Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Petr Palla, 07.03.2025

Pomník Přemysl Otakar II.

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Přemysl Otakar II. vládl českým zemím v letech 1247 až 1278.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_II. )

Kameny zmizelých - rodina Koblitzova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Soňa Krátká, 10.01.2024

V prostorném patrovém domě ve Vysokém Mýtě na Pražském předměstí žili manželé Karel a Vilemína Koblitzovi. Byli majiteli továrny na šití a výšivky. V roce 1911 se jim narodil syn Bedřich a o pět let později Hanuš (Jan). Bedřich úspěšně absolvoval v roce 1936 pražskou Karlovu univerzitu a působil jako advokát. Od června do září 1941 lze jeho stopu vysledovat v přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu. Tam se měl spolu s dalšími mládenci naučit zemědělským pracím pod záminkou vystěhování. Hanuš absolvoval gymnázium a obchodní školu a pracoval zřejmě v rodinné firmě jako úředník. Vlastnil řidičský průkaz a ovládal německý a anglický jazyk. To vše víme z dochovaného odvodového listu. Celá rodina obdržela výzvu k transportu. Z Vysokého Mýta odjeli 5. prosince 1942 do Pardubic a dále do Terezína.

Osud:
Vilemína Koblitzová, manžel Karel a syn Bedřich byli deportování 23. ledna 1943 do koncentračního tábora v Osvětimi. Hanuš byl na stejné místo odvlečen na počátku září 1943. Všichni byli zavražděni v plynových komorách. Z celé rodiny dnes známe jen podobu Bedřicha Koblitze. Ve sbírkách vysokomýtského muzea je uloženo několik kusů ložního prádla a předlohy k výšivce z firmy. Další památkou je obraz s věnováním Vilemíně Koblitzové.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Kameny zmizelých - František Hořavka

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jana Šindlerová, 03.03.2025

František Hořavka se narodil roku 1918 ve Vysokém Mýtě do rodiny obuvníka Františka Hořavky. Ve Vysokém Mýtě studoval na gymnáziu. Po odchodu z Vysokého Mýta studoval v Praze Karlovu univerzitu a v listopadu 1939 byl zatčen spolu se stovkami dalších studentů a až do ledna 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. S podlomeným zdravím se vrátil, okamžitě se zapojil do bádání a působil jako vědecký pracovník ČSAV.

Roku 1948 byl jedním z členů expedice československých přírodovědců na Island. Z poznámek expedice vzešla kniha V zemi sopek a ledovců.
V ní nalézáme několik zmínek o Frantovi:
„Franta Hořavka byl jedním z těch, jejichž studie byly přervány válkou. Byl demonstrátorem botanického ústavu pražské přírodovědecké fakulty až do doby, kdy byl odvlečen s mnoha ostatními studenty do koncentráku v Sachsenhausenu. Skoro dva a čtvrt roku žil v pekle koncentračního tábora a přinesl si odtud podlomené zdraví. Všecko, co podnikal, dělal se zápalem a krajní obětavostí. Pracoval neúnavně i přes varování lékaře, neznal odpočinku a přecenil své síly“. (str. 36)

Osud:
František Hořavka zemřel na následky věznění v koncentračním táboře v roce 1954. Zemřel v Praze – Krči. Neměl rodinu, jeho maminka se v dětství po smrti manžela znovu vdala. Ostatky Františka byly uloženy do hrobu příbuzných v Bohuslavicích u Náchoda, jeho jméno na hrobě uvedeno není.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Pamětní kříž Eduard Meyer

Autor: Petr Palla, 10.05.2022

Kameny zmizelých - Berko a Emilie Blumenzweigovi

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jana Šindlerová, 03.03.2025

V domku na periferii města žili manžele Berko (v archivních pramenech uváděny varianty křestního jména Berky, Bernard) a Emilie Blumenzweigovi. Berko se narodil v roce 1875 v Novgorodu na Volyni, Emilie rozená Ohrensteinová o sedm let později v Bílém Podolí nedaleko Kutné Hory. Žili v Teplicích – Šanově. V profesním adresáři města je Berko k dohledání jako obchodník, prodejce lněného zboží. V průběhu sčítání obyvatel k roku 1921 žili i se synkem Pavlem (narozen 1913) ještě v Šanově. Roku 1938 bylo Pavlovi úředně změněno příjmení na zkrácené Blum, poté pravděpodobně emigroval. Nevíme přesně, kdy se Berko a Emilie přestěhovali do našeho města, roku 1938 už nefigurují v evidenci obyvatel Šanova. V seznamu osob židovské národnosti z roku 1939 je na vysokomýtské adrese v Roháčově ulici zapsán Berko. Manželé obdrželi předvolání do transportu Ve Vysokém Mýtě a z města byli deportování na počátku prosince 1942. Transportem odjeli směr Pardubice a poté Terezín. Z Terezína stihla Emilie napsat známé Věře do Litomyšle dopisnici s pozdravem. O Berkovi žádnou zprávu nemáme. Podobu manželů ani syna neznáme.

Osud:
Emilie Blumenzweigová z Terezína deportována do Osvětimi 15.12. 1943, zavražděna.
Berko Blumenzweig z Terezína deportován do Osvětimi 15.12. 1943, zavražděn.
Pavel Blumenzweig si později změnil přímení, stal se z něho Paul Bryant, žil v Londýně. Do památníku Jad Vašem pro své rodiče vyplnil na přelomu 80. a 90. let 20. století evidenční karty obětí šoa.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Berko (Bernard) Blumenzweig, narozen 15. 02. 1875
Poslední bydliště před deportací: Vysoké Mýto
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Luže
Transport Cg, č. 76 (09. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)
Transport Dr, č. 173 (15. 12. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zahynul
Emilie Blumenzweigová, narozena 26. 11. 1882
Poslední bydliště před deportací: Vysoké Mýto
Adresa/místo registrace v Protektorátu: Luže
Transport Cg, č. 77 (09. 12. 1942, Pardubice -> Terezín)
Transport Dr, č. 174 (15. 12. 1943, Terezín -> Osvětim)
Zahynula
(zdroj: holocaust.cz)

Kameny zmizelých - rodina Pickova a Otto Schwarz

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Olga, Karel, Ida a Hana Pickovi byli do Ghetta Terezín deportováni 9.12.1942 transportem Cg, vypraveným z Pardubic. Olga byla do Auschwitz Birkenau deportována 23.1.1943 transportem Cr, Karel 26.1.1943 transportem Cs.
Ida a Hana byly do Auschwitz Birkenau deportovány 6.9.1943 transportem Dl.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113586-olga-pickova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113471-karel-pick/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113357-ida-pickova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113285-hana-pickova/ )

V rámci sčítání obyvatel k roku 1880 na adrese mimo rodičů bydlí děti Olga (narozena 1875), Arnošt (nar. 1878), Ida (nar. 1879), roku 1881 přibyl nejmladší synek Bohumil. Všechny děti se narodily již ve Vysokém Mýtě. Počátek zimy 1942 znamenal pro rodinu definitivní ztrátu šance na svobodu a život. Obdržením výzvy k nástupu do transportu naděje zhasly. Utrpení během okupace musela čelit Arnoštova žena Olga se synem Karlem (nar.1916) a dcerou Evou (nar. 1918) a Bohumilova žena Ida s dcerou Hanou (nar. 1918). Hanin starší bratr Otto (nar. 1909) stihl uprchnout do Anglie, kde působil v RAF. Vzhledem ke znalosti angličtiny, němčiny a španělštiny tam našel uplatnění jako tlumočník. V roce 1942 vznikl ve Svatobořicích nedaleko Kyjova vytěžovací tábor, kde byli vězněni a vyslýcháni v rámci tzv. AKCE E rodinní příslušníci emigrantů. Také Ida s Hanou jako matka a sestra emigranta zde byly tři měsíce vězněny a propuštěny v zuboženém stavu na počátku prosince 1942. Přiřadily se k ostatním transportovaným z Pardubic.
Známe i osudy druhé rodiny Pickovy – vdova po Arnoštovi Olga šla do transportu s oběma dětmi, se synem Karlem a dcerou Evou. Eva se stihla na konci roku 1938 provdat za Ottu Schwarze z nedaleké Luže.
Olžin syn Karel Pick (1916) byl drobný pohledný chlapec, v roce 1935 zdárně ukončil studium na vysokomýtském gymnáziu. Karel Pick pobýval několik měsíců v tzv. přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu. V areálu zemědělské usedlosti se zde měli židovští mladíci naučit zemědělským pracím, a to vše pod záminkou možnosti vystěhovat se posléze do Palestiny. Režim v Lípě byl volnější, gestapem přikázané kvóty osob na základě výběru zaplňovala židovská obec.

Osudy:
Olga Picková – zavražděna v Osvětimi, Karel Pick – zavražděn v Osvětimi, Eva Picková provdaná Schwarzová a manžel Otto se po válce shledali a vrátili do Luže. Tam se jim v roce 1946 narodil syn Jan, rodina o tři roky později emigrovala do Izraele. Ida Picková – zavražděna v Osvětimi, Hana Picková, talentovaná malířka – zavražděna v Osvětimi. JUDr. Otto Pick přežil válku ve službách RAF, později působil v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově.

Kameny zmizelých z dílny Guntera Demniga byly položeny v roce 2021. Realizace: Město Vysoké Mýto a Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)