Ostrava

28. října, 30. dubna, Anny Letenské, Bažantova, Blanická, Blanická ulice, Bohumínská, Březinova, Cihelní, Československé armády, Číhalíkova, Erbenova, Frýdecká, Hlučínská, Hulvácká, Chemická, Klegova, Komenského sady, Kopaniny, Krmelínská, Matrosova, Metodějská, Mírové náměstí, Mitrovická, Na Baranovci, Na Najmanské, nábřeží Svazu protifašistických bojovníků, Nádražní, náměstí Jiřího z Poděbrad, Náměstí Svatopluka Čecha, Nerudova, Odboje, park Československých letců, Pod Landekem, Podlahova, Prokešovo náměstí, Rudná, Ruská, Sirotčí, Sládečkova, Sokolská třída, Škrobálkova, Štramberská, Těšínská, U Hrůbků, U Studia, Vřesínská, Výstavní, Závodní, Závoří, Zelená, nezařazeno

Kenotaf rodina Kopoldova a Robenkova

Autor: Dagmar Titzová, 14.11.2018
Umístění: Ostrava, Na Najmanské, židovský hřbitov
Nápis:
IN MEMORIAM
IRMA KOPOLDOVÁ
TREBLINKA 1942
MARTA KOPOLDOVÁ
TREBLINKA 1942
DORA ROBENKOVÁ
OSVĚTIM 1943

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°50'2.18'' E18°18'30.48'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kenotaf Hilda Schildová

Autor: Dagmar Titzová, 14.11.2018
Umístění: Ostrava, Na Najmanské, židovský hřbitov
Nápis:
IN MEMORIAM
DCERA HILDA SCHILDOVÁ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°50'2.18'' E18°18'30.48'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kenotaf rodina Gross, Weissenstein, Šostal a Berta Hasová

Autor: Dagmar Titzová, 14.11.2018
Umístění: Ostrava, Na Najmanské, židovský hřbitov
Nápis:
EUGENIE GROSSOVÁ
26.1.1941
UMUČENI V KONC. TÁBORECH
IRMA GROSSOVÁ
NAR. 1902
EDITA GROSSOVÁ
NAR. 1927
RUT GROSSOVÁ
NAR. 1928
BERTA HASOVÁ
NAR. 1874
JINDŘICH GROSS
NAR. 1899
ELY GROSSOVÁ
NAR. 1903
RUDI GROSS
NAR. 1929
MAX ŠOSTAL
NAR. 1880
MARTA ŠOSTALOVÁ
NAR. 1897
RŮŽENA WEISSENSTEINOVÁ
NAR. 1882
ALFRED WEISSENSTEIN
NAR. 1881
BRUNO WEISSENSTEIN

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°50'2.18'' E18°18'30.48'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kenotaf Herta Kameníková, rodina Rottrova, Pollakova a Herzkova

Autor: Dagmar Titzová, 14.11.2018
Umístění: Ostrava, Na Najmanské, židovský hřbitov
Nápis:
RODINA KAMENIKOVA
HERTA 20.4.1921 - 1944 V OSVĔTIMI
IN MEMORIAM
RODINY ROTTROVA, POLLAKOVA, HERZKOVA
ZAHYNULY V KONCENTR. TÁBORECH

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°50'2.18'' E18°18'30.48'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 27.05.2008
Umístění: Ostrava, nábřeží Svazu protifašistických bojovníků, Poruba, u kostela sv. Mikuláše
Nápis:
PAMÁTKA
NA PADLÉ ZE
ZDEJŠÍ FARNOSTI
1938 – 1945

ODPOČIŇTE V POKOJI.
Poznámka:

Na podstavci obloženém kameny je umístěna žulová deska.
Památka na padlé ze zdejší farnosti v roce 1938-1945. Pamětní listina vložená do památníku padlých dne 27. června 1954 obsahuje následující data:Památník tento zbudovali občané Emanuel Havránek, domkař v Porubě, spolu s Františkem Ptaškem, varhaníkem v Porubě, za pomocí farního úřadu v Porubě, hlavně PA Karla Kuchaře, kaplana v Porubě, a vedoucího úřadu P. Aloisa Gece, děkana v Porubě, a jiných občanů. Památník vystavěn byl v měsíci červnu 1954, aby zachována byla památka všem, kteří v době II. světové války zde nebo jinde padli a zemřeli z farnosti Porubské, to jest z obcí Poruby, Pustkovce a Vřesiny v letech od 1938 do 1945. Jména jejich jsou: (následuje 52 jmen uvedených v oddíle "pohřbení"). Budiž všem těmto a padlým vojínům památka nehynoucí! Odpočiňte v pokoji! Památník tento vystavěla katolická farnost Porubská z vlastních prostředků a odevzdává jej do ochrany a péče celé veřejnosti.
Antonín Bajgar 25.3.1942 Osvětim
Jaroslav Bárta 13.4.1944 Vratislav
Břetislav Besta 8.9.1942 Německo
Ladislav Besta 1.5.1945 Polanka n. Odrou
Vratislav Blažej 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Jindřich Brandštetr 30.4.1945 Ostrava-Poruba
Antonín Buroň 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Anežka Buroňová 3.5.1945 Ostrava-Poruba
Antonín Černík 23.11.1945 Ostrava-Poruba
Alois Gelnar 10.8.1944 Kassel
Karel Gerlich 14.1.1943 Berlin
Marie Holušová 21.4.1945 Ostrava-Pustkovec
Anastazie Hruzíková 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Josef Hurník 25.9.1945 Vřesina
František Chrapek 1.5.1945 Vřesina
Ladislav Chvíla 12.2.1942 Suhl
Radomír Karčmař 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Leo Kašpar 27.4.1945 Ostrava-Pustkovec
Antonín Klement 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Anna Kozelská 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Emanuela Kozelská 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Emanuel Kozelský 16.3.1945 Ostrava
Antonín Král 1.5.1945 Ostrava-Pustkovec
Josef Kupka 28.4.1945 Ostrava-Poruba
Vladimír Malík 3.3.1943
Augustin Martiník 30.4.1945 Vřesina
Vilibald Martiník 30.4.1945 Vřesina
Šimon Měch 27.4.1945 Ostrava-Pustkovec
František Mika 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Anastazie Miková 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Františka Návratová 26.4.1945 Vřesina
Jan Oršulík 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Leopold Oršulík 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Leopoldina Oršulíková 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Věra Oršulíková 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Elfrida Osladilová 29.8.1944 Ostrava
Jaroslav Pokorný 26.4.1945 Vřesina
Božena Pyšová 21.4.1945 Ostrava-Pustkovec
Mariana Pyšová 28.4.1945 Ostrava-Pustkovec
Jan Restel 28.4.1945 Vřesina
Josef Sroka 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Rudolf Ščupal 17.4.1942 Dachau
Antonín Šobek 28.4.1945 Ostrava-Poruba
Matěj Švidrnoch 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Zdeněk Švidrnoch 28.4.1945 Ostrava-Poruba
Josef Tichavský 1941 Vratislav
Martin Tomášek 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Marie Trojková 28.4.1945 Vřesina
Antonín Vinovský 26.4.1945 Ostrava-Poruba
Valentin Výtisk 28.4.1945 Ostrava-Poruba
Vlastimila Zajícová 27.4.1945 Ostrava-Poruba
Žofie Zajícová 27.4.1945 Ostrava-Poruba
(zdroj databáze CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07892
Souřadnice: N49°49'27.04'' E18°10'00.03''
Pomník přidal: Klára a Roman Ujfaluši
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní desky Obětem 2. světové války

Autor: CEVH MO ČR, 01.01.1111
Umístění: Ostrava, Nádražní 164/215, na boku budovy Ostravský informační servis, s.r.o., Ostrava - Přívoz
Nápis:
(vlevo a vpravo)
1939 1945
(deska)
ALOIS ADAM PADL
FRANTIŠEK AMBRUS PADL
RICHARD BÁRTA UMUČEN
LEOPOLD BATKO UMUČEN
FRANTIŠEK BLÁHA POPRAVEN
CYRIL BROŽ POPRAVEN
STANISLAV ČERNÝ POPRAVEN
ANTONÍN FRANK UMUČEN
KAREL FUŇAK UMUČEN
JAROSLAV GELA POPRAVEN
FRANTIŠEK GOLOMBEK UMUČEN
ANTONÍN GROSSMANN UMUČEN
JAN GVUZDIOCH UMUČEN
BRONISLAV HARAŠTA POPRAVEN
RUDOLF HRČEK UMUČEN
VLADIMÍR HRŮZEK UMUČEN
(deska)
JAN CHRASTINA UMUČEN
EVŽEN CHÝLEK UMUČEN
RUDOLF JANEK UMUČEN
OLDŘICH JEDLIČKA POPRAVEN
KAREL KLÍMEK UMUČEN
FRANTIŠEK KOLÁŘ UMUČEN
JAN KOTÍK UMUČEN
FRANTIŠEK KOUTNÝ POPRAVEN
EVŽEN KOZELSKÝ UMUČEN
JINDŘICH LAHOLA UMUČEN
RUDOLF LAKOMÝ POPRAVEN
RUDOLF LEPÍK ZASTŘELEN
JAN LICHNOVSKÝ ZASTŘELEN
LADISLAV MARTIŇÁK ZASTŘELEN
LUDVÍK MIKULENKA POPRAVEN
VLADIMÍR MIKSA UMUČEN
DOMINIK MORAVČÍK UMUČEN
JAN MUSÁLEK POPRAVEN
ZDENĚK NOVÁK ZASTŘELEN
OLDŘICH OBORNÝ ZASTŘELEN
(deska)
ANTONÍN PÁCAL ZEMŘEL
JAN PETEREK ZASTŘELEN
FERDINAND PUCHALSKÝ
MILAN ROTTER ZASTŘELEN
JOSEF SVOBODA UMUČEN
LADISLAV SVRČEK UMUČEN
AUGUSTIN ŠÁROVSKÝ ZASTŘELEN
ALOIS ŠIMON UMUČEN
JAN ŠINDLER ZASTŘELEN
JOSEF TOMICKÝ UMUČEN
FRANTIŠEK VEVERKA PADL
JAROSLAV VESELÝ UMUČEN
JAN WERNER UMUČEN
JAROSLAV ZÁVODNÍK UMUČEN
JAN ZÁRUBA UMUČEN
GABRIEL ŽEBRÁK ZEMŘEL

NIKDY NEZAPOMENEME
Poznámka:

tři bronzové pamětní desky se jmény obětí 2. sv. války z řad železničářů (zdroj: CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-27300
Souřadnice: N49°51'1.93'' E18°16'2.98''
Pomník přidal: Ing. František Jedlička

Pamětní deska František Konečný

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 27.05.2008
Umístění: Ostrava, náměstí Jiřího z Poděbrad, Vítkovice, budova pošty
Nápis:
LIDÉ BDĚTE!

V TĚCHTO MÍSTECH BYL DNE 15.XI.1942
PŘI ZATÝKÁNÍ ZASTŘELEN GESTAPEM
ILEGÁLNÍ PRACOVNÍK K.S.Č.
S. FRANTIŠEK KONEČNÝ
NAROZEN 27. XI.1917 V BRUŠPERKU, SKLADNÍK PRODEJNY
„BUDOUCNOST“ V NOVÉ BĚLÉ.

ČEST JEHO PAMÁTCE!

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07897
Souřadnice: N49°48'42.89'' E18°16'13.82''
Pomník přidal: Klára a Roman Ujfaluši

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 27.05.2008
Umístění: Ostrava, náměstí Jiřího z Poděbrad, Vítkovice, budova školy
Nápis:
1938 – 1945

UMUČENÝM UČITELŮM ŠKOL
VE VÍTKOVICÍCH.

JOSEF DUŠEK – ŘED. MĚŠŤ. ŠKOLY
ALOIS ROTTER – ODB. UČITEL
ALOIS RANOCHA – ODB. UČITEL
JOSEF HAVRLANT – UČITEL

VĚRNÍ ZŮSTANEME.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07972
Souřadnice: N49°48'46.05'' E18°16'14.19''
Pomník přidal: Klára a Roman Ujfaluši

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Dagmar Titzová, 18.08.2016
Umístění: Ostrava, Náměstí Svatopluka Čecha, u kostela
Nápis:
+
1914 - 1918
ADAMUS HEINRICH, BAIER ENGELBERT, BANNERT HANS, BAUMANN BERTHOLD, BERGER WILHELM, BEZDEK HUGO, BILAN EUSTACH, BIRGUS KAREL, BIRSKÝ JOSEF, BLEYER EDUAED, BROSCHEK ANTON, BROSCHEK FRANZ, BŘEZINA JOSEF, ČERNOŠEK VLADIMÍR, CZERNÝ HEINRICH, DIVOK ANTONÍN, DRAGON VOJTĚCH, DUBIL ANTONÍN, DUDEK ANTONÍN, ELZNER KARL, FRIEDRICH JOSEF, FRITSCH ERNST, GARTNER MAXIMILIAN, GOLDBERGER OSKAR, GONDEK RUDOLF, GRULICH HANS, HALFAR JAN

HAVRÁNEK KAREL, HEWERLAND ERICH, HECHTER LEO, HECHTER OTTO, HEJTMAN ALOIS, HINSCHITZA FERDINAND, CHMIELARSKI JOSEF, IVANEK RUDOLF, JAROŠ FRANTIŠEK, JIŘIČNÝ JAN, JOHN EDUARD, JURAŠČIK AUGUSTÍN, JURAŠČÍK FRANTIŠEK, KANTOR JAN, KASPEREK KAREL, KLINMANN ADOLF, KLEMENT JOSEF, KOCIÁN RUDOLF, KOKOŠKA JAN, KOLIBAČ FRANTIŠEK, KRISCHKE FRANZ, KRISCHKE ROBERT, KRISCHKE RUDOLF, KROUPA FRANTIŠEK, KŘAN JAN, KUCHARSKÝ JOSEF, KUNTSCHER RUDOLF, KUROVSKÝ FRANTIŠEK, LANGER FRANZ, LEPIAR JAN, LUDWIG ERNST, MALINOVSKÝ BOHUSLAV, MATURA KAREL

MICHALSKÝ JOSEF, MOZELT EDMUND, MÜLER WILHELM, NĚMEC MAX, NEUMAN HYNEK, PADUCH ADOLF, PAPLA ROBERT, PODEŠVA ŠTĚPÁN, POLÁK ANTONÍN, POLÁŠEK LEOPOLD, PROCHAZKA WENZEL, RICHTER ŠTĚPÁN, ROSENZWEIG THEODOR, ROUBAL JOSEF, RUDOL NORBERT, RUFEISEN JAKOB, SEIDLER ERNST, SIUTA KASIMIR, SKŘISOVSKY STEPHAN, SLUKA ANTON, SMOLAN FRANTIŠEK, SUCHANEK JOSEF, SUDER FRANTIŠEK, SUKUPP GUSTAV, SYCHA MICHAEL, SYCHA REINHOLD, SÁDEK BEDŘICH, ŠEVČÍK JAN, ŠTASTNÝ RUDOLF, SCHAINAR VIKTOR, SCHEE LEOPOLD, SCHEINNER FERDINAND, SCHENK ALBERT

SCHNEIDER OTTO, SCHRAMEK KARL, STABEREI NORBERT, STANĚK FRANTIŠEK, STAŠKA BRONISLAV, STRYČEK FRANTIŠEK, TARASZKA VOJTĚCH, TYRANSKY JAKUB, VANTUCH JAN, VIKTORIN KARL, WAWERKA OTTO, WECHSBERG GUSTAV, WINO JINDŘICH, WITTEK VIKTOR, WOJTEK JOHANN, WOLLERSDORFER EUGEN, ZEHNGUT JOSEF, ZMEŠKAL INOCENZ, ŽIDEK THEODOR, BUJNOCH JOSEF, BURECKY JOSEF, HILSE RAIMUND, HOREČKA FRANZ, HABERMANN WILHELM, MIKEŠ FRANTIŠEK,
MARTINEK JOSEF, NÁLEPA JOSEF
Poznámka:

Pomník na počest vojáků padlých
za první světové války
Koncem 20. let začal jednat Podpůrný
spolek bývalých vojínů v Ostravě-Přívoze
o postavení pomníku na počest svých
padlých a tento pomník byl u kostela
na náměstí Svatopluka Čecha odhalen v roce 1935.
Svěcení pomníku, který byl postaven se
souhlasem arcibiskupské konzistoře,
proběhlo v neděli 9. června 1935 páterem
Srovnalíkem. Členové místního kostelního
konkurenčního výboru nebyli nejdříve
spokojeni s umístěním pomníku na
epištolní straně kostela u bočního vchodu,
ale „když byl pomník postaven, shledáno,
že se vyjímá pěkně".
Pomník provedl František Richtr,
umístění navrhl architekt Jan Jírovec
a materiál dodal Albert Förster, Kameno-
průmysl v Cukmantlu, Slezsko.
Zdroj: informační tabule na místě


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°51'4.78'' E18°16'24.29''
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Pamětní deska Karol Šmidke

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 27.05.2008
Umístění: Ostrava, Nerudova 38, Vítkovice, na fasádě domu
Nápis:
KAROL ŠMIDKE
VÝZNAMNÝ STÁTNÍK A POLITIK HRDINA ČSSR
VYZNAMENANÝ LENINOVÝM ŘÁDEM IN MEMORIAM
ZAKLÁDAJÍCÍ ČLEN KSČ VEDOUCÍ5. ILEGÁLNÍHO VÝBORU KSS
VELITEL PARTYZÁNSKÉHO ŠTÁBU NA SLOVENSKU PŘEDSEDA SNR A KSS
NARODIL SE V TOMTO DOMĚ 21.1.1897 ZEMŘEL V BRATISLAVĚ 15.12.1952
Poznámka:

Karol Šmidke (21. ledna 1897 Ostrava-Vítkovice – 15. prosince 1952 Bratislava) byl slovenský a československý politik, funkcionář Komunistické strany Československa, respektive Komunistické strany Slovenska. Významná postava Slovenského národního povstání, předseda Sboru pověřenců a Slovenské národní rady. V 50. letech 20. století obviněn z buržoazního nacionalismu a politicky eliminován.
Po vzniku první československé republiky pracoval v různých funkcích stranického aparátu KSČ v Liptovském Svätém Mikuláši, Trenčíně a Banské Bystrici. Zároveň byl i představitelem Svazu kovodělníků v Bratislavě a tajemníkem Rudých odborů na Slovensku.
V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění ČSR za KSČ (v databázi poslanců uváděn jako Karol Schmidke). Ve funkci setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.
Od ledna 1939 byl pověřen politickými funkcemi na Moravě, odkud udržoval kontakty s ilegálními pracovníky komunistické strany na Slovensku.
Z pověření strany 10. srpna 1939 emigroval přes Polsko do Sovětského svazu. Zde pobýval v letech 1941 až 1942, navštěvoval zde Vyšší leninskou školu v Kušnarenkově. Po jejím ukončení pracoval v politickém vedení sovětské armády v Moskvě, zde také spolupracoval na vysílání propagandistického vysílače Za slovenskú slobodu. Kromě toho se pokoušel diskutovat s moskevským vedením KSČ o řešení vzájemných vztahů Čechů a Slováků. Navštěvoval také zajatecké tábory, ve kterých byli internováni zajatci pocházející z armády tehdejšího loutkového Slovenského státu.
Spolu s Karlem Bacílkem byl pověřen dalšími politickými úkoly a vyslán dne 22. června 1943 přes Polsko zpět na Slovensko. Moskevské vedení KSČ žádalo od slovenských komunistů aby vystupňovali svoji aktivitu v boji proti fašistům. Spolu s Gustávem Husákem založil páté ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska. Po dobu své činnosti, kterou byl nucen vykonávat v hluboké ilegalitě žil a pracoval pod falešnými jmény. Přispěl k tvorbě protifašistického odboje a vytvoření ilegální Slovenské národní rady. V prosinci byl jedním ze signatářů takzvané vánoční dohody, kterou se spojil komunistický a nekomunistický odboj na Slovensku.
Byl vedoucím delegace Slovenské národní rady, která 4. srpna 1944 odletěla do Sovětského svazu, aby se sovětskou stranou projednala a koordinovala začátek Slovenského národního povstání. Do SSSR se dostali letadlem ministra obrany slovenského štátu Ferdinanda Čatloše, který tam paralelně mířil na projednání možnosti přechodu slovenské armády do řad spojeneckých vojsk včetně otevření karpatských průsmyků pro Rudou armádu. Šmidke Sovětům předal plán povstání zpracovaný ÚV KSS (počítal tehdy s připojením Slovenska k Sovětskému svazu). 27. srpna 1944 pak Šmidke a další členové delegace jednali v Moskvě se zástupcem československé exilové vlády Františkem Němcem.
Na podkladě jednání se sovětskou stranou mělo být realizováno spojení sovětských vojsk se slovenskými jednotkami bránícími část fronty v Karpatech. Vzhledem k tomu, že jednání probíhala zdlouhavě a Slovenské národní povstání vypuklo dříve než bylo možné jej koordinovat s postupem sovětských vojsk, a stejně tak selhalo i povstalecké velení, které mělo řídit jednotky na východním Slovensku, nepodařilo se dosáhnout předem stanoveného cíle a spojit se s Rudou armádou. 4. září 1944 se Karol Šmidke vrátil na povstalecké území, 5. září referoval o výsledcích cesty na slavnostním zasedání SNR. Dále pokračoval v činnosti jako jeden z dvou předsedů Slovenské národní rady, které v letech 1944–1945 spolupředsedal spolu s Vavro Šrobárem. Zastával i vysoké funkce v hlavním štábu partyzánských oddílů na Slovensku a v radě pro obranu Slovenska. Po ústupu povstalců do hor pokračoval v práci v ilegalitě v Prešově, Bratislavě a v Nitře.
Po válce patřil mezi nejvýznamnější slovenské politiky. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. Výsledkem jednání byla takzvaná první pražská dohoda, která Slovensku dávala silné kompetence.
Vykonával řadu vysokých státních a stranických funkcí. Již 8. dubna 1945 se stal členem Prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa, čímž byli předáci slovenských komunistů kooptováni do celostátního vedení strany. IX. sjezd KSČ ho v této funkci potvrdil a setrval v ní do února 1951. Žilinská konference KSS v srpnu 1945 ho rovněž zvolila místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Na této pozici setrval do roku 1950. V letech 1945–1951 členem Ústředního výboru KSS.
Od září 1945 do srpna 1946 působil na postu předsedy 6. Sboru pověřenců Jeho nástupem na tuto funkci (fakticky slovenský premiér) byl na vedlejší linii odsunut dosavadní předák slovenských komunistů Gustáv Husák a vůdčí roli v KSS začali přebírat funkcionáři centralisticky, propražsky, orientovaní.
V letech 1946–1948 byl místopředsedou a v letech 1948–1950 i předsedou Slovenské národní rady. V letech 1945–1948 byl předsedou Zväzu slovenských partyzánov. V poválečných letech se podílel na vyjednávání ohledně parametrů česko-slovenského státoprávního uspořádání. V březnu 1947 se účastnil porady českých a slovenských komunistů svolané k tomuto tématu, kde sice v zásadě vyslovil souhlas s centralizačními návrhy umenšujícími kompetence Slovenska, ale v detailech se snažil zachovat jistý manévrovací prostor. Argumentoval i příkladem sovětské ústavy z roku 1936 nebo nové ústavy Jugoslávie.
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Zároveň na základě výsledků voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady. Mandát v SNR obhájil ve volbách roku 1948. Zároveň ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Banská Bystrica. Na poslaneckém postu v Národním shromáždění setrval formálně do své smrti roku 1952.
Jeho kariéra ale byla zastavena v roce 1950, kdy byl obviněn z buržoazního nacionalismu a musel se stáhnout z politického života. Již od roku 1948 se v rámci KSČ začalo mluvit o hrozbě buržoazního nacionalismu, tedy upřednostňování nacionální tematiky nad sociálními a ideologickými otázkami. Zpočátku šlo o reflexi eskalující krize vztahů mezi Sovětským svazem a Jugoslávií, později za aktivní role sovětských poradců byla obvinění z buržoazního nacionalismu rozpracována i v Československu a cílena proti skupině slovenských komunistů, kteří měli často již od 30. let větší porozumění pro slovenskou svébytnost a během Slovenského národní povstání reprezentovali asertivní slovenskou politiku. Státní bezpečnost začala sbírat materiály proti některým funkcionářům a v březnu 1950 vstoupila kampaň proti buržoaznímu nacionalismu do ostré fáze, když byl z postu ministra zahraničních věcí Československa odvolán Vladimír Clementis. Začaly i signály o mocenském pádu Šmidkeho. 31. března 1950 se Šmidke vzdal postu vedoucího kádrového oddělení ÚV KSS. V dubnu 1950 Viliam Široký ostře kritizoval pro podléhání buržoaznímu nacionalismu další funkcionáře (Gustáv Husák, Laco Novomeský) a nepřímo mnohé další včetně Šmidkeho. Na IX. sjezdu KSS konaném v květnu 1950 se již o Šmidkeho údajných selháních mluvilo otevřeně. Šmidke na sjezdu provedl sebekritiku, ale jeho sestup se nezastavil. Mandátu poslance SNR se vzdal v červenci 1950.
V únoru 1951 se sešel ÚV KSČ a slovenský komunistický předák Štefan Bašťovanský zde prezentoval zprávu o „odhalení špionážní záškodnické činnosti V. Clementise a frakční protistranické činnosti buržoazních nacionalistů v KSS.“ O Šmidkem prohlásil, že dotyčný zapomněl na svůj dělnický původ. Navrhl jeho vyloučení z ÚV KSČ. V únoru 1951 byl pak skutečně uvolněn z funkce člena ÚV KSČ.
Následně byl odsunut na nevýznamný post podnikového ředitele závodu Tesla Bratislava. Zemřel v Bratislavě 15. prosince 1952. Historik Jan Rychlík uvádí, že smrt nastala za nejasných okolností, údajně po automobilové nehodě.
Později byl posmrtně rehabilitován a 20. ledna 1967 obdržel in memoriam vyznamenání Hrdina Československé socialistické republiky.
(zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Karol_Šmidke)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07913
Souřadnice: N49°48'31.19'' E18°16'05.83''
Pomník přidal: Klára a Roman Ujfaluši
Doplnění informací: Ing. František Jedlička