Rajhrad

Hrob Jiří Dvořák

Autor: Petr Kudláček, 30.10.2016
Umístění: Rajhrad, hřbitov
Nápis:
JIŘÍ DVOŘÁK
PORUČÍK LETECTVA
TRAGICKY ZAHYNUL 30.11.1952
VE VĚKU 23 LET.

AŽ ZEMŘU, NIC NA TOMTO SVĚTĚ SE NESTANE A NEZMĚNÍ,
JEN SRDCÍ NĚKOLIK SE ZACHVĚJE V ROSE, JAK K RÁNU KVĚTINY.
Poznámka:

Pilot por. Jiří Dvořák zahynul s celou posádkou (Antonín Větrovec, Viliam Antal, František Grégr, Vlastimil Koval) dne 30.11.1952 při letecké nehodě na kopci Bradlo u Vřesovic.
V knize "Stříbrný tryskáč MiG-15, Proudové začátky čs. letectva 1950 - 1957" od Libora Režňáka je na str. 177 popis nehody:
Severně obce Vřesovice, okr. Kyjov, dne 30.11. večer havaroval vojenský letoun, přepravující z Prahy do Brna matrice ranního vydání deníku Rudé právo. Tyto speciální noční lety v ceně 19 200 Kčs za každý prováděly letouny ČSA. V případě neletového počasí na Ruzyni úkol přepravy stěžejního tiskového média ÚV KSČ přebíral tehdejší velitel 1. ldp Praha - Kbely mjr. Josef Sucharda. Zatímco stíhači bojových útvarů drželi ostrou pohotovost k ochraně státní hranice, zajištění neméně "ostré" pohotovosti vyžadovalo ÚVS od velitele kbelského letiště. Nesplnit náhlou přepravu matric RP si nikdo v armádě neuměl ani představit, obávaná vlastizrada byla proti tomu pouhým přestupkem. V neděli 30.11.1952 panovaly velmi špatné povětrnostní podmínky. Velitel vojenské hotovostní osádky škpt. Antonín Větrovec (1914) meteorologickou situaci znal a věděl, že provedení u ČSA zrušeného letu je velmi riskantní. Silnou námrazou "vyhrožovalo" i ÚVS, které dokonce provedení státně důležitého letu nedoporučovalo. Velitel 3. roje 2. letky váhal, ale po celkem sedmi telefonátech od redaktora RP soudruha Štěpánka věc správně "politicky" pochopil a k provedení letu přistoupil. Své osudové rozhodnutí komentoval slovy: "Počasí není tak špatné, benzínu máme do 4 hodin." Transportní letoun D-47A ev.č. 42-101011 trupové značky D-21 v 19.58 hod odstartoval. Stoupal do výšky 1 800 m nad mořem, ve 20.11 hod minul Benešov a zamířil na Brno. Na letce nečíhala jen námraza, ale i silný vítr. Polohu určovali podle zaměření QTE (zeměpisný směrník) z Ruzyně, avšak důležitější boční zaměření vlastního radiokompasu od radiomajáku Polná pro špatnou meteorologickou situaci nezískali. Navigátor neobdržel ani vyžádané zaměření od letiště Havlíčkův Brod, letoun Brno minul 6 kilometrů severně a o 1,5 min přelétl. Osádka - 2. pilot por. Jiří Dvořák (1929), navigátor Viliam Antal (1926), RTG ppor. František Grégr (1930) a pal. mech. npor. Vlastimil Koval (1912) udržovala spojení s obsluhou gonia letiště Brno, ta ji však na uvedenou nepřesnost neupozornila. Řízený sestup LORENZ byl zahájen v nesprávném bodě, osádka se dopustila i další nepřesnosti. Oproti stanovené výšce přeletu letiště 1 100 m klesala z traťové výšky 1 800 m, čímž doba odletu a klesání do výšky 550 m byla o 3 min delší. Zatáčka do osy přistání pak probíhala v naprosto jiném prostoru, nad vrchy pásma Chřib. Letoun v mírném klesání 2 m/s narazil do zalesněného temene kopce Bradlo (543m), 2,5 km SZ obce Vřesovice. Bylo 20 hodin 58 minut, nikdo z členů posádky noční náraz nepřežil. Ohořelé trosky letounu na ploše 90 x 30 m objevil místní hajný Pffeffer druhý den dopoledne, komise vedená úplně čerstvým brigádním generálem J. Vosáhlem zahájila vyšetřování. Dochovaný záznam palubního technika prozradil, že nešlo o technickou závadu, zničené zápisy palubního RTG a navigátora naopak neumožnily objektivní hodnocení poslední fáze letu. Velitel 1. dlp svoji posádku pevně obhajoval, Hlavní správa civilního letectví kryla činnost brněnského gónisty. Pravda ležela někde uprostřed, život pěti letcům nikdo nevrátil. Akce "Rudé Právo probíhala teprve od 18.11.1952 a jen okrajem, v případě neletového počasí, byly matrice shazovány v padákových kontejnerech při nízkém průletu nad letištěm.
Stěžejním obsahem výtisku pondělního Rudého Práva z 1.12.1952 byl článek "Zúčtování se zrádci ještě více stmelilo náš lid v boji za socialismus." Článek uváděl reakce pracujících na vynesení trestu smrti členům "bandy Slánského". Šlo o známý vykonstruovaný proces, který "odhalil" protistátní činnost tajemníka ÚV KSČ. Kvůli takovému materiálu zahynula celá osádka letounu D-47 trupové značky D-21.

Pozn.: D-47 je československé vojenské označení amerického dopravního a transportního letadla DC-3, nejúspěšnějšího a nejrozšířenějšího dopravního letadla té doby, za války známého taky pod jménem Dakota.
Další na http://www.pomnikyletcu.cz/


Souřadnice: N49°5'24.76'' E16°36'13.97'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Petr Kudláček

Pamětní deska Štěpán Adler

Autor: Brigita Petrášová, 19.12.2023
Umístění: Rajhrad, Klášter 1, nádvoří Benediktinského opatství sv. Petra a Pavla
Nápis:
V tomto domě
se dne 9.11.1896 narodil
a zde prožil své mládí
Štěpán Adler
pluk. gen. št.
jeden z prvních účastníků
národního odboje, člen
politického ústředí
popravený v Berlíně 7.VIII.1942
Čest jeho památce!

Souřadnice: N49°5'24.15'' E16°36'55.93''
Pomník přidal: Brigita Petrášová

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Olda Tetur, 06.06.2006
Umístění: Rajhrad, Masarykova, před hřbitovem
Nápis:
BARTA FRANT, 1898-1917, BARTOŠ ANTONÍN 1886-1918, BUNDÁLEK JIŘÍ 1895-1918, BOHRN KAREL 1884-1916, CAJPL KAREL 1886-1915, ČECH FRANT. 1892-1916, DOČKAL JOSEF 1899-1918, DUCHOŇ KAREL 1889-1918, FIALA FRANT. 1896-1917, HALOUSKA JOSEF 1892-1915, HRŮZA FRANT. 1882-1916, HRŮZA JAN 1893-1916, JEDLIČKA FRANT. 1889-1918, KRÁTKÝ FRANT. 1895-1915, MACHÁČEK JAN 1879-1914, MADER EDUARD 1877-1915, MÁTL JAN 1898-1917, MÁTL LEOPOLD 1889-1915, HRŮZA FERD. 1888-1916, MARŠÁLEK JAN 1898-1917, MÁTL JAN 1891-1914, MÁTL ANTONÍN 1876-1918, NĚMEC LEOPOLD 1882-1914, NOVÁK VINCENC 1892-1914, ONDRÁŠEK FRANT. 1873-1916, OPRAVIL FRANT. 1881-1918, PAVLÍČEK ALBÍN 1884-1915, POSPÍŠIL JINDŘICH 1897-1918, SEDLÁČEK ŠTĚPÁN 1892-1918, SEKNIČKA FRANT. 1892-1918, ŠMEJKAL FRANT. 1892-1915, SRNEC VÁCLAV 1891-1914, STEGL FRANT. 1890-1918, STEGL JOSEF 1892-1918, STIGLIG JOSEF 1870-1915, TOMEK KAREL 1896-1917, UNGR BENED. 1895-1917

Věz poutníče, že my všichni jen pod tíhou železné nutnosti
a proti své vůli na bojištích v cizině životy svoje položili za
zájmy těch, kteří nás jako Čechy nikdy rádi neměli.
Poznámka:

na pomníku není uveden Ervín ROTTER, nar. 1899 v Rajhradě, padl 1918 na Piavě v Itálii (zdroj autor snímku)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-30006
Souřadnice: N49°5'27.55'' E16°36'12.52''
Pomník přidal: Olda Tetur

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Petr Válek, 15.02.2009
Umístění: Rajhrad, Masarykova, hřbitov
Nápis:
VÁM MUČEDNÍCI ČEST A DÍK

ŠTĚPÁN ADLER
JAN PEŠKAŘ
BOHUMIL CETL
HELENA TOULOVÁ
ZDENĚK DANĚK
RUDOLF TRACH
VILÉM FABER
JAN KREJČÍ
JANA VAFKOVÁ
CYRIL VAFEK

OSVOBOZENÉ VLASTI HLAS
BUDÍ K NESMRTELNOSTI VÁS

1938-1945.
Poznámka:

pomník padlým odbojářům v koncetračních táborech


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-13959
Souřadnice: N49°5'27.6'' E16°36'14.87''
Pomník přidal: Petr Válek

Pomník Maxim Jevsejevič Kozyr

Autor: Pavel Tetur, 07.04.2009
Umístění: Rajhrad, Masarykova, v areálu zahradnické školy
Nápis:
ZDE ZAHYNUL
DNE 23.4.1945
V BOJI PROTI FAŠISTICKÝM
OKUPANTŮM

GARDOVÝ GENERÁLMAJOR
MAXIM JEVSEJEVIČ KOZYR

Věnují občané Rajhradu
Poznámka:

Vinou staré chyby na mapách Brněnska v Rajhradě tragicky zahynul na samém konci války 23. dubna 1945 gardový generálmajor Rudé armády Maxim Jevsejevič Kozyr.
Generál se svým řidičem, pobočníkem v hodnosti kapitána a zdravotnicí Ninou Andrejevnou Kuťkovovou vjeli v den všeobecného útoku na Brno ve svém osobním voze do týlu německé obranné linie s vědomím, že jedou do Čeladic, již obsazených sovětskými vojsky. Generál i řidič podle všeho zahynuli okamžitě po útoku německých jednotek z bývalého zemského sirotčince. Zraněná zdravotnice Nina byla odvlečena do sídla rajhradského německého velení, tam mučena a posléze ubodána. Po generálově pobočníkovi se slehla zem. Vedle palbou zasaženého vozu byl nalezen pouze mrtvý řidič. Těla generála a zdravotnice objevena a narychlo pohřbena u železničního mostu mezi Rajhradem a Holasicemi. Generál Kozyr je nejvyšším příslušníkem Rudé armády, který zahynul na území naší republiky. Tělesné ostatky M. J. Kozyra byly v květnu 1945 převezeny do Brna a počátkem roku 1946 uloženy na čestném pohřebišti v Praze na Olšanech. Třiadvacetiletá absolventka zdravotnické školy v Taganrogu Nina Andrejevna Kuťkovová, sloužící v armádě od roku 1942, je pochována na rajhradském hřbitově. 24.4.1977 byl gen. Kozyrovi odhalen památník v areálu zahradnické školy.

Maxim Jevsejevič KOZYR se narodil 12. května 1890 v chutoru Bogatyj v Pereščepinském okrese na Ukrajině. Od dvaceti let sloužil v carské armádě. Během první světové války získal důstojnickou hodnost. Po první světové válce převzal M. J. Kozyr v doněcké Juzovce velení nad plukem zvláštního určení. Přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem zastihlo plukovníka Kozyra v Brestu, kde byl posléze velitelem 42. střelecké divize. V bitvě pod Moskvou velel Kozyr 84. brigádě námořní pěchoty. V roce 1942 převzal velení 391. střelecké divize a o rok později stál při bojích u Kurska v čele 232. střelecké divize, se kterou se účastnil osvobozování Kyjeva. Na československé území vstoupil jako zástupce náčelníka 50. transylvánského sboru, který tvořil součást 53. armády. Bojové operace pod Brnem prováděl 2. ukrajinský front maršála Malinovského.
Generál Kozyr byl nositelem nejvyšších sovětských vyznamenání.
Sirotčinec: V době druhé sv. války umístili něm.okupanti do sirotčince asi 100 příslušníků Hitlerjugend z Berlína a dalších spojenci bombardovaných něm. měst. Od roku 1944 se zde formovalo 31. ZbV-Kommando pro zvláštní nasazení. (zdroj s povolením OÚ Rajhrad převzato z Průvodce po pamětihodnostech RAJHRAD)

doplněk a opravy od JUDr. Zdeňka Opatřila:
Pobočník nebyl kapitán, ale podporučík, .jmenoval se A. R. Pankov. Nezahynul generál a řidič, nýbrž generál a Nina Kuťkovová. Řidič Pjotr Chodar byl raněn a vzat do zajetí. Žádný mrtvý řidič vedle auta neležel. Těla generála a zdravotnice byla Němci narychlo pohřbena .... Poznámka. Jsem autorem životopisu gen.Kozyra, moje kniha \"Osud generála\" je k dostání v Rajhradské knihovně. Je zpracována na základě dokumentů poskytnutých Vojenským historickým ústavem v Moskvě a Vojenským archivem Ruské federace, které dříve nebyly k dispozici.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6221-13973
Souřadnice: N49°4'57.6'' E16°36'14.56''
Pomník přidal: Pavel Tetur

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Olda Tetur, 08.03.2008
Umístění: Rajhrad, Odbojářů, na rohu ulic Masarykova a Odbojářů na stěně sokolovny
Nápis:
ULICE
ODBOJÁŘŮ

POJMENOVÁNA V ROCE
45. VÝROČÍ UKONČENÍ
DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

V JEJÍM PRŮBĚHU POLOŽILI
ŽIVOTY ZA NAŠI SVOBODU
RAJHRADŠTÍ OBČANÉ

ŠTĚPÁN ADLER, BOHUMIL CETL, ZDENĚK DANĚK, VILÉM FABER, JAN KREJČÍ, JAN PEŠKAŘ, HELENA TOULOVÁ, RUDOLF TRACH, JANA VAFKOVÁ, CYRIL VAFEK

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE6221-43171
Souřadnice: N49°5'8.4'' E16°36'16.46''
Pomník přidal: Olda Tetur

Pamětní deska VTNP-PTP

Autor: Brigita Petrášová, 19.12.2023
Umístění: Rajhrad, Odbojářů 324, Klášter sester Těšitelek, na zdi jedné z budov
Nápis:
V roce 1951 po likvidaci všech klášterů v ČSR komunistickým
zločineckým režimem byl tento klášter odebrán
kongregaci sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova
a předán ČS armádě. Ta v něm umístila část a později od roku
1952 i velitelství 53 praporu VTNP-PTP.
VTNP-PTP Vojenské tábory nucených prací neměly nic společného
s brannou výchovou, ale byly v roce 1950 vytvořeny při zneužití zákona
o vojenské povinnosti k persekuci především mladých mužů režimu
nepohodlných. Tito muži byli nuceni pracovat v uhelných dolech a ve
stavebnictví na pracích pro kterou neměli potřebnou kvalifikaci.
Po různých reorganizacích a po tlaku mezinárodních organizací byl
změněn v roce 1954 jejich název na TP (technické prapory) byla jejich
činnost skutečně ukončena v lednu 1956 - kdy byli propuštěni
poslední muži nasazení na nucené práce. Všichni, kteří prošli těmito
tábory si však odnesli cejch PTPáka a politická persekuce
skončila až v roce 1990.

Souřadnice: N49°5'8.37'' E16°35'55.66''
Pomník přidal: Brigita Petrášová