Jak jsme začali, a něco navíc
Občas není na škodu si zavzpomínat na začátky. A jelikož naše činnost okolí zajímá, vznikl tento text.
Projekt mapování vojenských pietních míst vznikl v roce 2004, tedy ve stejném roce jako byl schválen zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Jakkoliv se mlže zdát, že se jedná o dvě totožné činnosti, opak je pravdou. Zákon o válečných hrobech přesně definuje co je objektem mapování, které zabezpečuje stát a místní samosprávy a projekt mapování má objekt mapování podstatně více nad tento záměr.
Na počátku mapování stálo několik členů Sdružení válečných veteránů ze Středočeského kraje, kteří se snažili koordinovat činnost podobných nadšenců z dalších částí ČR. Původní myšlenka byla, že by se na mapování měli podílet především novodobí veteráni, jako doplněk k činnosti Sdružení veteránů. Toto se však ukázalo jako poměrně naivní představa, nezájem novodobých veteránů o tuto činnost byl značný, ale pár nadšenců se přece jen našlo. Podstatně větší okruh nadšených zájemců o spolupráci se na našel mezi amatérskými historiky, členy Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu.
Na podzim roku 2005 byly do provozu uvedeny webové stránky na adrese www.vets.estranky.cz, kde byly a dosud i jsou prezentovány výsledky naší práce, tedy dohledané památky a osudy lidí. V téže době jsme se také snažili intenzivní komunikací především s úřady samosprávy pomoci v oficiální evidenci válečných hrobů. Odezva z této strany nebyla a mnohdy ani dnes není nejlepší, pro mnoho úřadů je tato práce pravděpodobně ne zcela vítanou statistickou povinností. Asi jen díky neutuchající snaze Ministerstva obrany se v téže době podařilo uvést do provozu Centrální evidenci válečných hrobů, která funguje dodnes. V tomto roce se zvolna začaly rozvíjet i naše společenské aktivity. Začali jsme se pravidelně scházet a již na konci roku 2006 jsme zorganizovali nultý ročních semináře k problematice vojenských pietních míst. Tyto semináře se konají doposud, jen se z Pardubic přestěhovali do Prahy.
Jeden z velkých zlomů v naší činnosti přišel v roce 2007. Byl založen Spolek pro vojenská pietní místa, o. s. A hned následoval zlom nemenší, podařilo se nám obnovit jednotu Československé obce legionářské v Českém Brodě. Tím naše činnost dostala konečně jakési organizační zastřešení. Hlavním důvodem vzniku a obnovy těchto subjektů byl především fakt, že snad žádná organizace, kterou jsme oslovili v jakékoliv nebyla nakloněna spolupracovat s partou nadšenců. Spolupráce se spolkem či jednotou už není problém skoro pro nikoho. Náš webový projekt se více než zdárně rozjel, v roce 2007 jsme totiž překročili hranici 10 tisíc památek, které jsme zmapovali a prezentovali přes naše stránky. Do projektu se v této době zapojilo bezmála 130 přispěvatelů. Tento rok pro naše příznivce přinesl ještě jednu novinku, začali jsme vydávat elektronický čtvrtletní Monument, coby zpravodaj o činnosti spolku.
Rok 2008 v naší činnosti opět přinesl nemalé změny. Pravděpodobně nejvýraznější změnou bylo navýšení počtu administrátorů webových stránek. Tento fakt byl víceméně vynucen stále rostoucím počtem přispěvatelů a již nebylo v silach jednoho člověka všechna data odbavovat. Namenší novinkou byl i vznik knižní edice k tématice vojenských pietních míst. Tyto brožurky vztahující se vždy k jednomu městu či okresu prvně vycházely pouze v elektronické podobě, ale následně díky ochotě Československé obce legionářské byl postupně zajištěn i jejich tisk. Existence rozsáhlého webového projektu i spolkového zpravodaje nás zvolna motivoval památky již ne pouze mapovat, ale snažit se o nich veřejnost informovat. I proto se náš spolek výrazně postavil proti například proti komerčnímu zneužívání Národního památníku na Vítkově k natáčení podivných filmových produkcí či bezpříkladné likvidace pomníku obětem 2. světové války v Prachaticích. V prvním případě jsme snad jistého úspěchu dosáhli, žádná taková produkce se alespoň veřejně již neobjevila, v druhém případě se úspěch nedostavil, pomík byl stržen. Vzhledem k faktu, že náš spolek je svým zaměřením přinejmenším celorepublikový, jistě málokoho překvapí fakt, že jsme díky naším členům a příznivcům uspořádali společenské setkání na Moravě. Setkání spojené s putováním po jihomoravských pietních místech. Nemenším faktem v naší činnosti je i to, že v tomto roce jsme začali využívat oblíbené hry Geocaching pro podporu informování veřejnosti o vojenských pietních místech a zřídili jsme první skrýš u pomníčku v Českém Brodě.
Rok 2009 opět přinesl do naší činnosti nový faktor. Především díky místropředsedovi našeho spolku Vladimíru Štruplovi se podařilo v obci Mělnické Vtelno obnovit dva pomníčky. tedy už ne pouze mapování a informování, ale i obnova památek našla místo v naší činnosti. Spolková činnost i v tomto roce byla nemalá, již tradiční Moravské setkání, pietní akty nejen k oslavám svátků, ale i k připomínce odboje na Mělnicku a jako bonus, letní pezentace k problematice vojenských pietních míst, která vhodně doplnila tradiční podzimní termín.
V roce 2010 se nám podařilo překročit při mapování hranici 15 tisíc vojenských pietních míst a pomáhalo nám více než 300 přispěvatelů. Jaro opět patřilo Moravskému semináři. Od vzniku našich aktivit jsme překonali hranici 50 společných setkání. V tomto roce se ještě více naši členové z jednoty ČsOL v Českém Brodě zapojovali do legionářských aktivit a to jak podporou hry Geocaching, kterou obhospodařuje náš člen Jan Kincl, tak i poutavou putovní reportáží Belgických Ypres. V rámci Geocaching byly péčí ČsOL vyrobeny tzv. geocoiny (putovní mince) pro tuto hru, které jsou postupně uvolňovány na svoji pouť. Tento rok také proběhl první roční soutěže „Liga přispěvatelů“ jíž pořádá náš spolek a jejímž cílem je zmapovat co největší množství vojenských pietních míst jednotlivce. Historicky první ročník vyhrál Dan Vrba,ml., který za jediný rok zmapoval 1082 vojenských pietních míst.
V roce 2011 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Tento rok jsme zprovoznili naši podstatně modernější internetovou prezentaci na stránkách www.vets.cz. Počet administrátorů se v porovnání se všemi předchozími obdobími více než znatelně zvětšil. I díky tomu se nám daří překlápět data ze „starého“ webového projektu na nový i vkládat nová data podstatně rychleji než v minulosti. Tento rok přinesl malou změnu v pořádání „zájezdního“ semináře, kdy byla Morava nahrazena vzdálenějším Slovenskem a seminář se konal v Brezové pod Bradlom. Nicméně Morava nebyla opuštěna, konalo se na ní setkání příznivců hry Geocaching. Naši členové pochopitelně také nemohli v otmto roce chybět na Minifestačním sněmu ČsOL či na vzpomínkové pouti ČsOL na Ukrajinu. Tolikrát zde zmíněný Geocaching jsme v tomto roce obohatili o další skrýše. Náš místopředseda Vladimír Štrupl obdržel v tomto roce ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa.
V roce 2012 se nám podařilo překročit při mapování hranici 20 tisíc vojenských pietních a pomáhalo nám více než 360 přispěvatelů. Počátek roku byl pro naši činnost opět zlomový. Valná hromada spolku aktualizovala stanovy spolku a došlo k značné personální obměně ve vedení spolku. V tomto roce jsme se ještě více rozhodli vedle vlastního mapování památek předkládat veřejnosti články s historickou tématikou. Na tom má více než velkou zásluhu náš člen Ferdinand Vrábel. Právě on stojí za úžasnou československou akcí, cyklopřejezdem z rodiště M. R. Štefánika v Košariskách do rodiště T. G. Masaryka v Hodoníně. Na této aktivitě se podílí i část členů na Českobrodské jednoty ČsOL a její nultý ročník se právě v tomto roce za ne zcela příznivého počasí konal. Ani spolkovou činnost jsme neochudili a výjezdní seminář se tenotkrát konal v Bílých Poličanech. Na podzim jsme v rámci Dětského dne v Českém Brodě mohli představit stánek pro informační podporu našich aktivit, který plánujeme využívat i při dalších podobných akcích. I v tomto roce obdžel člen našeho spolku ocenění v anketě ANLET Český patriot v kategorii péče o památná místa, tentokrát to byl Martin Brynych.
Do roku 2013 jsme vstoupili s 423. přispěvateli a bezmála 22 tisíci zmapovanými vojenskými pietními místy. V plánu máme vedle velmi statického zpravodaje Monument vydávat i jeho elektronickou verzi s odkazy na vše zajímavé v oblasti vojenských pietních míst a spustit elektronickou mapu námi zmapovaných památek.
A koho bezmála statistická historie neunavila, může se dozvědět něco málo o našem vlastním projektu mapování vojenských pietních míst. Naším cílem je zmapovat všechny památky na všechna období naší historie, která mají jakoukoliv spojitost s vojenstvím, válkami či ozbrojenými silami. Projekt je striktně apolitický a nestranný. Není naším úmyslem zjištěná fakta jakkoliv komentovat. Vše chceme zdokumentovat a představit veřejnosti formou internetové prezentace, ucelené geograficky orientované výběry pak nabízet formou samostatných brožur. Náš projekt je reakcí na fakt, že prakticky všechna podobná mapování se věnují jen určité části historie či jen vybraným památkám. Mnoho památek nemá statut válečného hrobu a proto se neobjeví v státem organizovaném mapování, jakkoliv by tam mnoho z nich být mělo. Mnoho památek se váže k dobám s kontroverzním výkladem, že mnohdy není vůle podobná místa mapovat. A v neposlední řadě, mnoho památek je na místech nepřístupných, ve špatném technickém času, nebo byly prostě jen zničeny, ukradeny a zapomenuty. Přitom každé takové místo znamená lidské osudy, mnohdy nemalé utrpení a bolest mnoha rodin a nemůžeme připustit jejich zapomenutí. Možná i proto se náš projekt někomu může jevit zvláštní, ale faktem je, že na našich stránkách je voják C. a K. armády vedle legionáře, voják Rudé armády či příslušník zahraničního a domácího odboje vedle vojáka Wehrmachtu ze Sudet, příslušník třetího odboje vedle vojáka Pohraniční stráže. Pochopitelně nemůžeme zapomenout na to nemalé množství vojáků, kteří zahynuli v průběhu své vojenské službě, na připomínky leteckých katastrof a nehod. Pochopitelně dohledáváme i hroby vojáků a odbojářů, kteří měli to štěstí, že všechna příkoří věků překonali a zemřeli v klidných dobách, ale jistě není důvod na ně zapomínat. Nu a v případě, že se někdo ptá jakého data mapujeme, pak jediná možná odpověď je, že od nepaměti. Kdyby za dob lovců mamutů znali fakt tvorby pamětních desek, začínali bychom klidně až u nich, takto jsou nejstarší položky námi evidované až od středověkých časů. Druhý termín není naneštěstí nijak určen, čas nikdo nezastaví a historii vůbec ne, takže naše mapování vlastně může pokračovat do nekonečna.
Komu však přijde projekt mapování vojenských pietních míst ne zorvna malý, pak je třeba ještě zmínit fakt, že naší další snahou je zjistit nejen informace o daném místě či památce, ale i o osudech osob z daného místa. Tímto způsobem se nám již podařilo dohledat nemalé množství předků našich čtenářů.
V případě, že by se někdo ptal jakou spojitost může mít hra Geocaching s vojenskou historii či vojenskými pietními místy, pak odpověď je více než lehká. Nejen, že pomocí této hry se na místa spamátkami dostanou ti co by k nim jinak nepřišli, ale zvýšená návštěvnost nekterých lokalit ze strany hráčů této hry dokonce zajistila určitou ochranu těchto památek před nežádoucími návštěvníky těcto míst.
Jsem přesvědčený, že i laik musí vidět, že je za partou nadšenců nemalá kupa práce. Připočteme-li, že na obou webových stránkách jsou stovky vojenských insignií, historických informací, článků a podobných aktivit je to značný balík dat. A přestože to s naší činností až tak nesouvisí, mnoho z našich členů jsou váleční veteráni či aktivní vojáci, takže jistě nikoho nepřekvapí, že při tom všem shonu jsme měli od vzniku svých aktivit bezmála neustále někoho z našich řad v zahraniční misi Bosnou počínaje, přes Kosovo, Irák a Afghánistánem konče.
Jsem velmi rád, že náš projekt našel podporu o Československé obce legionářské. A to jak při zajištění tisku brožur s pietními místy, zapůjčením místa v hotelu Legie pro pořádání Pražských seminářů, tak při podpoře hry Geocaching.
Martin Brynych