Praha 1

Pamětní deska Oldřich Pecl

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 23.01.2020
Umístění: Praha 1, Pařížská 1073/1
Nápis:
ZDE ŽIL
OLDŘICH PECL
PRÁVNÍK
NAROZEN 14.9.1903
ZATČEN 8.11.1949
POPRAVEN 27.6.1950
Poznámka:

Oldřich Pecl pocházel z Bohuslavic u Kyjova, kde se narodil dne 14. 9. 1903 v rodině venkovského učitele Františka Pecla. Jeho matka Alžběta, rozená Weisshammerová, vedla domácnost a starala se o výchovu Oldřicha a jeho bratra Jaroslava. Sociální poměry rodiny byly skromné v důsledku poměrně brzké smrti otce, přesto se oběma synům podařilo vystudovat. Oldřich, který byl od mládí velmi zvídavý a vnímavý k veřejnému a politickému dění, studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, musel však studium několikrát přerušit. Kromě finančních problémů rodiny po otcově smrti Oldřicha odváděla od studia i převratná doba po skončení první světové války, plná nadějí a vlasteneckého nadšení. Teprve patnáctiletý, avšak národně uvědomělý gymnazista se v listopadu 1918 dobrovolně přihlásil do vznikající československé armády a zúčastnil se obsazování Opavy. Do závěrečného období Peclova studia spadá počátek jeho dlouholetého přátelství se Závišem Kalandrou, obdivujícím proletářskou revoluci a kulturu. Ten zprostředkoval Peclovi komunistické myšlenky, společně pak vydávali levicově zaměřený studentský časopis. Oba přátelé odmaturovali v r. 1921. K dalšímu studiu si vybrali Karlovu univerzitu (Pecl právnickou fakultu), kde působili ve vedení Komunistické studentské frakce známé pod zkratkou Kostufra. Po ukončení studia se jejich ideové cesty rozešly. Kalandra se orientoval na kulturní frontu (členství v Levé frontě a v surrealistickém hnutí), publicistiku, historii a nadále se angažoval mezi intelektuály vyznávajícími marxismus (nutno však podotknout, že byl velmi kritický k uskutečňování komunistické utopie v Sovětském Rusku a pranýřoval v tisku stalinistický teror). Oldřich Pecl se věnoval advokacii a podnikání v oboru obchod se starožitnostmi. Tento způsob života ho orientoval k politickému realismu a záhy opustil mladické poblouznění komunismem. Brzy se vyšvihl mezi zámožné lidi. Ve své právnické i obchodnické praxi neváhal postupovat velmi razantně, což mu v třicátých letech přineslo i jisté problémy se zákonem. Současně prožíval krach prvního manželství. Lidsky úspěšnější etapu života pro něj znamenala doba předválečná. V roce 1939 se oženil se sestrou jugoslávského diplomata Ankicou Miličovou. Jednalo se o vzdělanou ženu s literárními ambicemi pocházející ze srbské jazykové oblasti (narozena v Sarajevu v původně statkářské rodině, posléze působící i v bankovnictví a důlním podnikání). O. Pecl se začal též zajímat o podnikání v oboru těžebním a díky finančním prostředkům, které do manželství vložila Ankica, získal rozhodující vlastnický podíl v dole Etna ve Lhoticích u Českých Budějovic. Zdejší antracit patřil podle dobových odborných posudků k nejkvalitnějším na světě, avšak geologické poměry nebyly efektivní těžbě příznivé. Se svým společníkem Ing. Janečkem z Prahy založil O. Pecl Kontinentální společnost SMO Etna se sídlem v Bratislavě. Tento krok si vyžádaly poměry po obsazení českých a moravských částí republiky a vytvoření protektorátu. Na společnost se pohlíželo jako na zahraniční, což po většinu války umožňovalo jejím majitelům relativní samostatnost v podnikání. Starosti s podnikáním však Peclovi nebránily zapojit se do rezistence proti okupačnímu režimu. Spolupracoval se skupinou spisovatele a pozdějšího diplomata Zdeňka Němečka (společně s Jílovským, Ing. Holmanem a dalšími) a využíval svých kontaktů na protektorátním úřadu pro pracovní nasazení k získávání cenných zpráv o mobilizaci pracovních sil. Ty poté předával pomocí prostředníků londýnské emigraci k dalšímu využití.
Po válce se O. Pecl jako mnoho dalších podnikatelů střetl s důsledky socializačního Košického programu: v roce 1945 byl jeho důl znárodněn. Těžba zde byla záhy zastavena a technické vybavení pořízené za Peclova spoluvlastnictví z dolu odvezeno. Pecl v té době pracoval v právním oddělení firmy obchodující s lékařskými přístroji v Praze. Po většinu života byl nestraník, avšak situace před a po únoru 1948 ho přivedla mezi podporovatele a spolupracovníky národně socialistické strany. Názorově byl blízký zejména poslankyni Antonii Kleinerové (dokonce jí dočasně poskytl ubytování v Řevnicích, kde pravidelně trávil s manželkou letní měsíce). Díky kontaktům své manželky a jejího bratra diplomata se často stýkal s jugoslávskou komunitou a s diplomatickou obcí v Praze, měl přehled o mezinárodní situaci. Činitelé národně socialistické strany získali v O. Peclovi odborníka na právní a hospodářské otázky a samostatně myslícího ideologa (byl autorem koncepce nové ideologie strany). V některých bodech se rozcházel s Dr. Miladou Horákovou a Josefem Nestávalem (zejména v názoru na možnost brzkého sjednocení všech opozičních sil na jednotné politické platformě). V podmínkách sílící informační izolace pokládal za nezbytné udržovat kontakt s představiteli poúnorové emigrace a nezkresleně zpravovat svět o situaci v zemi včetně hospodářských problémů, sílícího sovětského tlaku na kolektivizaci v zemědělství, drancování surovin (uranová ruda), tažení proti církvím a věřícím vůbec či o prvních politických procesech. Šlo v podstatě o nezávislé žurnalistické zprávy, které zpracovával na základě informací jeho známých, A. Kleinerové nebo Z. Kalandry, kteří dosud nebyli „vyakčněni“ z různých úřadů a ministerstev (např. ze Svazu průmyslu), nebo je čerpal z domácího tisku. Peclovi je ve spoluautorství přisuzováno také Memorandum čsl. demokratické opozice, zaslané na podzim r. 1949 mezinárodní konferenci velvyslanců USA s cílem upozornit na poměry v Československu, na existenci a záměry čs. politické opozice. Zejména tento dokument, demaskující gottwaldovský režim na celosvětovém fóru, se „trefil do černého“. Později při vyšetřování StB právě uvedená činnost poslouží jako „důkazní materiál“ pro obvinění ze špionáže. O. Pecla obviní z odeslání přibližně stovky takovýchto „agenturních“ zpráv např. prostřednictvím agentury United Press, rovněž mu přitíží kontakty se Závišem Kalandrou, „trockistickým odpadlíkem“.
Oldřich Pecl byl zatčen 8. 11. 1949, jeho manželka Ankica přesně o měsíc později. V průběhu těžkého vyšetřování byl vmanipulován do schématu největšího propagandistického procesu, pečlivě naplánovaného s pomocí sovětských poradců jako divadlo. Cílem procesu bylo zdiskreditovat domácí opozici, československou emigraci a diplomaty ze západních demokratických zemí. Strůjcům procesu přišly vhod i jeho rodinné jugoslávské kontakty: byla mu určena role podporovatele „zrádného titoismu“. V jednom ze svých posledních dopisů Radě svobodného Československa z 15. 10. 1949 prorocky uvedl: „Proslýchá se…, že se i zde chystají monstre-procesy... Z každého procesu zůstane nějaký osten v duši národa. Bude třeba se již předem připravovat na tyto procesy a ukázat, co komunisté sledují.“
K dalšímu odhalování komunistické propagandy a teroru už O. Peclovi nezbyl čas. Byl obviněn ze zločinu velezrady podle § 1 odst. 2 pís. a, b, c zákona 231/48 Sb. na ochranu republiky a ze zločinu vyzvědačství podle § 5, odst. 1 a 2 pís. c téhož zákona. V soudním procesu s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“ ve dnech 31. 5.–8. 6. 1950 jej spolu s Dr. Miladou Horákovou, Janem Buchalem a Závišem Kalandrou odsoudil Státní soud k trestu smrti. Dne 24. června byla odvolání všech odsouzených proti trestu smrti zamítnuta. K výkonu trestu na O. Peclovi došlo 27. června 1950 kolem páté hodiny ranní. Jeho poslední přání, aby mu umožnili rozmluvu s manželkou, nebylo splněno.
Nervově nemocná Ankica, zadržovaná doslova pár desítek metrů od popraviště, se o smrti svého manžela dozvěděla velmi nešetrně až o více než čtvrt roku později. Její vyšetřování nevedlo k prokázání žádné „zrádcovské podpory titovštiny“. Dne 14. 2. 1951 byla A. Peclová-Milič vyhoštěna z republiky v prostoru Českých Velenic v okr. Třeboň. Jejího manžela rehabilitovali spolu s ostatními oběťmi procesu se „záškodnickým centrem“ až po listopadu 1998. Úsilí dosáhnout pro všechny odsouzené spravedlnosti, započaté v období Pražského jara, narazilo na obstrukce policejního i justičního aparátu. Z r. 1973 se dochoval rozbor Ministerstva vnitra se závěrem: „Materiály … nalezené při zatčení dr. Pecla v objektu jeho vily v Řevnicích … tvořily svým obsahem státní tajemství zvláště důležité. Zejména „MEMORANDUM“ tzv. čs. opozice … je třeba posuzovat … ve velmi vyhraněné mezinárodní situaci, projevující se mj. v ostré činnosti kapitalistických rozvědek proti ČSSR.“
(Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autorka PhDr. Markéta Doležalová)
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kameny zmizelých - Eva Abelesová

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 20.02.2010
Umístění: Praha 1, Pařížská 1068/10, v chodníku před vchodem do domu
Nápis:
ZDE BYDLELA
EVA ABELESOVÁ
NAR. 1930
DEPORTOVÁNA 1941
DO LODŽE
ZAVRAŽDĚNA
Poznámka:

Jeden z prvních deseti kamenů, odhalených 8.10.2008 v ulicích Prahy 1.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Kameny zmizelých - rodina Loew

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Josef Kareš, 03.03.2013
Umístění: Praha 1, Pařížská 28/131, Staré Město
Nápis:
ZDE BYDLEL
DR. HANS LOEW
NAR. 1908
DEPORTOVÁN 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 1944
V OSVĚTIMI

ZDE BYDLELA
DR. GERTRUDE LOEW
NAR. 1912
DEPORTOVÁNA 1943
ZAVRAŽDĚNA 1944
V OSVĚTIMI

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Jiří Porteš

Pamětní deska Josef Kuník

Autor: Josef Kareš, 30.05.2011
Umístění: Praha 1, Petrská 16/1157, Nové Město
Nápis:
ZDE ŽIVOT ZA VLAST POLOŽIL
DNE 5.5.1945
JOSEF KUNÍK
Z PRAHY
NEZAPOMENEME

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Jiří Porteš

Pomník Masarykovi vnuci

Autor: Vladimír Štrupl, 20.05.2007
Umístění: Praha 1, Petřínské sady, v Seminářské zahradě
Nápis:
bez nápisu
Poznámka:

Autor: KAREL DVOŘÁK 1948
Pomník dvou hrajících si aktů dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami představuje dva Masarykovy vnuky, děti jeho mladší dcery Olgy a jejího švýcarského manžela lékaře Henryho Revillioda. Narodili se v r. 1921 a 1922. F/O Leonard Revilliod, příslušník RAFVR (matriční číslo 153375), sloužil u 518. squadrony (tato jednotka operující v rámci Coastal Command zajišťovala meteorologický průzkum). Stal se jednou ze šestnácti obětí tragické srážky dvou letounů Halifax nad letištěm Tiree (souostroví Hebridy) dne 16.8.1944.
(zdroj: www.zpravy.idnes.cz, www.fronta.cz )
Herbert těžce onemocněl a zemřel 1945. Dílo vytvořil sochař Karel Dvořák podle skutečné podoby chlapců v dětském věku. Teprve v r. 1989 bylo odhaleno, koho představují.
(zdroj: www.pis.cz )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Pamětní deska Bedřich Kůla

Autor: Vladimír Štrupl, 14.11.2005
Umístění: Praha 1, Platnéřská 110/17
Nápis:
VĚRNI ZŮSTANEME
BEDŘICH KŮLA Z PRAHY III.
21. LETÝ 8.5.1945

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°5'14.8'' E14°25'4.6''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Kameny zmizelých - Gabriela Bloch, Eva S. Benda, Zuzana a Hedvika Steinerovy

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 14.05.2019
Umístění: Praha 1, Platnéřská 88/9, napravo od vchodu, před domem v chodníku
Nápis:
ZDE BYDLELA
GABRIELA BLOCH
ROZ. STEINEROVÁ
NAR. 1891
DEPORTOVÁNA 1941
DO TEREZÍNA
OSVOBOZENA

ZDE BYDLELA
EVA S. BENDA
ROZ. BLOCHOVÁ
NAR. 1924
DEPORTOVÁNA 1941
DO TEREZÍNA
OSVOBOZENA

ZDE BYDLELA
ZUZANA
STEINEROVÁ
NAR. 1927
DEPORTOVÁNA 1942
DO TREBLINKY
ZAVRAŽDĚNA

ZDE BYDLELA
HEDVIKA
STEINEROVÁ
NAR. 1929
DEPORTOVÁNA 1942
DO TREBLINKY
ZAVRAŽDĚNA

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Toto místo je počítáno jako 4 VPM
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 29.05.2005
Umístění: Praha 1, Politických vězňů 931/20
Nápis:
1939 1945
V DOBĚ
NACISTICKÉ OKUPACE
BYLY V TÉTO BUDOVĚ
MUČÍRNY GESTAPA.
ZDE BOJOVALI, TRPĚLI
A UMÍRALI BOJOVNÍCI
ZA SVOBODU NAŠÍ VLASTI.
NIKDY NEZAPOMENEME
JEJICH PAMÁTKY
A ZŮSTANEME VŽDY VĚRNI
JEJICH ODKAZU.
LIDÉ BDĚTE!

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20525
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Josef Kareš, 10.06.2011
Umístění: Praha 1, Politických vězňů 7/936, Nové Město, vestibul Schebkova paláce
Nápis:
V ZÁKLADECH SVOBODY LEŽÍ TITO MRTVÍ

JOSEF CIRÝN, 24.12.1894, 3.7.1942
VÁCLAV SADÍLEK, 7.9.1895, 6.6.1940
ANDREJ ČERNÁK, 29.9.1912, 12.12.1944
OLDŘICH STRNAD, 8.8.1910, 15.4.1945
JOSEF GULT, 25.5.1913, 8.5.1945
ANTONÍN SOUCHA, 29.5.1903, 30.6.1942
KAREL HÁJEK, 10.5.1891
JOSEF TUREK, 5.9.1895, 12.8.1942
IVAN HRUŠOVSKÝ, 15.12.1913, 8.11.1944
DR. VÁCLAV VANĚK, 16.12.1888, 3.7.1942
DR. JŮLIUS VAGAČ, 23.3.1909, 1945

ODKAZU VAŠEMU MY VĚRNĚ STÁT BUDEME STRÁŽ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Kameny zmizelých - Josef Waldmann

  • + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
    • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)

      Německý termín „Stolperstein“ je složenina ze slov, která znamenají „zakopnout, škobrtnout“ a „kámen“. Volně tedy Stolpersteine lze přeložit jako „Kameny, které Vás přimějí k zastavení“ nebo „Kameny zmizelých“.
      Účel projektu Kameny zmizelých spočívá zejména v uctění a připomenutí památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války.
      Zavražděným Židům, Romům, homosexuálům, fyzicky handicapovaným a Svědkům Jehovovým se prostřednictvím kostek s popisky individualizujícími každou z obětí a její osud dostává trvalé památky.
      Kostky jsou umísťovány na ulicích evropských měst na chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Kostky zde tvoří součást dlažby a stávají se ve veřejném prostoru stálou připomínkou zločinu, který byl nacisty a jejich pomahači spáchán.

      V České republice ja tato akce zaštítěna Českou unií židovské mládeže. Více o projektu a dalších kamenech ve světě na http://www.stolpersteine.com/
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: J.Kincl, 14.06.2011
Umístění: Praha 1, Politických vězňů 4, na chodníku před vchodem do domu
Nápis:
ZDE ŽIL
JOSEF WALDMANN
NAR.1894
DEPORTOVÁNA 1944
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 23.2.1945
V DACHAU
Poznámka:

Josef Waldmann - narozen 21.8.1894
Josef Waldmann byl prvním dítětem Josefa a Marie Waldmanných. Měl tři sourozence Marii, Jana a Stanislava.
Studoval chlapeckou měšťanskou školu v Radnicích. V roce 1909 na Štědrý den mu zemřela matka. Starost o domácnost převzala sestra Marie (dostala úlevu ze školy). Josef musel začít pracovat v továrně v Kamenci jako seřizovač strojů.
V roce 1914 byl povolán na vojnu. Byl považován za mrtvého.
Když se vrátil z války v roce 1919 začal studovat veřejnou obchodní školu v Berouně (1919 – 1921). Poté dostal místo v Družstevní bance v Praze (Bredovská ulice), jelikož uměl mnoho cizích jazyků. Stal se tedy na čas koncipientem a postupem času se vypracoval až na post ředitele banky. Politickým zaměřením by sociální demokrat. Před 2.světovou válkou byl zapojen do mnoha politických aktivit, hodně cestoval a znal se s mnoha vlivnými osobnostmi tehdejší doby. Když začala válka, pomáhal údajně posílat židovské děti do zahraničí. Byl v jakési organizované skupině, ta bylo do roku 1944, kdy je někdo z jeho známých prozradil. Scházeli se v Lucerně, např. i s V. Vančurou.
Byl zatčen ráno dne 28.6.1944 ve svém bytě v Bredovské ulici při snídani. Odvezli jej do Pankrácké věznice, kde byl vyslýchám, poté byl odeslán do Terezína a následně do Dachau. Jeho sestra Marie po něm pátrala, ale by jim poslán dopis o tom, že Josef zemřel 23.2.1945.
Z vyprávění jeho přítele, který se z Dachau vrátil, viděl strýce ještě na začátku dubna 1945 na pokusech živého.
1/ V archivu Památníku Terezín se nachází tzv. Karteikarte, na níž jsou tyto údaje:
Zelle: 24
Lfd.Nr.: 19 460
HaftNr.: 540
Waldmann Josef
Bankdirektor
21. 8. 1894 Radnice
Prot., Prag II, Bredovská 6
ledig
(náboženství) ohne
Předán z pankrácké věznice do policejní věznice v Malé pevnosti: 29.8.1944
Ukončení věznění v Malé pevnosti: 5.9.1944 Transport Pankratz

2/ V Národním archivu v Praze mají tzv. pankrácké vězeňské knihy z let 1944-1945:

Waldmann Josef
Direktor
Prag II
21.8.1894 Radnitz
Důvod zatčení: Aktion Gitter, zatkl referát gestapa IV 1 a 1 Jantur
Předán gestapem do pankrácké věznice: 28. 8. 1944
Předán z Prahy do policejní věznice v Malé pevnosti: 29. 8. 1944
Ukončení věznění v Malé pevnosti: 10. 10. 1944 Transport Dachau

Kámen zmizelého byl slavnostně vložen dne: 14.6.2011 v 14:30 za účasti potomků a autora projektu Kameny zmizelých německý umělec Gunter Demnig, autor myšlenky Stolpersteine.



Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°4'58'' E14°25'44''
Pomník přidal: J.Kincl