Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Miloslav Gregor

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 19.05.2013

V předposledním válečném roce se stala na území dnešní Prahy 13 dvojnásobná tragická událost, o níž jsem zaznamenala svědectví pamětníka pana Ladislava Čermáka žijícího ve Vidoulích. V sobotu 13. prosince 1944 došlo k nehodě, při níž zahynuli dva žáci školy ve Stodůlkách (dnešní ZŠ Mládí). S jedním z nich, se čtrnáctiletým Josefem Lansdorfem, pojilo pana Čermáka hluboké přátelství. Sám o tom vypovídá: „S Pepíčkem Lansdorfů jsme byli nejlepší kamarádi až za hrob. Vyrůstali jsme spolu jako bratři a jeden bez druhého jsme nedali ani ránu.“ Toho osudného 13. prosince šli oba chlapci společně ze školy a plánovali odpolední program. Pan Čermák vypravuje, že v ten den měl dohodnuté doučování z matematiky u svého strýce v Radlicích. Navrhl proto, aby tam šli společně. „Vždyť ty to doučování potřebuješ mnohem víc než já,“ řekl tehdy. Pepíček Lansdorf se totiž špatně učil. Na druhou stranu byl výtečný hudebník, uměl hrát na housličky
i na bubínek. Rodina pořádala domácí koncerty, na které zval Pepíček i svého nejlepšího kamaráda. Ten obdivoval jeho hudební nadání a s velkým zaujetím mu
naslouchal. Paní Lansdorfová však toho osudného dne svého syna na doučování
nepustila. Jeho otec se zlobil, že zase přinesl domů špatnou známku. Ve chvíli, kdy byl tehdy čtrnáctiletý Ladislav Čermák na cestě ke strýci do Radlic, si to maminka na poslední chvíli rozmyslela, ale to už Pepík svého kamaráda nezastihl. Vrátil se
tedy domů a uprosil svou maminku, aby ho ještě na chvilku pustila ven.
Rodina bydlila v domě u Hanušů až na samém konci Vidoulí. Chlapec odtud sešel k železniční zastávce Stodůlky, kam bylo od domu dobře vidět. Asi 350 metrů pod tratí měli Němci střelnici ostrých granátů. U železniční zastávky potkal Pepík starší kluky.
Přinesli tam nevybuchlé granáty a podávali si je z ruky do ruky. Jeden granát si vzal i Pepík a strčil si ho do kapsy. Kluci si neuvědomili, jaké nebezpečí jim hrozí,
nebo nepoznali, že granáty nejsou vybuchlé, protože byly pokryté rzí.
Po chvilce volala paní Lansdorfová Pepíka domů. Už se vracel, ale pak si vzpomněl na granát ve své kapse. Vyndal ho a nevědomky odjistil. Ozval se obrovský výbuch a Pepíček zůstal na místě mrtvý. Jeho tělo bylo strašlivě zohaveno. Několik metrů od něj
stál devítiletý Miloslav Gregor a ten dostal přímý zásah do břicha. Odnesli ho k restauraci U Petrů. Přijel doktor Siegel ze Stodůlek a ošetřil ho. Sanitka ho převezla do motolské nemocnice, ale tam ještě v tu noc malý Míla zemřel. Byl pohřben 26. prosince na stodůleckém hřbitově. Na rukou a na nohou byl zraněn ještě třetí chlapec, devítiletý Miroslav Beneš. Explozi přežil, ale otřesný zážitek mu až do konce života připomínaly malé černé skvrnky od vybuchlého granátu. Po návratu z nemocnice vypovídal: „Slyšel jsem jen výbuch, potom jsem letěl někam do vzduchu a nic víc nevím. Probral jsem se až v nemocnici.“ Zřejmě ho nadzvedla silná nárazová vlna a než dopadl na zem, ocitl se v těžkém bezvědomí, proto si nic nepamatoval.
Pan Čermák vzpomíná na poslední rozloučení s nejlepším kamarádem Pepíčkem Lansdorfem:
„Na pohřeb mu šla celá naše třída. Sešli jsme se u Hanušů na dvorku. Tenkrát mě postavili v čelo průvodu a dali mi do ruky nějaký věnec. Když pohřeb skončil, převáželi tělo do Kladna, do místa, odkud pocházela paní Lansdorfová.“
Jak zoufale a bezmocně se asi musela cítit matka, která byla svědkem tak kruté smrti svého syna. Později si mnohokrát vyčítala, že nepustila Pepíčka na doučování do Radlic a nezabránila tak jeho smrti. Pan Čermák smutně vzpomíná: „Velké dilema jsem prožíval, kdykoliv jsem se měl potkat s paní Lansdorfovou. Přešla na protější chodník, nebo se
odvrátila, aby mě vůbec neviděla.“ Lansdorfovi se brzy přestěhovali do vnitřní Prahy. Vzpomínka na jejich Pepíčka přetrvává v paměti již jen několika málo svědků tehdejších událostí. Příběh je pouze malým kamínkem do mozaiky lidských osudů, poznamenané válkou. Téměř každá rodina si uchovává nějaké zážitky z války – dojemné i tragické, se smutným i šťastným koncem.
(Zdroj: Zpravodaj Městské části Praha 13 STOP, leden 2012)

Hrob Antonín Linhart

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 07.05.2005

foto v uniformě důstojníka čs. armády

Hrob Antonín Arnolt

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 17.12.2020

Vojín Antonín Arnold, * 2. 2. 1887 ve Stodůlkách
(zdroj: http://www.vuapraha.cz )

Příbuzný Jiří Arnolt potvrdil, že v hrobě je pohřben jeho strýc Antonín Arnolt, příslušník Čs. legie ve Francii. Protože po válce pracoval na parníku, měl přezdívku Parolka.

Urna Hilda Čiháková

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 25.02.2012

Hilda Hojerová Čiháková, hrdinka 2. i 3. odboje, čestná občanka Prahy 13.

Za svou činnost v odboji za protektorátu převzala roku 1947 z rukou generála Klapálka vojenské vyznamenání „Za zásluhy I. stupně“. V době okupace i po únoru 1948 pomáhala uprchlíkům před režimem i pronásledovaným. Krátce nato byla zatčena a odsouzena na
pětadvacet let. Ke své již neúplné rodině se mohla vrátit až v roce 1956. Komunistický režim ji i po propuštění všemožně ztrpčoval život. Teprve po roce 1989 se jí dostalo plné rehabilitace a ocenění její statečnosti. Byla jí udělena řada ocenění. Nejvyšší z nich, řád T. G. Masaryka II. stupně za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv, jí propůjčil 28. října 2006 prezident republiky. V září 1994 se po smrti svého jediného syna přestěhovala do Stodůlek. Přes všechny útrapy paní Hilda nezahořkla a neztratila optimizmus. Do posledních chvil byla velice aktivní v činnosti Konfederace politických vězňů, seniorům chodila vyprávět o svém přátelství s Karlem Hašlerem, účastnila se společenských akcí Prahy 13. Celý život bojovala proti útlaku a nespravedlnosti a nikdy se nespojila s žádným zlem. Když se jí ve vězení odsouzené ptaly, kde v tak těžké situaci bere tu naději, odpovídala, že má radost, protože si právě prožívá očistec a půjde pak rovnou do nebe. A říkala čistou pravdu. Zemřela 30. ledna 2007 ve věku 97 let. O rok později byla na její počest v pražských Stodůlkách pojmenována ulice.
(zdroj: http://stop.p13.cz )

Urna Jiří Žižka

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 16.06.2012

foto vojáka v uniformě AČR

Urna Antonín Štrupl

• + o skupině VPM (P-13, Stodůlky, hřbitov)
  • Praha 13, Jeremiášova/Líšnická, hřb. Stodůlky
    
    souřadnice středu hřbitova:
    50°03'03.06"N, 14°18'30.36"E
    Malebný hřbitůvek na návrší nad původní obcí Stodůlky byl založen na jejím okraji v r. 1835. Dnes je od ní oddělen dálkovou komunikací Jeremiášovou, přes níž vede ke hřbitovu ze Stodůlek most. Původní hřbitov býval kolem kostela svatého Jakuba Většího. V současné době je rozšířen sev. a záp. směrem o kolumbárium. Uprostřed hřbitova je kaple, vpravo od vchodu bývalá márnice.
    
    (Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001)
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Štrupl, 13.10.2013

Antonín Štrupl, pplk. v.v., redaktor Obrany lidu,
* 2.2.1931 Radouň, okres Mělník, + 14.5.1994, Praha.
Urna zde byla 16.6.2012 uložena v kolumbární schránce GK6.

Kameny zmizelých - rodina Soferova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Padevět, 06.11.2021

Manželé Soferovi byli do Ghetta Terezín deportováni 8.2.1942 transportem W, do tranzitního ghetta v Izbici 17.3.1942 transportem Ab.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/124567-otto-sofer/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/124564-irma-soferova/ )

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 01.05.2020

V roce 2020 došlo k opravě pomníku a některých jmen na desce.
Valach Tomáš *31.05.923 Přívory +08.03.1945 Janovice, tyfus,
zámečník, bytem Řeporyje 359, 08.08.1944 Malá pevnost, 31.08.1944 Flossenbürg, 28.10.1944 Janowitz (Vrchotovy Janovice)
(zdroj: https://www.ebadatelna.cz/ )

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 13.10.2013

deska se jmény padlých byla osazena v r. 2020

Pamětní deska škpt. Bohuslav Eichler

Autor: Vladimír Štrupl, 16.05.2020