Spolek pro vojenská pietní místa

Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 01.04.2007

- v řadě 39 je umístěn hrob oběti 2. světové války – Adolf Bajdušek (není evidován v databázi CEVH)

Na jednom z náhrobků je i jméno Miloslava Krause (* 3. února 1902 v Lounech), bývalého štábního kapitána československé armády.
Po okupaci se snažil o převedení do stavu armády Slovenské republiky, ale po kratší době byl vyhoštěn a vrátil se do Čech. Podobně jako někteří další důstojníci bývalé československé armády nastoupil od léta 1941 zaměstnání u Katastrálního měřícího úřadu v Praze II.
V roce 1939 vstoupil do organizace Vlajka – ale kromě toho i vystupoval jako odbojář nebo dokonce agent britské tajné služby, podařilo se mu získat důvěru některých lidí, kteří na ni těžce doplatili. Způsobil smrt nejméně 15 lidí.
Stal se udavačem Gestapa, způsobil např. zatčení několika kolegů ze zaměstnání za rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu
Dále zatčení rodiny Zeithammelových, která ukrývala letce uprchlé ze zajateckého tábora Stalag Luft, Jaroslava Zafouka a Jihoafričana Rogera Bushella. Roger Bushell jako organizátor slavného „Velkého útěku“ byl navíc po dopadení zastřelen. Jaroslav Zafouk válku přežil a po únoru 1948 odešel do exilu v západní Evropě. Pomocníci pilotů byli téměř všichni popraveni.
V roce 1942 udal také bratry Krebsovy, syny své bytné, rovněž za poslech cizího rozhlasu, jeden z nich byl za heydrichiády rovněž popraven. Prostřednictvím Otto Zeithammela se mu podařilo vetřít do několika odbojových skupin, o jejichž činnosti podával zprávy SD, zatýkání pak postihlo dvacet osm lidí, z nichž několik nacisté popravili, nebo zemřelo následkem věznění.
V roce 1944 se Miloslav Kraus snažil vstoupit do vládního vojska, navštěvoval jeho Generální inspektorát a podával zprávy i z tohoto prostředí. Kromě zmíněných případů byl po válce obžalován i z celé řady dalších udání.
Po osvobození byl Miloslav Kraus zajištěn a jeho případ šetřil Mimořádný lidový soud v Praze, k procesu však nedošlo. Miloslav Kraus totiž přestal komunikovat s okolím a vězeňský lékař nabyl dojmu, že u něj propukla vážná duševní choroba. Byl do psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích, kde jej pozorovali po několik následujících let. V roce 1950 se případem opět začala zabývat státní prokuratura, žaloba, v níž jej vinila z kontaktů s příslušníky SD, udání šestnácti spolupracovníků včetně bývalých důstojníků československé armády, udání bratrů Krebsových a zapříčinění smrti jednoho z nich, udání a následné popravy rodiny Zeithammelových, agenturní práci proti skupinám českého odboje, podávání zpráv o situaci ve vládním vojsku a verbování dalších spolupracovníků sicherheitsdienstu.
Státní soud jej 22. února 1952 za vojenskou zradu a veřejné násilí odsoudil k trestu smrti.
Miloslav Kraus byl popraven provazem na nádvoří věznice Praha-Pankrác 7. června 1952
Podle dostupných údajů byla urna s jeho popelem pohřbena do společného hrobu na pražském Strašnickém hřbitově.

K paradoxům křivolakého osudu tohoto kolaboranta patří jeho virtuální život po roce 1989. Zřejmě v důsledku skutečnosti, že jej na smrt poslal Státní soud, který jinak řešil politické procesy s odpůrci komunismu, převládlo přesvědčení, že i Kraus byl obětí totality. Po léta se tak jeho jméno objevuje na seznamech obětí politických represí, lze se i dočíst, že šlo o hrdinu, který z hlediska svědomí vzdoroval soudcům hladovkou. Vrcholem ovšem bylo umístění pomníčku s jeho jménem v areálu Ďáblického hřbitova (Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let, řada 36), mezi ostatní oběti politických procesů. Absurdní pomník lze na hřbitově spatřit dodnes.
Uveden na různých místech, např. zde:
http://www.vets.cz/vpm/6563-pomnik-obetem-komunismu/

(zdroj: http://www.vhu.cz/muz-jehoz-zrada-prinasela-smrt/ )

Urna František Pecháček

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 18.10.2023

U urny je fotografie muže v uniformě ČSLA

Kenotaf Jaroslav Mareš

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Michal Louč, 25.10.2021

Kenotaf Josef Kovařík

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 01.04.2007

Kenotaf Ludvík Kučera

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 01.04.2007

Kenotaf Otto Lobosický

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Milan Lašťovka, 23.08.2017

Kenotaf Josef Peterka

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Jouda, 16.09.2019

Kenotaf Václav Vacek

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Jouda, 16.09.2019

Kenotaf Josef Vagenknecht – Jakeš

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Jouda, 16.09.2019

Kenotaf Marie Nováková

• + o skupině VPM (P-08, Ďáblice, Ďáblický hřbitov)
  • Praha 8, Ďáblice – Ústřední hřbitov, Ďáblická/K zahradnictví
    souřadnice vchodu 50°8'0.9"N, 14°28'42.8"E
    
    Hřbitov v Ďáblicích byl plánován jako jeden ze tří ústředních hřbitovů v Praze (Olšany, Chodovec, Ďáblice), přičemž chodovský na Chodovci měl být největší. Za 2. sv. války bylo od stavby hřbitova na Chodovci upuštěno a tak se stal ďáblický ústřední hřbitov s rozlohou 29,32 ha po Olšanech druhým největším v Praze. Byl postaven v kubistickém stylu v letech 1912-1914. Je dosud zaplněn jen z malé části, je na něm 180 hrobek, 4 185 hrobů a 2 350 urnových hrobů. Podle pasportu stávajícího stavu hřbitova z dubna 1999 zde bylo evidováno 20 817 pohřbených.
    
    V kruhovém středu je čestné pohřebiště, kde jsou umístěny hroby jugoslávských a italských partyzánů i oběti květnového povstání v r. 1945 od mostu Barikádníků. Při severní zdi byly pohřbívány oběti protikomunistického odboje. V devadesátých letech zde bylo zřízeno Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let – třetí odboj. Pomník Obětem komunismu znázorňuje ruce propletené ostnatými dráty. Podél severní části jsou v trávě desky se jmény zjištěných obětí, mezi nimi železný náhrobní kříž na památku číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Podél cesty je po pravé straně (odd. VIII-1) dětský hřbitov z 50. let. Na deskách v trávě jsou jména a data dětí; ty většinou nežily déle než několik dní. Celkem jsou zde pohřbeny ostatky 207 politických vězňů umučených a popravených v letech 1948-1959 a 37 dětí. Na východní straně hřbitova je pohřebiště neznámých. byli zde pohřbeni i němečtí vojáci z konce 2. sv. války, jejich ostatky však byly přeneseny a měl jim být vyhrazen léta neužívaný německý evangelický hřbitov v Praze 10 na Vinohradské třídě.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 26.10.2023