Spolek pro vojenská pietní místa

Kameny zmizelých - Jiří Svoboda

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jana Šindlerová, 03.03.2025

Jiří Svoboda byl přímo ve škole zatčen za svoji odbojovou činnost. Spolu s dalšími studenty se podílel na činnosti ilegální skupiny. Od roku 1939 vydávali levicově zaměřený měsíčník Mladá kultura. Došlo však k prozrazení a zatýkání. Po věznění v Pardubicích, v Terezíně, je čekal soud v Berlíně. Jiří Svoboda, Jaroslav Šafka a Miloslav Svoboda byli odsouzeni k trestu smrti. Nikdo nedostal milost.
(zdroj: https://orlicky.denik.cz/zpravy_region/stolpersteiny-pripominaji-popravene-studenty-20190910.html )

Kameny zmizelých - rodina Freundova a Taussigova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jana Šindlerová, 03.03.2025

Anna Freundová pocházela ze Svaté Kateřiny, kde se roku 1862 narodila. S manželem Aloisem (narozen 1854) měli postupně deset dětí. Ve Vysokém Mýtě můžeme rodinu dohledat k roku 1921, kdy se bratři Antonín a Bedřich stali majiteli domu čp. 12 na vysokomýtském náměstí. Dům patřil Bermanovým (obchod s módou a ozdobným zbožím), poté manželům Aloisovi a Pavlíně Pickovým, od nich na počátku 20. let 20. století dům koupili Freundovi. Fungoval zde obchod s látkami. Zavedený název po Bermanových nikdo další neměnil, jen nový majitel přidal slovo „nástupce“. Proto i Freundovi používali název podniku JOSEF BERMAN NÁSTUPCE. V patře rodina bydlela. Na počátku prosince 1942 předvolání do transportu obdržela matka Anna (manžel již zemřel), dcera Jindřiška Taussigová se synem Jiřím (narozen roku 1923) a syn Bedřich. Další sourozenci žili v době okupace v jiných městech, někteří emigrovali a tím si zachránili život. Jediná Jindřiška se dožila konce války v Terezíně.
Předvolání do transportu obdržel ve Vysokém Mýtě ještě Antonín Freund, byl zavražděn v Osvětimi.

Osud:
Anna Freundová zemřela v Terezíně 17. 10. 1943.
Antonín Freund z Terezína deportován do Osvětimi 28.9. 1944, zavražděn.
Bedřich Freund z Terezína deportován 6.9. 1943 do Osvětimi, zavražděn.
Jindřiška Taussigová přežila válku v Terezíně, další osud se nepodařilo zjistit.
Jiří Taussig z Terezína deportován 6.9. 1943 do Osvětimi, zavražděn.
Anna Freundová, narozena 14. 06. 1862
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Poslední bydliště před deportací: Vysoké Mýto
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Luže
Transport Cf, č. 453 (05. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)
Zahynula 17. 10. 1943 Terezín
Bedřich Freund, narozen 14. 06. 1900
Poslední bydliště před deportací: Vysoké Mýto
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Luže
Transport Cf, č. 454 (05. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)
Transport Dl, č. 477 (06. 09. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zahynul
Jiří Taussig, narozen 12. 09. 1923
Poslední bydliště před deportací: Vysoké Mýto
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Luže
Transport Cf, č. 452 (05. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)
Transport Dl, č. 2191 (06. 09. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zahynul
(zdroj: holocaust.cz)

Pomník Obětem války 1866

Autor: Marek Skýpala, 08.04.2018

Kameny zmizelých - Obětí holocaustu

Autor: Soňa Krátká, 30.09.2025

Angelo Freund (narozen 1893) s manželkou Růženou (narozena 1893) za svobodna Schückovou (sňatek uzavřen v Jilemnici v roce 1921) se do Vysokého Mýta přistěhovali s dětmi i dalšími seniory z rodiny v roce 1935. Nejstarší dcerou byla Olga (narozena 1922), po ní následovala Hana (narozena 1925) a nejmladší pak Jiřík (narozen 1929). S Růženou se přistěhovala i její mladší svobodná sestra Marie Schücková (narozena 1902), ovdovělá matka Arnoštka Schücková (narozena 1870) a matčina sestra (tedy teta Růženy) Terezie Hirschlerová, ta byla také neprovdaná (narozena 1875).

Prozatím nevíme, a možná už ani nezjistíme, za jakého důvodu si rodina vybrala Vysoké Mýto. Ve Vysokém Mýtě se rodina věnovala provozu hotelu Grand na velmi lukrativním místě – u vlakové zastávky Vysoké Mýto město. Během několika posledních, snad relativně poklidných, let života ve městě členy zastihla jedna smutná a jedna radostná událost.

12. dubna 1942 zde zemřela na srdeční slabost v 72 letech matka Růženy Arnoštka Schücková. O dva dny později byla pohřbena na místním městském hřbitově.

Shodou životních náhod se tak stalo měsíc poté, co se Arnoštčina nejstarší vnučka Olga ve Vysokém Mýtě provdala civilním sňatkem za Ericha Steina narozeného v roce 1912 ve Svitavách. Novomanžel má v matrice uvedeno povolání dělník a choť švadlena. Oba byli vyznání židovského, rodiče novomanželů byli soukromníky. Steinovi k roku 1939 provozovali koncesi hostinskou a výčepní v čp 236/IV – tedy v již zmiňovaném hotelu Grand u nádraží.

Sňatkem došlo k propojení dvou rodin – Freundových a Steinových. Pro úplnost příběhu kamenů zmizelých v roce 2025 musíme zmínit ještě rodiče ženicha – Artura Steina (narozen 1878) a Hedviku Steinovou (narozena 1884). Obě rodiny jsou zapsány v četnickém hlášení osob židovského vyznání k roku 1939.

Všech deset příslušníků rodin nastoupilo do transportu Cf 5. prosince 1942. Spolu doputovali do Pardubic a poté do Terezína. Zde měli možnost být pomyslně pospolu ještě několik dní či měsíců. Část z rodiny byla deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi hned v lednu následujícího roku, další na konci roku 1943. V Terezíně zůstali opuštěni Erichovi rodiče – Hedvika a Artur Steinovi. Oba patřili k těm, kdo zde v krutých podmínkách vydrželi živořit až do osvobození a přečkat tu celý zbytek 2. světové války. Nikdo z nás si neumí představit, jak dvěma starým lidem bylo, když zjistili, že přežili jako jediní. Všech osm zbývajících osob bylo zavražděno ve vyhlazovacích táborech v Osvětimi. Steinovi se zřejmě do Vysokého Mýta po konci války vrátili a pravděpodobně tu nějaký čas toužebně očekávali, zda se přeci jen někdo z rodiny nevrátí. Nedočkali se. Posléze jejich stopa ve Vysokém Mýtě mizí a nepodařilo se zjistit ani kdy a kde jediní přeživší šoa rodiny zemřeli a jsou pohřbeni.

Nacistického běsnění nebyl ušetřen ani hrob rodiny Schückovy na komunálním hřbitově v Jablonci nad Jizerou. Pohřben zde byl manžel Arnoštky Adolf Schück. K jeho zničení došlo během okupace, stejně jako k zničení jedné z obrovského množství židovských rodin.
(autorský text: Soňa Krátká, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě)

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Jaroslav Šváb, 26.09.2006

Závada Bohumil, nar. 17.1.1890, Byškovice, okres Holešov. Do ČS legií v Rusku zařazen 20.6.1916, k 5. střeleckému pluku. Další data v databázi VÚA Praha chybí.
Pamětní deska v rodné obci, viz: http://valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=113999&mt=býškovice&st=0&;
Vystudoval stavební inženýrství na České technice v Brně. Za první světové války narukoval na ruskou frontu, kde byl zajat a 20. června 1916 vstoupil do ruských legií. Do vlasti se vrátil jako příslušník 5. střeleckého pluku v roce 1920. V roce 1928 byl jmenován zástupcem velitele 30. pěšího pluku ve Vysokém Mýtě a od října 1931 do září 1938 (s výjimkou období od prosince 1935 do srpna 1936) jeho velitelem. V době 2. světové války se zapojil do činnosti „Obrany národa“. V roce 1940 byl zatčen gestapem, obviněn z velezrady, v lednu 1942 odsouzen k trestu smrti a v srpnu téhož roku v Berlíně – Plötzensee popraven. (zdroj: Vysokomýtský zpravodaj 1/2005)
Kurka Štěpán – viz VPM 2020 (Lužice, okres Hodonín)
*11.12.1913 Lužice +2.9.1939 Deblin. Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu narukoval do armády a absolvoval školu pro důstojníky v záloze a roku 1934 s výtečným prospěchem i Vojenskou akademii v Hranicích. Jako novopečený poručík pěchoty nastoupil jako velitel čety ke 30. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Absolvoval i kurs leteckých pozorovatelů u Leteckého pluku dr. E. Beneše v Olomouci. Během mobilizací v roce 1938 byl velitelem vojenského stavebního dozoru a náhradní roty v Schönbachu na Liberecku. Po okupaci byl demobilizován a odchází do Polska, kde je 22.8.1939 presentován u čs. legionu v Krakově. Přijal nabídku sloužit v polském letectvu a 1. září nastoupil do leteckého střediska v Deblinu. Toho dne bylo Polsko napadeno Německem a hned 2. září se stal Deblin cílem leteckého útoku, při kterém zahynuli npor. Kurka a poručíci Rous a Šándor. V roce 1947 byl posmrtně vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a Polským válečným křížem a roku 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. (zdroj: M. Rošková a kol. „Občané a rodáci Lužic účastníci boje proti fašismu a za národní osvobození v letech 1939 – 1945“, Obec Lužice 2005)
Svatoň Josef – viz VPM v obci Telecí, okres Svitavy
Narozen 8.3.1896, Dolní Roveň. V RU armádě sloužil u 2. hulánského pluku jako vojín strážmistr. Zajat 4.6.1916, Kremenec. Do ČS legií v Rusku se přihlásil 17.7.1917 v Kyjevě. Zařazen 9.7.1916 jako vojín k 1. střeleckému pluku. Do vlasti se vrátil 2.8.1920 jako kapitán 1. jízdního pluku, dále sloužil v ČSA.
Strankmüller Josef, nadporučík, nar. 26.7.1912, Rokycany, osobní číslo F-2230, příslušník 1.4.2. - 1. smíšená brigáda. Zemřel 13.6.1942, Velká Británie, Loch Morar.
Renčín Antonín, kapitán, nar. 17.10.1914, Ústí nad Orlicí, příslušník 1.2.2. - 2. paradesantní brigáda, 2. paradesantní prapor. Padl 18.9.1944, Karpaty, pohřben Pastviská.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Památník obětem války s Maďarskem

Autor: Naďa Gutzerová, 11.08.2011

Bojů na východním Slovensku se účastnili legionáři, to je pravděpodobně důvod, proč je na pomníku uveden Zborov.

další foto v příloze - stav před rekostrukcí (návrat původního stavu) a text:
OBĚTEM
PRVNÍ A DRUHÉ
SVĚTOVÉ VÁLKY
1914 - 1918
1939 - 1945

Pamětní kámen 28. říjen 1918

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Pamětní deska Obětem komunismu

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Pamětní deska Jiří z Poděbrad

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Jiří z Poděbrad byl českým králem v letech 1458 až 1471.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_z_Pod%C4%9Bbrad )

Pamětní deska Okupace 1968 a odchod okupačních vojsk 1990

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023