Ostrava

Pomník Tábor Hanke

Autor: Jiří Padevět, 07.08.2019
Umístění: Ostrava, Nádražní 2923/75, u silnice
Nápis:
V TĚCHTO MÍSTECH STÁL
INTERNAČNÍ TÁBOR
PRO NĚMECKÉ OBYVATELSTVO
"HANKE!
V KVĚTNU A ČERVNU 1945
ZDE BYLI LIDÉ
MUČENI A POPRAVOVÁNI
BEZ SOUDU A PRÁVA
STATUTÁRNÍ MĚSTO OSTRAVA
2018
Poznámka:

Němečtí civilisté byli umisťováni v ostravském internačním táboře Hanke[1] a od 10. května[2] . Od 18. května, kdy byla zavražděna první oběť, do 13. června[3] byli brutálně mučeni a popravováni, vězni se údajně často museli vraždit navzájem. Příslušníci SA a SS z řad místních Němců byli umístěni v cele číslo 6, která měla betonovou podlahu. V této cele byla nejspíše i řada osob oběšena na rouře u stropu. Popravčím byl velmi často Heinrich Gloss,[4] bývalý člen SA, který řadu vězňů i mučil. Ženy a děti byly internovány ve stěhovacích vozech firmy Hanke na nádvoří objektu.
U poprav se často jednalo o hromadné exekuce, například 28. května bylo zabito 18 osob, o den později 17 osob, 30. května 28 osob, 4. června bylo zabito 21 mužů a vedení tábora tvrdilo, že se jednalo o vzpouru, která byla potlačena, a během jejího potlačování zahynulo 72 vězněných.[7] 9. června 26 osob, 10. června došlo k pokusu o popravu elektrickým proudem[8] a 12. června 32 osob. Na úmrtích se podle svědků podíleli Vladislav Kusz, Emil Martínek, Josef Jurášek a Leopold Pieczka.[9]Podle výpovědi příslušníka SNB Břetislava Hotového přišlo během internace 14 žen do jiného stavu, nejspíše znásilněny Vladimírem Sedlářem, Vladislavem Kuszem nebo Emilem Martínkem. Všechny byly odvedeny do nemocnice na potrat.
Po tomto dni byla ostraha tábora odvolána a nahrazena jednotkou SNB.[10] Následně zemřelo do 3. července „pouze“ 5 internovaných a výrazně se snížil počet lidí, umístěných v táboře.
Oběti[11] byly pohřbeny v místech, kde se dnes nachází sad Milady Horákové. Dříve zde býval městský hřbitov, mrtví Němci byli prý v noci tajně pohřbíváni u jeho zdi. Hromadný hrob, respektive hroby části ze 231 obětí v ostravském parku Milady Horákové u zdi nemocnice jsou dodnes bez označení.
V létě byli internovaní přesouváni do jiných zařízení a na podzim byl tábor zrušen. Táborem prošlo do konce června asi 700 osob, z toho 100 žen.
________________________________________
[1] Jednalo se o sklady a administrativní budovy zasilatelské firmy Hanke. V blízkosti je těžní věž bývalého dolu Jindřich a nově postavené obytné domy. V roce 1945 vedla dnešní Harantova ulice až k ulici Nádražní, na jejich nároží stál tábor. Místo pro internaci Němců vybral náčelník politického oddělení ostravského ředitelství Národní bezpečnosti Vladislav Kusz, narozený 10. 2. 1908, člen KSČ, protože kapacita věznic nestačila a lokalita byla poblíž sídla Národní bezpečnosti. Nádražní ulice se od roku 1948 do roku 1990 jmenovala Dimitrovova.
[2] Od 12. 5. prováděli ostrahu tábora výpomocní členové stráže Národní bezpečnosti pod velením Emila Martínka, horníka z Hrušova, narozeného 21. 5. 1910 v Petřvaldu. Podle výpovědí pro vyšetřovací komisi v roce 1947 byl Martínek sadista a deviant, který před popravami nutil oběti k hromadným souložím. Při vyšetřování mu bylo dokázáno několik znásilnění. Jeho zástupci byli Josef Jurášek a Ludvík Pieczka, dělníci z Vratimova. Ani jeden z těchto mužů se nijak neúčastnil odboje proti nacismu a nebyl během protektorátu perzekvován.
[3] Od tohoto dne převzala správu tábora jednotka SNB. Vladislav Kusz a Emil Martínek byli 16. 3. zajištěni, v bytě Emila Martínka bylo nalezeno větší množství zlatých zubů. Oba muži byli propuštěni ještě v létě 1945 a znovu vzati do vazby během vyšetřování případu v roce 1947. Propuštěni byli definitivně v březnu 1948, komunistický režim neměl na dalším vyšetřování případu zájem.
[4] Heinrich Gloss (uváděn i jako Jindřich Glos nebo Klos) pocházel z Opavy a před okupací pracoval jako masér ve Vítkovických železárnách. Oba jeho rodiče byli Češi, ale sám se ještě před okupací přihlásil k německé národnosti. Podle výpovědi řady svědků se jednalo o evidentního sadistu, který většinu svých obětí znal osobně. Příslušníkem SS nebyl, ač to některé prameny uvádějí.
[5] V dokumentu se některá jména opakují, skutečný počet osob na seznamu je 231. Jednalo se především o obyvatele Ostravy, Bohumínska, Fulnecka a Hlučínska. Z tohoto počtu bylo 5 žen.
[6] František Šedina musel nesjpíše zemřít proto, že zprostředkovával písemný styk internovaných s vnějším světem a věděl o násilnostech. V některých výpovědích je označován jako Šedenka.
[7] Tato událost byla zcela nepravdivě reflektována i v místním dobovém tisku, větší počet mrtvých byl snahou zakrýt předchozí vraždy. Nová svoboda 5. 6. 1945 a 6. 6. 1945. Většinu „vzbouřenců“ zastřelil ze samopalu Emil Martínek. Podle výpovědi Heinricha Glosse byla celá akce naplánována dopředu. Vězni z cely č. 6, kteří přežili střelbu, byli nuceni utloukat cihlami raněné. Mrtvým byly vytrhány zlaté zuby. Fingovaná vzpoura a její ohlas v tisku zhoršil již tak napjaté vztahy k Němcům v celém regionu.
[8] Tento způsob popravy navrhl Josef Jurášek. Nahá oběť si musela lehnout na mokrou zem a byly jí přiloženy elektrické dráty za uši. Oběti se sice uškvařila kůže na hlavě, ale stále žila. Dozorci nechali údajného příslušníka SS Lothara Orla vzpamatovat a pak ho oběsili. Podle jiné výpovědi ho utloukli kladivem. Při vyšetřování Emil Martínek tvrdil, že v táboře nedošlo k jediné popravě a že elektrickým zařízením chtěli dozorci vězněným poskytovat masáže.
[9] Leopold Pieczka pocházel z Vratimova, byl členem KSČ.
[10] Velitelem této jednotky byl praporčík Josef Petr.
[11] Úřední lékař Josef Kristl při vyšetřování uvedl, že hlášení o úmrtích se odevzdávala politickému oddělení ředitelství Národní bezpečnosti bez uvedení příčiny smrti. Dle nařízení vedení Národní bezpečnosti, nejspíše kapitána Vladimíra Sedláře se neprováděla identifikace zemřelých. Pokud pozůstalí požadovali úmrtní list, příčina smrti se vymýšlela dodatečně. Vladimír Sedlář přišel na Ostravsko již v dubnu 1945 s jednotkami Rudé armády. Podle výpovědi Iva Miléna se tak stalo na příkaz Rudolfa Slánského.
(zdroj: PADEVĚT, Jiří. Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. Praha: Academia, 2016. Průvodce (Academia). ISBN 978-80-200-2600-2)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°50'27.33'' E18°16'58.67''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pomník Obětem holokaustu

Autor: Jiří Padevět, 04.11.2019
Umístění: Ostrava, Nádražní 164/215, na chodníku u tramvajové smyčky na konci ulice Nádražní proti vyústění ulice Wattova
Nápis:
PAMÁTCE OBĚTÍ PRVNÍHO DEPORTAČNÍHO
TRANSPORTU ŽIDŮ V EVROPĚ DNE 18.10.1939
Z OSTRAVY DO NISKA V POLSKU

IM MEMORY OF THE VICTIMS OF THE FIRST DEPORTATION
OF EUROPEAN JEWS ON 18 OCTOBER 1939
FROM OSTRAVA TO THE POLISH TOWN OF NISKO.

ANGEDENKENS DER OPFER DER ERSTEN DEPORTATION
EUROPAEISCHER JUDEN AM 18. OKTOBER 1939
AUS OSTRAVA AN DIE POLNISCHE STADT NISKO
Poznámka:

1. října 1939 odjel z Moravské Ostravy transport 322 převážně pražských židů, deportovaných do Moravské Ostravy o několik dnů dříve, směrem na Nisko nad Sanem. Dojel pouze do Sosnowce, kde byli židé internováni v provizorním koncentračním táboře. Části z nich se na konci roku podařilo odejít na Slovensko a byli internováni v táboře Vyhne nedaleko Bánské Štiavnice, odkud se některým podařilo odcestovat do Palestiny, většina zahynula během roku 1942 ve vyhlazovacích táborech.
9. října se na služebně gestapa v Moravské Ostravě konala první schůzka, na které bylo připravováno vystěhování protektorátních židů do Niska nad Sanem. Schůzky se účastnili Adolf Eichmann, Gerhard Wagner, Hans Günther, Theodor Dannecker a Anton Brunner.
17. října se museli na základě vyhlášky ostravského gestapa židovští muži z Moravské Ostravy ve věku 17 až 70 let dostavit do ostravské jízdárny, odkud byli odvedeni na dnešní Hlavní nádraží Ostrava, kde se formovaly transporty do Niska nad Sanem.
18. října v 8.00 odjel z Moravské Ostravy první transport nejspíše 901 protektorátních Židů na okupované území Polska do Niska nad Sanem, kde si internovaní měli sami postavit koncentrační tábor. Jednalo se pouze o práceschopné muže ve věku 17 až 55 let.
21. října projížděl Moravskou Ostravou transport vídeňských židů, označený WN 2 105, ve kterém bylo deportováno 912 můžu židovské národnosti do Niska nad Sanem.
26. října odjel z Moravské Ostravy druhý transport protektorátních Židů na okupované území Polska do Niska.
1. listopadu vyjel z Moravské Ostravy transport asi 300 židů, který původně směřoval do Niska nad Sanem, ale nakonec dojel do ghetta Sosnowce. Jednalo se o židy z Prahy, kteří byli do Moravské Ostravy přivezeni 28. října.
Tábor v Nisku nad Sanem byl zrušen v březnu 1940 a asi 300 ostravských Židů se vrátilo domů, aby byli zanedlouho transportováni do Terezína, části internovaných Židů se podařilo uprchnout do SSSR, kde byli internováni v sovětských koncentračních táborech systému GULAG, později se většina mužů ve vojenském věku připojila k formující se jednotce Ludvíka Svobody. V roce 2009 byl postaven nedaleko nádraží na konci Walterovy ulice památník, připomínající tyto události.
(zdroj: Jiří Padevět)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-32194
Souřadnice: N49°51'4.72'' E18°16'5.71'' (souřadnice zastávky)
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pamětní desky Obětem 2. světové války

Autor: CEVH MO ČR, 01.01.1111
Umístění: Ostrava, Nádražní 164/215, na boku budovy Ostravský informační servis, s.r.o., Ostrava - Přívoz
Nápis:
(vlevo a vpravo)
1939 1945
(deska)
ALOIS ADAM PADL
FRANTIŠEK AMBRUS PADL
RICHARD BÁRTA UMUČEN
LEOPOLD BATKO UMUČEN
FRANTIŠEK BLÁHA POPRAVEN
CYRIL BROŽ POPRAVEN
STANISLAV ČERNÝ POPRAVEN
ANTONÍN FRANK UMUČEN
KAREL FUŇAK UMUČEN
JAROSLAV GELA POPRAVEN
FRANTIŠEK GOLOMBEK UMUČEN
ANTONÍN GROSSMANN UMUČEN
JAN GVUZDIOCH UMUČEN
BRONISLAV HARAŠTA POPRAVEN
RUDOLF HRČEK UMUČEN
VLADIMÍR HRŮZEK UMUČEN
(deska)
JAN CHRASTINA UMUČEN
EVŽEN CHÝLEK UMUČEN
RUDOLF JANEK UMUČEN
OLDŘICH JEDLIČKA POPRAVEN
KAREL KLÍMEK UMUČEN
FRANTIŠEK KOLÁŘ UMUČEN
JAN KOTÍK UMUČEN
FRANTIŠEK KOUTNÝ POPRAVEN
EVŽEN KOZELSKÝ UMUČEN
JINDŘICH LAHOLA UMUČEN
RUDOLF LAKOMÝ POPRAVEN
RUDOLF LEPÍK ZASTŘELEN
JAN LICHNOVSKÝ ZASTŘELEN
LADISLAV MARTIŇÁK ZASTŘELEN
LUDVÍK MIKULENKA POPRAVEN
VLADIMÍR MIKSA UMUČEN
DOMINIK MORAVČÍK UMUČEN
JAN MUSÁLEK POPRAVEN
ZDENĚK NOVÁK ZASTŘELEN
OLDŘICH OBORNÝ ZASTŘELEN
(deska)
ANTONÍN PÁCAL ZEMŘEL
JAN PETEREK ZASTŘELEN
FERDINAND PUCHALSKÝ
MILAN ROTTER ZASTŘELEN
JOSEF SVOBODA UMUČEN
LADISLAV SVRČEK UMUČEN
AUGUSTIN ŠÁROVSKÝ ZASTŘELEN
ALOIS ŠIMON UMUČEN
JAN ŠINDLER ZASTŘELEN
JOSEF TOMICKÝ UMUČEN
FRANTIŠEK VEVERKA PADL
JAROSLAV VESELÝ UMUČEN
JAN WERNER UMUČEN
JAROSLAV ZÁVODNÍK UMUČEN
JAN ZÁRUBA UMUČEN
GABRIEL ŽEBRÁK ZEMŘEL

NIKDY NEZAPOMENEME
Poznámka:

tři bronzové pamětní desky se jmény obětí 2. sv. války z řad železničářů (zdroj: CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-27300
Souřadnice: N49°51'1.93'' E18°16'2.98''
Pomník přidal: Ing. František Jedlička