Spolek pro vojenská pietní místa

Kameny zmizelých - Obětí holocaustu

Autor: Soňa Krátká, 30.09.2025

Angelo Freund (narozen 1893) s manželkou Růženou (narozena 1893) za svobodna Schückovou (sňatek uzavřen v Jilemnici v roce 1921) se do Vysokého Mýta přistěhovali s dětmi i dalšími seniory z rodiny v roce 1935. Nejstarší dcerou byla Olga (narozena 1922), po ní následovala Hana (narozena 1925) a nejmladší pak Jiřík (narozen 1929). S Růženou se přistěhovala i její mladší svobodná sestra Marie Schücková (narozena 1902), ovdovělá matka Arnoštka Schücková (narozena 1870) a matčina sestra (tedy teta Růženy) Terezie Hirschlerová, ta byla také neprovdaná (narozena 1875).

Prozatím nevíme, a možná už ani nezjistíme, za jakého důvodu si rodina vybrala Vysoké Mýto. Ve Vysokém Mýtě se rodina věnovala provozu hotelu Grand na velmi lukrativním místě – u vlakové zastávky Vysoké Mýto město. Během několika posledních, snad relativně poklidných, let života ve městě členy zastihla jedna smutná a jedna radostná událost.

12. dubna 1942 zde zemřela na srdeční slabost v 72 letech matka Růženy Arnoštka Schücková. O dva dny později byla pohřbena na místním městském hřbitově.

Shodou životních náhod se tak stalo měsíc poté, co se Arnoštčina nejstarší vnučka Olga ve Vysokém Mýtě provdala civilním sňatkem za Ericha Steina narozeného v roce 1912 ve Svitavách. Novomanžel má v matrice uvedeno povolání dělník a choť švadlena. Oba byli vyznání židovského, rodiče novomanželů byli soukromníky. Steinovi k roku 1939 provozovali koncesi hostinskou a výčepní v čp 236/IV – tedy v již zmiňovaném hotelu Grand u nádraží.

Sňatkem došlo k propojení dvou rodin – Freundových a Steinových. Pro úplnost příběhu kamenů zmizelých v roce 2025 musíme zmínit ještě rodiče ženicha – Artura Steina (narozen 1878) a Hedviku Steinovou (narozena 1884). Obě rodiny jsou zapsány v četnickém hlášení osob židovského vyznání k roku 1939.

Všech deset příslušníků rodin nastoupilo do transportu Cf 5. prosince 1942. Spolu doputovali do Pardubic a poté do Terezína. Zde měli možnost být pomyslně pospolu ještě několik dní či měsíců. Část z rodiny byla deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi hned v lednu následujícího roku, další na konci roku 1943. V Terezíně zůstali opuštěni Erichovi rodiče – Hedvika a Artur Steinovi. Oba patřili k těm, kdo zde v krutých podmínkách vydrželi živořit až do osvobození a přečkat tu celý zbytek 2. světové války. Nikdo z nás si neumí představit, jak dvěma starým lidem bylo, když zjistili, že přežili jako jediní. Všech osm zbývajících osob bylo zavražděno ve vyhlazovacích táborech v Osvětimi. Steinovi se zřejmě do Vysokého Mýta po konci války vrátili a pravděpodobně tu nějaký čas toužebně očekávali, zda se přeci jen někdo z rodiny nevrátí. Nedočkali se. Posléze jejich stopa ve Vysokém Mýtě mizí a nepodařilo se zjistit ani kdy a kde jediní přeživší šoa rodiny zemřeli a jsou pohřbeni.

Nacistického běsnění nebyl ušetřen ani hrob rodiny Schückovy na komunálním hřbitově v Jablonci nad Jizerou. Pohřben zde byl manžel Arnoštky Adolf Schück. K jeho zničení došlo během okupace, stejně jako k zničení jedné z obrovského množství židovských rodin.
(autorský text: Soňa Krátká, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě)