Spolek pro vojenská pietní místa

Kameny zmizelých - Oběti holocaustu

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Suchomel, 16.11.2015

Vilém Stránský, narozen 25. 03. 1897, bydliště před deportací: Praha VIII.
Transport A, č. 918 ( Praha - Łodž )
Zahynul 10. 01. 1945 Łodž.
Na kameni je údaj Dachau, 1944.
( zdroj: holocaust.cz )

Felicie Stránská, narozena 22. 05. 1896, bydliště před deportací: Praha VIII.
Transport A, č. 919 ( Praha - Lodž ) V databázi holocaust.cz je uveden jiný rok narození než na kameni a bez místa úmrtí. Yad Vashem - Gedenkblätter Sammlung uvádí rok narození 1898.

Františka Schleissnerová, narozena 23. 02. 1866. Adresa: Praha X, Královská 15
Transport AAr, č. 669 ( Praha - Terezín ) 16. 7. 1942
Transport Dr, č. 1986 ( Terezín - Osvětim ) 15. 12 1943
( zdroj: holocaust.cz, www.yadvashem.org/yv/de/exhibitions )‎

Pomník Obětem válek

Autor: Vladimír Štrupl, 02.09.2006

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Vladimír a Diana Štruplovi, 02.09.2006

Monolit vysoký téměř 16,5 m byl vztyčen jako památník obětí I. sv. války 3.11.1928 i přesto, že se z něj během dopravy odlomila špička. Ta byla nahrazena zlatem v r. 1996. Přivezen z Mrákotína a vztyčen při příležitosti desetiletého trvání republiky v r. 1928. V kruhovém prostoru vylámeném ve skále pod základy monolitu měl být hrob neznámého vojína.
(Prameny: Jarolímková, Stanislava – Co v průvodcích nebývá 2, Motto, 2007. Rybár, Ctibor – Praha, Olympia, 1975)

Pamětní deska Lidickým dětem

Autor: Vladimír Štrupl, 02.09.2006

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 02.09.2006

Pamětní deska Jaroslav Vágner

Autor: Vladimír Štrupl, 10.10.2004

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 04.06.2005

Pamětní deska Obětem totalitních režimů

Autor: Jiří Suchomel, 07.04.2016

Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic: *23.10.1889 na rodovém zámku v Přívozci nedaleko Domažlic. Český šlechtic a katolický kněz, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly. Byl přesvědčeným stoupencem demokratických hodnot a svobodného uspořádání společnosti. Politicky se jednoznačně přikláněl k prezidentu Masarykovi a tzv. hradnímu křídlu. Při prezidentské volbě v roce 1935 podporoval Edvarda Beneše a tudíž kontinuitu Masarykova prezidentství, což později neuniklo pozornosti nacistů. Od roku 1937 byl prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. V dubnu 1941 se započalo hledání vhodného nástupce na uvolněný úřad pražského arcibiskupa. Mezi možnými kandidáty se skloňovalo také jméno Antonína Bořka-Dohalského. Úvahy o tom, že Dohalský by se měl stát novým arcibiskupem pražským, dovedly Josefa Grünera, jednoho ze čtyř německých metropolitních kanovníků, jenž velmi úzce spolupracoval s nacisty, až k výstupu na konzistoři, kde protestoval se slovy, že Dohalský arcibiskupem nikdy nebude, protože jím bude on sám. Dohalský mu odpověděl prostě: Nu ovšem, můžete se jím stát, ale napřed to musí Německo vyhrát! Tato odpověď pochopitelně nemohla zůstat bez odezvy. Byl zatčen ráno 5. června 1942, sotva dosloužil mši v ústavu slepých dívek řádu Františkánek na Kampě. V tento okamžik chybělo 13 dnů do odhalení úkrytu a likvidace dvou atentátníků na Heydricha a pěti dalších parašutistů v pražském pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, o kterém věděl též Antonín Bořek-Dohalský. Po Pankráci a Terezínĕ jeho cesta směřovala do Osvětimi. Zde nevydržel nelidské zacházení a krátce po svém příchodu, 3.9.1942, umírá. Dle jediného svědectví, jež se nám zachovalo, byl ubit při pochodu na práci.

Josef Čihák: *11.9.1880 Obdĕnice. Český římskokatolický kněz, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, apoštolský protonotář a vězeň komunistického režimu. 18.7.1950 zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za velezradu a vyzvědačství k desetiletému trest odnětí svobody. Zbytek života strávil ve věznicích: Pankrác, ve Valdice a v Leopoldově, kde také ve vězeňské nemocnici 18.2.1960 umírá.

Anton Gebert: 10.4.1885, Svatý Kříž u Plané. Dómský kanovník u katedrály sv. Víta v Praze. rektor "Pražské německé duchovní péče" při kostele Nejsvětějšího Salvátora a redaktor německojazyčných církevních novin Kirchenblatt. Patřil mezi nacionálně orientované německé kněze. Po obsazení Čech nacistickým Německem dne 15.3.1939 se stal zastupujícím místním farářem Wehrmachtu v Praze. Přesto v roce 1940 přijal pověření kardinála Kašpara duchovně pečovat o uvězněné české kněze. Vzápětí byl zatčen. Vedoucí církevního referátu gestapa Kurt Oberhauser s využitím informací od Franze Wernera Bobeho dodal soudu "důkazy", které obžalovaného usvědčovaly z "rozkladných štvavých řečí" a poslechu zahraničního rozhlasu. S použitím těchto zástupných důvodů byl odsouzen k jednomu roku vězení. Po odpykání trestu byl poslán do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul na následky rozedmy plic. +8.5.1942.

Josef Kulač: *29.5.1887 Ratenice. Katolický kněz, publicista a redaktor katolických časopisů, překladatel z italštiny V létě roku 1950 byl zatčen komunistickou státní mocí a 2.12.1950 odsouzen do vězení na 17 let. Po propuštění v roce 1960 žil u příbuzných a měl zákaz kněžského působení. Rehabilitován byl 18.6.1969 zvláštím senátem Městského soudu v Praze. +25.8.1970.

Leo Otto Stanovský: *8.11.1882 Slatina. Knĕz, ředitel vysokoškolské koleje Arnošta z Pardubic, rektor arcibiskupského knĕžského semináře v Dejvicích, člen metropolitní kapituly. Pro pomoc lidem, kterým nesmĕlo být z veřejných prostředků z nařízení nĕmecké okupační moci pomáháno, byl 3.7.1942 zatčen a odsouzen 21.1.1943 k trestu smrti. Na tento čekal půl roku v Plötzensee. Rozsudek se zmĕnĕnil na osmiletý žalář a poté byl převezen do vĕzení ve Straubingu, kde zůstal až do konce války. +5.12.1945.

Otakar Švec: 27.8.1888 Plzeň. Knĕz, kaplan u sv. Cyrila a Metoděje v Praze, metropolitní kanovník u sv. Víta, examinátor na pražské teologické fakultě. 31.51942 zatčen pražským gestapem a vyšetřován referentem gestapa pro věci církevní K. Oberhauserem v Petschkově paláci, do poloviny července 1942 vězněn na Pankráci, pak převezen do věznice gestapa v Terezíně. Od 7.9.1942 byl vězněn v Mauthausenu a následně od 1.12.1944 v Dachau, kde se dočkal osvobození. Jako důvod zatčení uvádělo gestapo jeho styky s nunciaturou, duchovní správu českých dělníků v Říši, již zařizoval ve spolku sv. Rafaela, a rovněž jeho přátelství s Židy (snažil se pomáhat pokřtěným Židům utéct do ciziny). Znovu pak působil jako metropolitní kanovník sv. Víta. 18. července 1947 pak obdržel za své statečné chování za okupace a věznění v koncentračních táborech dvě vyznamenání od prezidenta republiky: Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně a Československý válečný kříž 1939. Zatčen 13.10.1949 a přes rok držen ve vazbě. Byl přiřazen k ostatním pomocníkům biskupů a souzen v zinscenovaném monstrprocesu s biskupem Zelou a odsouzen pro trestné činy velezrady, vyzvědačství a podvodu na 20 let. Usnesením Generální prokuratury v Praze mu byl 3.11.1954 prominut zbytek trestu. Z vězení byl propuštěn těžce nemocený, bezmocný a trvale upoutaný na lůžko. +29.51958.
(zdroj: http://www.ustrcr.cz, Kulač, Jaroslav, 1887-1970, Knihovna pražské metropolitní kapituly - ThDr. Otto Stanovský, ThDr. Otakar Švec, ThDr. Anton Gebert)

Hrobka českých králů a královen

Autor: Matěj Šťastný, 01.04.2007

Hrobka byla vybudována při stavbě katedrály a postupem času do ní byly sneseny ostatky římského císaře a českého krále Karla IV. a jeho manželek, společně s ostatky jeho následovníků na českém trůně a jejich manželek až do doby Maxmiliána II. Habsburského.
Ve 30. letech 20. století, po přestavbě a modernizaci do ní byly soustředěny i ostatky dalších identifikovaných panovníků a členů královských rodin.

Pamětní kniha Padlých čs. letců

Autor: Vladimír Štrupl, 02.09.2006

zatím 2 stránky z knihy