Praha 1

17. listopadu, Alšovo nábřeží, Anenské náměstí, Anežská, Bartolomějská, Benediktská, Betlémská, Betlémské náměstí, Bílkova, Biskupská, Bolzanova, Břehová, Celetná, Diskařská, Dlouhá, Dušní, Elišky Krásnohorské, Haštalská, Havlíčkova, Hellichova, Hrad III. nádvoří, Hradčanské náměstí, Hroznová, Husova, Hybernská, Chotkova, Jáchymova, Jánský Vršek, Jilská, Jindřišská, Jiřská, Josefská, Jungmannova, Kanovnická, Kaprova, Kapucínská, Karlova, Karlův most, Karmelitská, Karoliny Světlé, Keplerova, Klárov, Klimentská, Konviktská, Kozí, Kožná, Králodvorská, Křemencova, Křížovnická, Křížovnické náměstí, Letenská, Lodecká, Loretánská, Loretánské náměstí, Maiselova, Malé náměstí, Malostranské náměsti, Maltézské náměstí, Mariánské Hradby, Mariánské náměstí, Masarykovo nábřeží, Melantrichova, Mezibranská, Michalská, Mikulandská, Míšeňská, Na baště svatého Tomáše, Na Františku, Na Můstku, Na Perštýně, Na Poříčí, Na Příkopě, Na Rejišti, nábřeží Edvarda Beneše, náměstí Curieových, náměstí Franze Kafky, náměstí Jana Palacha, náměstí Miloše Formana, náměstí Republiky, náměstí U svatého Jiří, náměstí Václava Havla, Náprstkova, Národní, Navrátilova, Nekázanka, Nerudova, Novotného lávka, Opletalova, Ostrovní, Ovocný trh, Panská, Pařížská, Petrská, Petřínské sady, Platnéřská, Pohořelec, Politických vězňů, Pražský hrad, promenáda Raoula Wallenberga, Pštrossova, Revoluční, Růžová, Rybná, Rytířská, Řásnovka, Řeznická, Říční, Salvátorská, Senovážná, Senovážné náměstí, Skořepka, Smetanovo nábřeží, Sněmovní, Soukenická, Spálená, Staré zámecké schody, Stárkova, Staroměstské náměstí, Strahovská, Šeříková, Široká, Školská, Štefánikův most, Štěpánská, Štupartská, Těšnov, Thunovská, Týnská, U Bruských kasáren, U Kasáren, U Lanové dráhy, U Lužického semináře, U Nemocenské pojišťovny, U Obecního dvora, U Prašného mostu, U Půjčovny, U Radnice, U Sovových mlýnů, U starého hřbitova, U Železné lávky, Újezd, Úvoz, V Kolkovně, Václavské náměstí, Valdštejnská, Valdštejnské náměstí, Valentinská, Ve Smečkách, Velkopřevorské náměstí, Vinohradská, Vítězná, Vladislavova, Vodičkova, Vojtěšská, Voršilská, Vrchlického sady, Všehrdova, Washingtonova, Wilsonova, Zlatnická, Železná, Žitná, nezařazeno

Pamětní deska Ladislav Paleček

Autor: Vladimír Štrupl, 04.06.2005
Umístění: Praha 1, Pařížská 131/28
Nápis:
ZDE PADL
ZÁKEŘNOU RANOU
LADISLAV PALEČEK
5. KVĚTNA 1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-20438
Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska František Klikoš

Autor: Lenka Šimčíková, 21.09.2013
Umístění: Praha 1, Pařížská, Staronová synagoga
Nápis:
ZDE PADL V PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ
FRANTIŠEK KLIKOŠ
ČEST JEHO PAMÁTCE

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-39095
Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Jaroslav Matyáš

Autor: Josef Kareš, 07.04.2011
Umístění: Praha 1, Pařížská 22/128, Staré Město
Nápis:
VĚRNI ZŮSTANEME
JAROSLAV MATYÁŠ Z PRAHY XVIII.
35. LETÝ 5.V.1945
Poznámka:

*20.10.1909
+5.5.1945
úředník
Praha XVIII, Bělohorská 263
padl v Pařížské ulici před domem čp. 128 (dnes čp. 22)
(zdroj: kniha J. Marek, I. Pejčoch,T. Jakl, Padli na barikádách)

další foto v příloze - obdržená vyznamenání


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-39109
Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Josef Kareš
Doplnění informací: Monika Laskowská
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Pamětní deska Oldřich Pecl

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 23.01.2020
Umístění: Praha 1, Pařížská 1073/1
Nápis:
ZDE ŽIL
OLDŘICH PECL
PRÁVNÍK
NAROZEN 14.9.1903
ZATČEN 8.11.1949
POPRAVEN 27.6.1950
Poznámka:

Oldřich Pecl pocházel z Bohuslavic u Kyjova, kde se narodil dne 14. 9. 1903 v rodině venkovského učitele Františka Pecla. Jeho matka Alžběta, rozená Weisshammerová, vedla domácnost a starala se o výchovu Oldřicha a jeho bratra Jaroslava. Sociální poměry rodiny byly skromné v důsledku poměrně brzké smrti otce, přesto se oběma synům podařilo vystudovat. Oldřich, který byl od mládí velmi zvídavý a vnímavý k veřejnému a politickému dění, studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, musel však studium několikrát přerušit. Kromě finančních problémů rodiny po otcově smrti Oldřicha odváděla od studia i převratná doba po skončení první světové války, plná nadějí a vlasteneckého nadšení. Teprve patnáctiletý, avšak národně uvědomělý gymnazista se v listopadu 1918 dobrovolně přihlásil do vznikající československé armády a zúčastnil se obsazování Opavy. Do závěrečného období Peclova studia spadá počátek jeho dlouholetého přátelství se Závišem Kalandrou, obdivujícím proletářskou revoluci a kulturu. Ten zprostředkoval Peclovi komunistické myšlenky, společně pak vydávali levicově zaměřený studentský časopis. Oba přátelé odmaturovali v r. 1921. K dalšímu studiu si vybrali Karlovu univerzitu (Pecl právnickou fakultu), kde působili ve vedení Komunistické studentské frakce známé pod zkratkou Kostufra. Po ukončení studia se jejich ideové cesty rozešly. Kalandra se orientoval na kulturní frontu (členství v Levé frontě a v surrealistickém hnutí), publicistiku, historii a nadále se angažoval mezi intelektuály vyznávajícími marxismus (nutno však podotknout, že byl velmi kritický k uskutečňování komunistické utopie v Sovětském Rusku a pranýřoval v tisku stalinistický teror). Oldřich Pecl se věnoval advokacii a podnikání v oboru obchod se starožitnostmi. Tento způsob života ho orientoval k politickému realismu a záhy opustil mladické poblouznění komunismem. Brzy se vyšvihl mezi zámožné lidi. Ve své právnické i obchodnické praxi neváhal postupovat velmi razantně, což mu v třicátých letech přineslo i jisté problémy se zákonem. Současně prožíval krach prvního manželství. Lidsky úspěšnější etapu života pro něj znamenala doba předválečná. V roce 1939 se oženil se sestrou jugoslávského diplomata Ankicou Miličovou. Jednalo se o vzdělanou ženu s literárními ambicemi pocházející ze srbské jazykové oblasti (narozena v Sarajevu v původně statkářské rodině, posléze působící i v bankovnictví a důlním podnikání). O. Pecl se začal též zajímat o podnikání v oboru těžebním a díky finančním prostředkům, které do manželství vložila Ankica, získal rozhodující vlastnický podíl v dole Etna ve Lhoticích u Českých Budějovic. Zdejší antracit patřil podle dobových odborných posudků k nejkvalitnějším na světě, avšak geologické poměry nebyly efektivní těžbě příznivé. Se svým společníkem Ing. Janečkem z Prahy založil O. Pecl Kontinentální společnost SMO Etna se sídlem v Bratislavě. Tento krok si vyžádaly poměry po obsazení českých a moravských částí republiky a vytvoření protektorátu. Na společnost se pohlíželo jako na zahraniční, což po většinu války umožňovalo jejím majitelům relativní samostatnost v podnikání. Starosti s podnikáním však Peclovi nebránily zapojit se do rezistence proti okupačnímu režimu. Spolupracoval se skupinou spisovatele a pozdějšího diplomata Zdeňka Němečka (společně s Jílovským, Ing. Holmanem a dalšími) a využíval svých kontaktů na protektorátním úřadu pro pracovní nasazení k získávání cenných zpráv o mobilizaci pracovních sil. Ty poté předával pomocí prostředníků londýnské emigraci k dalšímu využití.
Po válce se O. Pecl jako mnoho dalších podnikatelů střetl s důsledky socializačního Košického programu: v roce 1945 byl jeho důl znárodněn. Těžba zde byla záhy zastavena a technické vybavení pořízené za Peclova spoluvlastnictví z dolu odvezeno. Pecl v té době pracoval v právním oddělení firmy obchodující s lékařskými přístroji v Praze. Po většinu života byl nestraník, avšak situace před a po únoru 1948 ho přivedla mezi podporovatele a spolupracovníky národně socialistické strany. Názorově byl blízký zejména poslankyni Antonii Kleinerové (dokonce jí dočasně poskytl ubytování v Řevnicích, kde pravidelně trávil s manželkou letní měsíce). Díky kontaktům své manželky a jejího bratra diplomata se často stýkal s jugoslávskou komunitou a s diplomatickou obcí v Praze, měl přehled o mezinárodní situaci. Činitelé národně socialistické strany získali v O. Peclovi odborníka na právní a hospodářské otázky a samostatně myslícího ideologa (byl autorem koncepce nové ideologie strany). V některých bodech se rozcházel s Dr. Miladou Horákovou a Josefem Nestávalem (zejména v názoru na možnost brzkého sjednocení všech opozičních sil na jednotné politické platformě). V podmínkách sílící informační izolace pokládal za nezbytné udržovat kontakt s představiteli poúnorové emigrace a nezkresleně zpravovat svět o situaci v zemi včetně hospodářských problémů, sílícího sovětského tlaku na kolektivizaci v zemědělství, drancování surovin (uranová ruda), tažení proti církvím a věřícím vůbec či o prvních politických procesech. Šlo v podstatě o nezávislé žurnalistické zprávy, které zpracovával na základě informací jeho známých, A. Kleinerové nebo Z. Kalandry, kteří dosud nebyli „vyakčněni“ z různých úřadů a ministerstev (např. ze Svazu průmyslu), nebo je čerpal z domácího tisku. Peclovi je ve spoluautorství přisuzováno také Memorandum čsl. demokratické opozice, zaslané na podzim r. 1949 mezinárodní konferenci velvyslanců USA s cílem upozornit na poměry v Československu, na existenci a záměry čs. politické opozice. Zejména tento dokument, demaskující gottwaldovský režim na celosvětovém fóru, se „trefil do černého“. Později při vyšetřování StB právě uvedená činnost poslouží jako „důkazní materiál“ pro obvinění ze špionáže. O. Pecla obviní z odeslání přibližně stovky takovýchto „agenturních“ zpráv např. prostřednictvím agentury United Press, rovněž mu přitíží kontakty se Závišem Kalandrou, „trockistickým odpadlíkem“.
Oldřich Pecl byl zatčen 8. 11. 1949, jeho manželka Ankica přesně o měsíc později. V průběhu těžkého vyšetřování byl vmanipulován do schématu největšího propagandistického procesu, pečlivě naplánovaného s pomocí sovětských poradců jako divadlo. Cílem procesu bylo zdiskreditovat domácí opozici, československou emigraci a diplomaty ze západních demokratických zemí. Strůjcům procesu přišly vhod i jeho rodinné jugoslávské kontakty: byla mu určena role podporovatele „zrádného titoismu“. V jednom ze svých posledních dopisů Radě svobodného Československa z 15. 10. 1949 prorocky uvedl: „Proslýchá se…, že se i zde chystají monstre-procesy... Z každého procesu zůstane nějaký osten v duši národa. Bude třeba se již předem připravovat na tyto procesy a ukázat, co komunisté sledují.“
K dalšímu odhalování komunistické propagandy a teroru už O. Peclovi nezbyl čas. Byl obviněn ze zločinu velezrady podle § 1 odst. 2 pís. a, b, c zákona 231/48 Sb. na ochranu republiky a ze zločinu vyzvědačství podle § 5, odst. 1 a 2 pís. c téhož zákona. V soudním procesu s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“ ve dnech 31. 5.–8. 6. 1950 jej spolu s Dr. Miladou Horákovou, Janem Buchalem a Závišem Kalandrou odsoudil Státní soud k trestu smrti. Dne 24. června byla odvolání všech odsouzených proti trestu smrti zamítnuta. K výkonu trestu na O. Peclovi došlo 27. června 1950 kolem páté hodiny ranní. Jeho poslední přání, aby mu umožnili rozmluvu s manželkou, nebylo splněno.
Nervově nemocná Ankica, zadržovaná doslova pár desítek metrů od popraviště, se o smrti svého manžela dozvěděla velmi nešetrně až o více než čtvrt roku později. Její vyšetřování nevedlo k prokázání žádné „zrádcovské podpory titovštiny“. Dne 14. 2. 1951 byla A. Peclová-Milič vyhoštěna z republiky v prostoru Českých Velenic v okr. Třeboň. Jejího manžela rehabilitovali spolu s ostatními oběťmi procesu se „záškodnickým centrem“ až po listopadu 1998. Úsilí dosáhnout pro všechny odsouzené spravedlnosti, započaté v období Pražského jara, narazilo na obstrukce policejního i justičního aparátu. Z r. 1973 se dochoval rozbor Ministerstva vnitra se závěrem: „Materiály … nalezené při zatčení dr. Pecla v objektu jeho vily v Řevnicích … tvořily svým obsahem státní tajemství zvláště důležité. Zejména „MEMORANDUM“ tzv. čs. opozice … je třeba posuzovat … ve velmi vyhraněné mezinárodní situaci, projevující se mj. v ostré činnosti kapitalistických rozvědek proti ČSSR.“
(Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autorka PhDr. Markéta Doležalová)
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )


Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kameny zmizelých - Heřman, Eva a Zdenka Abelesovi

Autor: Marek Lanzendorf, 07.10.2020
Umístění: Praha 1, Pařížská 1068/10, v chodníku před vchodem do domu
Nápis:
ZDE ŽIL
HEŘMAN ABELES
NAR. 1892
DEPORTOVÁN 1941
DO LODŽE
ZAVRAŽDĚN

ZDE BYDLELA
EVA ABELESOVÁ
NAR. 1930
DEPORTOVÁNA 1941
DO LODŽE
ZAVRAŽDĚNA

ZDE ŽILA
ZDENKA ABELESOVÁ
NAR. 1903
DEPORTOVÁNA 1941
DO LODŽE
ZAVRAŽDĚNA
Poznámka:

Ing. Hermann Abeles, narozen 3. 6. 1892. Poslední bydliště před deportací Praha I. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha I, Norimberská 10. Transport B, č. 409 (21. 10. 1941, Praha-Lodž). Zahynul.
Eva Abelesová, narozena 29. 10. 1930. Poslední bydliště před deportací Praha I. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha I, Norimberská 10. Transport B, č. 411 (21. 10. 1941, Praha-Lodž). Zahynula.
Zdenka Abelesová, narozena 12. 5. 1903. Poslední bydliště před deportací Praha I. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha I, Norimberská 10. Transport B, č. 410 (21. 10. 1941, Praha-Lodž). Zahynula.
(zdroj: www.holocaust.cz )

Hermann (Heřman) Abeles byl pražský, německy hovořící architekt. Rodiče Vilém a Zdeňka Abelessovi. Vystudoval pravděpodobně Německou vysokou školu technickou v Praze. Bydlel v Dlouhé třídě č. 41/727, posledním známým bydlištěm před transportem je Pařížská 1068/10. Vila Auerbach - Funkcionalistická vila z let 1933-1934 navržená architekty Hermannem Abelesem a Leo Mayerem. Stavba je "mistrovsky zvládnutým příkladem funkcionalistické architektury tohoto typu se všemi atributy tzv. internacionálního stylu (ploché střechy, terasy, rampové schodiště, pásová okna), s řadou původních detailů".
(zdroj: https://prazdnedomy.cz/ )

Jeden z prvních deseti kamenů (Eva Abelesová), odhalených 8.10.2008 v ulicích Prahy 1. Zbylé 2 kameny byly odhaleny dodatečně.


Toto místo je počítáno jako 3 VPM
Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Doplnění informací: Marek Lanzendorf

Kameny zmizelých - rodina Loew

Autor: Josef Kareš, 03.03.2013
Umístění: Praha 1, Pařížská 28/131, Staré Město
Nápis:
ZDE BYDLEL
DR. HANS LOEW
NAR. 1908
DEPORTOVÁN 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 1944
V OSVĚTIMI

ZDE BYDLELA
DR. GERTRUDE LOEW
NAR. 1912
DEPORTOVÁNA 1943
ZAVRAŽDĚNA 1944
V OSVĚTIMI

Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°5'17.12'' E14°25'12.14'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Jiří Porteš

Kameny zmizelých - Lore a Štěpán Michael Winternitzovi

Autor: Marek Lanzendorf, 23.05.2020
Umístění: Praha 1, Pařížská 1075/5, chodník
Nápis:
ZDE ŽILA
LORE
WINTERNITZOVÁ
NAR. 1904
DEPORTOVÁNA
1942 DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA

ZDE ŽIL
ŠTĚPÁN MICHAEL
WINTERNITZ
NAR. 1935
DEPORTOVÁN
1942 DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
Poznámka:

Lore Winternitzová narozena 17. 5. 1904. Poslední bydliště před deportací Praha I. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha I, Norimberská 5. Transport Cc, č. 48 (20. 11. 1942, Praha-Terezín). Transport En, č. 1472 (4. 10. 1944, Terezín-Osvětim). Zahynula.
Štěpán Winternitz narozen 13. 10. 1935. Poslední bydliště před deportací Praha I. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha I, Norimberská 5. Transport Cc, č. 49 (20. 11. 1942, Praha-Terezín). Transport En, č. 1473 (4. 10. 1944, Terezín-Osvětim). Zahynul.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/ )


Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°5'22.92'' E14°25'9.26'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kameny zmizelých - rodina Landsbergerova

Autor: Jiří Padevět, 31.10.2022
Umístění: Praha 1, Pařížská 127/20, v chodníku vlevo od vchodu
Nápis:
ZDE ŽILA
MARIE (MIZZI)
MARBURGOVÁ
ROZ. LANDSBERGEROVÁ
NAR. 1918
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO MALÉHO TROSTINCE
ZAVRAŽDĚNA

ZDE ŽILA
JOHANNA
LANDSBERGEROVÁ
ROZ. BEHRENDOVÁ
NAR. 1889
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO MALÉHO TROSTINCE
ZAVRAŽDĚNA
Poznámka:

Marie Marburgová byla do Ghetta Terezín deportována 10.8.1942 transportem Ba, na východ 8.9.1942 transportem Bk.
Johanna Landsbergerová byla do Ghetta Terezín deportována 4.9.1942 transportem Bd, na východ rovněž transportem Bk.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/108648-marie-marburgova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/103964-jana-landsbergerova/ )


Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°5'23.91'' E14°25'9.23''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pamětní deska Josef Kuník

Autor: Josef Kareš, 30.05.2011
Umístění: Praha 1, Petrská 16/1157, Nové Město
Nápis:
ZDE ŽIVOT ZA VLAST POLOŽIL
DNE 5.5.1945
JOSEF KUNÍK
Z PRAHY
NEZAPOMENEME

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0001-55398
Souřadnice: N50°5'17.56'' E14°25'46.13'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Josef Kareš
Příprava dat: Jiří Porteš

Kameny zmizelých - Ilse a Franz Messnerovi

Autor: Marek Lanzendorf, 07.10.2020
Umístění: Praha 1, Petrská 1161/24, chodník
Nápis:
ZDE ŽILA
ILSE MESSNEROVÁ
NAR. 1906
DEPORTOVÁNA
1942 DO TEREZÍNA
1942 DO ZAMOŠČE
ZAVRAŽDĚNA

ZDE ŽIL
FRANZ MESSNER
NAR. 1896
DEPORTOVÁN 1942
DO MAUTHAUSENU
ZAVRAŽDĚN 10.7.1942
TAMTÉŽ
Poznámka:

Ilsa Messnerová, narozena 7. 7. 1906. Poslední bydliště před deportací Praha II. Adresa/místo registrace v Protektorátu Praha II, Peterská 24. Transport Ez-St_03, č. 1 (7. 2. 1942, Protektorát Čechy a Morava-Terezín). Transport As, č. 2 (30. 4. 1942, Terezín-Zamošč). Zahynula.
(zdroj: www.holocaust.cz )


Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°5'17.56'' E14°25'46.13'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf