Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Miki Volek

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, I. obecní hřbitov)
  • .
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl 1ob, odd. 6, hrob 59a, u vchodu z ulice Jana Želivského
Poznámka:

Text informačního panelu u hrobu:
Miki Volek
Olšanský hřbitov 1ob, odd. 6, hrob 59a
Zpěvák, pianista, kytarista, skladatel a především nekorunovaný král českého rokenrolu Micharl (Miki či Mickey) Volek (21. 5.2 1943 – xx. 8. 1996) se narodil v Uherském Hradišti. by skutečným průkopníkem anglicky zpívaného rokenrolu v tehdejším Československu. V první polovině 60. let vyl největší československou bigbeatovou a rokenrolovou hvězdou, které se v očích diváků zdaleka nevyrovnal ani Waldemar Matuška či Karel Gott. Ve svém projevu vycházel z nejtvrdší linie rokenrolu. jeho inspirací byli Chuck Berry, Fats Domino, Screaming Jay Hawkins či Little Richard. řev, nedodržování zaběhlých frází, svíjení se na pódiu, chtěná „amerikánština“, jekot a nekonformní vystupování mu značně ztížilo přístup do socialistických nahrávacích studií a tehdy vlivného rozhlasu. V roce 1969 byl uvězněn ve východoněmeckém kriminálu na 13 měsíců za převoz samizdatových tiskovin. Pronásledování tehdejším režimem pak trvalo až do listopadu 1989. Působil v mnoha hudebních skupinách, V roce 1969 založil vlastní kapelu Crazy Boys, následně působil v Golden Stars, spoluzakládal Olympic a od roku 1963 vysupoval v divadle Semafor. V roce 1966 účinkoval v kapele Old Srars, s Karlem Gottem hostovali v Country Beatu Jiřího Brabce a od roku 1969 Miki Volek zpíval s vlastní kapelou Mickey & The Samuels, kterou v sedmdesátých letech přetvořil do kapely Transit. Jeho první a bohužel poslední dlouhohrající deska s názvem „Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek!“ vyšla až roku 1984. Přes své výrazné protesy byl donucen všechny písně na dece nazpívat česky. Téměř všemi opuštěný a osamělý Miki Volek zemřel následkem dlouhodobého zneužívání alkoholu a drog v srpnz 1996 v krátkodobě pronajatém bytě ve Veletržní ulici v pražských Holešovicích.
Na realizaci náhrobku se podíleli Jana Krausová, Renata Králová, Miloš Zedník, Zdeněk Vahala, František Traksl, Heda Šolcová a Filip Menzel.
Na záchraně tohoto významného hrobu se jako adopční nájemce podílí Filip Menzel.

Souřadnice: N50°4'51.1'' E14°28'18.1'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Karel Dobíhal a Karel Kavena

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/14, u severní zdi

Souřadnice: N50°4'56.2'' E14°28'8.9'' (HROB)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Jíří Schnirch

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12

Souřadnice: N50°4'55.2'' E14°28'14.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Venda Kulhánek

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Na náhrobku je fotografie muže v uniformě pohraniční stráže

Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: František Nový

Hrob Milan Závěta

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Na náhrobku je fotografie muže v uniformě

Souřadnice: N50°4'53.8'' E14°28'14.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Otakar Havránek

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Na náhrobku je fotografie muže v uniformě

Souřadnice: N50°4'53.3'' E14°28'15.7'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Egon a Elsa Thieben

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Text informační tabule u hrobu:
Místo posledního odpočinku statečného člověka, JUDr. Egona Thiebena (*8.11.1894, Jablonec n. N. +17.3.1939 Praha), člena lóže U pravých a sjednocených přítel (Zu den wahren vereinigten Freuden) v Brně a člena pražské badatelské lóže Quatuor coronati a jeho maminky Elsy Thieben (roz. Löwit *5.4.1873, Budapešť, +17.3.1939 Praha), kteří tragicky zahynuli* dva dny po obsazení Prahy. JUDr. Egon Thieben prokázal statečnost záchranou desítek rakouských židovských uprchlíků po obsazení Rakouska německou okupační armádou, aby jim všemožně umožnil odchod z tehdejšího Československa, které uprchlíky z Rakouska nemilosrdně stíhalo a vracelo. K záchraně použil takřka veškerý svůj majetek, právnické zkušenosti i azyl, ale svůj život již nezachránil. S vysokou úctou a vděčností na něj vzpomínají ji zachránění bratři v lóži Mozart v Paříži. Později i dcera Eva Marie Nardone (roz. Thieben), kterou se mu podařilo zachránit v jednom z posledních Wintonových vlaků. S úctou si statečnost a hrdinství bratra JUDr. Egona Thiebena připomínají bratři badatelé současné lóže Quatuor coronati v obedienci Veliké lóže České republiky, město Brno jako svého významného obyvatele i vnoučata, která v současnosti žijí v USA.

*Egon a Elsa Thieben spáchali 17.3.1939 sebevraždu (encyklopedie.brna.cz)

Toto místo je počítáno jako 2 VPM
Souřadnice: N50°4'53.9'' E14°28'11.8'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Vlasta Štáflová

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Text na informační tabuli u hrobu:
Vlasta Štáflová
Olšanský hřbitov VIII, odd. 12, hrob 440
Vlasta Štáflová (1. 4. 1907 – 14. 2. 1945) byla horolezkyně, spisovatelka a publicistka. Dětství prožila v Petrovicích u Rakovníka v rodině lékaře Františka Košky. Byla od mládí všestranně sportovně nadaná, věnovala se turistice a pravděpodobně i skautingu. Po studiu na rakovnické reálce se v roce 1922 přestěhovala do Prahy. Roku 1926 se seznámila s malířem a milovníkem hor a především pak Vysokých Tater Otakarem Štáflem (1884 – 1945), za kterého se o rok později provdala. Ten se v období let 1929 až 1938 stal spolunájemcem Chaty u Popradského plesa. Po vzniku Slovenského štátu pak byli manželé Štáflovi nuceni vrátit se do Prahy. V této době uskutečnila Vlasta, jedna z nejnadanějších československých horolezkyň té doby, řadu prvovýstupů, z nichž dodnes nejznámějšími jsou prvovýstupy na Ihlu v Patrii z roku 1929 a na Voliu vežu z roku 1935. Tato cesta obtížnosti V dodnes nese na její počest jméno Cesta vlasty Štáflové. Po vypuknutí 2. světové války, kdy čeští horolezce neměli do Tater přístup, začala Vlasta opět lézt v Českém ráji a spřátelila se s lezci okolo legendárního horolezce Josky Smítka, Vladimíra „Chrousta“ Procházky a řady dalších. Z té doby jsou známé její prvovýstupy v Prachovských skalách, na Hruboskalsku a skalách na Mužském. Jako nadaná novinářka a spisovatelka publikovala už od roku 1928 v řadě novin a časopisů, jako byly například Zvon, Venkov, Národní listy, Večer, Rozkvět, Lidové noviny, Salon, časopis Klubu alpinistů československých v Praze, Krásy Slovenska, Slovenský východ, Vysoké Tatry. její fejetony pravidelně vysílal i rozhlas. od roku 1935 přispívala do časopisu Zora, který v letech 1938 až 1939 i řídila. Roku 1933 vydala svou první knihu pro mládež Reflexy na hladině, následovala Hore zdar!, Uličnice a Kamzíček. Známá je její série knih o dívce Daně, z nichž poslední, Samostatná Dana vyšla posmrtně roku 1948. celkem vydala na 24 knih, převážně pro mládež. Vlasta byla členkou Klubu alpinistů československých Praha a Spolku tatranských horolezců JAMES. Spolu se svým mužem iniciovala už roku 1930 vznik Tatranského symbolického cintorínu obětí hor u Popradského plesa. K slavnostnímu otevření došlo ale až v roce 1940. Vlasta spolu se svým mužem tragicky zahynula v troskách domu na Vinohradech při náletu spojeneckých bombardérů na Prahu 14.února 1945,
Na záchraně tohoto významného hrobu se jako adopční nájemce podílí pan Karel Vitoušek

Pamětní deska Vlasty a Otakara Štáflových je na domě Praha 2, Mánesova 1624/20

Souřadnice: N50°4'54.9'' E14°28'12.5'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Karel Kocanda

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/12
Poznámka:

Karel Kocanda padl na Žižkově, pamětní deska Jaroslava Koubka, Josefa Spalo a Karla Kocandy je v Praze 3, Koněvova (od října 2023 Hartigova) 101/1271 na sloupku oplocení

Souřadnice: N50°4'54.3'' E14°28'14.1'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Josef Řezáč

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
  • Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/11

Souřadnice: N50°4'51.1'' E14°28'13.8'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový