Spolek pro vojenská pietní místa

Kameny zmizelých - Regina Mändlová

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Soňa Krátká, 10.01.2024

V patrovém domě na vysokomýtském náměstí žila rodina Reginy a Ludvíka Mändlových. Regina s manželem převzali po otci prosperující živnost se suknem a jinou metráží. Obchod byl v přízemí domu. Manželům se postupně narodily tři děti – Mařenka a Viktor zemřeli v dětském věku. Jediná se dospělosti dožila nejmladší dcera Božena. Ta vystudovala lékařství a provdala se do smíšeného manželství do nedaleké Litomyšle. Ludvík zemřel v roce 1918 na následky mrtvice a pohřben byl v Praze. Kolem roku 1939 s Reginou bydlela i její sestra Klára.
Regina odešla spolu se synovcem Františkem a desítkami dalších ze svého rodného domu na náměstí transportem na počátku prosince 1942. Po několika dnech v Pardubicích pokračovala do Terezína. Tam se Regina snad potkala se svými sestrami Klárou a Annou. Obě byly deportovány z Kutné Hory. Obě mají v Kutné Hoře své stolpersteiny.

Osud:
Regina Mändlová - z Terezína odešla transportem na konci prosince 1943 do Osvětimi, zavražděna byla pravděpodobně brzy po příjezdu v plynové komoře.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Kameny zmizelých - František Berger

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Soňa Krátká, 10.01.2024

František Berger se narodil v Litomyšli a jeho maminka Barbara byla sestrou Reginy Mändlové (také vpm). Maturoval na tamním gymnáziu a ve studiu pokračoval na pražské Karlově univerzitě. JUDr. František Berger se pak přistěhoval do Vysokého Mýta do blízkosti milované tety Reginy. Otevřel si ve městě advokátní kancelář. Ve Vysokém Mýtě u něho často pobývala neteř Věra z Litomyšle. O jeho společenské prestiži může napovědět třeba taneční pořádek Spolku akademiků vysokomýtských z ledna 1936. Je v něm veden jako člen čestného výboru spolu s dalšími vrcholnými představiteli města.
I František obdržel předvoláni k transportu do Pardubic a jeho cesta pokračovala do Terezína.

Osud: František Berger byl na počátku září 1943 deportován z Terezína do Osvětimi. Zavražděn byl v plynové komoře. Jeho podobu neznáme.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Jaroslav Šváb, 26.09.2006

Příchod německé armády a léta okupace pronikavě změnil osudy mnoha lidí, a tím i vlastního gymnázia v letech 1939 - 45. Někteří studenti vydávali ilegálně časopis Nesmělé tóny, kde kromě vlastních literárních pokusů zaznívá i antifašistický tón. „Křídla nám svázali, na srdce dali nůž", tehdy napsal student Bohuslav Bárta.
Na přelomu let 1939–40 vznikla ilegální studentská skupina, která se snažila o aktivní činnost – shromažďování tiskovin, politických knih, vlastní školení a protifašistickou agitaci - např. rozmnožování letáků cyklostylem.
Dne 8. 10. 1941 je zatčen ředitel Josef Kolář a 22. 3. 1942 umučen gestapem kvůli své činnosti v České obci sokolské. Nástupce Karel Fink byl přijat i se studentskou deputací protektorátním ministrem školství Kaprasem, který mu sdělil zcela jasně: při protiněmeckých projevech hrozí zrušení středního školství, vězení či smrt viníkům.
V první polovině roku 1942 gestapo zatklo celou řadu lidí podezřelých z ilegální činnosti. Část z nich tvořili i vysokomýtští gymnazisté. Zatčení byli později převezeni z Pardubic do Malé pevnosti v Terezínu, pak přes Prahu do Drážďan a zde je Němci obvinili z:
- přípravy násilného odtržení k Říši patřícího území
- přípravy velezrady sdružováním nebo udržováním takového sdružení
- ovlivňování mas rozšiřováním tiskovin
- nadržování nepříteli během války nebo působení škody válečné moci říši
Po odsouzení studentů v roce 1943 německými soudy se násilně ukončil život Bohuslava Bárty, Miroslava Ella, Jaroslava Jelínka, Adolfa Faltejska, Jiřího Svobody, Miloslava Svobody, Jaroslava Šafky, Jaroslava Vodičky a Jaroslava Vondráčka.
O odvaze odsouzených podal svědectví i jejich učitel - prof. Josef Běhounek, který s nimi byl jistou dobu vězněn v Pardubicích: „...tito lidé šli na smrt statečně, poněvadž věděli, že se obětují za věc spravedlivou..." Po válce byli popravení studenti vyznamenáni válečným křížem in memoriam a jejich památku dodnes připomíná pomník před budovou školy i pamětní deska s jejich jmény. (Zdroj: http://gvmyto.edupage.org/text7/ )

Pomník Přemysl Otakar II.

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Přemysl Otakar II. vládl českým zemím v letech 1247 až 1278.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_II. )

Kameny zmizelých - rodina Koblitzova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Soňa Krátká, 10.01.2024

V prostorném patrovém domě ve Vysokém Mýtě na Pražském předměstí žili manželé Karel a Vilemína Koblitzovi. Byli majiteli továrny na šití a výšivky. V roce 1911 se jim narodil syn Bedřich a o pět let později Hanuš (Jan). Bedřich úspěšně absolvoval v roce 1936 pražskou Karlovu univerzitu a působil jako advokát. Od června do září 1941 lze jeho stopu vysledovat v přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu. Tam se měl spolu s dalšími mládenci naučit zemědělským pracím pod záminkou vystěhování. Hanuš absolvoval gymnázium a obchodní školu a pracoval zřejmě v rodinné firmě jako úředník. Vlastnil řidičský průkaz a ovládal německý a anglický jazyk. To vše víme z dochovaného odvodového listu. Celá rodina obdržela výzvu k transportu. Z Vysokého Mýta odjeli 5. prosince 1942 do Pardubic a dále do Terezína.

Osud:
Vilemína Koblitzová, manžel Karel a syn Bedřich byli deportování 23. ledna 1943 do koncentračního tábora v Osvětimi. Hanuš byl na stejné místo odvlečen na počátku září 1943. Všichni byli zavražděni v plynových komorách. Z celé rodiny dnes známe jen podobu Bedřicha Koblitze. Ve sbírkách vysokomýtského muzea je uloženo několik kusů ložního prádla a předlohy k výšivce z firmy. Další památkou je obraz s věnováním Vilemíně Koblitzové.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)

Kameny zmizelých - rodina Pickova a Otto Schwarz

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Jiří Padevět, 02.09.2023

Olga, Karel, Ida a Hana Pickovi byli do Ghetta Terezín deportováni 9.12.1942 transportem Cg, vypraveným z Pardubic. Olga byla do Auschwitz Birkenau deportována 23.1.1943 transportem Cr, Karel 26.1.1943 transportem Cs.
Ida a Hana byly do Auschwitz Birkenau deportovány 6.9.1943 transportem Dl.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113586-olga-pickova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113471-karel-pick/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113357-ida-pickova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113285-hana-pickova/ )

V rámci sčítání obyvatel k roku 1880 na adrese mimo rodičů bydlí děti Olga (narozena 1875), Arnošt (nar. 1878), Ida (nar. 1879), roku 1881 přibyl nejmladší synek Bohumil. Všechny děti se narodily již ve Vysokém Mýtě. Počátek zimy 1942 znamenal pro rodinu definitivní ztrátu šance na svobodu a život. Obdržením výzvy k nástupu do transportu naděje zhasly. Utrpení během okupace musela čelit Arnoštova žena Olga se synem Karlem (nar.1916) a dcerou Evou (nar. 1918) a Bohumilova žena Ida s dcerou Hanou (nar. 1918). Hanin starší bratr Otto (nar. 1909) stihl uprchnout do Anglie, kde působil v RAF. Vzhledem ke znalosti angličtiny, němčiny a španělštiny tam našel uplatnění jako tlumočník. V roce 1942 vznikl ve Svatobořicích nedaleko Kyjova vytěžovací tábor, kde byli vězněni a vyslýcháni v rámci tzv. AKCE E rodinní příslušníci emigrantů. Také Ida s Hanou jako matka a sestra emigranta zde byly tři měsíce vězněny a propuštěny v zuboženém stavu na počátku prosince 1942. Přiřadily se k ostatním transportovaným z Pardubic.
Známe i osudy druhé rodiny Pickovy – vdova po Arnoštovi Olga šla do transportu s oběma dětmi, se synem Karlem a dcerou Evou. Eva se stihla na konci roku 1938 provdat za Ottu Schwarze z nedaleké Luže.
Olžin syn Karel Pick (1916) byl drobný pohledný chlapec, v roce 1935 zdárně ukončil studium na vysokomýtském gymnáziu. Karel Pick pobýval několik měsíců v tzv. přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu. V areálu zemědělské usedlosti se zde měli židovští mladíci naučit zemědělským pracím, a to vše pod záminkou možnosti vystěhovat se posléze do Palestiny. Režim v Lípě byl volnější, gestapem přikázané kvóty osob na základě výběru zaplňovala židovská obec.

Osudy:
Olga Picková – zavražděna v Osvětimi, Karel Pick – zavražděn v Osvětimi, Eva Picková provdaná Schwarzová a manžel Otto se po válce shledali a vrátili do Luže. Tam se jim v roce 1946 narodil syn Jan, rodina o tři roky později emigrovala do Izraele. Ida Picková – zavražděna v Osvětimi, Hana Picková, talentovaná malířka – zavražděna v Osvětimi. JUDr. Otto Pick přežil válku ve službách RAF, později působil v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově.

Kameny zmizelých z dílny Guntera Demniga byly položeny v roce 2021. Realizace: Město Vysoké Mýto a Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě.
(zdroj: Soňa Krátká, Regionální muzeum Vysoké Mýto)