Plzeň - město

Hrob Jan Prokop

Autor: Jiří Klimeš, 07.11.2014
Umístění: Plzeň - město, Pod Všemi svatými, na hřbitově, U10, hrob č. 7
Nápis:
Gen. mjr. v. v. JAN PROKOP
*19.11.1911 † 18.9.2004
pilot - mech. RAF, 312 perutě
čestný občan m. Plzně
Poznámka:

- 3. fotografie - informační panel u hrobu


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Jiří Klimeš

Hrob Jan Czermák a Emil Kolbe

Autor: Roman Pelíšek, 10.03.2019
Umístění: Plzeň - město, Pod Všemi svatými, hřbitov
Nápis:
Zde v Pánu odpočívají:
MUDr Jan Czermák
c. a kr. štábní lékař
*18 8./10. 12, +18 8./10. 83
MUDr Emil Kolbe
c. a kr. plukovní lékař
*18 26./8. 35, +18 8./9. 76.

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°45'31.65'' E13°22'44.5'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Pamětní deska rodina Králova, Jan Gabčík a Josef Kubiš

Autor: Ing. Petr Holý, 20.05.2013
Umístění: Plzeň - město, Pod Záhorskem 1/22, zeď domu
Nápis:
V TOMTO DOMĚ V RODINĚ POLICEJNÍHO INSPEKTORA VÁCLAVA KRÁLE
NALEZLI PO NOČNÍM SESKOKU ZE DNE 29. PROSINCE 1941
SVŮJ PRVNÍ DLOUHODOBÝ ÚKRYT
ČS. VOJÁCI - PARAŠUTISTÉ SKUPINY ANTHROPOID Z LONDÝNA
ROTMISTŘI JOZEF GABČÍK A JAN KUBIŠ.
POVĚŘENI NESNADNÝM ÚKOLEM ODSTRANIT KATA ČESKÉHO NÁRODA
ZASTUPUJÍCÍHO ŘÍŠSKÉHO PROTEKTORA V ČECHÁCH A NA MORAVĚ
GENERÁLA POLICE A SS OBERGRUPPENFÜHRERA REINHARDA HEYDRICHA.
ZA PŘECHOVÁNÍ NÁRODNÍCH MSTITELŮ,
BYLA RODINA VÁCLAVA A PAVLY KRÁLOVÝCH SE SEDMNÁCTILETOU
DCEROU HELENKOU KRÁLOVOU UMUČENA NACISTY
DNE 24. ŘÍJNA 1942 V KT MAUTHAUSENU.

JOSEF
GABČÍK

JAN
KUBIŠ
Poznámka:

Pamětní deska na domě v ulici Pod Záhorskem 1 v Plzni je umístěna k uctění památky rodiny policejního inspektora Václava Krále, který byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen za přechovávání parašutistů skupiny Anthropoid - Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Na obou stranách pamětní deska byly osazeny bronzové busty obou parašutistů, které odlila pražská firma Otakar Příhoda - ArtMetal. Ty byly slavnostně odhaleny v úterý 7. října 2014 v 10 hodin. Secesní činžovní dům Pod Záhorskem 1 patří rodině Bukovských, která se rozhodla pamětní desku připomínající hrdinství i oběť policejního inspektora Krále doplnit reliéfem s jeho podobou a bronzovými bustami, jejichž autorem je otec majitelů domu Stanislav Bukovský. Výrobu bust v hodnotě sto tisíc korun uhradil Městský obvod Plzeň 1 a věnoval je rodině Bukovských. (zdroj http://www.sumava.cz/objekt_az/6737-busty-jozefa-gabcika-a-jana-kubise-plzen/ )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°45'32.64'' E13°22'19.09''
Pomník přidal: Kajuga
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Marek Lanzendorf, 21.04.2017
Umístění: Plzeň - město, Poděbradova 31, vedle autobusového nádraží
Nápis:
1939 1945

NA PAMĚŤ BUDOUCÍM
PADLI ZA VLAST
A V ŽALÁŘÍCH NĚMECKA

ZAMĚSTNANCI:
ŠŮLOVÁ JITKA
KOKOŠKA JAROSLAV
FRANKLOVÁ FRANTIŠKA
BENEŠ VOJTĚCH
KUBÍČEK VOJTĚCH
STRÁNSKÝ RUDOLF

ČLENOVÉ PŘEDSTAVENSTVA:
SEKYRA BEDŘICH
OUŘEDNÍK JOSEF
MORAVEC JOSEF
MAREK VÁCLAV
MIČKA ONDŘEJ.

ZÁPADOČESKÉ KONSUMNÍ DRUŽSTVO PLZEŇ.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE3209-5190
Pomník přidal: Marek Skýpala
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Kajuga, 01.04.2006
Umístění: Plzeň - město, Poříční, areál TJ, Plzeň - Božkov
Nápis:
OBĚTI
NĚMECKÉ PERSEKUCE
VÁCLAV SKALICKÝ
JOSEF LUKÁŠ

1939-1945
TĚL.JEDNOTA V BOŽKOVĚ
PAMÁTCE OBĚTÍ SVĚTOVÉ VÁLKY
MUDR.MOTEJZÍK FRANTIŠEK, BŘEČKA JOSEF, SCHNEEBERG VLADIMÍR, MATAS VÁCLAV, LUKEŠ JAROSLAV, JÍLEK EMANUEL
NEZAPOMEŇ!
ŽIVOT SVŮJ DALI ZA TVOU SVOBODU

Nápis na pomníčcích:
JOSEF NOVÁK, JAROSLAV BENEŠ, FRANTIŠEK BROŽÍK, FRANTIŠEK FAIC

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3209-05658
Pomník přidal: Kajuga

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Petr Mareš, 23.01.2016
Umístění: Plzeň - město, Průmyslová 544/4, areál Škoda Plzeň
Nápis:
KDOŽ JSTE BOŽÍ BOJOVNÍCI
1939-1945
BALÁK JOSEF, KURÁL JIŘÍ
BEŠTA JAN, LUKEŠJAROSLAV
BŘEZINA JOSEF, MAREK JIŘÍ
ČERNÁ MARIE, MARTÍNEK JOSEF
ČERVENÝ JAN, MATĚJČEK JAROSLAV
DEUTSCHNER FRANTIŠEK, MUZIKANT ANTONÍN
DUBSKÁ MARIE, NÁGR TOMÁŠ
DVOŘÁK JAROSLAV, DULÍK MILOSLAV
ING. FEIERFEIL JAROSLAV, PAŠEK JOSEF
FIKAROVÁ MARIE, PÁRTL JAROSLAV
FRANK EMANUEL, PEŠEK MATĚJČEK
GERHART ZDENĚK, PETR MILOSLAV
HAŠEK KAREL, PETŘÍK FRANTIŠEK
HAVRÁNEK JAROSLAV, POJER KAREL
HEBER ANTONÍN, RADA JOSEF
HODL EMANUEL, RABÁŘ VÁCLAV
HOFRAJTR JOSEF, ŘÍHA BOHUMIL
HONOMICHL VÁCLAV SKÁLA MARTIN
HRABĚ JAN, SLÁDEK ADOLF
HRUBÝ TOMÁŠ SOUKUP VILÉM
CHMELÍK FRANTIŠEK, STARÝ KAREL
JANDA KAREL, ŠEDIVEC VOJTĚCH
KESTLER JOSEF, ŠMOLÍKOVÁ MARTA
KIESLING ANTONÍN, SCHNEBERGER VLADIMÍR
ING. KOČÁREK JOSEF, TOMČÍK JOSEF
KOSTELNÍČEK VOJTĚCH, TUPÝ ALOIS
KOVÁŘÍK ANTONÍN, VÁVRA VÁCLAV
KRÁTKÝ BOHUSLAV, VINAŘOVÁ LUDMILA
KRATOCHVÍL VLADIMÍR, ZEMAN VÁCLAV
ING. KRAUS JOSEF, ŽENÍŠEK FRANTIŠEK
KRS JOSEF, ŽENÍŠEK JOSEF
KURAL ANTONÍN

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Petr Mareš, 23.01.2016
Umístění: Plzeň - město, Průmyslová 544/4, areál Škoda Plzeň
Nápis:
1939 -1945
FÍNA JIŘÍ PILOT ROTM.ZAHR.LET. ZAHYNUL
PŘI LETU V SEV. MOŘI 12.3.1942
LHOTSKÝ ANT. ZEMŘEL PO ŽALÁŘOVÁNÍ
V KONC. TÁBORECH 7.12.1946
SMOLEK ZDENĚK NAC.POPRAVEN 14.2.1944
SINGBARTL FR. ZABIT PŘI NÁL. 17.4.1945
NEZAPOMENEME!
Poznámka:

Jiří Fína: * 24.4.1913, Plzeň-Skvrňany, okres Plzeň. Odvod: 02.10.1939, Francie, Paříž. Osobní číslo:Z; L-175, RAF/787403. Pilot 311. bombardovací perutĕ. Nezvěstný s celou posádkou z operačního letu. Letoun nouzově přistál na hladině Severního moře. Wellington R1802 (KX-P).
(zdroj: VÚA)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Pamětní deska rodina Kučerova

Autor: Marek Lanzendorf, 04.09.2017
Umístění: Plzeň - město, Resslova 202/4, u vchodu
Nápis:
V tomto domě žili
obětaví členové odboje
manželé

Marie KUČEROVÁ
Vojtěch KUČERA
a dcera Věra KUČEROVÁ

Poskytli pomoc výsadkům
ANTHROPOID, SILVER A
a OUT DISTANCE
při operaci CANONBURY

Popraveni nacisty
24.10.1942
v Mauthausenu

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Kajuga, 23.04.2006
Umístění: Plzeň - město, Rokycanská, Plzeň - Doubravka, vlevo vedle obřadní síně na Ústředním hřbitově
Nápis:
DĚTEM ZASTŘELENÝM
V KOTEROVSKÉ ULICI
PŘI HLADOVÝCH BOUŘÍCH ZA
SVĚTOVÉ VÁLKY DNE DVA-
CÁTÉHO PRVÉHO ČERVNA
ROKU 1918 MĚSTO PLZEŇ

KOLÁŘ JAROSLAV *1907
HAVLÍČEK VÁCLAV *1906
VEVERKA FRANTIŠEK *1904
VALIŠ JAROSLAV *1906
HOVORKA KAREL *1905
VOGL JOSEF *1900
Poznámka:

Vyčerpání z války, nedostatečné zásobování, španělská chřipka a také masakr dětí. To byly události, které hýbaly Plzní v létě a na podzim roku 1918 a přispěly k tomu, že Rakousko- Uhersko v očích Plzeňanů ztrácelo poslední zbytky kreditu.
„Je to situace krajně kritická, zoufalá, situace, kdy nejde už o pouhý nedostatek, nýbrž o hlad, největší hlad,“ hlásá o situaci v Plzni list Nová doba v červnu 1918. Lidé trpěli nedostatečným zásobováním, pátý rok trvání kruté války vykonal své – vše potřebné směřovalo na frontu, byli až na druhém místě. Právě v červnu 1918 dostoupil kritický stav vrcholu, dva týdny nedostali Plzeňané žádné příděly, až na chléb, který byl vyrobený z nepoživatelné směsi kukuřičné a ječné mouky.
A bylo hůř – třetí týden v červnu zůstali lidé pět dní bez mouky a bez chleba úplně. Denní potřeba chleba byla asi 25 tisíc bochníků, 18. června jich bylo ale vydáno pouhých 3550. Plzeň se radikalizovala. Devatenáctého června dochází k rabování, tři stovky žen a dětí rozebírají v Purkyňově ulici náklad žitné a kukuřičné mouky.
O den později hladové bouře propukají naplno. Už ráno několikasethlavý dav žen se vrhne na valník firmy Recht a Böhm s kukuřičnou moukou v Prokopově ulici, k dalším nepokojům dochází ve Valdštýnově ulici. Dav dorazil i k pekárně Jana Fábery nebo obchodu s kvasnicemi Matyldy Arnsteinové. Masakr: šest mrtvých
Večer už městská stráž a četnictvo dalšímu rabování zabránili, druhý den ale vše propuká s ještě větší vervou. Českému místodržiteli v Praze putuje z Plzně zoufalý spis. „Kroky všechny jsou jižvyčerpány. V řadách našich řádí bída, skrývaný hlad, pláč dětí, zoufalost matek, jež zříti musí, jak děti zmírají, jak otcové stojí před propastí záhuby,“ popisuje srdceryvný list z 20. června, který uveřejnil Český deník. Jednadvacátého června dojde k masakru.
Kolem šesté hodiny večer se před pekařským domem Františka Šollara na rohu Koterovské a Barrandovy ulice shromáždil asi tisícihlavý dav složený převážně z dětí. Údajně ohrožovaly nákladní auto plné chleba, na místě byla policie i četnictvo. Najednou se na místě objevila četa devětašedesátého pěšího pluku. Vojáky dav napadl kamením a velitel, poručík Oskar Würfel, dal povel ke střelbě – bez varování. Přímo na ulici zemřel dvanáctiletý školák Jaroslav Vališ, dalších pět dětí skonalo v nemocnici. Šokované obyvatelstvo Plzně hned druhý den mohutně protestovalo, do stávky vstoupilo více než třicet tisíc lidí. Poslanec Luděk Pik přednesl plzeňské události na jednání říšské rady ve Vídni.
„Hlad a bída otřásají základy celého státního života a blížíme se k tragickým koncům. Po celé týdny a měsíce nedostává lid žádných přídělů. Rakousko jest dnes nejstrašnějším vězením a hladomornou,“ pronáší obžalovací řeč plzeňský politik. Přes všechny protesty unikli vojáci trestu a poručíka Würfela armáda uklidila na frontu. Končící rakousko-uherské mocnářství nemělo věru v Plzni dobré jméno. Pohřeb monarchie I v dalších letních měsících 1918 trvá v Plzni nespokojenost se zásobováním, v srpnu protestuje stávkou třicet tisíc škodováků. V září se přidává další jobovka: ve městě se šíří epidemie smrtonosné španělské chřipky. Na začátku října se uvádělo, že nemocí trpí třetina obyvatelstva, tedy něco přes třicet tisíc lidí!
Tři sta lidí, oslabených podvýživou, na ni umírá. Monarchie se hroutí, dostává na frak na bojištích, nezvládá obyvatelstvo v zázemí. Hlavně v zemích, které se chtějí od milovaného Rakouska-Uherska odtrhnout. Třiadvacátého září v Plzni loutkové divadlo poprvé představuje satirickou scénku, v níž Kašpárek symbolicky pohřbívá monarchii. Diváci jsou nadšeni, státní moc už nezasahuje. Dřív by se za podobný prohřešek šlo sedět na několik let do vězení.
Kolem 19. října už začínají jednání o konkrétní podobě Národního výboru. Národní výbory měly tvořit alternativu k dosavadní státní moci. Po 28. říjnu se jejich pozice změní, na přechodnou dobu se stanou nositeli moci nové.
Sedmadvacátého října od deseti hodin začíná na radnici ustavující schůze národního výboru okresního a ten vydává prohlášení „České veřejnosti na Plzeňsku! Občané!“ V novinách vychází o den později a vzhledem k překotným událostem už je chápané jako výraz převzetí moci. Ráno totiž přichází i zpráva o diplomatické nótě rakousko-uherského ministra zahraničí Julia Andrássyho, v níž akceptuje mírové podmínky amerického prezidenta Wilsona. Po poledni demonstranti na Petrohradě nesou úmrtní oznámení monarchie, odpoledne se už dav v centru města vrhne na svrhávání symbolů moci. O dva dny později už lidé před radnicí vítají propuštěné politické vězně. Oslavy mohou začít naplno. Ať žije Československo!
(zdroj http://www.sedmicka.cz/plzen/clanek/plzen-chtela-republiku-i-kvuli-hladu-233258)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3209-05649
Pomník přidal: Kajuga
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Kajuga, 23.04.2006
Umístění: Plzeň - město, Rokycanská, Plzeň - Doubravka, vpravo asi 200 metrů od obřadní síně na Ústředním hřbitově
Nápis:
PAMÁTCE 135 OBĚTEM
POCHODU SMRTI
V ROCE 1945
Poznámka:

V dubnu 1945 při pochodech smrti vězňů z KT přes Plzeň bylo přivezeno 58 neznámých obětí tohoto pochodu z Nýřanského nádraží a 63 neznámých obětí z Plzeňského nádraží ke zpopelnění. Jejich popel byl volně uložen na oddělení 97 a 98. Gestapo dále přivezlo 3 neznámé ubyté oběti a dalších 11 identifikovaných obětí, které bylu po zpopelnění uloženy do 14 uren a uschovány ve výklenku v kolumbariu. Po postavení památníku byl k němu zde dne 23.3.1966 přenesen popel z odd 97 a 98 i 14 uren z kolumbária.

Plzeňská Pravda uveřejnila dne 16. 4. 1946 v článku R. Tidricha, Vlak smrti:
„V dubnu 1945, těsně před naším revolučním převratem, projíždělo v západních
Čechách několik vlaků s vězni z různých německých koncentráků. Jeden z těchto,
přímo napěchovaný těmito ubožáky, projel tratí Plzeň – Domažlice.
Byla to řada vagonů, kolem čtyřicíti, krytých i nekrytých, a každý obsahoval 80 až 100 vězňů.
Byli to téměř samí Slované, většinou Rusové, Poláci a také Češi.
Vězni beze jmen, pouze s čísly. Transport utrpení a smrti, který v lidských dějinách
neměl obdoby. Ztracenci v rozedraných cárech, špinavých, plných hmyzu,
hladoví a žízniví, pokrytí ranami, podlitinami a šrámy. Umírající a mrtví. V různém
stáří a společenském postavení.
V polovině dubna stál vlak na vlečce v Nýřanech. Místní a okolní, ba i plzeňské
obyvatelstvo, pokud mohlo, obětavě nosilo potraviny vězňům, i když mu v tom bylo
strážemi bráněno. Byly případy, že musel být vrchní policejní orgán předem proviantem
umlčen. Wehrmacht měl aspoň špetku soucitu, nikdy však SS. Mezi těmi
se nalézaly pravé bestie, které střelbou, utloukáním a odpíráním stravy ap. řádily
mezi vězni.
Kolem vagonů, z kterých se ozývaly až nesouvislé skřeky hladovějících, se
procházel esesman v pruském drilu. Ženy právě přinesly polévku. Vězni o překot
natahovali ruce se šálky a různými střepy. Esesák však v posledním okamžiku
kopnutím zvrhl polévku do kolejí ... Projev neobyčejného soucitu učinil vězeň,
kterému byl podán kus chleba. Už otevíral ústa, aby se zakousl, když ho spoluvězeň,
asi 14letý hoch poprosil také o kousek. Ten mu chléb dal celý s tím, že on ho
potřebuje více.
Zmíněný hoch se stal později obětí hrozného činu esesáka. Většinou sedával
v koutě vagonu, kde monotónně pokyvoval hlavou a pronášel polohlasně: „Brambory,
brambory.“ Jednou se náhle vzchopil a vyhlédl z otevřeného vagonu. Strážce
to velmi rozzuřilo a přirazil dveře, které rozdrtily prstíky hocha. Ten za velkého
nářku, mávaje bolestí rukou, stříkal kolem sebe krev, která potřísnila i uniformu
esesáka, jenž mezitím dveře zase otevřel. Sňal přilbu, udeřil hocha do obličeje.
Hoch klesl s přeseknutým nosem. Brutální strážce dupáním po tělíčku a posléze
ranou z pistole ukončil utrpení malého mučedníka.
Jednoho dne nastalo v Nýřanech a okolí vzrušení – v noci uteklo asi 100
trestanců. Přípravy k tomu učinili během dne, kdy následkem hloubkových náletů
nastal mezi strážemi určitý chaos. Vlak stál na vlečce k muniční továrně „Zieglerův
důl“ naproti dolu Humboldt. Vše bylo zalarmováno, četnictvo, policie, SS,
Hitlerjugend atd.
Samozřejmě, že místní i okolní nacisté horlivě asistovali. Byla to štvanice jaké
Nýřansko nikdy nezažilo. Kromě stávky v roce 1890. Neštěstím pro uprchlíky bylo,
že většina na útěku pozbyla orientaci; místo mezi české obyvatelstvo se dali směrem
mezi německý živel. Většina vězňů tak daleko neuběhla. Záhy bylo vidět po
nýřanských ulicích hloučky i jednotlivé trestance vedené zuřivými Němci. Byli
v zuboženém stavu, bosi nebo polobosí, oděni do několika cárů hadrů, někteří téměř
nazí. Na těle nebylo místa, kam by nezasáhla pažba pušky, rána klackem nebo
okovaná bota. Byl nalezen uprchlík, který prolézaje plot, zůstal trčet na tyčkách
v podobě Krista, mrtev, nemaje už tolik sil, aby slezl zpět. Jiný byl nalezen v agónii
ve chlévku a měl plná ústa sena, které, vybičován hladem, chtěl pozřít.
Primát v zajišťování uprchlíků měli němečtí sedláci z nedalekých Uherců. Tito
předali strážím 34 vězňů. To byl podklad k pověstnému hromadnému masakru nešťastníků
u Humboldtky. Současně to byla zkouška „silných nervů“ německých
nacistů, kteří měli výsadu přihlížeti vyvražďování asi 70 osob. Dělo se tak topory,
většinou ranami do hlavy, až někdy mozek vyhřezl, a výstřely z pušek nebo pistolí.
Sedláci v hloučcích odcházeli, ale jeden vydržel až do konce krvavého díla. Matrikou
ubitých byla křída a stěny vagonů, zde se psaly záznamy. Ostatní vězni, pokud
mohli, vylézali z vagonů – trhali a pojídali trávu. Přistižení byli kopanci a bitím
hnáni zpět do vozu a někteří při tom také ubíjeni. Mrtví byli odnášeni a házeni
jako kusy dřeva do zvláštního vagonu a pak v noci auty odváženi do neznáma.“
Hlášení stanice SNB Nýřany:
„První transport přijel do Nýřan asi v polovině dubna 1945 nákladním vlakem
s otevřenými i krytými vagony a po 24 hodinách zdržení odjel směrem na Domažlice.
Byl to transport politických vězňů, smíšený. O tomto transportu nebylo nic
dalšího zjištěno. Druhý transport přijel od Plzně do Nýřan nákladním vlakem za
dva dny po prvém a pozůstával z 50 až 60 krytých a otevřených vagonů. Byl to
transport politických vězňů, smíšený, s národností většinou slovanskou. Hlavně
tam byli zastoupeni Češi. Přibližně bylo transportováno asi 4000 osob obojího pohlaví.
V Nýřanech bylo ubito větší množství osob a pak odvezeny nákladním autem
pravděpodobně do Stodu, kde byly, neznámo kde, pohřbeny. Doprovod tvořili příslušníci
SS a němečtí vojáci. S přednostou železniční stanice nemohl být sepsán
protokol, ježto v té době jím byl Němec, který v době revoluce utekl s ostatním personálem,
rovněž národnosti německé, jež byl svědkem nelidského zacházení s vězni do Německa. Ostatní okolnosti nebyly zjištěny.“

Hlášení stanice SNB Stod:
„Dne 13. 4. 1945 přijel do Stodu od Plzně nákladní vlak s politickými vězni
a zdržel se zde do 16. 4. 1945, a pak odjel směrem na Domažlice. Vlaková souprava
měla 46 otevřených i krytých vagonů, vězňové byli Češi, Rusové, Poláci,
Francouzi, Američané, Holanďané a Dánové, celkem 4000 osob (dle záznamu
německého četnictva ve Stodu). Během zastávky na nádraží ve Stodu bylo ubito
nebo zemřelo vysílením celkem 239 vězňů, v čemž je zahrnuto asi 30 mrtvol,
přivezených v posledním vagonu již z Nýřan. Kromě toho jeden vězeň ruské národnosti
byl na útěku zastřelen příslušníky SS v Touškově Vsi, kde byl na místě
zakopán na poli, pravděpodobně místními Němci. Ostatní ubití byli národnosti
české, ruské, polské, francouzské, USA a také Holanďané i Dánové a byli ubíjeni
stráží SS za vzdálení se pro vodu nebo za pokus o útěk. Velitelem transportu
byl SS Obersturmführer jménem Nerbach a další se jmenoval Josef Kiefner. Také
vysílení vězni byli ubíjení, jestliže již nemohli vykonávat uložené jim práce. Ubití
vězňové byli před odjezdem transportu odvezeni místními rolníky z nádraží na židovský
hřbitov ve Stodu, kde jim ostatní vězňové na rozkaz velitele transportu museli
vykopat společný hrob, šachtu a tam je pohřbít. Exhumace byla povolena dne
6. a 7. září 1945 a dne 9. září 1945 byly oběti nacismu pohřbeny ve společném
hrobě v háji na severovýchodním okraji města Stod při státní silnici. Totožnost
nebyla u nikoho zjištěna.“
(zdroj http://www.nyrany.cz/view.php?nazevclanku=pochod-smrti-v-nyranech&cisloclanku=2007020007)
Další viz např.: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Pochody_smrti.htm


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3209-05645
Pomník přidal: Kajuga
Doplnění informací: Ing. František Jedlička