Nový Bor

Hrob Obětí 1. světové války - Rumburské vzpoury

Autor: Ivo Rozehnal, 04.07.2008
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
HRDINOVÉ
RUMBURSKÉ
VZPOURY
+20.7.1918

JAKUB BERNARD *23.11.1886
JIŘÍ KOVAŘÍK *17.8.1883
JAKUB NEJDL *22.8.1880
JAN PELNÁŘ *8.11.1890
FRANTIŠEK POUR *21.6.1893
ANTONÍN ŠŤASTNÝ *13.12.1896
JINDŘICH ŠVEHLA *30.11.1882
Poznámka:

Hromadný hrob hrdinů Rumburské vzpoury, ohraničený kameným obrubníkem a se společným pomníkem, na kterém je upevněna černá skleněná deska s vypískovanými jmény a daty. Také je na hrobovém místě osazeno 7 kamenných pomníčků se jmény pohřbených. (zdroj databáze CEVH MO ČR)
Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády, která vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Jednalo se zejména o reakci na nedostatečné a špatné zásobování, nevyplacené žoldy a šikanu německých důstojníků.
Vzpoura začala 21. května 1918 po 6 hodině ranní. Jejími organizátory bylo 65 mužů v čele s Františkem Nohou, kteří odepřeli poslušnost svým velitelům tím, že nastoupili oproti rozkazu na ranní nástup s puškami. Postupně se přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády, složené převážně z česky mluvících vojáků královéhradeckého 18. pěšího pluku, a rozprášeni.
Tři vůdcové povstání Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář byli 29. května 1918 v časných ranních hodinách zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli odsouzeni k trestu smrti také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla; ti byli 29. května večer popraveni zastřelením. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek „zmírněn“ na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.
(zdroj Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Rumburská_vzpoura)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5106-08205
Souřadnice: N50°45'36.64'' E14°34'06.81''
Pomník přidal: Ivo Rozehnal
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Bohumil Nekvasil

Autor: Dan Vrba ml., 02.09.2010
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
BOHUMIL NEKVASIL
12.8.1908 8.12.1965
PŘÍSL. ČSL. ZAHRANIČNÍ ARMÁDY II. ODBOJE
KRAKOW, Č. KVASILOV, SUZDAL,
ALEXANDRIA, CAIRO, TEL-AVIV, JERUSALEM
Poznámka:

Nekvasil Bohumil, osobní číslo Z; Z-10.500.129; R-129, nar. 12.8.1908, Stříbrná Skalice, okres Český Brod. Odveden 23.06.1939 (prezentace), PL, SV, poručík dělostřelectva v záloze. (zdroj databáze VÚA Praha)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Dan Vrba ml.

Hrob František a Petr Ryplovi

Autor: Dan Vrba ml., 02.09.2010
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
GEN. LET. FRANTIŠEK RYPL
*2.4.1903 +2.8.1973.

PLK. LET. ING. PETR RYPL
*25.3.1946 +20.9.2007
Poznámka:

Gen.let. František Rypl - narozen v Českém Krumlově. Původně dělostřelec. 1928 - Letecké učiliště Prostějov,letecký pozorovatel. 1930 - oficiálně převeden k letectvu a od r.1932 stíhací pilot. 1935-velitel Četnické letecké hlídky Hr.Králové. V lednu 1940 odchází přes Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Odveden v Marseille 3.4.1940. Těsně před porážkou Francie přelétává z Bordeaux do britského Hendonu. Zakládajícím příslušníkem 310.stíhací perutě. 7.3.1941 povýšen na majora, v květnu nastupuje na Inspektorát čs.letectva a v prosinci do Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Od září do listopadu 1942 u polské 307.noční stíhací perutě. Od září 1944 v SSSR u 3.čs. bitevního leteckého pluku, v říjnu podplukovníkem. 9.5.1945 je prvním čs. pilotem,který přistál v Praze. Říjen 1945 - plukovníkem, říjen 1948 - brig.generálem. 1954 – odchod do zálohy. Kmenové číslo: 0.884/D, osobní číslo: Z;F-2808.
(VÚA, Československé vojenství)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Dan Vrba ml.
Doplnění informací: Arno Glaser

Hrob Ivan Stěpanovič Šatnyj

Autor: Dan Vrba ml., 02.09.2010
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
ПОГИБ
СМЕРТЬЮ ХРАБРЫХ
В БОЯХ ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ
ЧЕХОСЛОВАКИИ
ГВАРДИЙ СТ. ЛЕЙТЕНАНТ
ШАТНЫЙ ИВАН СТЕПАНОВИЧ
1922 г. - 10. МАЯ 1945 г.
Poznámka:

Pomník je dílo místního kameníka J. Dostála z roku 1946.
V r. 2005 bylo hrobové místo upraveno na objednávku Generálního konzulátu Ruské federace v Karlových Varech. (zdroj databáze CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5106-08202
Pomník přidal: Dan Vrba ml.

Hrob Kurt Richter

Autor: Filip W. Schieke, 02.11.2014
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
Gefr. Kurt Richter
Flugzeugführer i.e. J.G.
*17.3.1922 +15.9.1943
Poznámka:

Jmenovaný zahynul Ungerthal, při havárii letounu FW – 56 od Jagdgeschwader 103.
(zdroj: Luftfahrt in Stolp/Pommern)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°45'36.73'' E14°34'5.78''
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Hrob Vilém Veselý

Autor: Marek Lanzendorf, 23.02.2018
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
pprap. VILÉM VESELÝ
*23. 6. 1957 +15. 4. 1987

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kenotaf Fritz Nechwotall

Autor: Dan Vrba ml., 02.09.2010
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, lesní hřbitov
Nápis:
FRITZ NECHWOTALL
GEB. 8. NOV. 1888 - GEF. IN SERBIEN 19. AUG. 1914.

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Dan Vrba ml.

Kenotaf Fritz Kny

Autor: Wenda Wolf, 08.03.2019
Umístění: Nový Bor, Rumburských hrdinů, hřbitov
Nápis:
Dem Andenken an
Gefr. Fritz Kny
Uffz. u. Finanz - Unwärter
*26.3.1921
gefallen an 9.5.1942
am Jllmensee
Poznámka:

Kny Friedrich Johann
Gefreiter
*26.03.1921 Rumburg
+09.05.1942 Ramuschewo
Podle dostupných informací se hrob nachází v lokalitě Staraja Russa - Rusko.
(zdroj: https://www.volksbund.de )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°45'37.24'' E14°33'59.69'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Pomník Obětem Rumburské vzpoury

Autor: Václav Říha, 17.09.2015
Umístění: Nový Bor, třída T. G. Masaryka, na kraji města, u silnice směrem na Českou Lípu, u garáží
Nápis:
,, V těchto místech došlo v podvečer 21. května 1918 k poslednímu vojenskému
střetnutí mezi vzbouřenci z rumburského náhradního praporu střeleckého pluku č. 7
a vojáky 1. praporu pohraničních myslivců novoborské posádky.
V tomto střetnutí byli čtyři vzbouřenci zraněni, z nichž jeden,
Vojtěch Krumpos
z Kněževsi, následující dne zemřel v novoborské nemocnici..."

Rumburská vzpoura
propukla 21. května 1918 v Rumburku u třetí roty 7. střeleckého pluku z Plzně jako jediná na území Čech v závěru první světové války. Podílelo se na ní 721 rakouských vojáků české národnosti (95%). Vznikla v důsledku nepříznivé situace v místní posádce na konci světové války. Špatná strava, zadržování dovolenek navrátilcům z Ruska po míru v Brestu - Litevsku včetně zadržování žoldu za dobu zajetí spolu národnostní šikanou od některých německých důstojníků (urážky vůči Čechům) vyvrcholily ráno 21. května 1918 odepřením poslušnosti a vyvoláním spontánní vzpoury. Ke vzpouře se později připojil jednoroční dobrovolník desátník Stanko Vodička, který se ujal vedení a vtiskl vzpouře konkrétní cíl: probít se do Prahy, cestou vyvolat povstání u dalších posádek a tam ukončit nespravedlivou válku. I když vzbouřenci zničili většinu přístrojů pro telefonní a telegrafní spojení, bylo krátce po vzniku revolty informováno zemské vojenské velitelství v Litoměřicích, které okamžitě provedlo veškerá opatření k jejich potlačení. Vzbouřenci nato opustili Rumburk a postupovali dvěma proudy do Nového Boru.
Vzbouřenci došli v podvečer do těchto míst, na úroveň dnešní Sluneční ulice, kde byli zastaveni místní posádkou a posilami 18. pluku z České Lípy. Rebelové obsadili obě strany silnice a Preislerův statek.
Vzbouřenci vyzvali vojáky: ,, Zabraňte krveprolití! Zastavte palbu." Vojáci neuposlechli. Na svojí obranu pak vzbouřenci postavili do bojové pozice kulomety. Došlo ke krátké přestřelce. Přestože i většina vojáků střílela do vzduchu, pět ran zasáhlo kulometčíka Vojtěcha Krumpose. Dvě byly smrtelné. Další tři rebelové utrpěli lehká zranění. Na straně vojáků nebyl nikdo raněn. Rebelové stříleli pouze do vzduchu. Po přestřelce došlo k pozatýkání většiny účastníků a k jejich uvěznění. Vojtěch Krumpos byl 24. 5. 1918 pohřben, zřejmě bez účasti veřejnosti, na místním Lesním hřbitově (hrob 65, pole 22). Podle rozsudku vojenského tribunálu v Rumburku byli ráno 29. května 1918 odsouzeni tři hlavní představitelé vzpoury, Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl okamžitě vykonán. K trestu smrti zastřelením odsoudil vojenský tribunál v Novém Boru dalších sedm rebelů. V lese za Lesním hřbitovem byli popraveni: Jiří Kovařík, František Pour, Jindřich Švehla, Jan Pelnář, Jakub Nejdl, Jakub Bernard a Antonín Šťastný. Potom byli pohřbeni v samostatných hrobech v zadní části hřbitova.
Vojenské tribunály dále odsoudily 22 rebelů k trestu žaláře a 272 rebelů odsoudily k disciplinárním trestům s tím, že po odpykání budou zařazeni do pochodových formací. Dalších 87 rekrutů bylo odveleno na výcvik k jiným útvarům. Do 28. 10. 1918 bylo 317 vězněných vzbouřenců propuštěno z vazby v Terezíně a 5 propuštěno z vazby v Plzni na Borech.

Novoborský pomník Rumburské vzpoury
Z iniciativy zdejších českých sklářů (město bylo tehdy převážně německé) vznikl po roce 1918 Kroužek pro Postavení pomníku obětem rumburské vzpoury, který se rozhodli vybudovat důstojný památník z peněz, vybraných mez českými hraničáři i ostatní veřejností. Velkou pomoc jim poskytla novinářka Marie Majerová, která tento záměr propagovala zejména v dělnickém tisku a zajistila i autora sochařské části pomníku, akademického sochaře Karla Dvořáka z Prahy. Mezitím se okruh dárců rozrostl o významné představitele politického života. Na pomník přispěl z osobních prostředků i president T. G. Masaryk a československá vláda včetně ministerstva národní obrany, takže 27. května 1923 mohl být památník slavnostně odhalen. Představoval sousoší umírajícího muže opírajícího se o stojícího lva. podstavec zdobil citát L. N. Tolsteho: ,, Zle jest člověku, nemá li, zač by chtěl zemříti."
Organizaci následujících oslav převzala natrvalo do své péče Československá obec legionářská, která kromě každoročních oslav připravila v letech 1928, 1933 a 1938 velké výroční oslavy za účasti až devíti tisíc osob. Po celou dobu první čsl. republiky patřily oslavy výročí Rumburské vzpoury v Novém Boru k nejvýznamnějším událostem severních Čech a Pomník Rumburské vzpoury k poutním místům všech Severočechů. V roce 1938 přibil k Pomníku ještě pomník na místě popravy. Tato oslava patřila zároveň k největším protinacistickým demonstracím roku 1938 na Českolipsku.

V průběhu podzimu 1940 byly nacisty brutálním způsobem odstraněny obě památky Rumburské vzpoury. Sousoší bylo zlikvidováno za pomocí dynamitu a jeho úlomky zakopány poblíž hřbitovních záchodů. Hroby byly vyhlazeny, srovnány se zemí. Stromy se zbytky střel vykáceny.

Po skončení II. světové války byly hroby opět upraveny a na místě popraviště obnoven mnohem skromnější pomník. V roce 1958 byla u hrobů odhalena i tato stéla, před níž právě stojíte. V roce 2015 ji nahradila replika originálního pomníku Karla Dvořáka z roku 1923, proto byla stéla, přemístěna na toto místo, aby připomínala události z května 1918. Náklady na přemístění této stély, včetně vybudování nového pietního místa, uhradila Společnost pro obnovení pomníku Rumburských hrdinů. Obnovením repliky Pomníku Rumburské vzpoury na Lesním hřbitově v Novém Boru a vytvořením tohoto nového pietního místa se Rumburská vzpoura opět vrátila do podvědomí občanů města Nového Boru, Libereckého kraje i celého státu.

Připomínejme si:
že na následky zranění při potlačení vzpoury zemřel
Vojtěch Krumpos, který byl ,,tajně" pohřben v Novém Boru na Lesním Hřbitově.

V Rumburku byli popraveni, pohřbeni a po válce exhumováni do svých domovů:
Stanko Vodička, František Noha, Vojtěch Kovář

V Novém Boru byli popraveni a pohřbeni:
Jiří Kovařík, František Pour, Jindřich Švehla, Jan Pelnář, Jakub Nejdl, Jakub Bernard, Antonín Šťastný

V Terezíně na následky věznění zahynuli (pohřbeni na hřbitovech v Terezíně a Bohušovicích nad Ohří):
Jan Jícha, Adolf Macho, František Veverka, František Kunc, Andrzejt Barut, Josef Šmídek, Josef Máša, Josef Prošek, Rudolf Bělčický, Josef Špaček, Jurko Lesiov, Josef Rejthar, Karel Anděl, Karel Jedlička, Rudolf Procházka

Celkem přišlo o život dvacet šest českých vojáků, dvacet šest hrdinů Rumburské vzpoury. Počet padlých rebelů, kteří byli přinuceni nastoupit na bojiště Velké války, není zatím znám. Stejně tak není znám počet rebelů, kteří zemřeli po osvobození doma na následky věznění v Terezíně.

Čest jejich památce!

Hrdinství Rumburských hrdinů od začátku uznávala česká menšina, zastoupena všemi českými spolky, celého Libereckého kraje. Uznával ji Památník odboje i T.G.M. Rumburští rebelové sice nikdy nezískali statut Československých legionářů, představitelé ČsOL Rumburskou vzpouru však uznávali a považovali Rumburské rebely za hrdiny. Celou dobu se o památník a hroby starali. Dne 6.-7. srpna 1938, při příležitosti 20. výročí Rumburské vzpoury, uskutečnili protest proti nastupujícímu nacismu. Zorganizovali mohutný pochod městem zakončeným na Lesním hřbitově, kde byl v místě popravy odhalen nový pomník.

ČSBS, ČsOL Česká Lípa - Nový Bor
OS Společnost pro obnovení pomníku Rumburských hrdinů v Novém Boru
Poznámka:

- mezi lety 2015 - 2021 došlo k výměně desky (původní deska v příloze) - nový text
- z původního textu odstraněna jména kulometčíka Schusse i rekruta Růžičky
- jejich neexistence prokázána v knize Vojenská vzpoura v Rumburku 1918, R. Andonov, K. Oktábec


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE5106-42628
Pomník přidal: Václav Říha
Doplnění informací: Ivo šafus
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Dan Vrba, ml., 02.09.2010
Umístění: Nový Bor, Vančurova, parčík před hřbitovem
Nápis:
Die Heimat
den Opfern des Weltkrieges
1914-1918

Albert Rudolf, Ballus Franz, Bazik Hermann, Böhm Rudolf, Böhm Wilhelm, Borek Paul, Breuer Hans, Bretschneider Franz, Brozek Josef, Christof Franz, Dickel Ernst, Eckert Josef, Eschrich Artur, Fritsche Alfred, Görller Anton, Görller Heinrich, Gröschel Heinrich, Grohmann Rudolf, Groszmann Eduard, Groszmann Franz, Gube Emil, Gube Hermann, Gube Alfred, Guba Anton, Guba Heinrich, Guba Richard, Gürtler Franz, Gulich Emil, Hamatschek Josef, Hampel Rudolf, Hauser Wenzel, Heller Heinrich, Heller Rudolf, Hellmich Friedrich, Helzel Heinrich, Helzel Oskar, Henke Paul, Hille Inar, Hochmann Karl, Hoffmann Theodor, Horst Anton, Jüngling Emil, Kernich Alfred, Kernich Rudolf, Klofac Karl, Knechtl Wenzel, Košler Franz, Kreibich Emil, Krause Ernst, Kriesche Ernst, Kriesche Stefan, Kuntze Oskar, Ladisch Julius, Langhammer Franz, Leiner Josef, Linke Heinrich, Linke Alfred, Ludwig Karl, Maršoun Alois, Maruschka Josef, Michel Leonhard, Müller Heinrich, Neumann Richard, Ohneforg Josef, Oppitz Franz, Oppitz Fritz, Oppitz Heinrich, Papert Rudolf, Papert Julius, Pech Hermann, Pohl Friedrich, Postler Adolf, Prost Josef, Ronge Josef, Rösler Laurenz, Rückert Franz, Stolle Heinrich, Suske Rudolf, Schams Itlar, Schiller Itlar, Scholze Richard, Schiller Otto, Schlegel Friedrich, Schlegel Heinrich, Schlegel Wilhelm, Schnabel Wilhelm, Schwarzbach Heinrich, Thomas Friedrich, Ulbrich Heinrich, Ullrich Heinrich, Ullmann Heinrich, Ullmann Hermann, Ukler Heinrich, Vogel Hugo, Warkerl Richard, Weikert Ernst, Weipert Julius, Wendler Oskar, Werner Heinrich, Werner Leonhard, Werner Paul, Wieden Heinrich, Wieden Julius, Gube Rudolf, Haafe Anton, Barth Alfred, Peter Karl, Reinisch Robert.

Eisner Wenzel, Rohac Karl, Schlegel Heinrich, Weisz Wilhelm, Svoboda Josef, Gürtler Oskar, Gürtler Rudolf, ?? Hermann, ?? Hermann, Ransdorf Ernst, Zinke Alois, Zinke Franz

ERRICHTET 1924
ENTW. RUD. GÖRTLER - AUS GEWZL. DOSTÁL

Oprava pomníku obětem 1. světové války
v Arnultovicích u Nového Boru
„Obnova pomníku byla spolufinancována
státní účelovou dotací na zabezpečení
péče o válečné hroby z rozpočtu
Ministerstva obrany České republiky.
Poskytnutá dotace je 218.919,-Kč.
Termín obnovy: červen - září 2013“

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5106-27984
Pomník přidal: Dan Vrba ml.
Doplnění informací: Tomas Habenicht, Marek Lanzendorf