Rajhrad
Pomník Obětem 1. světové války
BARTA FRANT, 1898-1917, BARTOŠ ANTONÍN 1886-1918, BUNDÁLEK JIŘÍ 1895-1918, BOHRN KAREL 1884-1916, CAJPL KAREL 1886-1915, ČECH FRANT. 1892-1916, DOČKAL JOSEF 1899-1918, DUCHOŇ KAREL 1889-1918, FIALA FRANT. 1896-1917, HALOUSKA JOSEF 1892-1915, HRŮZA FRANT. 1882-1916, HRŮZA JAN 1893-1916, JEDLIČKA FRANT. 1889-1918, KRÁTKÝ FRANT. 1895-1915, MACHÁČEK JAN 1879-1914, MADER EDUARD 1877-1915, MÁTL JAN 1898-1917, MÁTL LEOPOLD 1889-1915, HRŮZA FERD. 1888-1916, MARŠÁLEK JAN 1898-1917, MÁTL JAN 1891-1914, MÁTL ANTONÍN 1876-1918, NĚMEC LEOPOLD 1882-1914, NOVÁK VINCENC 1892-1914, ONDRÁŠEK FRANT. 1873-1916, OPRAVIL FRANT. 1881-1918, PAVLÍČEK ALBÍN 1884-1915, POSPÍŠIL JINDŘICH 1897-1918, SEDLÁČEK ŠTĚPÁN 1892-1918, SEKNIČKA FRANT. 1892-1918, ŠMEJKAL FRANT. 1892-1915, SRNEC VÁCLAV 1891-1914, STEGL FRANT. 1890-1918, STEGL JOSEF 1892-1918, STIGLIG JOSEF 1870-1915, TOMEK KAREL 1896-1917, UNGR BENED. 1895-1917
Věz poutníče, že my všichni jen pod tíhou železné nutnosti
a proti své vůli na bojištích v cizině životy svoje položili za
zájmy těch, kteří nás jako Čechy nikdy rádi neměli.
na pomníku není uveden Ervín ROTTER, nar. 1899 v Rajhradě, padl 1918 na Piavě v Itálii (zdroj autor snímku)
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-30006
Souřadnice: N49°5'27.55'' E16°36'12.52''
Pomník přidal: Olda Tetur
Pomník Obětem 2. světové války
VÁM MUČEDNÍCI ČEST A DÍK
ŠTĚPÁN ADLER
JAN PEŠKAŘ
BOHUMIL CETL
HELENA TOULOVÁ
ZDENĚK DANĚK
RUDOLF TRACH
VILÉM FABER
JAN KREJČÍ
JANA VAFKOVÁ
CYRIL VAFEK
OSVOBOZENÉ VLASTI HLAS
BUDÍ K NESMRTELNOSTI VÁS
1938-1945.
pomník padlým odbojářům v koncetračních táborech
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-13959
Souřadnice: N49°5'27.6'' E16°36'14.87''
Pomník přidal: Petr Válek
Pomník Maxim Jevsejevič Kozyr
ZDE ZAHYNUL
DNE 23.4.1945
V BOJI PROTI FAŠISTICKÝM
OKUPANTŮM
GARDOVÝ GENERÁLMAJOR
MAXIM JEVSEJEVIČ KOZYR
Věnují občané Rajhradu
Vinou staré chyby na mapách Brněnska v Rajhradě tragicky zahynul na samém konci války 23. dubna 1945 gardový generálmajor Rudé armády Maxim Jevsejevič Kozyr.
Generál se svým řidičem, pobočníkem v hodnosti kapitána a zdravotnicí Ninou Andrejevnou Kuťkovovou vjeli v den všeobecného útoku na Brno ve svém osobním voze do týlu německé obranné linie s vědomím, že jedou do Čeladic, již obsazených sovětskými vojsky. Generál i řidič podle všeho zahynuli okamžitě po útoku německých jednotek z bývalého zemského sirotčince. Zraněná zdravotnice Nina byla odvlečena do sídla rajhradského německého velení, tam mučena a posléze ubodána. Po generálově pobočníkovi se slehla zem. Vedle palbou zasaženého vozu byl nalezen pouze mrtvý řidič. Těla generála a zdravotnice objevena a narychlo pohřbena u železničního mostu mezi Rajhradem a Holasicemi. Generál Kozyr je nejvyšším příslušníkem Rudé armády, který zahynul na území naší republiky. Tělesné ostatky M. J. Kozyra byly v květnu 1945 převezeny do Brna a počátkem roku 1946 uloženy na čestném pohřebišti v Praze na Olšanech. Třiadvacetiletá absolventka zdravotnické školy v Taganrogu Nina Andrejevna Kuťkovová, sloužící v armádě od roku 1942, je pochována na rajhradském hřbitově. 24.4.1977 byl gen. Kozyrovi odhalen památník v areálu zahradnické školy.
Maxim Jevsejevič KOZYR se narodil 12. května 1890 v chutoru Bogatyj v Pereščepinském okrese na Ukrajině. Od dvaceti let sloužil v carské armádě. Během první světové války získal důstojnickou hodnost. Po první světové válce převzal M. J. Kozyr v doněcké Juzovce velení nad plukem zvláštního určení. Přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem zastihlo plukovníka Kozyra v Brestu, kde byl posléze velitelem 42. střelecké divize. V bitvě pod Moskvou velel Kozyr 84. brigádě námořní pěchoty. V roce 1942 převzal velení 391. střelecké divize a o rok později stál při bojích u Kurska v čele 232. střelecké divize, se kterou se účastnil osvobozování Kyjeva. Na československé území vstoupil jako zástupce náčelníka 50. transylvánského sboru, který tvořil součást 53. armády. Bojové operace pod Brnem prováděl 2. ukrajinský front maršála Malinovského.
Generál Kozyr byl nositelem nejvyšších sovětských vyznamenání.
Sirotčinec: V době druhé sv. války umístili něm.okupanti do sirotčince asi 100 příslušníků Hitlerjugend z Berlína a dalších spojenci bombardovaných něm. měst. Od roku 1944 se zde formovalo 31. ZbV-Kommando pro zvláštní nasazení. (zdroj s povolením OÚ Rajhrad převzato z Průvodce po pamětihodnostech RAJHRAD)
doplněk a opravy od JUDr. Zdeňka Opatřila:
Pobočník nebyl kapitán, ale podporučík, .jmenoval se A. R. Pankov. Nezahynul generál a řidič, nýbrž generál a Nina Kuťkovová. Řidič Pjotr Chodar byl raněn a vzat do zajetí. Žádný mrtvý řidič vedle auta neležel. Těla generála a zdravotnice byla Němci narychlo pohřbena .... Poznámka. Jsem autorem životopisu gen.Kozyra, moje kniha \"Osud generála\" je k dostání v Rajhradské knihovně. Je zpracována na základě dokumentů poskytnutých Vojenským historickým ústavem v Moskvě a Vojenským archivem Ruské federace, které dříve nebyly k dispozici.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-13973
Souřadnice: N49°4'57.6'' E16°36'14.56''
Pomník přidal: Pavel Tetur