a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž

Václav Budovec

* 28.8.1551 (Červené Janovice)
† 21.6.1621 (Praha)

Václav Budovec z Budova (28. srpna 1551, Červené Janovice – 21. června 1621, Praha) byl český politik, diplomat a spisovatel, významná postava politického a církevního života českého stavovského státu ve II. polovině 16. století a počátku 17. století, příslušník rodu Budovců z Budova.
Pocházel ze starého českého vladyckého rodu. Jako nadaný mladý šlechtic z rytířské bratrské rodiny nabyl Budovec v letech 1569–1571 vyšší vzdělání na univerzitě ve Wittenbergu. Na protestantských univerzitách v Německu, Nizozemí, Francie a Anglie strávil dvanáct let.
Hojně pak cestoval po Evropě a navazoval přátelství s předními protestantskými teology, z nichž největší vliv na něj měl významný kalvinista té doby Theodor Beza. Od roku 1577 se stal Budovec hofmistrem u císařského vyslance v Cařihradu J. Sinzendorfa, a tak ke své znalosti mnoha cizích jazyků mohl připojit turečtinu a arabštinu.
Po návratu do vlasti se oženil s Annou, rozenou Zákupskou z Vartemberka. Vlastnili panství Mnichovo Hradiště, Zásadka, Hradec a Kocnějovice. Profesně působil Václav Budovec od roku 1584 jako rada apelačního soudu. Vykonával funkci císařského rady jak za císaře Rudolfa II., tak za císaře Matyáše Habsburského. V roce 1607 byl povýšen do panského stavu. Jako vlivný příslušník Jednoty bratrské ji statečně hájil proti nejrozmanitějším útokům. Památný Majestát císaře Rudolfa II. „O náboženské svobodě“ z roku 1609 byl vydán zejména jeho zásluhou, přestože patřil mezi dlouholeté vůdce stavovské protihabsburské opozice.
V české národní historii je pak znám jako jeden z předních účastníků stavovského povstání. Tehdy zastával funkci zemského direktora, královského komorníka a dokonce i prezidenta apelačního soudu, což však nemělo praktický význam, jelikož v době stavovského povstání se rada nad apelacemi nescházela (apelační soud byl podle České konfederace jedním ze společných orgánů všech zemí českého soustátí). V roce 1618 se účastnil druhé pražské defenestrace, avšak aktivně nezasahoval.
Vzhledem k tomu, že sám podporoval vládu Fridricha Falckého, a dokonce provázel tureckou delegaci po Pražském hradě, byl odsouzen k trestu smrti. Po bitvě na Bílé hoře odvedl svou rodinu do emigrace, sám se vrátil kvůli strážení korunovačních klenotů, svůj palác na Starém Městě pražském proti Týnskému chrámu našel vydrancovaný. V únoru 1621 byl podle císařského listu zatčen a uvězněn v Bílé věži Pražského hradu.
Byl popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí rukou kata Jana Mydláře jako druhý v pořadí, hned za Jáchymem Ondřejem Šlikem. Nejprve mu byla uťata ruka na připomínku porušení přísahy věrnosti císaři. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa a poté části jeho těla měly být rozvěšeny na rozcestích Prahy, avšak trest byl zmírněn v pouhé stětí. Jeho hlavu přibil kat na Staroměstskou mosteckou věž, kde zůstala až do listopadu 1631, kdy při vpádu saské armády hlavy sejmuli a uložili k poslednímu spočinutí se všemi poctami v Týnském chrámu. Po odchodu Sasů se všech jedenáct lebek záhadně ztratilo a dodnes se o dalších osudech ostatků popravených pouze spekuluje.
Komenský jej charakterizoval jako „muže znamenitě učeného a svými vydanými spisy slovutného“.

Zdroje (mimo informací z desek):
https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Budovec_z_Budova

VPM:
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1
pomník - Červené Janovice, okres Kutná Hora
pomník - Mnichovo Hradiště, okres Mladá Boleslav


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.