. Osadenie pomníka totiž označili za provokáciu a necitlivý postup českej strany voči poľskej menšine, hoci práve opak je pravdou. Podrobnejšia analýza postupu a vyjadrení predstaviteľov poľskej menšiny, bohužiaľ, ukazuje, že sa z minulých desaťročí nepoučili a nepoučili sa ani z tragických udalostí nielen v roku 1919, ale predovšetkým z rokov 1939-1945 keď sa aj na Tešínsku a severnom Slovensku podarilo rozpútať nacionalistické vášne, ktoré neposlúžili ani Čechom, ani Slovákom a ani Poliakom, ale predovšetkým ich spoločnému nepriateľovi.
Dnes, na začiatku 21. storočia by bolo vhodné nielen poukazovať práve na historické poučenia z uvedených neblahých udalostí, ale predovšetkým sústrediť sa na budúcnosť a budovanie dobrých vzťahov medzi všetkými tu žijúcimi národmi a národnosťami. To, že by si práve Česi a Slováci na svojom území nesmeli pripomínať svojich padlých z roku 1919 iste k takýmto snahám nepatrí. A to by si mali uvedomiť príslušní predstavitelia ako v Nových Zámkoch, tak aj na Tešínsku.
Pomaly sa blíži sté výročie vypuknutia Veľkej vojny, ktorá bola neskôr nazvaná I. svetovou vojnou. Tá po miliónoch obetí, nekonečnom utrpení vojakov aj civilného obyvateľstva v zázemí mala skončiť prímeriami v novembri 1918. Pre neochotu istých kruhov na druhej strane akceptovať vývoj a stav, ktorý na konci roku 1918 nastal, však práve mnohí vojaci i civili práve v našej oblasti museli zomierať ešte ďalších 8-9 mesiacov, kým sa všade presadila moc a suverenita nového československého štátu. Z hľadiska dnešného poznania to boli posledné, ale celkom zbytočné obete prvej svetovej vojny a „nevyhlásenej vojny“ na Tešínsku a na Slovensku. A na to by sme ani dnes nemali zabúdať ani my, Česi a Slováci, ale ani predstavitelia národnostných menšín žijúcich dnes v Českej republike a Slovenskej republike. To, že sa tieto udalosti pripomenú aj dôstojnými pomníkmi a údržbou hrobov padlých vojakov nemôže byť žiadnou urážkou národnostných menšín, ani podnecovaním národnostnej neznášanlivosti, ako sa to zase falošne interpretuje niektorými zástupcami týchto menšín. Naopak, práve spomienka na padlých a ich dôstojné pomníky môžu napomôcť vyrovnanie sa s týmito smutnými kapitolami našich spoločných dejín a varovať aj pred opakovaním podobných tragických udalostí.
F. Vrábel, člen Jednoty ČsOL Český Brod
K pomníku Karla Zbírala
Filed under: Monument
K pomníku Karla Zbírala
Už jako malý kluk, vždyť jsem starý Leteňák, jsem často mířil do Královské obory, česky do Stromovky. S bráchou, kamarády nebo třeba s kyjovskou babičkou. Ta se mnou často zašla k tzv. Zámečku, tedy Místodržitelskému letohrádku, odkud je krásný výhled až do Troje, a na stráni tam kvete množství rododendronů.
A až teprve docela nedávno jsem si všiml malého pietního místa nalepeného na ohradní zeď ruské ambasády, které připomíná jednu z mnoha obětí Pražského povstání. Na pomníčku ohrazeného laťkovým plůtkem je jen tento text:
KAREL ZBÍRAL
z ERVĚNIC
* 1897 PADL 7.5.1945
A tak mi vrtalo hlavou, kdo to byl, jakou měl rodinu, co se dělo po jeho smrti. Čeho se chytit, kde začít pátrat?
Časem jsem objevil na Letné další připomínky jeho osoby, na pamětní desce na budově Ministerstva vnitra, slavné „kachlíkárny“, nebo na budově sokolovny ve Strojnické ulici. Ale nic víc. Pátral jsem bezvýsledně na internetu, pátrat v Ervěnicích nemělo smysl, obec padla za oběť těžbě uhlí.
Rozhodil jsem tedy další sítě a především díky místostarostovi Jirkova p. Moutelíkovi a několika dalším návazným telefonátům s rodinami příbuzných a přátel Karla Zbírala se mi podařilo sestavit mozaiku dalších detailů. Tak tedy:
Karel pocházel z početné rodiny, měl mnoho sourozenců, tuším že jich bylo 7. Sám zůstal svobodný a bez dětí. Narodil se 30. září 1897 v Chomutově.
Po střelbě ve Stromovce (podobných pomníčků je v okolí několik) bylo jeho tělo umístěno spolu s dalšími v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí a následně byl pochován v Libni. Po čase ho nechala rodina zpopelnit ve Strašnicích a našel konečně klid na hřbitově v Jičíně.
Už to tedy pro mne není anonymní jméno, ale konkrétní člověk.
Od té době jsem si vzal toto místo jaksi na starost. Nevzhledné plaňky jsem v létě natřel Luxolem (jakkoliv podobné činnosti zoufale neovládám a je to patrně i poznat), už 2. rokem svítilo Karlovi o Vánocích betlémské světlo a dbám o to, aby nedělalo místo jeho památky Praze ostudu.
Budete-li mít ve svém okolí podobné místo, které je zjevně skoro zapomenuté, prosím, adoptujte ho. Podobně jako se lidé starají třeba o hroby našich vojáků daleko v cizině.
A až půjdete do Stromovky, zastavte se u pomníčku Karla Zbírala a zapalte mu svíčku, lampička je tam stále k dispozici.
P.S. Pokud by toto téma někoho zajímalo více, doporučuji www.vets.cz, tedy občanské sdružení Spolek pro vojenská pietní místa.
Petr Novák, Praha 28.12.2012
Český patriot 2012
Filed under: Akce
Český patriot 2012
Již pátý ročník cen Český patriot, které uděluje Asociace nositelů legionářských tradic Anlet za dobrovolnou a neziskovou práci v oblasti výchovy k vlastenectví a zachování historických tradic české společnosti, a nad nímž přijal záštitu náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, vyvrcholila 6. prosince udělením cen v těchto devíti kategoriích:
– Mladý vlastenec
– Péče o památná a pietní místa
– Publicistická činnost
– Výchovně-vzdělávací činnost
– Zachování kulturně-historického dědictví
– Významný přínos české historii
– Cena za celoživotní dílo
– Mecenáš české historie
– Mimořádná cena za hrdinství
S potěšením oznamujeme, že v kategorii Péče o památná a pietní místa získal toto ocenění již druhý člen našeho Spolku pro vojenská pietní místa Martin Brynych (v r. 2011 to byl Vladimír Štrupl). Srdečně gratulujeme!
Také byly předány pamětní medaile ANLET k 70. výročí operace Anthropoid (mezi vyznamenanými byla naše sympatizantka a přispěvatelka z Belgie Milena Kolaříková).
Dále byli oceněni vítězové znalostní internetové soutěže Odbojem proti zlu (mezi výherci v kategorii 45 – 70 let byl opět člen našeho spolku Vladimír Štrupl). Oběma blahopřejeme!
Následně byl předán spolkový odznak prezidentovi Anletu ing. Jaroslavu Houškovi jako výraz ocenění spolupráce mezi Anletem a Spolkem pro VPM.
Atmosféra na tomto skvěle připraveném slavnostním večeru, kterého se dále zúčastnil i např. náměstek Ministra obrany Ing. Michael Hrbata, náčelník GŠ genpor. ing. Petr Pavel, nejvyšší vojenský představitel Armády České republiky, a pozvaní zástupci různých vlasteneckých organizací (předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, členové České obce sokolské, Čs. obce legionářské aj.), přispěla k další propagaci aktivit, které vedou k zachování československých historických tradic a zvýšení naší národní hrdosti.
(www.ceskypatriot.cz a Vladimír Štrupl)
7. výroční setkání a 6. ročník semináře 2012
Filed under: zapisy ze spolku
7. výroční setkání a 6. ročník semináře k problematice mapování vojenských pietních míst
Setkání a seminář se konalo v Praze, v klubovně ČsOL v hotelu Legie dne 1. prosince 2012. Vlastní akce začala prezentací v 10 hodin, 30 minut.
Naši akci poctili návštěvou:Armeanová Eva, Carvan Vladimír, Cígler Karel, Holeček Ivan, Stanislav Mundl, Stanislav Pítr, Jan Ubry, Miloslav Kučera, Jiřina Jindráková, Petr Armean a další.
Z našeho spolku a jednoty se účastnili: Vladimír Štrupl, Martin Brynych, Josef Přerovský, Jan Kincl, Aleš Zahradníček, Ferdinand Vrábel, Jiří Porteš, Dan Vrba, Vladimír Ježek, Vojtěch Stráník, Zdeněk Surýnek, Ondřej Brcko, Tomáš Sehnalík a Marek Skýpala.
Celkově se semináře zúčastnilo 27 osob, což nás velmi těší.
Hned v úvodu je nezbytné poděkovat jak ‚ČsOL za poskytnutí prostorů pro konání akce, ale především Honzovi Kinclovi, který celou akci logisticky naplánoval, zajistil a v také se v celém průběhu staral o bezproblémový chod, v čemž mu zdatně asistoval Aleš Zahradníček.
Vlastní seminář zahájili předseda Spolku pro vojenská pietní místa, o.s. Vojta Stráník.
Ještě před blokem přednášek a prezentací předseda Spolku vyhodnotil naši soutěž, Ligů přispěvatelů. Výsledky ligy jsou již pár dní známy a na semináři proběhlo zasloužené předání cen.
Výsledky Ligy přispěvatelů za rok 2012
1) František Jedlička – 384,5
2) Zdeněk Surýnek – 215
3) Stráník Vojtěch – 145
4) Vrba Dan – 107
5) Ježek Vladimír – 66
František Jedlička obdržel z podnětu našich administrátorů ještě zvláštní cenu, neboť je nejenom zdatný vyhledavač památek, ale neméně zdatný vkladač do našeho webového systému.
Potě již následovala vlastní přednášková část s tímto programem:
- Vojta Stráník, webové stránky www.vets.cz, současnost, možnosti a především plány na další rok. Můžeme se tedy těšit na další vylepšení vyhledávání, mapu a rozklikávací mapky v jednotlivých okresech. I příznivci historie se konečně dočkají, bude zahájeno i překlápění Galerie hrdinů.
- Předseda jednoty ČsOL v Českém Brodě Josef Přerovský předal pamětní list panu Miloslavu Kučerovi při jeho významném životním jubileu a dále předal Čestná uznání pro členy českobrodské jednoty Jana Kincla, Vladimíra Štrupla a Oldu Tetura.
- Martin Brynych představil stávající možnosti informační podpory našich aktivit, ve kterých je v současné době především díky překlápění dat mezi starým a novým webem mírný zmatek. Část dat i zápisů je na tzv. starém webu, který je do budoucna určen pouze pro jednotu ČsOL Český Brod a insignie a část už je na novém webu, který patří Spolku a vojenským pietním místům. Z toho důvodu bude vytvořena rubrika „Monument online“, která sjednotí nemalou část věcí dříve zařazovaných pod ČsOL Český Brod, historii a další kategorie na starém webu a to především včetně pozvánek. Dalším prvkem, který nás má zviditelnit bude informační stánek, poprvé odzkoušený na Dětském dnu v Českém Brodě, kde se ukázala celá řada nedostatků. Část se vyřeší pomocí rolovacího banneru, který byl na semináři také představen a který po uvedení do provozuschopného stavu bude výbornou mobilní pomůckou.
- Marek Skýpala připravil obsáhlou přednášku o historii jednoty ČsOL v Českém Brodě i o jejich osobnostech.
- Martin Brynych představil koncept Čestného pamětního odszanku Spolku pro vojenská pietní místa, který bude udělován členům spolku i osobám se spolkem spolupracujícím. Vojta Stráník následně předal prvních pár desítek odznaků včetně certifikátů k nim.
- František Jedlička měl přednášku o své cestě do USA s důrazem, jk jinak, na vojenská pietní místa a to především na Pearl Harboru.
V tento moment následoval společný oběd, opět skvěle organizovaný jak Honzou, tak i personálem hotelu.
- Miloslav Kučera zajímavým vyprávěním o svém otci legionáři zahájil odpolední část našeho semináře.
- Ferdinand Vrábel vystoupil celkem se dvěmi přednáškami:
- Cesta na Ural do Kunguru a odhalení pomníku Čs. legionářům.
- Cyklopřejezd Košariská-Hodonín, jedna z velkých akcí jak ČsOL Český Brod, tak ČsOL obecně. Mimochodem, již nyní je možno se těšit na další ročník v počátku prázdnin.
- Stanislav Pítr nás seznámil s válečnými hroby v Libušíně.
- Aleš Zahradníček podal informaci o akci v Hroznatíně ve spojitosti se vzpomínkou na generála Ludvíka Svobodu.
- Vladimír Štrupl nás informoval o projektu Krev legionáře, tedy vyhledávání potomků legionářů.
- Dan Vrba nalezl pozůstatky poničeného pomníku z 1. světové války v Dolním Týnci a rozhodl se jej uvést opět do důstojného stavu a vyhledat informace o lidech na něm uvedených. Jeho přednáška byla o všem co podobného nadšence čeká,
- Honza Kincla, který má na starosti v obci legionářské populární hru Geocaching nás informoval o průběhu aktivit s tím spojených a především o schránkách a mincích zřízených péčí našeho Spolku.
- A jelikož je Honza i ekonomem našeho Spolku, informoval nás i o stavu pokladny.
- Vladimír Štrupl oficiální blok přednášek zakončil svojí informací o památkách na květnové události v roce 1945 na Mělnicku v obcích Radouň a Mělnické Vtelno.
V následné diskusi části se rozproudila až živá diskuse o snaze Sokolů obnovit pomník generála Švece a další pomník Hrdinů od Zborova. Na tomto místě je nezbytné upozornit na fakt, že náš Spolek je velkým podpůrcem obnovy všech v minulosti zničených pomníků.
Diskusí náš seminář skončil. Více než 6 příjemně strávených hodin, ještě jednou děkujeme všech účastníkům a především hostům za jejich návštěvu naší akce a velmi se těšíme na další ročník, který se bude konat opět na přelomu listopadu a prosince.
Po uklizení klubovny (a zde opět díky Alešovi a Honzovi) proběhla ještě uzavřená schůze Spolku s důrazem na zahájení plánování příštího roku, další úprav na novém webu a tradičního tématu, výroby spolkových triček.
Nepřítomným, kterým byl udělen Pamětní odznak Spolku bude tento předán postupně při vhodných příležitostech, případně jim bude zaslán poštou (tímto se omlouváme za malou důstojnost takového předání).
zapsal: Martin
Fotogalerie z akce je ZDE.
Další fotogalerie je ZDE.
7. výroční setkání – fotogalerie
Filed under: Nezařazené, zapisy ze spolku
66. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
66. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 1. listopadu 2012 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Aleš, Vladimír Ježek, Vojta, Honzin, Jirka, Martin a Ondra.
1) Honzin nás upozornil, že je opět načase nasadit odznáčky ke Dni válečných veteránů (který je někdy brán za den veteránů). Kdo odznáček neměl, byl Honzinem obdarován.
2) Martin ve spolupráci s Ondrou připravili certifikáty k Pamětnímu členskému odznaku.
3) Hlavním tématem byl seminář. Členové spolku se za účelem přípravy sálu na místo dostaví o něco dříve než je prezentace, tedy v čase cca 10 hodin. Logistiku si jako obvykle na bedra vzal Honzin. Zatím se největším zádrhelem jeví absence projektoru, ale ten se snad v nejbližší době sežene. Nejvíce pravděpodobná varianta průběhu semináře je, že tentokrát vynecháme stravovací pauzu a v čase přibližně 1500 hodin se přesuneme do dalšího pronajatého prostoru, kde je již možno se i najíst (což v Legii stále kupodivu možné není).
4) Přednášky si mezi sebe rozebrali členové spolku.
5) Pochopitelně součástí bude i vyhodnocení roční soutěže.
6) Vojta nás dále informoval o zvětšujících se řadách vkladačů. V současné době vkládají: Petr, Jirka, Vojta, Adam Vykydal, Roman Janas a František Jedlička
7) Dalším námětem k řešení je doplnění nějaké formy možnosti komentovat příspěvky. Pochopitelně v civilizovanější podobě než tomu bylo na starém webu. kde diskuse často zneužívali někteří čtenáři k vyjevení svého mnohdy podivného názoru.
Tolik k dnešku, těším se na další setkání v prosinci – na semináři.
Zapsal Martin
65. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
65. setkání účastníků projektu
65. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 4. října 2012 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Aleš, Vladimír, Vojta, Honzin, Martin a Milena Kolarik
1) Vladimír nás informoval o úpravě vitríny v Divadle U Hasičů, kde jsou umístěny informace o našem Spolku (více v závěru článku).
2) Vojta nám nastínil další možné vylepšení našeho webu (přesun diskusního fóra také na vets.cz, postupující práce na online mapě, vylepšení administračního prostředí pro administrátory-přesněji pro schvalovače dat, zřízení filtrů a možné vytvoření kalendáře), v rácmi těchto úprav také navrhla ještě letos jednu dodatečnou platbu pro našeho admina, proti čemuž nikdo neprotestoval
3) opět se lehce plánoval seminář v prosinci, Vladimír již má pozvánky, které rozešle tak, abychom na počátku listopadu měli určitý přehled o počtech a mohli lépe zajistit financování akce, dolaďoval se plán přednášek (které budou v obvyklém duchu), jistou změnou bude předání spolkových odznaků, pochopitelně se počítá s vyhodnocením soutěže a vyhodnocením projektu jako takového, letos nebude součástí semináře Valná hromada, jelikož máme za sebou jednu mimořádnou. To ale nebrání v řešení důležitých otázek v rámci spolkové schůze, či schůze jednoty
4) Vladimír navrhl, aby se pro „malé“ schůze nepoužíval termín „pivní“ setkání, alespoň v oficiální komunikaci. Což se jeví jako logické, takže budeme pravděpodobně používat označení spolková schůze – pro schůze, jichž letos moc nebylo a spolkové setkání (dříve „pivní“)
5) Martin také připomenul naši účast na Dětském dnu v Českém Brodě, kdy se prezentovala jak naše jednota ČsOL, tak i Spolek a především naše novinka – stánek Spolku, jenž právě na základě poznatků z této akce bude mírně modernizován
6) A také se již zvolna začíná pracovat na tisku naší letošní brožury, VPM města Kolín
Tolik k dnešku, těším se na další setkání v listopadu – poslední před seminářem.
Zapsal Martin
Naše prezentace v Divadle U Hasičů
Vitrína se nachází přímo naproti pokladně Divadla U Hasičů, Praha 2, Římská 45. Zapůjčena byla díky laskavému a vstřícnému přístupu vedení SH ČMS (Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska). Jsou v ní umístěny informace o činnosti Spolku pro VPM a jednoty ČsOL Český Brod, vč. vydaných brožur, tří čísel Monumentu a fotografie několika VPM. Dále propagační materiály ČsOL a na ukázku pár čísel Historického kaleidoskopu, vydávaného Asociací nositelů legionářských tradic. Vzácné jsou před nedávnem nalezené fragmenty pamětní desky z pomníčku padlého v květnu 1945 a několik odznaků.
Zarámovaný spolkový plakát v malém formátu bude umístěn v restauraci Rodinného pivovaru Neumann v Mělnickém Vtelně. Ta jistý čas patřila francouzskému legionáři Františku Zbrojovi. Již několik let je tam pověšen i obraz s informacemi a fotografiemi o odboji na sklonku II. sv. války a o partyzánském oddíle Národní mstitel, který v okolí operoval.
Zapsal: Vladimír