Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Jaroslav Hašek

Autor: Vladimír Štrupl, 30.08.2007

Bronzová, svérázně pojatá jezdecká socha v kombinaci s bustou spisovatele Haška, která je na soklu, procházejícím hřbetem koně ve tvaru výčepního pultu. Autorem je Karel Nepraš. Zemřel však těsně před dokončením, takže bustu vytvořila dcera Karolina. Socha byla odhalena 5. října 2005, poblíž místa, kde Hašek bydlel v době, kdy psal první díl Osudů dobrého vojáka Švejka.
(Zdroj: www.pis.cz)

Kameny zmizelých - Jiří Baum

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 19.08.2018

Pamětní deska Rudolf Tayerle

Autor: Josef Kareš, 11.04.2011

Pamětní deska František Kubát a František Sklenář

Autor: Vladimír Štrupl, 24.06.2017

Kameny zmizelých - Adolf a Olga Sojkovi

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 19.08.2018

Pamětní deska Věruška Svatoňová

Autor: Vladimír Štrupl, 30.08.2007

Uvedena v seznamu padlých a zemřelých ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945 v knize J. Marka, I. Pejčocha, J. Plachého a T. Jakla - Padli na barikádách (VHÚ Praha, 2015) s těmito doplňujícími či odlišnými údaji:
Věra Svatoňová, v domácnosti, bydliště: Praha XI, Ochranovská 11 (dnes Řehořova), padla v Ochranovské ulici na Žižkově

Kameny zmizelých - Emil, Jana, Arnošt, Lilly a Egon Tellerovi

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 19.08.2018

Pamětní deska Přemysl Pitter

Autor: Vladimír Štrupl, 24.06.2017

Přemysl Pitter, *21. června 1895, Praha-Smíchov, +15. února 1976, Curych. Český protestantsky orientovaný kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a sociální pracovník.
Založil Milíčův dům na Žižkově (dnes Mateřská škola Milíčův dům).
V mládí se naučil a později v mírovém hnutí podporoval i mezinárodní jazyk esperanto.
V roce 1964 jej Jad vašem prohlásil Spravedlivým mezi národy.
Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády. Zde prožil velké duchovní obrácení a stal se pacifistou a zbožným křesťanem. Tehdy slíbil Bohu, že jestli přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi. Za dezerci byl odsouzen k trestu smrti, kterému ale unikl. Z války se vrátil s onemocněním malárie a během léčby se stal vegetariánem.
Během 20. a 30. let 20. století se Pitter intenzivně věnoval propagaci pacifistických myšlenek, za což byl opakovaně soudně trestán a jím řízené spolky byly sledovány.
Na přelomu 30. a 40. let vystupoval proti antisemitismu a ve Sbratření publikoval články na obranu Židů. Za druhé světové války i přes přísný zákaz navštěvoval a podporoval židovské rodiny a jejich děti, za což byl vyslýchán gestapem, kde otevřeně přiznal, že Židům pomáhá, ale zatčen nebyl. Mnoho jeho spolupracovníků však skončilo v koncentračních táborech, někteří se odtamtud už nevrátili.
Po osvobození byl jmenován členem sociální komise České národní rady a zorganizoval akci Zámky (1945–1947): ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později Pitter, který ostře kritizoval nelidské zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých koncentračních táborech na Němcích, zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel, což mu vyneslo značné potíže, nenávist ze strany řady Čechů, vyloučení ze sociálně-zdravotní komise a dokonce obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti.
Po únorovém převratu začal být Pitter i se svými spolupracovníky pronásledován. Olze Fierzové, která odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry, již nebyl povolen vstup do země. Na Milíčův dům byla státem uvalena nucená správa, byly omezeny jeho výchovné funkce a v roce 1951 musel Pitter odejít z funkce jeho ředitele. Od roku 1950 navíc musel čelit setrvalému zájmu Státní bezpečnosti. Dne 26. srpna 1951 proto s pomocí Fierzové a přátel uprchl do západního Německa.
V Německu začal spolupracovat s BBC a Svobodnou Evropou (později ještě s římským rozhlasem). Od roku 1952 do roku 1962 poskytoval z pověření Světové rady církví pastorační a sociální služby běžencům v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Jeho zásluhou je nám zachován „Husův dům" a byl postaven pomník na historickém místě upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v Kostnici. Byl jedním z hlavních iniciatorů uchování těchto významných míst, jedním z organizátorů jak peněžních sbírek, tak hledání nejen finančních prostředků mezi emigrantskými i německými příznivci, ale i při zakoupení domu a místa pro pomník.
Ocenění:
1964 – Spravedlivý mezi národy
1973 – Záslužný kříž I. třídy Spolkové republiky Německo (za pomoc německým dětem)
1975 – Čestný doktorát teologie univerzity v Curychu
1976 – Medaile od sudetoněmecké evangelické Johannes Mathesius Gesellschaft (in memoriam)
1991 – Řád TGM I. třídy in memoriam
Zdroj: Wikipedia.org
V Praze 3 je po něm pojmenována ulice.

Pamětní deska Oběti 2. světové války

Autor: Tomáš Sehnalík, 02.02.2012

Pamětní deska Oběti 2. světové války

Autor: Tomáš Sehnalík, 02.02.2012