Praha 17

Pomník Obětem 2. světové války - lípa

Autor: Marek Lanzendorf, 14.01.2019
Umístění: Praha 17, Hrozenkovská 6/43
Nápis:
LÍPA
ÚČASTNÍKŮ NÁRODNÍHO BOJE ZA OSVOBOZENÍ
JOSEFA DOUDĚRY-MATĚJE FOUBÍKA-LADISLAVA STAROSTY
Poznámka:

Slavnostní zasazení lípy zličínských účastníků národního boje za osvobození proběhlo v pondělí dne 24.10.2016.

Po příchodu nacistů v roce 1939 se všichni aktivně zapojili do ilegální činnosti odbojové skupiny Obrany národa „Šárka – Bílá Hora“, kterou vedl pplk. Josef Mašín a pplk. Josef Balabán. Byli součástí ilegální podzemní armády, která vznikla hned po rozpadu Československa. Josef Mašín byl tehdy se svým plukem v ruzyňských kasárnách a nechtěl vydat nacistům československou výzbroj. Proto s odbojovou skupinou organizoval převozy zbraní na různá bezpečná místa. A tak se stalo, že z rozkazu vojenské ilegální skupiny podle pokynů J. Mašína a J. Balabána byl připraven převoz zbraní a místem úkrytu byl určen právě Zličín. Akce byla dokonale připravena. Ladislav Starosta vlastnil nákladní auto, kterým rozvážel po okolních obcích potraviny. Spolu s nimi však pomáhal odvážet z kasárenských skladišť i munici a zbraně. Počátkem července 1939 přivezl Ladislav Starosta s Josefem Douděrou z kasáren zbraně do domku u zahradnictví Matěje Foubíka V rybníčkách. Za pomoci svých synů vykopal ve svém zahradnictví pro úschovu zbraní zvláštní jámu roubenou dřevěnými pražci. Promaštěné a ošetřené zbraně byly hned po převozu ve vojenských bednách ukryty do jámy, vykopaná světlá hlína byla zakryta ornicí a místo bylo osazeno pažitkou. Do celé akce byli zapojeni další lidé – vedle synů Matěje Foubíka – Josefa a Matěje tu byl dále Jaroslav Tachecí z Bílé Hory – padl v roce 1943 jako příslušník zahraniční armády východní skupiny u Sokolova, por. Alois Starý z Ruzyně – padl na barikádách na Bílé Hoře dne 6. 5. 1945 a por. Josef Chrudimský z Bílé Hory. Akce však byla vyzrazena – gestapu v Praze bylo učiněno udání o podezřelém ukrývání zbraní v zahradnictví Matěje Foubíka ze Zličína. Na základě tohoto udání přijelo do Zličína několik orgánů gestapa, konaly domovní prohlídky u Foubíků, Douděrů i Starostů, dále v zahradnictví Matěje Foubíka V rybníčkách a v hospodářství Ladislava Starosty. Nic však nebylo nalezeno. V době, kdy probíhaly prohlídky, nebyl Josef Douděra ani Matěj Foubík ve Zličíně; byli v tu dobu spolu v Sadské u Poděbrad za zábavou, ale byli před zatčením včas varováni. Všichni byli odsunuti Josefem Mašínem do bezpečí. Uprchli před gestapem do zahraničí, aniž by se stihli rozloučit se svými rodinami, a nikdo z nich tehdy nevěděl, že to bude na celých dlouhých šest či sedm let a Matěj Foubík že už svoji rodinu nikdy neuvidí. Gestapo se je snažilo dopadnout, ještě po několik dní ve Zličíně hlídalo okolí, provádělo opětovné domovní prohlídky a hlavně hledalo v zahradě Matěje Foubíka ukryté zbraně. A poněvadž nebylo nic nalezeno, byli gestapem zatčeni oba synové M. Foubíka – Josef a Matěj. Za tři dny po akci museli uprchnout i další její účastníci – Josef Chrudimský a Jaroslav Tachecí, protože i po nich pátralo gestapo, a to prostřednictvím četnické stanice v Řepích.
Zbraně čekaly v úkrytu v zahradnictví Matěje Foubíka až do konce války. Vykopány byly teprve po válce, pažby byly však ztrouchnivělé. Paní Ludmila Foubíková je přišla odevzdat na MNV ve Zličíně v červenci 1945. Předseda MNV ve Zličíně Václav Zárybnický potvrdil dne 16. 7. 1945, že převzal od paní Foubíkové celkem 208 poškozených pušek, které byly po dobu Protektorátu uloženy v zemi v její zahradě.

Dále budeme sledovat další osudy už jen Matěje Foubíka, Josefa Douděry a Ladislava Starosty. Všem třem se podařilo společně překročit hranice do Polska v Michálkovicích dne 19. 7. 1939 a ihned následující den se všichni přihlásili v Krakově na československém konzulátu jako dobrovolníci do československé vojenské skupiny. Téhož dne byli prezentováni ve vojenském táboře v polských Bronovicích u Krakova. Situace tu nebyla pro emigranty jednoduchá. Nebylo jasné, za jakých podmínek a zda vůbec budou polské úřady ochotné existenci vojenské jednotky povolit. Vojáci postrádali jakoukoliv jasnější perspektivu celé zahraniční akce. Polský prezident podepsal dekret povolující ustanovení vojenské jednotky s názvem Český a slovenský legion v Polsku teprve až po napadení Polska Německem počátkem září 1939 (pozn.: v české terminologii se však běžně užívá dobové neformální označení „Československý legion“, čs. legion). Jednalo se v podstatě o první mezinárodní uznání čs. vojenského zahraničního odboje. Vstupovat do něj mohli kromě uprchlíků z vlasti také polští občané české nebo slovenské národnosti. Krakov se stal improvizovaným záchytným střediskem dobrovolníků před jejich další cestou na Západ. Dostat se dál však nebylo vůbec snadné. Situace se stále víc komplikovala. Po napadení Polska Německem, ke kterému došlo za podpory Sovětského svazu, byl 19. září 1939 čs. legion zajat postupující okupační sovětskou armádou. Pro čs. legionáře tak začalo téměř tříleté období nejistoty v sovětských internačních táborech. Legion nebyl téměř vůbec vyzbrojen, jeho vojáci neměli ani uniformy. Počet uprchlíků, kteří odcházeli z vlasti a hlásili se do této první čs. exilové jednotky, narůstal. Polské úřady se snažily, aby čs. vojáci Polsko co nejdříve opustili, protože se obávaly možných komplikací ze strany Německa. První zimu strávila trojice našich dobrovolníků společně s ostatními v mimořádně nuzných podmínkách v táboře v Jarmolincích, neměli ani zimní oblečení a obuv, ani přikrývky či postele na spaní. Byli v těžké situaci, pomoc se k nim dostala s velkým zpožděním. Při volném pohybu mezi českými krajany na Volyni agitovali pro československou zahraniční myšlenku, a tak Sověti rozhodli, že je třeba Čechy soustředit na jedno místo. Na jaře 1940 bylo 800 příslušníků legionu přesunuto ze západní části Ukrajiny do malého města Oranky v Rusku. Oranský tábor se nacházel 365 km východně od Moskvy. Vojáci tu měli lepší ubytovací podmínky, ale byli více omezeni na svobodě. Byla vedena tajná jednání o odeslání alespoň části těchto vojáků do Francie. Jen dvě skupinky vojáků v tichosti opustily tábor, aby se přesunuly z Oděsy do Francie, dalším byla otevřena cesta už jen na Blízký východ, kam byly transportovány v průběhu let 1940 a 1941. V červnu 1940 byl útvar s 683 příslušníky přesunut z Oranek do Suzdalu. Exilové vládě v Londýně se podařilo uzavřít tajnou dohodu se SSSR o přesunu legionu na Blízký východ. Od března do května 1941 opustily Suzdal postupně malé skupiny příslušníků České a slovenské legie a přes Turecko směřovaly do Palestiny a Egypta. A právě v této době se rozešly cesty tří našich legionářů. Matěj Foubík a Josef Douděra byli dne 20. 3. 1941 zařazeny právě k této zahraniční armádě. V Suzdalu zůstalo jen 160 Čechoslováků; 90 mužů, a to především důstojníků a poddůstojníků, mělo v táboře zůstat jako personální základ pro budoucí československou jednotku v SSSR, o níž se uvažovalo v případě, že se SSSR zapojí do války proti Německu. Ostatní měli být transportováni též na Blízký východ. Protože ale v červnu 1941 Německo obsadilo SSSR, přesunula se vybraná vojenská devadesátičlenná skupina ze Suzdalu zpátky do Oranek, kde se skutečně stala jádrem budoucí československé zahraniční armády na východní frontě. A právě jedním z této necelé stovky mužů byl Ladislav Starosta. Matěje Foubíka a Josefa Douděru dovedla válka k bojům v britské armádě na Středním východě a v Africe, oba prošli boji od Sýrie až po saharskou poušť, a to i těžkými podmínkami v pouštní bojové linii jako tobrucké krysy. Ladislav Starosta byl vybrán k tomu, aby pod velením pplk. Ludvíka Svobody v SSSR vytvářel základ pro předpokládanou československou vojenskou jednotku, která se zformovala v roce 1942 v uralském městě Buzuluku. S 1. československým sborem prošel peklem bojů u Charkova, o Kyjev, Sokolovo, Duklu či Liptovský Mikuláš, a tak při vojenském postupu územím Sovětského svazu, Polska, Slovenska a částečně i Moravy vedla nakonec jeho cesta k osvobození Československé republiky.
(Zdroj: https://www.mczlicin.cz )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pamětní deska Matěj Foubík

Autor: Tomáš Sehnalík, 19.11.2010
Umístění: Praha 17, Hrozenkovská 54/22, Zličín
Nápis:
V TOMTO DOMĚ ŽIL SOUSED
MATĚJ FOUBÍK
NEJSTARŠÍ ČS. VOJÍN STŘED. VÝCHODU.
NAROZEN 6. LEDNA 1881 V KNĚŽEVSI.
ZEMŘEL 9. ÚNORA 1944 V LONDÝNĚ.
MUSEL UPRCHNOUTI PŘED NĚMECKÝM
GESTAPEM 12. ČERVENCE 1939 ZA HRANICE.
ČEST PATŘÍ MUŽŮM ČESTNÝM,
DÍK A VZPOMÍNKA OBĚTEM,
VAVŘÍN CHRABRÝM BOJOVNÍKŮM.
1946. SDRUŽ. OBEC BARÁČNÍKŮ.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0017-18088
Pomník přidal: Tomáš Sehnalík

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 13.05.2013
Umístění: Praha 17, Karlovarská, v parčíku mezi kostelem Panny Marie Vítězné a konečnou tramvaje
Nápis:
Na horní desce:
PADLÝM, UMUČENÝM
A POPRAVENÝM
VE II. SVĚTOVÉ VÁLCE
1939 - 1945

Na spodní desce:
ZAPOMENUTÝM HRDINŮM A OBĚTEM
DOMÁCÍHO PROTIFAŠISTICKÉHO ODBOJE
2. SVĚTOVÉ VÁLKY
JOSEF LÍKAŘ VÁCLAV ŘEHÁK
POPRAVENÝCH NACISTY 30.6.1942
SPOLUPRACOVNÍKŮ pplk. JOSEFA MAŠÍNA,
pplk. JOSEFA BALABÁNA a kpt. VÁCLAVA MORÁVKA
VOJENSKÉ ODBOJOVÉ ORGANIZACE
OBRANA NÁRODA

MČ PRAHA 17 12.5.2013
Poznámka:

15. května 1942 byl gestapem zatčen Josef Líkař, jeden z nejbližších spolupracovníků Tří králů. Popraven byl 30. června 1942 v Kobylisích. Jeho manželka okupaci přežila a v květnu 1945 předala povstalců zbraně, ukryté Třemi králi a Líkařem v roce 1939.
Manželka Marie byla sestrou Václava Řeháka, pobočníka Václava Morávka.
(zdroj: Jiří Padevět, Michal Šimůnek)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0017-18081
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Pamětní deska František Peřina

Autor: Marek Lanzendorf, 15.07.2018
Umístění: Praha 17, Peřinova, na rohu ulic Peřinova a Socháňova
Nápis:
genpor. František Peřina
(8. 4. 1911 – 6. 5. 2006)
slavný český stíhací pilot 2. světové války nazývaný Generál nebe,
letecké eso, pilot RAF, nositel francouzského řádu Čestné legie,
českého řádu Bílého lva a mnoha dalších vysokých vyznamenání

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pomník František Peřina

Autor: Adam Vykydal, 28.01.2011
Umístění: Praha 17, Socháňova 1139/19, před budovou Základní školy genpor. Františka Peřiny
Nápis:
Generálporučík
FRANTIŠEK PEŘINA
1911-2006
jeden z nejúspěšnějších čs. stíhacích pilotů 2. světové války
Poznámka:

Pomník odhalen 6. května 2010.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Adam Vykydal

Pamětní deska Obětem 1. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 29.03.2006
Umístění: Praha 17, Za Dolejšákem, Zličín, hřbitov, na zdi márnice
Nápis:
V UPOMÍNKU PADLÝM VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914-1918

BOHUSLÁVEK TH. N. R. 1888,
CHALUPA OTO 1886,
JAVŮREK K. 1897,
KALINA JOSEF 1894,
KÁCL ŠTĚPÁN 1893,
KOZLÍK VÁCL. 1875,
KINDL JOSEF 1885,
KENDÍK RUD. 1900,
MAŠEK VÁCL. 1895,
NYKLES KAREL N. R. 1874,
ŘÍŠSKÝ FR. 1891,
ŠUSTR LAD. 1880,
ŠIMONOVSKÝ K. 1886,
TROLER JOS. 1896,
VRŠECKÝ ANT. 1874,
VINŠ JOSEF 1872,
VRTIŠKA K. 1875,
HIML ANT. 1880
Poznámka:

Před rokem 1932 byli občané Zličína pohřbíváni v Řepích. V dubnu 1932 však obecní rada Zličína schválila nové místo, hřbitovní řád a krátce na to, 31. května, byl hřbitov slavnostně otevřen. Na hřbitově byl vybudován pomník na památku padlých vojáku z 1. světové války. Za 2. světové války byl hřbitov bohužel poškozen. Dnes patří mezi nejmenší hřbitovy v Praze.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0017-18083
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Hrob Nefed Nikolajevič Lakiin

Autor: Jan Kincl, 11.03.2014
Umístění: Praha 17, Za Dolejšákem, Zličín, hřbitov
Nápis:
ГВAPДИИ PЯДOBOЙ
ЛAКИИН НЕФЕД НИКOЛAЕВИЧ
1919. 11.5.1945
Poznámka:

další foto v příloze - pomník před opravou


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0017-18085
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Hrob Václav Krupička

Autor: Vladimír Štrupl, 29.03.2006
Umístění: Praha 17, Za Dolejšákem, Zličín, hřbitov
Nápis:
VÁCLAV KRUPIČKA
VOJÍN ČS. ARMÁDY
16.6.1940 18.4.1960

VOJÍNEM BÝT, SLOUŽIT VLASTI
BYLO VŽDY TVÉ PŘÁNÍ,
NIKDO Z NÁS NETUŠIL,
ŽE PRÁVĚ TAM
POLOŽÍŠ SVŮJ ŽIVOT TAK MLADÝ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Hrob Karel Muzikář

Autor: Marek Lanzendorf, 16.01.2019
Umístění: Praha 17, Za Dolejšákem, hřbitov Zličín
Nápis:
plukovník KAREL MUZIKÁŘ
1912 - 1969

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Hrob Ladislav Starosta

Autor: Marek Lanzendorf, 29.01.2019
Umístění: Praha 17, Za Dolejšákem, hřbitov Zličín
Nápis:
RODINA
HOREŠOVSKÝCH
STAROSTOVA

VZPOMÍNÁME
Poznámka:

Umístění hrobu Ladislava Starosty potvrdila dcera, paní Ladislava Skřivánková (*1939).


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf