Pietní akt v Soběkurech
Filed under: Monument, Nezařazené
Vzpomínkové setkání a pietní akt u příležitosti 115. výročí narození plk. in mem. Václava Kropáčka v Soběkurech
Lukáš Kopecký
Vojenské pietní místo z dané lokality, naleznete v naší databázi – ZDE.
72. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
72. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 6. června 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Honzin, Martin a Jirka.
1) Opravdu jsme nepřeskočili 71. Setkání za účasti Honzina, Vladimíra, Jirky a Martina, chvíli jsme diskutovali o ČsOL a finančních záležitostech, ale zápis nakonec nebyl sestaven.
2) Nyní k 72. Setkání, to sice opticky mělo ještě nižší účast, ale ve skutečnosti jsme zaznamenali dvě mil návštěvy o 3 lidech.
3) První návštěva pan Altner a paní Altnerová nás přišli zpravit o pomníku Obětem 2. Světové války v Praze 7, Železničářů 204/6, Holešovice, areál společnosti ATECO. Tento pomník nejenže dosud chyběl na našich stránkách, ale nepodařilo se dohledat ani v databázi CEVH. Vzhledem k majetkovým změnám bude nezbytné sledovat další osud této památky na naši historii. Místo zcela evidentně splňuje definici válečného hrobu a jistě se zakrátko v oficiální databázi objeví. Altnerovi projevili velké nadšení a úsilí při informování o této památce, kdy se obrátili jak na Magistrát, tak na městkou část Prahy 7. Na městské části se setkali s pochopením a vstřícností, což velmi kvitujeme. Dokonce dostali brožurku na toto téma – velmi příjemné překvapení. Stejně tak se cestou pracovníka VHÚ obrátili na MO. Takže naprosto ukázkově příkladný postup a nám nezbývá než poděkovat. Památce se dozajista nikdo neodváží nic udělat. Navíc, památka je díky podkladům pana Altnera již zanesena v naší databázi – holt Spolek zpravidla nikdy nespí.
4) Ale aby nebylo překvapení málo, přišel náš čtenář z Brandýsa nad Labem a informoval nás o tom, že je pozůstalým po italském legionáři, padlým u Doss Alta. Je to velmi zajímavý příběh, jelikož se dokonce nabídla přenechat své památky pro veřejnost, odkázali jsme ho na ústředí ČsOL, kde tyto věci jistě najdou důstojné místo.
5) Popravdě, musím říct, že mne velmi potěšila důvěra čtenářů. V elektronické komunikaci už jsme si na to celkem zvykli, ale fyzických návštěv zase tolik nemíváme. Velmi děkujeme za toto příjemné zpestření.
6) Dalším interním tématem byl cyklopřejezd, jehož termín se již blíží. V ekonomickém poradenství přiloží ruku Jirka.
7) Martin upozornil, že se blíží i termín Dětského dne a schůze ČsOL jednoty Český Brod, tedy září. Ale o tom se jistě ještě objeví v členské sekci diskuse.
8) Dnešní absence předsedy nám naznačila, že se asi bude nadále psát s jiným titulem, takže gratulujeme.
9) Vzhledem k tomu, že další termín setkání je v kolizi se státním svátkem, dá se předpokládat nízká účast, prosím ověřte si proto v diskusi, zda setkání vůbec proběhne.
Zapsal: Martin
Bouda 2013 – 2
Filed under: zapisy ze spolku
Bouda 2013 – 1
Filed under: zapisy ze spolku
Spolková výletní akce „Bouda 2013“
Filed under: zapisy ze spolku
Spolková výletní akce „Bouda 2013“
Akce proběhla ve dnech 3. 5. – 5. 5. 2013.
3.5 pátek
příjezd do města Králíky, vcelku v pohodě, ve městě docela radikální překopávání ulic, takže to byla asi jediná překážka toho dne, nepočítáme-li mlhu s viditelností na 35 metrů…
Krátké seznámení se všemi, jako vždy se akce zůčastnili členové Spolku pro VPM a lidé z Jednoty ČSOL a rodinní příslušníci výše zmíněných. Proběhla krátká porada nad mapou a plánem činnosti na druhý den a pak hezky hupky-šupky do pokojíků. Ubytování dle mého bylo dobré, v podstatě jsme obsadili celý penzion.
4.5. sobota
ráno budíček, bez rozcvičky. Odjezd na městský hřbitov v Králikách . Zde pietní akt u hrobu 4 padlých rudoarmějců z konce 2.SVV. Položena kytice, svíce, tichá vzpomínka. Poté se všichni vrhli do badatelské práce, fotili a hledali nezmapovaná místa. Krátký přesun k obci Mladkov. Zde mezi Mladkovem a Lidkovem jsou Pěchotní Sruby K-S 31 ( U Besídky) a K-S 32 (Na Růžku), je zde Vojenské muzeum Lichkov. Bohužel bylo zavřeno, kdo by také otvíral v 9:00 hodin, že? Tak jsme si prohlédli místo, prolezli co se dalo, obdivovali krásně zrekonstruované protipěchotní drátěné zátarasy i nově vytvořený kulometný zvon a nastudovali informační ceduli. Krátká přednáška o opevnění a jeho obnově dobrovolnými muzejníky v současnosti. Poté přesun k rozhledně na Suchém vrchu. Odtud pěšky 2 kilometry k Dělostřelecké tvrzi Bouda.
(více o tvrzi níže..)
Zde jsme absolvovali prohlídku a v prostoru bývalých kasáren u pietního místa věnovaného všem obětem na hranicích,provedli pietní akt těmto zesnulým hrdinům.
Poté se skupina na chvíli rozdělila a malá družina spolkových kačerů provedla B-test na nové kešce nedaleko ten den umístěné, poté se všichni opět šťastně sešli na parkovišti u rozhledny a vyrazili do Vojenského muzea Králíky. Zde jsme absolvovali standardní prohlídku.
Pak jsme stihli ještě (někteří) návštěvu Pěchotním srubu K-S 14 U Cihelny. Je zde několik výstav a prochází se zde s průvodcem. Více o výstavách z webu tohoto srubu: „V horní části objektu vybudován základ stálé expozice o založení Republiky Československé v roce 1918 a návratu čs. Legií do vlasti s unikátní výstavou o počátcích válečné chirurgie a vojenského lékařství. Další část stálé expozice pojednává o systému a výstavbě opevnění od roku 1935 do roku 1938. Prostory s doplněným dobovým mobiliářem nebo replikami byly zpřístupněny jako ubikace poddůstojníků, místnost telefonisty, strojovna, ubikace velitele a skladiště PHM.
V ubikaci mužstva je unikátní stálá expozice věnovaná finanční stráži Republiky Československé 1918-1948 s pamětními deskami se jmény padlých nebo zavražděných příslušníků v období 1938-1939. (Prostory nafoceny a zaevidovány jako nové VPM) V minometné místnosti je možné shlédnout stálou expozici o životě a tragické smrti četaře Arnošta Hrada s bronzovou bustou tohoto vojáka od sochaře Ondřeje Štočka z Brna. (Prostor nafocen a zaevidován také jako nové VPM – děkujeme Františku!).
Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ je oboustranný dvoukřídlý objekt, který byl vybetonován ve dnech 29. září až 8. října 1936 a na jeho stavbu se spotřebovalo 2 110 m3 betonu. Výzbroj objektu tvořily dva protitankové kanóny spřažené s těžkým kulometem, dvě dvojčata těžkých kulometů, těžký kulomet v sólo provedení, 9cm minomet a pět lehkých kulometů. Na objektu byly osazeny dva pancéřové pěchotní zvony. Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ je oboustranný dvoukřídlý objekt, který byl vybetonován ve dnech 29. září až 8. října 1936 a na jeho stavbu se spotřebovalo 2 110 m3 betonu. Výzbroj objektu tvořily dva protitankové kanóny spřažené s těžkým kulometem, dvě dvojčata těžkých kulometů, těžký kulomet v sólo provedení, 9cm minomet a pět lehkých kulometů. Na objektu byly osazeny dva pancéřové pěchotní zvony.
Pěchotní srub K-S 14 armáda k výstavbě zadala spolu s dalšími objekty 9. června 1936 jako 3./III. stavební podúsek ŽSV III Králíky. Lhůtu k provedení stavby stanovila na 220 dnů. Celková zadávací částka za 7 objektů podúseku činila 5 979 363,65 Kč. Do září 1938 se podařilo stavebně dokončit, vybavit a vyzbrojit všechny objekty tohoto podúseku.
Při nucené evakuaci a vyklízení opevnění čs. armádou se zde v noci 3. října 1938 smrtelně postřelil četař Arnošt Hrad, příslušník osádky srubu, který svoji pevnost odmítl opustit. Je to nesmazatelná připomínka odhodlání příslušníků tehdejší armády bránit republiku s nasazením svých životů. V říjnu roku 1940 zde proběhly četné zkoušky zbraní a vnitřního zařízení (např. palby z pevnostního kanónu vz. 36, pevnostního minometu vz. 38 a minometu pro pancéřový zvon a kulometů). Jednalo se o nejrozsáhlejší zkoušky kompletního sortimentu čs. pevnostních pěchotních zbraní, provedené na našem území německou armádou. Při následném zkušebním postřelování objektu různými zbraněmi, a to až do ráže 21 cm, došlo ke značnému poškození stavby, střílen i zbraní. V 50. letech minulého století přišel srub přičiněním n. p. Kovošrot o oba své pancéřové zvony a v pozdějších letech byl několikrát upravován pro různé účely naposledy Ministerstvem vnitra o rámci projektu civilní ochrany. Střílny hlavních zbraní zůstaly zachovány a tak se pěchotní srub K-S 14 zařadil mezi lépe zachované těžké objekty v úseku ŽSV III. Od roku 1998 probíhají na tomto objektu rekonstrukční práce. V roce 2002 bylo založeno VHK ERIKA Brno na objektu Muzeum a od roku 2004 je členem Asociace muzeí a galerií České republiky.“
Poté se část účastníků zájezdu vypravila prostudovat nadzemní objekty-sruby Dělostřelecké tvrze Hůrka (a to K-S 10, 11, 12, 12a, 13), u kterých byla jednotlivá zastavení NS Vojenská historie Králíky. Velmi zajímavé čtení, o to více jsme se těšili na nedělní prohlídku! Pak se všichni uchození začali vracet do Králíků a 2 nezmaři z řady spolkových geocacherů, vyrazili dofotit VPMka v obci Červený potok a prozkoumali řadu
pohraničních opevnění v úseku na Dolní Moravu. Večer jsme se sešli opět po sprše a prodiskutovali hromadu zážitků ale i zklamání z navštívených muzeí. Diskuze se nečekaně protáhla, ale je to pochopitelné, neboť se jednotliví členové Spolku a Jednoty tak často nevidí, opravdu je naše malá republika veliká, tak když už jsme se sešli, probralo se vše možné i jiné..
5.5.neděle
ráno jsme se vykulili z pelechů později, opět bez rozcvičky! tedy ta skupina, jež nejsou ranní ptáčata, a zabalili saky-paky a začali se přesunovat ke klášteru Králiky, někteří pěšky poutní cestou, jiní vozy. A poté jsme zde absolvovali zajímavou a poučnou prohlídku. Pak následoval přesun k tvrzi Hůrka. Prohlídka této nejzachovalejší tvrze byla velmi zajímavá a poučná, i zde proběhlo pátrání po případných obětech, které by bylo možno považovat za oběti ke zveřejnění na webu s VPM. Bohužel i zde zahynuli horníci při výstavbě, ale členové spolku jednotně uznali, že tyto osoby nelze považovat za oběti válek a jiných konfliktů. Po skončení někteří z účastníků vzpomínali na své vojenské působení zde, což velmi zaujalo i průvodce. Pak jsme se rozloučili a vyrazili ke svým domovům do tří světových stran. Cestou proběhl ještě jeden pietní akt v obci Líšnice v okr.UO. A další sběr dat o jednotlivých VPM v dané oblasti např. Mladkov, Prostřední Lipka, atd..
Lze tedy na závěr napsat, že akce se více méně zadařila, počasí nám bylo i nakloněno a badatelská činnost byla úspěšná. Všem děkujeme za účast a těšíme se zase někdy a někde!
Ikonografia Štefánikovho pomníka v Bratislave
Filed under: Monument
Ikonografia Štefánikovho pomníka v Bratislave
autor: Ferdinand Vrábel
A n o t á c i a
Článok rozoberá ikonografiu pomníka Milana Rastislava Štefánika v Bratislave. Porovnaním, listinných a trojrozmerných prameňov, dobových svedectiev, výpovedí autora sochy Bohumila Kafku a heraldických pravidiel dospieva k záveru, že v prípade jednochvostého leva na pylóne za postavou Štefánika ide o štítonosiča resp. ochrancu malého československého štátneho znaku a zároveň aj o symbol, stelesňujúci silu a odhodlanosť československých légií bojovať za slobodu a vytvorenie vlastného štátu. Tento lev teda nezobrazuje ani českú, ani československú štátnosť (tú symbolizuje iba štátny znak chránený štítonosičom v podobe leva a dva menšie dvojchvosté levy na golieri Štefánikovej blúzy pod leteckou kombinézou), ale symboliku československých ozbrojených síl, ktorých bojové tradície v I. ČSR (1918–1938) boli vedome budované na odkaze československého dobrovoľníckeho vojska – légií v Taliansku, Francúzsku a najmä v Rusku (bitky pri Zborove, Bachmači a i.), kde boli najpočetnejšie legionárske jednotky. O budovanie, organizáciu a vojensko-politické využitie légií pre vznik vlastného spoločného štátu Slovákov a Čechov sa zaslúžil generál M. R. Štefánik v spolupráci s ďalšími zakladateľmi Československa – T. G. Masarykom a E. Benešom.
Celý text naleznete zde.
70. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
70. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 4. dubna 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Honzin, Vojta, Vladimír Štrupl, Martin a Jirka.
1) Honzin nás informoval, že paní Kainová nám jako obvykle zpracovala účetnictví, které on následně odeslal na patřičný úřad. Paní Kainové náleží velký dík, za to, že se již tolik stará o kontrolu našich finančních papírů.
2) Martin informoval, že v rámci schůze Historicko dokumentační komise ČsOL byl předán náš pamětní odznak bratru Milanu Těšínskému a v rácmi jednání Mimorezortní komise pro válečné hroby, byl tentýž odznak předán Ing. Vetrákovi a Ing. Filipkovi z MO, kteří se starají mimo jiné řádné vedené evidence válečných hrobů. Všichni ocenění měli opravdovou radost a lze se domnívat, že náš pamětní odznak plní účel, ke kterému byl založen.
3) Martin přítomné v krátkosti informoval o jednání mimorezortní komise k problematice VH, ale především k tomu, že se pokusíme odladit komunikaci mezi naším Spolkem a MO v oblasti upozorňování na nezaevidované zjevné válečné hroby. Celý postup bude na první pohled jednoduchý. Z naší databáze položky „měl by“ (myšleno dané místo by mělo být válečným hrobem) postoupíme na MO, odkud budou obce a kraje vyrozuměny ku sjednání nápravy. Těžko se domnívat, že by úředníci obcí a krajů byli proti, jelikož by se dostali do rozporu se zákonem o válečných hrobech (respektive s tímto zákonem jsou v rozporu nejspíše již nyní). Jakmile se daná lokalita stane válečným hrobem, dostane číslo v databázi CEVH. A toto je zatím neslabší místo celého plánu (tedy pro náš Spolek). Toto číslo se totiž bude muset objevit i v naší databázi a u nás musí zmizet poznámka „měl by“. A to je ta „maličkost“, kterou musíme odladit.
4) Honzin přítomné upozornil na blížící se akci „Bouda“, což není oprava střechy u Martina, ale jelikož je jeho farma cestou, jsou všichni zváni, alespoň na jedno malé občerstvení po cestě. Podrobnosti k akci „Bouda“ naleznete v naší diskusi.
5) Martin se omluvil za zpoždění při vydání jarního Monumentu, na vině je sice nedostatek času, ale to není až taková omluva jak by měla být.
6) Jirka a Vojta informovali, že překlápění běží bystrým tempem, dokonce tak bystrým, že se schvalování „překlopených“ dat dostává do skluzu. Na vině je opět časová vytíženost. Doufejme, že se z překlápění a dalších časově nestíhatelných aktivit dostaneme brzy.
Tak za měsíc na viděnou.
Zapsal Martin
Pohřeb neznámého novozélandského vojína – fotogalerie
Pohřeb neznámého novozélandského vojína z 1. světové války na britském vojenském hřbitově CWGC
v Messines
25. února ráno byl pohřeb neznámého novozélandského vojína z 1. světové války na britském vojenském hřbitově CWGC v Messines, asi 10km jižně od Ypres. Přátelé památníku tankistům v Yperském Salientu zde také položili věnec, neb v té oblasti byly taky nasazené v roce 1917 britské tanky.
Když pohřeb oficiálně skončil, objevil se zde náhle Novozélanďan Maori a u hrobu předvedl haka – opravdu mi to rvalo srdce.
Jsme rádi, že se na ty padlé ani po sto letech nezapomíná – a je jich tady na flanderských polích ještě nenalezených několik desítek tisíc!
Text a fotografie: Milena Kolarik
68. setkání
Filed under: zapisy ze spolku
68. setkání účastníků projektu se konalo ve čtvrtek 7. února 2013 v Praze v restauraci U Bronců, v termínu obvyklého spolkového setkání.
Účastnili se: Honzin, paní Kainová, Aleš, Vojta, Vladimír Štrupl, Diana, Vladimír Ježek a Jirka.
1) Honzin předal ke kontrole naše účetnictví.
2) Vojta nás informoval, že překlopeni je přibližně 58% dat ze starého webu.
3) Díky Petrovi se rýsuje pěkná spolupráce se Slovenskými kolegy.Z toho pro nás mimo jiné plyne, že vytvoříme okresní strukturu i pro Slovenskou část, jelikož se dá očekávat přísun dat ve větším rozsahu než tomu bylo dosud.
4) Vladimír nás informoval o nabídce na výměnu bannerů ,mezi naším spolkem a jedním armyshopem, z přítomných i v účastnících diskuse na webu se nenašel nikdo proti, takže se tak stane.
5) Honzin nastínil v hrubých rysech plán akce „Bouda“, výlet se odehraje od 3. do 5. května, více zatím v diskusním fóru.
6) Vojta nastínil zajímavý pohled z Bečova nad Teplou, kde formou výzvy hledají majitele památníků. Z právního hlediska jistě zajímavý způsob jak určit kdo za VPM odpovídá, lze předpokládat, že použitelný i pro jiné obce.
7) Jelikož stále není pevný plán akcí, spojil Martin stávající známe akce spolku s akcemi Českobrodské jednoty ČsOL, Konečně nač vést dva plány, když spolek a jednota v mnohém jedno jsou.
Tak za měsíc na viděnou.
Zapsal Martin
Jak jsme začali, a něco navíc
Filed under: Monument
Občas není na škodu si zavzpomínat na začátky. A jelikož naše činnost okolí zajímá, vznikl tento text.
Projekt mapování vojenských pietních míst vznikl v roce 2004, tedy ve stejném roce jako byl schválen zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Jakkoliv se mlže zdát, že se jedná o dvě totožné činnosti, opak je pravdou. Zákon o válečných hrobech přesně definuje co je objektem mapování, které zabezpečuje stát a místní samosprávy a projekt mapování má objekt mapování podstatně více nad tento záměr.
Na počátku mapování stálo několik členů Sdružení válečných veteránů ze Středočeského kraje, kteří se snažili koordinovat činnost podobných nadšenců z dalších částí ČR. Původní myšlenka byla, že by se na mapování měli podílet především novodobí veteráni, jako doplněk k činnosti Sdružení veteránů. Toto se však ukázalo jako poměrně naivní představa, nezájem novodobých veteránů o tuto činnost byl značný, ale pár nadšenců se přece jen našlo. Podstatně větší okruh nadšených zájemců o spolupráci se na našel mezi amatérskými historiky, členy Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu.
Na podzim roku 2005 byly do provozu uvedeny webové stránky na adrese www.vets.estranky.cz, kde byly a dosud i jsou prezentovány výsledky naší práce, tedy dohledané památky a osudy lidí. V téže době jsme se také snažili intenzivní komunikací především s úřady samosprávy pomoci v oficiální evidenci válečných hrobů. Odezva z této strany nebyla a mnohdy ani dnes není nejlepší, pro mnoho úřadů je tato práce pravděpodobně ne zcela vítanou statistickou povinností. Asi jen díky neutuchající snaze Ministerstva obrany se v téže době podařilo uvést do provozu Centrální evidenci válečných hrobů, která funguje dodnes. V tomto roce se zvolna začaly rozvíjet i naše společenské aktivity. Začali jsme se pravidelně scházet a již na konci roku 2006 jsme zorganizovali nultý ročních semináře k problematice vojenských pietních míst. Tyto semináře se konají doposud, jen se z Pardubic přestěhovali do Prahy.
Jeden z velkých zlomů v naší činnosti přišel v roce 2007. Byl založen Spolek pro vojenská pietní místa, o. s. A hned následoval zlom nemenší, podařilo se nám obnovit jednotu Československé obce legionářské v Českém Brodě. Tím naše činnost dostala konečně jakési organizační zastřešení. Hlavním důvodem vzniku a obnovy těchto subjektů byl především fakt, že snad žádná organizace, kterou jsme oslovili v jakékoliv nebyla nakloněna spolupracovat s partou nadšenců. Spolupráce se spolkem či jednotou už není problém skoro pro nikoho. Náš webový projekt se více než zdárně rozjel, v roce 2007 jsme totiž překročili hranici 10 tisíc památek, které jsme zmapovali a prezentovali přes naše stránky. Do projektu se v této době zapojilo bezmála 130 přispěvatelů. Tento rok pro naše příznivce přinesl ještě jednu novinku, začali jsme vydávat elektronický čtvrtletní Monument, coby zpravodaj o činnosti spolku.
Rok 2008 v naší činnosti opět přinesl nemalé změny. Pravděpodobně nejvýraznější změnou bylo navýšení počtu administrátorů webových stránek. Tento fakt byl víceméně vynucen stále rostoucím počtem přispěvatelů a již nebylo v silach jednoho člověka všechna data odbavovat. Namenší novinkou byl i vznik knižní edice k tématice vojenských pietních míst. Tyto brožurky vztahující se vždy k jednomu městu či okresu prvně vycházely pouze v elektronické podobě, ale následně díky ochotě Československé obce legionářské byl postupně zajištěn i jejich tisk. Existence rozsáhlého webového projektu i spolkového zpravodaje nás zvolna motivoval památky již ne pouze mapovat, ale snažit se o nich veřejnost informovat. I proto se náš spolek výrazně postavil proti například proti komerčnímu zneužívání Národního památníku na Vítkově k natáčení podivných filmových produkcí či bezpříkladné likvidace pomníku obětem 2. světové války v Prachaticích. V prvním případě jsme snad jistého úspěchu dosáhli, žádná taková produkce se alespoň veřejně již neobjevila, v druhém případě se úspěch nedostavil, pomík byl stržen. Vzhledem k faktu, že náš spolek je svým zaměřením přinejmenším celorepublikový, jistě málokoho překvapí fakt, že jsme díky naším členům a příznivcům uspořádali společenské setkání na Moravě. Setkání spojené s putováním po jihomoravských pietních místech. Nemenším faktem v naší činnosti je i to, že v tomto roce jsme začali využívat oblíbené hry Geocaching pro podporu informování veřejnosti o vojenských pietních místech a zřídili jsme první skrýš u pomníčku v Českém Brodě.
Rok 2009 opět přinesl do naší činnosti nový faktor. Především díky místropředsedovi našeho spolku Vladimíru Štruplovi se podařilo v obci Mělnické Vtelno obnovit dva pomníčky. tedy už ne pouze mapování a informování, ale i obnova památek našla místo v naší činnosti. Spolková činnost i v tomto roce byla nemalá, již tradiční Moravské setkání, pietní akty nejen k oslavám svátků, ale i k připomínce odboje na Mělnicku a jako bonus, letní pezentace k problematice vojenských pietních míst, která vhodně doplnila tradiční podzimní termín.
V roce 2010 se nám podařilo překročit při mapování hranici 15 tisíc vojenských pietních míst a pomáhalo nám více než 300 přispěvatelů. Jaro opět patřilo Moravskému semináři. Od vzniku našich aktivit jsme překonali hranici 50 společných setkání. V tomto roce se ještě více naši členové z jednoty ČsOL v Českém Brodě zapojovali do legionářských aktivit a to jak podporou hry Geocaching, kterou obhospodařuje náš člen Jan Kincl, tak i poutavou putovní reportáží Belgických Ypres. V rámci Geocaching byly péčí ČsOL vyrobeny tzv. geocoiny (putovní mince) pro tuto hru, které jsou postupně uvolňovány na svoji pouť. Tento rok také proběhl první roční soutěže „Liga přispěvatelů“ jíž pořádá náš spolek a jejímž cílem je zmapovat co největší množství vojenských pietních míst jednotlivce. Historicky první ročník vyhrál Dan Vrba,ml., který za jediný rok zmapoval 1082 vojenských pietních míst.
V roce 2011 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Tento rok jsme zprovoznili naši podstatně modernější internetovou prezentaci na stránkách www.vets.cz. Počet administrátorů se v porovnání se všemi předchozími obdobími více než znatelně zvětšil. I díky tomu se nám daří překlápět data ze „starého“ webového projektu na nový i vkládat nová data podstatně rychleji než v minulosti. Tento rok přinesl malou změnu v pořádání „zájezdního“ semináře, kdy byla Morava nahrazena vzdálenějším Slovenskem a seminář se konal v Brezové pod Bradlom. Nicméně Morava nebyla opuštěna, konalo se na ní setkání příznivců hry Geocaching. Naši členové pochopitelně také nemohli v otmto roce chybět na Minifestačním sněmu ČsOL či na vzpomínkové pouti ČsOL na Ukrajinu. Tolikrát zde zmíněný Geocaching jsme v tomto roce obohatili o další skrýše. Náš místopředseda Vladimír Štrupl obdržel v tomto roce ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa.
V roce 2012 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Počátek roku byl pro naši činnost opět zlomový. Valná hromada spolku aktualizovala stanovy spolku a došlo k značné personální obměně ve vedení spolku. V tomto roce jsme se ještě více rozhodli vedle vlastního mapování památek předkládat veřejnosti články s historickou tématikou. Na tom má více než velkou zásluhu náš člen Ferdinand Vrábel. Právě on stojí za úžasnou československou akcí, cyklopřejezdem z rodiště M. R. Štefánika v Košariskách do rodiště T. G. Masaryka v Hodoníně. Na této aktivitě se podílí i část členů na Českobrodské jednoty ČsOL a její nultý ročník se právě v tomto roce za ne zcela příznivého počasí konal. Ani spolkovou činnost jsme neochudili a výjezdní seminář se tenotkrát konal v Bílých Poličanech. Na podzim jsme v rámci Dětského dne v Českém Brodě mohli představit stánek pro informační podporu našich aktivit, který plánujeme využívat i při dalších podobných akcích. I v tomto roce obdžel člen našeho spolku ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa, tentokrát to byl Martin Brynych.
Do roku 2013 jsme vstoupili s 423. přispěvateli a bezmála 22 tisíci zmapovanými vojenskými pietními místy. V plánu máme vedle velmi statického zpravodaje Monument vydávat i jeho elektronickou verzi s odkazy na vše zajímavé v oblasti vojenských pietních míst a spustit elektronickou mapu námi zmapovaných památek.
A koho bezmála statistická historie neunavila, může se dozvědět něco málo o našem vlastním projektu mapování vojenských pietních míst. Naším cílem je zmapovat všechny památky na všechna období naší historie, která mají jakoukoliv spojitost s vojenstvím, válkami či ozbrojenými silami. Projekt je striktně apolitický a nestranný. Není naším úmyslem zjištěná fakta jakkoliv komentovat. Vše chceme zdokumentovat a představit veřejnosti formou internetové prezentace, ucelené geograficky orientované výběry pak nabízet formou samostatných brožur. Náš projekt je reakcí na fakt, že prakticky všechna podobná mapování se věnují jen určité části historie či jen vybraným památkám. Mnoho památek nemá statut válečného hrobu a proto se neobjeví v státem organizovaném mapování, jakkoliv by tam mnoho z nich být mělo. Mnoho památek se váže k dobám s kontroverzním výkladem, že mnohdy není vůle podobná místa mapovat. A v neposlední řadě, mnoho památek je na místech nepřístupných, ve špatném technickém času, nebo byly prostě jen zničeny, ukradeny a zapomenuty. Přitom každé takové místo znamená lidské osudy, mnohdy nemalé utrpení a bolest mnoha rodin a nemůžeme připustit jejich zapomenutí. Možná i proto se náš projekt někomu může jevit zvláštní, ale faktem je, že na našich stránkách je voják C. a K. armády vedle legionáře, voják Rudé armády či příslušník zahraničního a domácího odboje vedle vojáka Wehrmachtu ze Sudet, příslušník třetího odboje vedle vojáka Pohraniční stráže. Pochopitelně nemůžeme zapomenout na to nemalé množství vojáků, kteří zahynuli v průběhu své vojenské službě, na připomínky leteckých katastrof a nehod. Pochopitelně dohledáváme i hroby vojáků a odbojářů, kteří měli to štěstí, že všechna příkoří věků překonali a zemřeli v klidných dobách, ale jistě není důvod na ně zapomínat. Nu a v případě, že se někdo ptá jakého data mapujeme, pak jediná možná odpověď je, že od nepaměti. Kdyby za dob lovců mamutů znali fakt tvorby pamětních desek, začínali bychom klidně až u nich, takto jsou nejstarší položky námi evidované až od středověkých časů. Druhý termín není naneštěstí nijak určen, čas nikdo nezastaví a historii vůbec ne, takže naše mapování vlastně může pokračovat do nekonečna.
Komu však přijde projekt mapování vojenských pietních míst ne zorvna malý, pak je třeba ještě zmínit fakt, že naší další snahou je zjistit nejen informace o daném místě či památce, ale i o osudech osob z daného místa. Tímto způsobem se nám již podařilo dohledat nemalé množství předků našich čtenářů.
V případě, že by se někdo ptal jakou spojitost může mít hra Geocaching s vojenskou historii či vojenskými pietními místy, pak odpověď je více než lehká. Nejen, že pomocí této hry se na místa spamátkami dostanou ti co by k nim jinak nepřišli, ale zvýšená návštěvnost nekterých lokalit ze strany hráčů této hry dokonce zajistila určitou ochranu těchto památek před nežádoucími návštěvníky těcto míst.
Jsem přesvědčený, že i laik musí vidět, že je za partou nadšenců nemalá kupa práce. Připočteme-li, že na obou webových stránkách jsou stovky vojenských insignií, historických informací, článků a podobných aktivit je to značný balík dat. A přestože to s naší činností až tak nesouvisí, mnoho z našich členů jsou váleční veteráni či aktivní vojáci, takže jistě nikoho nepřekvapí, že při tom všem shonu jsme měli od vzniku svých aktivit bezmála neustále někoho z našich řad v zahraniční misi Bosnou počínaje, přes Kosovo, Irák a Afghánistánem konče.
Jsem velmi rád, že náš projekt našel podporu o Československé obce legionářské. A to jak při zajištění tisku brožur s pietními místy, zapůjčením místa v hotelu Legie pro pořádání Pražských seminářů, tak při podpoře hry Geocaching.
Martin Brynych