Praha 2

Albertov, Anglická, Anny Letenské, Apolinářská, Balbínova, Bělehradská, Belgická, Benátská, Blanická, Budečská, Čiklova, Francouzská, Hlavova, Horská, Chodská, Italská, Jana Masaryka, Ječná, Jenštejnská, Karlovo náměstí, Ke Karlovu, Korunní, Krkonošská, Legerova, Londýnská, Lumírova, Lužická, Mánesova, Mikovcova, Moravská, Myslíkova, Na Bojišti, Na Folimance, Na Slovanech, Na Slupi, Na Smetance, Na Švihance, Na Zderaze, náměstí Jiřího z Poděbrad, náměstí Míru, náměstí Pod Emauzy, Oldřichova, Palackého náměstí, Pod Zvonařkou, Podskalská, Polská, Rašínovo nábřeží, Resslova, Rumunská, Římská, Slavíkova, Slezská, Slovenská, Sokolská, Škrétova, Štulcova, Trojická, U nemocnice, Uruguayská, Václavská, Viničná, Vinohradská, Wenzigova, Wilsonova, Záhřebská, Žitná

Kenotaf Milada Horáková

Autor: Ivo Šťastný, 13.07.2005
Umístění: Praha 2, Štulcova, Vyšehradský hřbitov
Nápis:
Milada Horáková
27. 6. 1950 popravena a nepohřbena …

Obětem a odpůrcům
totalitnách režimů
1939 1945 1948 – 1989

Vrátili se z exilu:
Petr Zenkl s chotí Pavlou
Vladimír Krajina s chotí Jarmilou
Růžena Palantová
Franta Klátil

PAMÁTNÍK NAVRHL SOCHAŘ K. HOŘÍNEK
PAMÁTNÍK ZHOTOVILA FA. T. HOŘÍNEK
BUSTA OD AKADEMICKÉ SOCHAŘKY J. LUKEŠOVÉ
PAMÁTNÍK ZHOTOVEN Z DOBROVOLNÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ
DOBROVOLNÝCH DÁRCŮ
ČLENŮ KLUBU Milady HORÁKOVÉ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'52.54'' E14°25'3.73''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.

Kenotaf Jan a Jan Kordíkovi

Autor: Ivo Šťastný, 13.07.2005
Umístění: Praha 2, Štulcova, Vyšehradský hřbitov
Nápis:
Obětem druhé světové války
Památce popravených politic. vězňů
syn student Jan Kordík
* 22. XI. 1921 popraven 31. VIII. 1943

a jeho otec Jan Kordík
* 6. X. 1894 popraven 2. V. 1945
kteří statečně bojovali
za uskutečnění všelidských ideálů

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'52.96'' E14°25'7.47''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Kenotaf Karel a Karel Rón

Autor: Ivo Šťastný, 13.07.2005
Umístění: Praha 2, Štulcova, Vyšehradský hřbitov
Nápis:
R. N. C. Karel Rón
nar. 13. 6. 1914,
popraven v Mnichově 31. 8. 1943

otec Karel Rón
padl u Krupaně na Srbsku 1914

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°3'52.96'' E14°25'7.47''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Kenotaf Jaroslav Kos

Autor: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc., 30.05.2012
Umístění: Praha 2, Štulcova, Vyšehradský hřbitov
Nápis:
IN MEMORIAM
Dr. JAROSLAV KOSE
*29.VIII.1897 +POPRAVEN 3.VII. 1942

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.

Kenotaf Matěj Bakule

Autor: Vladimír Štrupl, 14.10.2018
Umístění: Praha 2, Štulcova, hřb. Vyšehrad
Nápis:
MATĚJ BAKULE
IN MEMORIAM
MALÁ PEVNOST TEREZÍN 1945

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Kenotaf Josef Čapek

Autor: Vladimír Štrupl, 28.09.2015
Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad
Nápis:
ZDE BY ODPOČÍVAL
JOSEF ČAPEK
malíř a básník
18 23/3 87 + HROB V DÁLI 19 /4 45
Poznámka:

Narozen 23.3.1887 v Hronově, + v dubnu 1945 v koncentr. táboře Bergen-Belsen. Český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel. Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka (1890-1938).
1. září 1939 byl v Želivě u Humpolce zatčen gestapem a uvězněn. 9. září byl spolu s dalšími vězni převezen do koncentračního tábora Dachau u Mnichova a odtud 26. září do Buchenwaldu, kde byl vězněn dva a půl roku. Od roku 1941 byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval rodokmeny členů SS. Tato činnost byla přidělena i dalším malířům, např. Emilu Fillovi.
26. června 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde znovu pracoval v malířské dílně. Tajně překládal anglickou, španělskou a norskou poezii. V prosinci 1942 vytvořil svou první rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem a také kreslil drobné črty tužkou. V následujícím roce v psaní poezie pokračoval, jeho básně kolovaly mezi spoluvězni v opisech. 25. února 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde následně vypukla tyfová epidemie. Jeho tělo nedokázalo skvrnitý tyfus porazit. Podle některých svědectví byl ještě 13. dubna 1945 naživu. Podle všech náznaků však zemřel krátce před osvobozením tábora. Během června 1945 doprovázel Rudolf Margolius Jarmilu Čapkovou do Bergen-Belsenu hledat bezvýsledně Josefa Čapka.Datum jeho smrti ani jeho skutečný hrob neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Vzhledem k tomu, že se tělesné pozůstatky Josefa Čapka nikdy nenašly, probíhalo řízení o prohlášení za mrtvého, na jehož konci bylo roku 1948 stanoveno úřední datum úmrtí na 30. dubna 1947.
(zdroj: Wikipedia)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Kenotaf Přemysl a Jaromír Šámal

Autor: Vladimír Štrupl, 28.09.2015
Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad
Nápis:
DR. PŘEMYSL ŠÁMAL
NAROZEN 4.X.1867 V PRAZE
UMUČEN 9.III.1941 V BERLÍNĚ

JAROMÍR ŠÁMAL *19 12./VII. 00 POPRAVEN 19 5./VI. 42
Poznámka:

Přemysl Šámal byl český a poté čs. politik, účastník protirakouského a protinacistického odboje, kancléř prezidenta T. G. Masaryka, E. Beneše a krátký čas i E. Háchy.
Po absolvování Právnické fakulty UK pracoval jako advokát, zároveň působil např. v Muzeu Království českého nebo v Matici české. Také byl aktivním členem České strany pokrokové (realistické), od roku 1914 stál v jejím čele.
Na začátku 1. sv. války byl jedním ze zakladatelů a organizátorů odbojové organizace Maffie. Po emigraci E. Beneše stál v jejím čele a měl velkou zásluhu na tom že nebyla nikdy odhalena, byl dobrým koordinátorem konspiračních sítí.
Od února 1918 podporoval Českou státoprávní demokracii, do níž převedl velkou část bývalých realistů. V říjnu 1918 se zúčastnil jednání českých politiků s E. Benešem v Ženevě, během pražských události 28. října tak nebyl přítomen v tuzemsku.
Po vzniku samostatného Československa se stal pražským starostou.Od roku 1918 byl také poslancem Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandátu se vzdal na 72. schůzi v září 1919.
V roce 1919 se stal přednostou Kanceláře prezidenta republiky, kterým byl až do prosince 1938. Kvůli této funkci se vzdal funkce pražského starosty..
Po začátku 2. sv. války stál v čele odbojové organizace Politické ústředí, seskupující politiky z různých stran. Měl krycí jméno Oráč. 27. ledna 1940 byl ve svém bytě v pražské Karmelitské ulici 14 zatčen gestapem za své protinacistické postoje. Byl čtyři měsíce vyslýchán a poté uvězněn v berlínské věznici Alt-Moabit. Odtud byl na vysokou kauci propuštěn do soukromé nemocnice v Berlíně, ve které krátce poté zemřel.
In memoriam byl v roce 1992 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Syn z prvního manželství Jaromír Šámal (profesor entomologie) byl zastřelen v době Heydrichiády. Jeho manželka byla poslána do koncentračního tábora Osvětim. Dvě vnoučata Přemysla Šámala byla dána na převýchovu v německých rodinách.
(zdroj: Wikipedia.org )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Kenotaf Vladimír Werner

Autor: Vladimír Štrupl, 28.09.2015
Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad
Nápis:
VLADIMÍR WERNER
ABITURIENT GYMNASIA,
T. Č. JEDNOROČ. DOBROVOLNÍK,
DESÁTNÍK,
NAR. 17.V.1897,
PADL V HALIČI U HODOVA
DNE 20. SRPNA 1916

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Pamětní deska Karel Bacílek

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 12.07.2017
Umístění: Praha 2, Trojická 387/2
Nápis:
ZDE ŽIL
KAREL BACÍLEK
STUDENT
NARODIL SE 25.3.1920
ZATČEN 17.12.1948
POPRAVEN 24.5.1949
Poznámka:

Narodil se 25. 3. 1920 ve Zdicích u Prahy (Středočeský kraj, okres Beroun). V roce 1936 se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde získali do nájmu restauraci U zlaté Prahy na Žižkově. Otec Karla Bacílka ji provozoval až do roku 1946, kdy musel kvůli nemoci živnost opustit a podnik předat. Rodiče se politicky nijak zvlášť neangažovali, matka pečovala o domácnost, otec byl řadovým členem sociální demokracie a nezastával žádné významnější funkce.
Karel Bacílek mladší vychodil obecnou školu, pak pokračoval ve studiích na reálném gymnáziu v Berouně, ale maturitu získal až v roce 1941 na gymnáziu v Praze. Poté se vyučil číšníkem a až do roku 1945 pracoval v restauraci svého otce jako číšník. V červnu 1942 po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha získal nezáviděníhodnou zkušenost s pražským gestapem. Tehdy byl spolu se svou sestrou zatčen a odvezen do Petschkova paláce (řídící úřadovna gestapa, byly zde vyslýchány a mučeny tisíce lidí) a později na Pankrác (věznice v Praze). Odtud ho naštěstí po několika dnech propustili, ale děsivá vzpomínka už mu zůstala.
Po osvobození se na podzim roku 1945 zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V té době se již živě zajímal o politiku, a i proto se rozhodl vstoupit do Československé strany národně socialistické, která mu byla svým programem nejbližší. V ní, respektive v její následovnici Československé straně socialistické setrval i po únoru 1948. Již tehdy se vnitřně neztotožňoval s politikou vládnoucích komunistů a správně identifikoval události jako postupné vzdalování se masarykovské tradici demokratického Československa. V tom se shodoval se svým otcem.
Osudné se mu stalo setkání s pplk. ve výslužbě Josefem Hruškou, s nímž Karla Bacílka mladšího seznámil na jaře 1948 jeho otec. Tento agent Vojenského obranného zpravodajství, jehož řídícím orgánem byl plk. R. Mysík z Reicinova 5. oddělení hlavního štábu, se oběma mužům prezentoval jako člověk odhodlaný ilegálně pracovat proti komunistům. Na jeho popud začali oba Bacílkové získávat kontakty ve svém okolí na podobně smýšlející lidi a shromažďovat „zpravodajské“ informace. Karel Bacílek ml. se rovněž seznámil s Borisem Kovaříčkem, který rovněž studoval práva a sám již vedl ilegální skupinu, kterou nazval Šeřík.
Postupem času vznikala rozvětvená odbojová organizace Pravda zvítězí (PZ), kterou fakticky řídil vahou své osobnosti pplk. Josef Hruška. Ten také – po dohodě se svými nadřízenými – stanovil její konečný cíl, totiž ozbrojený puč plánovaný na únor 1949, tedy na dobu prvního výročí komunistického převratu. Nereálnost celého podniku zastínila „vojenská odbornost“ tohoto muže a živil ji samozřejmě také mladický zápal velké části protagonistů. Cynická provokační hra trvala několik měsíců, během nichž do ní byly vtahovány další a další osoby a napojovány další skupiny (jednu z nich řídil agent StB Václav Chalupa alias major Král). Během této doby se spolupracovník obranného zpravodajství Hruška také opakovaně pokoušel navázat styky se špičkami zahraniční emigrace, což byl jeden z jeho úkolů. Karel Bacílek tak s jeho vědomím podnikl 7. prosince 1948 cestu za hranice do Američany okupované části Německa; není však úplně jasné, s kým vlastně jednal a nešlo-li také o provokaci.
Na konci prosince 1948 spadla klec. Přišla mohutná vlna zatýkání, které padlo za oběť téměř dvě stě lidí, mezi nimi i generál Karel Kutlvašr, někdejší vojenský velitel Pražského povstání. I on patřil mezi ty, kteří podlehli „vábení“ Hruškovy organizace, když se zúčastnil jedné ze schůzek s ním. Karla Bacílka mladšího zadržely orgány StB dne 17. prosince 1948 ve 22.15 a podrobily ho brutálním výslechům, při nichž z něj vyšetřovatelé StB doslova vymlátili doznání o protistátní činnosti. Protože počet zatčených byl takový, že nebylo v silách vyšetřovatelů ani soudců zabývat se jimi najednou, rozdělili je do několika skupin, žalovaných a souzených samostatně (hlavou jedné z nich se stal otec Karla Bacílka, Karel Bacílek starší).
Karel Bacílek mladší byl zařazen do třináctičlenné skupiny, kterou obžaloba charakterizovala jako štáb ilegální odbojové organizace Pravda zvítězí. Kromě něj sem patřili i Boris Kovaříček a pplk. Josef Hruška, kterého se mezitím jeho představení rozhodli zbavit. Do čela vykonstruované skupiny byl dosazen právě generál Kutlvašr. Z třinácti souzených bylo pět studentů (K. Bacílek, L. Strejc, J. Morava, B. Kovaříček, M. Gregar), čtyři vojáci ve výslužbě (K. Kutlvašr, J. Hruška, E. Novotný, J. Nedbálek), učitel základní odborné školy (J. Slanina), pekařský mistr (Z. Loch), žena v domácnosti organizující přechody do zahraničí (J. Straširybková) a slovenský úředník J. Demeter.
Hlavní líčení s touto různorodou skupinou tak proběhlo před senátem Státního soudu v Praze na Pankráci za předsednictví plk. justiční služby Dr. Jana Metličky až ve dnech 12.–16. května 1949. Všichni byli prokurátorem, jímž byl gen. justiční služby Jan Vaněk, žalováni z velezrady, čtyři z nich navíc i z vyzvědačství. Příbuzní a přátelé byli do soudní síně vpuštěni pouze na vyhlášení rozsudku, jinak bylo celé líčení tajné. Karel Bacílek byl odsouzen za zločin velezrady (§ 1 zák. č. 231/1948 Sb.) a vyzvědačství (§ 5 zák. č. 231/1948 Sb.) k trestu smrti, dále ke ztrátě čestných práv občanských a ke konfiskaci celého jmění. Stejný rozsudek si vyslechl i Boris Kovaříček a Josef Hruška. Generál Kutlvašr dostal doživotí.
Odvolání odsouzených Nejvyšší soud v Brně zamítl již 23. května 1949 (nikdo z nich nebyl přítomen). Ani žádostem o milost nebylo vyhověno.
Popraven byl Karel Bacílek spolu s ostatními na dvoře pankrácké věznice 24. května 1949 v pět hodin ráno.

Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno
Zdroj fotografie: NA, f. Policejní ředitelství Praha II.
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pamětní deska Václav Šindelář

Autor: Vladimír Štrupl, 03.10.2004
Umístění: Praha 2, U nemocnice 499/2, objekt Všeobecné fakultní nemocnice – klinika nefrologie, město, jižní křídlo
Nápis:
VĚRNI ZŮSTANEME ZDE PADL 8.5.1945
VÁCLAV ŠINDELÁŘ
ZAMĚSTNANEC NEMOCNICE
ČEST JEHO PAMÁTCE

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0002-18123
Souřadnice: N50°04'21.9'' E14°25'15.9''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl