Stanislav Voska
Stanislav Voska
(*29.1.1914-+ 25.11.1938)
Od roku 2014 jsem členem Spolku pro vojenská pietní místa a moje činnost mě zavedla i k pomníku obětem první světové války v obci Jiřice na Mělnicku. Na pomníku je jmenováno třináct občanů Jiřic, padlích na bojištích první světové války. Později byla na pomník přidáná deska, na které je jmenován Stanislav Voska, který padl 25.11.1938 na Slovensku u Čadce. Jméno mě vzhledem k datu úmrtí zaujalo a proto jsem se o osud Stanislava Vosky začal zajímat. Počátkem třicátých let minulého století , potom co se v sousedním Německu dostali k moci nacisté, začal gradovat do tragických rozměrů dlouhá léta trvající konflikt mezi českým a německým etnikem v českých zemích. V březnu 1938 nacistické Německo anektovalo Rakousko a potom si určilo za svůj cíl rozbití demokratického Československa. Po zjištění údajných přesunů německé armády u hranic ČSR vyhlašuje čs. vláda částečnou mobilizaci a 20. 5. povolává do zbraně jeden ročník záložníků, tím navyšuje početní stav čs. armády ze 180 000 na 371 000 vojáků. Následuje sled události jehož vyvrcholením je 23. 9. 1938 vyhlášení všeobecné mobilizace, povoláno je 18 ročníků záloh a Čs. armáda tak dosahuje stavu 1100000 mužů. Československo se na obranu připravovalo od poloviny třicátých let a nástup povolaných záloh proběhl vzorně, národ byl plně odhodlaný bránit demokracii. Naši spojenci Francie a Velká Británie, stále otřesení z velkých ztrát I. sv. války, ale přistoupili k politice ústupků. Výsledkem této politiky, která se z historického hlediska ukázala jako chybná, byla Mnichovská dohoda z 29.9.1938, kdy bylo dohodnuto odstoupení čs. pohraničí Německu a Polsku. V této složité situaci se čs. vláda v čele s prezidentem E. Benešem rozhodne nebojovat a 30.9.1938, z důvodu uchování míru v Evropě, nařizuje vydat pohraniční oblasti. Tento čin nebyl dodnes naší veřejností správně pochopen. Rozkaz opustit pohraničí vyvolal v armádě všeobecný nesouhlas, jsou známé případy, kdy někteří vojáci odmítli opustit svěřená obranná postavení, jiní dokonce nezvládli opustit svůj obraný post a raději volili sebevraždu. I přesto čs. armáda nařízení respektovala a pohraniční oblasti postupně vyklidila, po jejím odchodu následovalo vyhnání velké části obyvatel českého a židovského původu. Ani tyto drastické ústupky československé vlády neznamenaly uklidnění situace, docházelo k stále častějším konfliktům. Jedním z takových střetnutí, které z přestřelky přerostlo v rozsáhlý boj s nasazením větších ozbrojených uskupení byla i tzv. bitva u Čadce z 25.11.1938. V ranních hodinách toho dne překročily vytýčenou státní hranici jednotky polské 25. pěší divize a střetly se se strážemi čs. pěšího pluku 41. Bránícím se strážním oddílům pohotově přispěchaly na pomoc další jednotky čs. armády, mimo jiné část horského pěšího pluku 2 a neúplný prapor tanků . K místu boje se přesunovali další uskupení naší armády . Krátce po 11.00 hodině i přes značnou přesilu polské armády přešla čs. pěchota do protiútoku a agresivní Poláky vyhnala do jejich výchozích pozic. Z výpovědi zajatců bylo zjištěno, že do útoku na čs. postavení byly nasazeny polské pěší pluky 29, 56 a 60, částečně též 1. pluk Podhalanských střelců. Poláci měli toho dne 20 mrtvých vojáků, na naší straně přišel o život desátník 10. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše Slovák Štefan Holienka a desátník 3. roty téhož pluku Stanislav Voska z Jiřic u Kostelce nad Labem. V kmenovém listu Stanislava Vosky, který je uložen ve VHA Bratislava zjistíme, že se narodil 29. ledna 1914 v Jiřicích. Byl české národnosti, českobratrského evangelického vyznání. Vychodil obecnou školu a jednu třídu měšťanky. Pracoval jako závozník. Nejbližší příbuzní bydleli v Jiřicích č. p. 59. Vojenskou základní službu nastoupil 1. října 1936 u 3. roty pěšího pluku 41 Dr. Edvarda Beneše. Dne 11. května 1937 byl dodatečně zařazen do náhradní zálohy a o šest dní později propuštěn do civilu. Při odchodu z vojenské služby byl hodnocen jako velmi veselý, snaživý, chápavý, zdatný, vytrvalý a bystrý, velmi dobře vycvičen ve všech funkcích v družstvu. Od 19. září 1938 povolán na mimořádné cvičení. V důsledku mobilizace byl ponechán v činné službě. Dne 25. listopadu 1938 krátce po polední padl během bojů proti polské armádě na Spiši u Svrčinovce. Na praporní obvaziště byl donesen již mrtvý. In memoriam povýšen na desátníka. Ženatý, otec dvou dětí.
(použitá literatura: Jiří Plachý: Nástin personálních ztrát Československé armády v době od 21. května 1938 do 31. března 1939. Miloslav John, Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal: Březen 1939. Tomáš Jakl: Boj za svobodu 1938-1945.)
Jaroslav Kotlaba , člen Spolku pro vojenská pietní místa