Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Stanislav Pítr, 12.09.2014

doplňková tabulka:
NAD TÍMTO POMNÍKEM
MÁ PATRONÁT ZŠ C. BOUDY KLADNO

12. září 1944 bylo bombami z amerického vojenského letadla zabito v lese mezi Dubím a Dříní, v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele, třicet pět lidí, kteří se zde schovávali v době vyhlášení vzdušného náletu. Mezi lidmi lze vyslechnout celou řadu fám o tom, jak a proč k této tragédii došlo. Podrobněji se tímto problémem zabýval Mgr. Jiří Kovařík, ředitel Muzea Strojíren Poldi v Kladně. Výsledky jeho bádání byly uveřejněny v periodiku Kladenská záře:
„Dokumenty, které poskytl Úřad pro historii vzdušných sil, součást velitelství U. S. Air Force ve Washingtonu, D. C., objasňují především průběh, sílu a hlavní cíle náletu z 12. září. Je v nich zřejmé především jedno: americké letectvo s Kladnem jako cílem vůbec nepočítalo. Naplánovalo jej, nezaznamenalo, Kladno se neobjevilo ve zprávách o náletu, ani v rubrice „incident“. Šlo tedy z pohledu letců o drobnou událost nestojící za hlášení zpravodajcům. K náletu dne 12. září 1944 z Britských ostrovů startovaly letouny tří divizí americké 8. letecké armády. Většina cílů souvisela s ničením rafinérií ropy a výroby syntetického benzínu. Nasazeno bylo 888 čtyřmotorových bombardérů, jimž krytí poskytovalo 579 stíhaček. Čtyři wingy 1. bombardovací divize měly za úkol bombardovat rafinérie Ruhland a Most. Tyto wingy směřovaly, spolu se svazem přes moře nad Brémy, Hamburg a dál do prostoru Berlína. V jeho okolí se v 11,26 měly stočit jihovýchodně nad Žitavu a pak dál pokračovat téměř jižně do prostoru Prahy. Tady už letěla jen poslední skupina devadesáti strojů, pověřená náletem na Most. Někde v okolí Prahy tyto bombardéry točily téměř o 300 stupňů na severozápad. Krytí letounům B-17 Flying Fortress poskytovaly jednomotorové stíhačky P-51 Mustang. Po poledni svrhlo 79 Fortressů 190 tun pum na Most, dalších 11 shodilo 27,5 tuny na Most, dalších 11 shodilo 27,5 tuny bomb na Karlovy Vary. O Kladnu není nikde ani slůvko. A přece tento svaz, jediný v onom dni nad územím protektorátu, přes Kladno letěl. Mrtví nelžou. Proč ale útočil na nevinné oběti v lese a přímo před sebou měl obě kladenské hutě, továrnu Kablo, doly a další strategicky lákavé cíle, které nechal bez povšimnutí?
Pamětníci a kronikářské zápisy si v jednotlivostech odporují, oficiální německé relace se zatím nenašly. Pan Stanislav Renner si dal práci průběh náletu zrekonstruovat. Sám jej kdysi viděl z dvorku domu vedle radnice v Dubí. Později prohlížel terén a vše konzultoval s dalšími pamětníky. Své svědectví doložil písemně i zákresem do mapy:
Onoho zářijového dne byla okolo deváté hodiny odhoukána příprava na poplach. Pak byl vyhlášen poplach přímý. Nic neobvyklého, lidé si už zvykli, opatření poplachových směrnic se dodržovala dost liknavě. Místem úkrytu pro část osazenstva hutí a místní obyvatele byl les u sv. Jana na jižní či jihovýchodní straně Dubí. Dost osob se shromáždilo u vodárenského domku nad úžlabinou, vedoucí do lesa kolmo k tehdejší silnici z Dubí na Kročehlavy. Svaz se blížil z prostoru mezi Kralupami a Prahou v obvyklé výšce. Kryly jej stíhačky, zaznamenán byl shoz staniolových proužků proti radiolokaci. Někteří pak hovořili o palbě Němců z Buštěhradu, jinak neúčinné. To, co následovalo, vystihuje svědectví pana Rennera nejdůkladněji. Svaz pokračoval dál nad hutě. Nad dubskou radnicí jeden letoun vypálil červenou světlici, nepochybně signál velitelskému stroji. Pak se od svazu oddělil prudkou levotočivou zatáčkou o 180 stupňů a z jednoho kontejneru začal odhazovat pumy. První dopadla v poli zhruba u dnešní silnice z Dubí na Dříň, druhá ve skále, které kluci říkali Arizona. Další padaly na hřeben stráně k údolí zvanému Úžlabina. Sedmá se roztrhla ve vzduchu, nejspíše nárazem o koruny stromů, u vodárenské budovy právě v místech, kde bylo nejvíce lidí. Vlastně jen ona měla na svědomí mrtvé a raněné. Poslední dvě pumy dopadly o kus dál, to už letoun začínal pomalu točit napravo. Druhý kontejner vyprázdnil do liduprázdného pole před a za silnicí z Kročehlav. Poslední puma dopadla před dnes už neexistujícím kročehlavským vodojemem, ještě jej stačila ohodit hlínou. Pak Fortress nabíral výšku a pokračoval za svazem, letícím v nezměněném kurzu. Co pilot či bombometčík viděli, nebo neviděli, to už asi nikdo nezjistí.
Zbývá pokusit se odpovědět na otázku proč. Domnívám se, že výše uvedená svědectví a fakta k tomu dávají předpoklady. Ptejme se tedy! Byl útok Američanů na Kladno úmyslem? Odpovídám, že je to nesmysl. Pak by byl zachycen v amerických dokumentech, buď už jako úkol, nebo jako zvláštní událost. Byla to „soukromá iniciativa“ jednoho z pilotů? To je velmi nepravděpodobné. Kam by se poděla podrobná a složitá organizace přeletu svazu, kdyby každý letoun útočil na cíle dle libosti? A kolik pum by asi bylo na určené cíle doneseno? Mohla to být odveta na palbu z Buštěhradu? Velmi pochybuji. To byl spíše úkol pro doprovodné Mustangy. A vůbec, jaký smysl by měla taková reakce na každou palbu ze země? Vždyť po celé trase se s ní svaz musel v mnohem koncentrovanější podobě setkat nesčetněkrát.
Ne, odpověď je jinde. Naznačili ji ostatně už lidičtí letci Horák a Stříbrný z 311. čs. bombardovací perutě. Oni první po válce po příčinách náletu pátrali a jistě k tomu měli potřebné možnosti. Logika událostí jim dává za pravdu. Bombardér se mohl od svazu nejspíš oddělit v nouzi. Proto jako signál vypaloval raketu Ať už měl jakoukoliv závadu, potřeboval odlehčit. Tady měl jistě právo zvolit si náhradní cíl. Okolo sebe měl nepřeberný potenciál průmyslu stále dostatečně efektivně pracujícího pro Wehrmacht a Luftwaffe. To totiž byli stěžejní odběratelé Poldiny hutě. Pumy ale odhazuje do terénu, o němž předpokládá, že bude prázdný. Namítáte, že lidi pod sebou považoval za německé vojáky? Proč pak ale neotevřel druhý kontejner a akci nedokončil? Proč zbytek nákladu sype do tehdy přehledného a liduprázdného pole před městem v místech, kde dnes stojí kročehlavské sídliště? Ne, lidi nejspíš vůbec neviděl. A jestli je zahlédl, bylo už pozdě. Tragická náhoda války tady jako na tisíci jiných míst nerozlišovala spojence od nepřátel a civilisty od vojáků… Mimochodem je dost pravděpodobné, že právě „kladenský“ Fortress byl mezi oněmi devatenácti, které se zbombardování Mostu nevrátily.“ (zdroj autor snímků a výše zmiňovaní)

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Petr Hroník, 30.05.2015

Na zcela opuštěném místě, schovaném v rokli zvané Krnčí, se nachází dnes střelnice Policie ČR. Za druhé světové války, zde měli ovšem svoji střelnici nacisté, kteří zde popravili šest osob. Právě jim je věnován tento uprostřed lesů osamocený památník. Od října 2014 byla prováděna reonstrukce památníku. Od roku 2015 je zde nový nápis.
Původní nápis: NA PAMĚŤ
ZDE POPRAVENÝM OBĚTEM
NĚMECKÉHO FAŠISMU V LETECH
1939 - 1945

Pomník Karel Zika - místo je zrušené

Autor: Jaroslav Vykouk ml., archiv

Po listopadových událostech v roce 1989 pomníček i s destičkou zmizel. © Jaroslav Vykouk ml., 2008

Pamětní deska Obětem 2. světové války - místo je zrušené

Autor: Stanislav Pítr, 19.08.2009

Deska byla umístěna na budově školy v Kladně - Dříni, byla považována za ztracenou. Zachráněna zásluhou člena ČsOL Kladno br. Věroslava Kočky, je uložena v kladenském muzeu. Do muzea byla předána na jaře roku 2010.

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Stanislav Pítr, 17.01.2010

Rudolf Jonáš se narodil 16. června 1912 v Dubí. Byl poštovním adjunktem. Spolu se Zdeňkem Hanušem byli sokolové, organizování v Budečské župě. Pro ilegální protiněmeckou činnost v organizaci Předvoj v Poldině huti byli 4. dubna 1945 zatčeni. Vězněni byli v koncentračním táboře Terezín. Zemřeli v květnu 1945 na nákazu skvrnitým tyfem.
Vratislav Sembdner pracoval v organizaci Předvoj s dvěma předchozími. Narodil se 9. září 1913. Byl také zaměstnancem Poldiny huti. I on se stal obětí německého fašismu, když zemřel v koncentračním táboře Terezín 24. května 1945. Pohřben je na hřbitově ve Vrapicích.
Jaroslav Charvát se narodil 27. května 1895 v Kladně. Pracoval jako pokrývač na dole Praga. V době Protektorátu Čechy a Morava pracoval ilegálně v organizaci Československého požárního sboru. Na jaře 1945 byl zatčen a domů se už nevrátil.
© Jaroslav Vykouk ml., 2008

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Antonín Nešpor, 24.02.2007

texty na kamenech kolem pomníku

Lípa republiky

Autor: David Kosina, 10.05.2019

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Antonín Nešpor, 08.03.2007

Pamětní deska Jan Vella

Autor: Jiří Suchomel, 06.06.2016

Pamětní deska Obětem 2. světové války - holokaustu

Autor: Stanislav Pítr, 17.01.2010

Před budovou bylo v roce 1942 shromaždiště, odkud 22. a 26. února vyjely dva transporty s označením „Y“ a „Z“ kladenských židů do koncentračních táborů. Celkem v nich bylo tisíc šest set dvacet tři lidí, z nichž přežilo jenom sto dvacet. © Jaroslav Vykouk ml., 2008