plukovník in memoriam František Pokorný
* 4.6.1916 (Pavlovsko, okres Rokycany)† 10.4.1942 (Francie)
František Pokorný se narodil 4. června 1916 v osadě Pavlovsko č. 13 (dnes osada Dobříva). Po založení stavebního družstva „Hamplov“ se přestěhoval s rodinou do Hrádku č. 82. Františkův otec pracoval v Železárnách Hrádek jako zámečník a později se stal mistrem v montovně. František, který měl dva sourozence, uzavřel 7. července 1930 po vychození obecné a měšťanské školy pracovní poměr v Železárnách Hrádek, kde se vyučil zámečníkem. Po vyučení vstoupil do řad Západočeského aeroklubu v Plzni, kde získal diplom pilota sportovních letadel. V říjnu 1936 nastoupil vojenskou službu u leteckého pluku 4 v Praze, kterou dokončil v hodnosti desátníka.
Po ukončení vojenské služby se vrátil do hrádeckých železáren, kde mají o něm poslední záznam z 8. května 1939. Tehdy se smluvil s Antonínem Škachem na odchodu do zahraničí. Mezi zaměstnanci a kamarády rozšířili zvěst, že jedou na velký čundr.
Společný útěk do zahraničí se jim podařil, Hrádek opustili 17. července a za 10 dnů nato se už zúčastnili přezkoušení u polského letectva.
F. Pokorný odjel 28. října 1939 o půlnoci – již jako příslušník polského letectva – z Krakova do Deblinu, vzdáleného asi sto kilometrů od Varšavy. Tady zajistili letcům ideální pracovní a životní podmínky. Rozdělili je po dvojicích, ubytovali v zánovních ubytovnách a zajistili stravování v civilní jídelně, kde si krmě vybírali podle jídelního lístku. Výtečné bylo též pilotní vybavení včetně vkusných kombinéz. V Deblinu se postupně soustředilo 93 čs. letců.
Dne 1. září nacistické Německo nenadále přepadlo Polsko a vrhlo do útoku značné pozemní a letecké síly. Hned příští den bombardovalo moderně vybavené letiště v Deblinu, kde přišli o život první tři čs. letci – npor. Štefan Kurka z Lužice, por. Zdeněk Rous z Bystřice a por. Ondrej Šandor z Košic.
Většina polských letců uprchla po ničivém náletu do blízkého okolí města. Pak se letci vrátili do rozbořeného města. František Pokorný opustil se skupinou letců město a po patnáctikilometrovém pochodu se vydali vlakem do Půlawy, kde přespali. Zrána obsadili na polním letišti v půlawské Gorce jeden z opuštěných letounů a v devítičlenné skupině odlétli do Kvančovice. Po dvou dnech – 6. září ve večerních hodinách – přelétli do Odavo Pole a odtud do Jabloně. Tady letoun ponechali v lese a 13. září se připojili k automobilovému transportu. Po třech dnech jízdy se ocitli u české vesničky s půvabným názvem Malovánky. Odtud početná skupina českých letců odjela za deště na Šmigwu, kde se připojila k dalšímu českému transportu. Nyní je čekala 220 km dlouhá pěší túra ve směru k hranicím Rumunska, kam dorazili 23. září. Tady se brzy nato dostali do zajetí Rudou armádou.
Dne 8. října se František opět shledal s kamarádem Tondou Škachem – tentokrát v internačním táboře v Kamenci Podolském, kde vstoupili do čs. vojenského legionu. Pak putovali po táborech Vrchovce u Hrusjatiny, Jarolimce a Šepetovka, kde se připojili ke Kvasilově skupině. Ze Šepetovky se přesouvali do Kyjeva, Orávky a Suzdalu, kam dospěli 18. června 1940.
Tehdy už bylo rozhodnuto o postupném přesunu čs. legionu do Západní Evropy. Antonín Škach odejel s první skupinou vojáků již 7. července, František opustil Suzdal až 16. února 1941, kdy odejel vlakem přes Kyjev do Oděsy. Dne 21. února odplul s početnou skupinou čs. vojáků lodí Svanetia přes Varnu do Istanbulu, kde přistáli 23. února; 10. března stanuli v Haifě, odkud se přesunuli do palestinského Ramleku.
Tady se rozhodlo o trase přesunu početné Františkovy skupiny do Anglie. Cestu podél severoafrického pobřeží, která byla nejkratší, nemohli už podstoupit, protože Němci měli Středozemní moře pod kontrolou. Z toho důvodu jim britské velení přisoudilo náročnou cestu kolem celé Afriky. Františkův deník opět dokumentuje, že skupina F. Pokorného vyplula 21. března z Ramleku do Suezu a Adenu (který byl kolonií), kde přistáli 1. května. Za 10 dnů stanuli v přístavu Mombasa v Keni (tehdy Východní britská Afrika), 23. května v jihoafrickém Durbanu, 28. května v East Londonu a 1. června v Kapském městě, kde setrvali 12 dnů. Dne 13. června přistáli ve Freetounu (dnes Sierra Leone) a pak v britském přístavu Gibraltaru, odkud přepluli do Anglie; 9. července 1941 stanuli v britském Yorku.
Po dvouročním namáhavém putování dosáhl František Pokorný svého cíle – v Anglii vstoupil do řad čs. zahraniční armády jako letec. Nyní musel urychleně zvládnout britskou leteckou techniku, aby mohl být zařazen do operační činnosti. Po absolvování speciálních kurzů nastoupil jako výkonný pilot, desátník čs., osobní číslo RAF/788141 24. února 1942 u 313. čs. stíhací perutě RAF, která tehdy sídlila na základně v Hornchurchu poblíž Londýna. V té době už britské letectvo přešlo od převážně defenzivní činnosti k činnosti ofenzivní, která po delší době vyvrcholila v letecké převaze Spojenců nad Německem.
Pilot F. Pokorný, který se stal od nástupu k peruti podle vyjádření zkušeného pilota Františka Fajtla jeho „věrnou dvojkou“, se též potkal u Třistatřináctky se zkušenými západočeskými piloty Václavem Jíchou a Karlem Pavlíkem.
Ze základny v Hornchurchu, odkud bylo blízko pobřeží Francie, Holandska a Belgie, zesílila letecká ofenzíva nad okupovanou Evropou. Dne 10. dubna 1942 se uskutečnila rozsáhlá operace RODEO, jíž se zúčastnilo 250 spitfirů, mezi nimi letouny čs. stíhacího wingu. Při náročné operaci došlo k četným střetnutím s nepřátelskými Focke Wulfy Fw 190, které patřily i nadále k nejlepším německým stíhačkám.
Jeden z pilotů Fw 190 zaútočil v ten den na spitfire BL480 četaře F. Pokorného. Ten sdělil rádiem, že má poruchu motoru. Další Pokorného osud podrobně vylíčil npor. Václav Truhlář v dopise z 6. února 1947, v němž podává toto svědectví: „Dne 9. dubna ve 2.30 hodin poblíž francouzského města St. Omer jsme se po boji s nepřítelem vraceli na základnu. Letěli jsme ve formaci čtyři letouny za sebou – Frantík letěl jako dvojka a já poslední jako čtyřka. Znenadání nás napadlo šest nepřátelských „fokoušů“. Viděl jsem, jak Frantík dostal plnou salvu do benzinové nádrže a jeho letoun se okamžitě vzňal. Volal jsem mu rádiem, aby vyskočil z letounu, ale Frantík nereagoval.“ Václav Truhlář byl vzniklou situací tak zmrazen, že přehlédl další útok německého letounu, který tentokrát směřoval na jeho spitfire. Nepřátelský útok byl i v tomto případě bohužel úspěšný. Václav Truhlář se pokusil zachránit padákem. Ještě v této situaci sledoval, zda neuvidí Frantíkův padák či místo dopadu jeho letounu. Nic takového nespatřil. S určitostí nespadl do moře. Patrně shořel s letounem – uzavírá V. Truhlář smutnou vzpomínku na svého kamaráda. Zbývá dodat, že těžce zraněného Václava Truhláře Němci zajali a umístili v zajateckém táboře.
Tragédie válečného osudu Františka Pokorného je umocněna tím, že prchal za svobodou více než dva roky a padl hrdinnou smrtí necelé dva měsíce po návratu k operační činnosti.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase
http://www.acr.army.cz/historie/seznam-prislusniku-ceskoslovenskeho-letectva-v-raf-1940-1945-494/
http://www.hamplov.4fan.cz/?page_id=541
VPM:
památník - Runnymede, stát Velká Británie
pomník - Hrádek, okres Rokycany
pomník - Hrádek, okres Rokycany
pomník - Praha 6, okres Praha 6
pomník - Plzeň - město, okres Plzeň - město
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.