Foto pochází z doby, kdy pamětní deska byla instalována v budově místní školy. Dnes je tatáž deska u hřbitova v Němčicích.

 Děkujeme Soňa Krátká

Reichenberger Zeitung. s.3

20. 8. 1912

Slavnost odhalení pomníku císaře Františka Josefa I.

Rochlice 19. srpna.

Za účasti veškerého německého obyvatelstva z Rochlice a okolí oslavila včera, v neděli 18. srpna v den narozenin císaře Františka Josefa I., městská obec Rochlice spolu s tamějším spolkem vysloužilců odhalení památníku císaře Františka Josefa I. Tento památník byl pořízen jako vzpomínka na přítomnost císaře dne 1. října 1891 v Rochlici, jakož i na počest povýšení městysu Rochlice na město v roce 1908. Kromě podpory městské obce, spolku vysloužilců a také díky přispění velkého počtu dárců, bylo umožněno myšlenku na zhotovení pomníku císaře Františka Josefa I. proměnit v čin. Také tentokrát se prokázalo, jako už tolikrát, obětavost obyvatel Rochlice.

Památník, vysoká pyramida zhotovená ze švédského mramoru, ozdobena reliéfním vyobrazením císaře a císařskou korunou v bronzu, je dílem sochaře pana Ferdinanda Czastky a kamenického mistra pana Josefa Genze z Liberce a byl umístěn naproti oběma školám v prostředí školního vrchu (Schulberg), kde se vynikajícím způsobem uplatní. Náklady na památník včetně podezdívky a jiných nezbytných prací činí cirka 3000 K.

Slavnosti, spojené s odhalením památníku, začaly v neděli brzy budíčkem, který v pět hodin oznámily výstřely z děl. Podpořena nebývale krásným počasím se slavnost vyvedla v nádherný vlastenecký svátek, kterého se zúčastnilo veškeré obyvatelstvo. Všechny domy, až na několik výjimek, byly bohatě vyzdobeny prapory. Často byly domy ozdobeny také březovými a dubovými listy.

V čase mezi 9. a 10. hodinou dopolední byli přivítáni v sále hostince „U města Lipska“ slavnostní hosté ze sousedních míst, spolků a korporací, jakož i zástupci politických úřadů a městského zastupitelstva, v čele se starostou panem Josefem Dreßlerem, jakož i slavnostního výboru. Slavnostního odhalení se zúčastnila i deputace liberecké posádky v čele s nadporučíkem Jirouškem. Před seřazením do slavnostního průvodu přednesl v sále hostince „U města Lipska“ předseda výboru pro slavnost, ředitel školy v. v. pan Florian Preißler holdovací telegram, který byl odeslán do kabinetní kanceláře.

V 11 hodin se začal formovat slavnostní průvod, kterého se zúčastnily všechny k odhalení se dostavivší spolky, městské zastupitelstvo, slavnostně oděné dámy, zástupci politických úřadů a honorací. Na místě konání slavnosti se shromáždilo nadmíru početné množství lidí, aby se tak stali svědky odhalení. Všechna okna v blízkosti slavnostního místa byla hustě obsazena.

Starosta města Rochlice pan Josef Dreßer pronesl uvítací řeč, ve které vyjádřil radost, že může pozdravit tak velké množství hostů z blízka i z daleka. Poděkoval všem, kteří aktivně podpořili úsilí o zřízení pomníku našemu vznešenému monarchovi v Rochlici. Svou řeč ukončil srdečným uvítacím pozdravem.

Nato se konala slavnostní polní mše svatá, kterou sloužil farář z města Rochlice, pan Karl Schneider.

Jako druhý řečník se ujal slova předseda slavnostního výboru, ředitel školy v. v., pan Florian Preißler, který jménem slavnostního výboru znovu srdečně přivítal přítomné slavnostní hosty, a sice především pana místodržícího radu Dr. Rittera von Steffek, deputaci liberecké posádky, pana okresního předsedu Karla Wagnera aj., načež pěvecký spolek „Věnec písní“ s pěveckým družstvem Německého tělocvičného spolku v Rochlici zapěli světící píseň „Nebesa velebí poctu Věčného“ (Die Himmel rühmen des Ewigen Ehre).

Poté se ujal slova místodržící rada Dr. Ritter von Steffek, jehož proslov k účastníkům slavnosti vyústil v trojnásobné provolávání „sláva“ monarchovi, načež následovalo samotné odhalení památníku. Plachta z památníku spadla, zazněly petardy, prapory byly vztyčeny a hudba zahrála národní hymnu.

Po druhé písni, zazpívané pěveckým spolkem „Věnec písní“, pronesl slavnostní řeč pan učitel Josef Widra, v níž m.j. řekl: Jeden z nejradostnějších čestných dnů, který se naší obci a jejím obyvatelům přihodil, je pro nás tento dnešní den, neboť patří přece našemu císaři a slavíme jej na jeho počest. Jak bylo právě zmíněno, rozhodla se městská rada spolu se spolkem vysloužilců pořídit jako upomínku na návštěvu císaře 1. října 1891 jeho památník. Čile jsme se pustili do díla, které se podařilo. Nejušlechtilejší vlastenectví spojené s nejvroucnější láskou k našemu všeobecně uctívanému panovníkovi to umožnily uskutečnit v tak krátkém čase. Tak tedy stojíme dnes, v den 82. narozenin našeho milovaného monarchy, před odhaleným památníkem, zřetelným znamením nejvyšší úcty a upřímného vděku. Čistý a nezkalený zdobí věnec nepočítaných ušlechtilých činů jeho šlechetnou osobou, činů, které vykonal nejenom pro nás, ale pro všechny jeho národy všech zemí Rakouska jako milující otec svých poddaných. Jeho milující srdce zahrnuje láskou především děti. Velký je počet škol, které v průběhu 64 let jeho vlády byly postaveny ve všech zemích Rakouska, značné je také množství pečovatelských ústavů pro ty děti, které byly odtrženy od laskavé péče rodinného domu. Toto je jen skromný výraz vděku, jaký mohly naše slabé síly vyjádřit milovanému monarchovi. Ale právě v této jednoduchosti a prostotě bude on nám a naším potomkům opět znovu připomínán, neboť se tím ukazuje, jak je on, nejvyšší moc, spojen se svou zemí a jednoduše a opravdově se svými národy.

Náš milovaný monarcha si však sám postavil trvalý a mocný památník, pevnější než kámen a kov – v srdcích všech jeho věrných poddaných. Ano, tento památník bude trvat věčně, i když je zde zničí zub času. Ať už v osamoceném alpském údolí nebo temných lesích Karpat, na prosluněném krasu (Karst – vápencová oblast, kras) jakož i v pilnými řemeslníky obývaných Sudetech, všude zazní současně nadšeně i žehnajíce: „Nechť Bůh zachová, Bůh ochraňuje našeho císaře, naši zemi“. V duších dítěte, muže i starce zaznívá pokorné chvění při zvuku ctěného jména František Josef. „Ve svornosti tkví síla“. Hrdě a směle zní toto heslo! Je to především on, kdo každému Rakušanovi nechá zapomenout na rozmíšky a rozpolcenost národů, pokud je zapotřebí zaštítit a ochránit císařův trůn, povstanou národy Rakouska podobny stěně, muž vedle muže, bez rozdílů víry a jazyka, podobni té živé stěně, která se kdysi prvním Habsburkům a jejich mužům vytvořila kolem získaného Aargau (švýcarský kanton). Také dnes zní znovu v širokých oblastech Rakouska svatá přísaha: „Jmění, krev a život za našeho císaře, za vlast!“ (slova císařské hymny – Jmění, krev a život dejme za císaře….!) Neboť náš osvícený monarcha vládne jistě a pevně nad osudy všech svých poddaných. Během jeho dlouhé, posvěcené vlády byli jsme pod věrnou ochranou. Přes bouře a nepřízně počasí, vzdorujíce všem ranám osudu, které Bůh na něj nechal dopustit, stojí na habsburském trůně vzpřímeně a nehnutě. I když jeho tělo pod tíží 82 let zestárlo, mladou svěžestí kráčí dál kupředu, oduševněle září jeho modré panovnické oči, které zahrnují všechny jeho poddané skutečnou láskou. Nechť Bůh svou všemohoucí rukou požehná svému stařičkému vládci, milovanému císaři a panovníku dopřeje ještě mnoho let, nese se od úst k ústům nadšené zvolání, ať zazní: Sláva císaři, sláva zemi, požehnání celému domu habsburskému!

Po této slavnostní řeči, přijaté velkým potleskem, následovalo předání památníku městu Rochlice a pan starosta Josef Dreßler položil jménem městského zastupitelstva v Rochlici u památníku věnec, další věnce a pestré květiny dále položili zástupci školní mládeže z Rochlice, slavnostně oděné dámy, zástupce místního spolku pro budování a udržování válečných pomníků, pan kapitán v. v. Jahn von Vonau a zástupce spolku vysloužilců v Rochlici.

Poté vyslovil předseda slavnostního výboru slova díků početným přítomným účastníkům slavnosti, načež byla vlastní slavnost odhalení pomníku ukončena.

Na závěr následovala defilírka spolků u hostince „U koruny“. Odpoledne se konal velmi dobře navštívený zahradní koncert, který početné přítomné dlouho udržel pohromadě.

https://www.vets.cz/vpm/vasil-popovic-3375

Hledáme informace o dnes již neexistujícím pomníku v obci
Desná, Dolní Polubný, před budovou č. 138.

viz mapa:
https://mapy.cz/turisticka?x=15.3346707&y=50.7649897&z=19&pano=1&pid=22623574&yaw=6.013&fov=0.857&pitch=-0.003

Průběh určení lokality je zde.

Jedná o pomník v Nové vsi v Horách na Mostecku, odhalený 6.9. 1925, který zhotovil kameník Alois Kaltofen. 

viz  https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/5976-nova-ves-v-horach/

Jaroslav Kindl (zemřel v roce 2004) z Trutnova, který psal do sborníku prací pro SPB s názvem Proč zemřeli (poslední záznam je z roku v roce 2001)

Pavel Homola

Ve fondu Okupační vězeňské spisy, v Kartotéce osob čs. státní příslušnosti vězněných v různých koncentračních táborech, se nachází karta Pavla Homoly, nar. 27. 5. 1898, na které je uvedeno:

Pavel Homola „zemřel 23. 4. 1945 u Pessingu, pochován Američany, kteří mají soupis Č. j. C/IV – 8912 – seznam čsl. příslušníků pochovaných na území Německa / americká oblast/.“ Dokument, na který se zde odkazuje, není, pokud je známo, dochován.

uvedeno: Pavel Homola „zemřel 23. 4. 1945 u Pessingu, pochován Američany, kteří mají soupis

Č. j. C/IV – 8912 – seznam čsl. příslušníků pochovaných na území Německa / americká oblast/.“

Podle dalších šetření v archivech je Pessing zřejmě chybný přepis z německého Pösing, tj. místa, kde skutečně americká 3.armáda osvobodila část vězňů ,,evakuovaných“ z koncentračního tábora Flossenbürg, ležícího nedaleko našich hranic. Šlo o známé pochody smrti, které začaly již začátkem dubna 1945 a Pösing je od něj vzdálený více než 80 km.

Pavel Homola byl do tohoto tábora transportován 12.4.1945 z MP Terezín s dalšími asi 90-ti odbojáři a politickými vězni ..

Odhady z tábora ,,evakuovaných“ a během pochodů smrti zavražděných se mírně liší, celkem bylo ,,evakuováno“ asi 16000 vězňů, většinou v kolonách po 2000 až 4000 vězněných počínaje 17.4.1945 .. Pavel Homola byl takto ,,evakuován“ pravděpodobně až 20.4.1945 ale není o tom v archívech už žádný další doklad .. věznitelé již nic nestíhali zapisovat, což dříve s německou důkladností dělali .. to znamená, že nebyl ani mezi přeživšími ani mezi exhumovanými a identifikovanými vězni .. pro představu : z ,,evakuovaných“ vězňů jich necelé 3000 dorazilo do cíle do 200 km vzdáleného další lágru v Dachau, není přesně znám ani počet přeživších a mrtvých, ale zavražděných bylo jistě přes 5000 .. většina z nich byla zastřelena nebo ubita a cestou pohřbívána v masových hrobech a nebo jen jednoduše jednotlivě zahrabána u cest ..

Před rokem 1955 pak byla na území Bavorska řada pamětních hřbitovů, ty byly postupně rušeny a dnes tam již existují jen upomínkové kameny nebo tabule a většina nalezených a exhu-movaných mrtvých je údajně uložena na památečním hřbitově přímo v koncentračním táboře Flossenbürg.

Pokud jde o zmiňovaný soupis našich občanů, kterých táborem za dobu jeho existence prošlo přes 4200, tak je to pouze přepis abecedního seznam vězňů původně pořizovaných správci koncentračního tábora a americkou správou pouze abecedně přepsaný do nových seznamů. A v nich je uvedeno i jméno Pavla Homoly, bezpochyby jako jedné z mnoha oběti nacistických vrahů.

Čest jeho památce.
Z dohledaných dokumentů z archívů v České republice
a z mezinárodních archívů v USA a BRD dohledal a sepsal
Pavel Oupický
6.7.2019

СЛАВГОРОДСКИЙ АЛЕКСЕЙ ВАСИЛЬЕВИЧ -1921 ГОДА РОЖДЕНИЯ СТАРШИЙ СЕРЖАНТ. УРОЖЕНЕЦ: ВОРОНЕЖСКАЯ ОБЛ., БУДЁНОВСКИЙ РАЙОН, СЛОБОДА ЗАСОСНО. ПРИЗВАН: СТАЛИНСКИЙ РВК, КАРАГАНДИНСКАЯ ОБЛ. МЕСТО МОГИЛЫ: СЕЛО САЛКА, ЧЕХОСЛОВАКИЯ (НЫНЕ СЛОВАКИЯ), НА ГЛАВНОЙ УЛИЦЕ ОКОЛО ЦЕРКВИ КОСТЕЛ НА РАСТОЯНИИ 15 МЕТРОВ С ЗАПАДА НА ВОСТОК, ВДОЛЬ СТЕНЫ НА ЮГ – 3 МЕТРА, ОТ КОСТЁЛА В 3 РЯДУ. В МОГИЛЕ ОДИН, ДАТА СМЕРТИ 23.02.1945 ГОД. ОТЕЦ: СЛАВГОРОДСКИЙ ВАСИЛИЙ СТЕПАНОВИЧ АДРЕС: КАЗАХСКАЯ ССР, КАРАГАНДИНСКАЯ ОБЛ., СТАЛИНСКИЙ РАЙОН, ПОСЁЛОК МАЙКУДУК, УЛИЦА КАРЛА МАРКСА, ДОМ № 77. НАЗВАНИЕ ЧАСТИ: 5 ГИСБР.

Odkaz na projekt Paměť národa.

Fotografie byla pořízena v 70.letech někde na Vsetínsku, poblíž rekreačního zařízení. Snad v oblasti Horní / Prostřední / Dolní Bečvy…

https://www.turistika.cz/cestopisy/prodlouzeny-vikend-v-bilych-karpatech/foto?id=2002582

Prosím o odpověď, jestli byl opravdu pomníček odstraněn, z jakých důvodů a kde je ho v tom případě konec.

V knize Památce Zborova 1917-1927 jsem nalezl tuto zmínku: „…A v protilehlé Cecůvce odpočívají zas ponejvíce Češi od 35. a 75. p. pluku, kteří tam padli již v srpnu 1916 za brusilovské ofensivy.“ To je jediná zmínka. Ovšem v soupisech ztrát obou pluků Cecůvka (Cecovka) objevuje pouze jednou či dvakrát. Nejčastěji se objevují Koňuchy, Augustovka a Travotluki.

I am interested in the history of World War I, and in particular the story of Italian prisoners in the fields of Bohemia and Moravia in 1917-1918.

I know well the mausoleum of Ostrava-Vitkovice (Umístění: Ostrava, Závodní 78, Vítkovice, hřbitov, sekce VI). Of this monument I have to write a short but rigorous essay.

I ask for help to find documents on it away from the building: designer, construction drawings of the crypt, funding, international agreements and with various institutions, transfer of corpses, vintage photos, celebrations, etc. With valuable information, you can visit libraries and archives in the Czech Republic. Thanks for your help. Guido Zago (Italy). E-mail: guidozago@libero.it

Because of its location, during the First World War he found himself on the front line and was initially operational center of the 34th Italian Division.

After the enemy advance, the tavern became a major army command headquarters of the Austro-Hungarian Empire (in particular the 27th Regiment of Graz „König der Belgier infantry“).

They took accommodation Archduke of Austria and Prince of Hungary and Bohemia Eugenio Pio Ferdinand of Austria-Teschen and the Emperor of Austria, King of Hungary and Bohemia, and monarch of the House of Habsburg-Lorraine Charles I of Austria.

It was a place dear to the writer Mario Rigoni Stern, who wrote a lot of it.

The tavern is located 12 km from the nearest town and was also refuge of partisan units during the Resistance (1944-1945).

The tavern, (except during World War I), is open only in summer.

Please watch this website, with many photos: http://www.altermine.it/AnticoTERMINE/home.html

https://www.google.it/maps/place/Ristorante+all’Antico+Termine/@45.951791,11.3855903,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x477897e3616afe8d:0xc2f99bd2b260785f!8m2!3d45.951791!4d11.387779

http://genea-friedel.blogspot.cz/2016/03/kdo-je-na-fotografii.html

Odpověď: MACHAČÍK Alois, brigádní generál, JUDr.* 26.9.1888 Loukov, bytem Záboří nad Labem, dětství prožil v Horním Újezdě, kam se jeho rodiče přestěhovali po jeho narození, maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, od roku 1908 na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, do rakousko – uherské armády povolán v červenci 1914, a bojoval v Srbsku a Makedonii , v roce 1915 padl do italského zajetí, roku 1917 vstoupil do československých legií ve Francii, do ČSR se vrátil v roce 1919 a bojoval proti Polákům na Těšínsku a Proti Maďarům na Slovensku, velitelem 14. pluku, v roce 1921 ve Francii v dělostřelecké škole, po návratu zástupcem velitele dělostřeleckého učiliště v Olomouci, od roku 1930 – 1935 velitelem dělostřeleckého pluku v Olomouci, od roku 1935 profesorem na Vojenské vysoké škole v Praze, 1937 zástupcem velitele 13. divize, 1938 velitelem divize v Kolíně, za mobilizace velitelem divize v Humpolci, v dubnu 1939 penzionován, zapojil se do odbojové organizace Obrana národa, zatčen  19.1.1942, vězněn v Kolíně, Praze, Bautzenu, popraven v Berlíně 1.6.1943.