Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Zdeněk Urbánek

Autor: Jiří Padevět, 04.08.2022

Spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V tomto domě se první prohlášení Charty 77 vkládalo před distribucí do obálek.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Urb%C3%A1nek , http://www.pametnimista.usd.cas.cz/praha-6-pametni-deska-zdenku-urbankovi/ , https://www.mistapametinaroda.cz/?lc=cs&id=2823&rt=78 )

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Vladimír Štrupl, 23.04.2005

Ladislav Kříž je uveden v seznamu padlých a zemřelých ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945 v knize J. Marka, I. Pejčocha, J. Plachého a T. Jakla - Padli na barikádách (VHÚ Praha, 2015) s těmito údaji:
*27.6.1905 v Hrobcích (okr. LT). Maturitu složil v r. 1925, voj. prezenční službu nastoupil 5.10.1925 jako frekventant VA v Hranicích, vyřazen 7.8.1927 v hodnosti por. pěchoty, zařazen k pěš. pluku 47 v Ml. Boleslavi, kde velel četě, 15.11.1930 přemístěn k hraničář. praporu 9 v Rimavské Sobotě, po topograf. kurzu nastoupil 31.8.1933 jako topograf ve Voj. zeměpis. ústavu v Praze. Od 1.4.1937 studoval Vys. školu válečnou, za mobilizace v září 1938 na Slovensku, dosáhl hodnosti kpt.

Po okupaci nastoupil jako úředník na Min. zemědělství a lesnictví, od vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojen do činnosti odboj. organizace Obrana národa. Od r. 1944 totálně nasazen jako pomocný dělník na let. Ruzyně. Po vypuknutí Pražského povstání byl 5. května 1945 zajat a vězněn do 8.5. v budově Nové techniky v Dejvicích, spolu s dalšími odsouzen k trestu smrti, rozsudek však už nebyl vykonán a osvobozený Kříž se ihned zapojil do bojů na barikádách. 7.5. však byl v přestřelce s vojáky SS smrtelně zraněn do hlavy (v datech je nesrovnalost, pozn. VŠ). Pohřben 15.5. v Ml. Boleslavi. Posmrtně povýšen na pplk. gen. štábu, v r. 1946 vyznamenán Čs, vál. křížem 1939 in memoriam.

Na jiném místě jsou tyto údaje: bydliště: Praha XIX, Studentská 9/539, padl 9.5.1945 v Dejvicích.

Pamětní deska Josef Balabán

Autor: Vladimír Štrupl, 09.05.2006

Pamětní deska byla slavnostně odhalena 8.5.2006.

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Vojtěch Stráník, 05.01.2010

Pamětní deska Obětem 1.světové války

Autor: Marek Lanzendorf, 18.11.2019

Kameny zmizelých - rodina Spitzova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vojtěch Stráník, 18.11.2013

Pamětní deska Josef Charvát

• + o skupině VPM (Poslední adresa)
  • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.
    
    Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Marek Lanzendorf, 20.09.2022

Narozen 28. 7. 1923 v Praze, jeho otec, který zemřel již rok po jeho narození, byl státním úředníkem na ministerstvu financí, matka pracovala až do své smrti roku 1944 na ředitelství státního dluhu v Praze. Absolvoval nejprve pět obecných a později sedm tříd reálky, na které v roce 1941 složil úspěšně maturitní zkoušku. Roku 1943 zakončil maturitou i dvouletý abiturientský elektrokurz na střední průmyslové škole v Praze a s touto kvalifikací začal pracovat jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno, kde setrval až do svého nástupu na Vysokou školu elektrotechnickou na podzim 1945.
Během války se oženil a narodil se mu nejdříve syn Jan (ten však po měsíci zemřel) a posléze syn Petr. Právě z důvodů zabezpečení rodiny musel záhy přerušit vysokoškolská studia a od 1. 5. 1946 se stal zaměstnancem Škodových závodů v Praze. Od října 1947 do března 1949 pak absolvoval základní vojenskou službu, ze které se vrátil na své původní místo. Politicky byl organizován v Československé straně lidové, avšak jen jako její řadový člen bez významnějších funkcí.
Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, ale s jejím programem a cíli se nijak neztotožňoval, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Společně se svou manželkou pomáhal lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni, a jeho protikomunistická odbojová činnost vyvrcholila účastí na pokusu osvobodit politické vězně z litoměřické věznice pod vedením Vratislava Polesného.
17. 5. 1949 byli manželé Charvátovi v časných ranních hodinách zatčeni Státní bezpečností a jako údajní členové ilegální odbojové organizace ZVON obviněni z přípravy ozbrojeného puče, ke kterému mělo dojít v součinnosti s dalšími odbojovými skupinami právě v tento den. Celkem bylo v souvislosti s touto akcí žalováno státní prokuraturou 98 osob, které byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze – civilním (předseda JUDr. Jaroslav Novák, prokurátor dr. Karel Čížek) a smíšeným (plk. Dr. Štella, prokurátor Dr. Juraj Vieska).
Hlavní přelíčení se skupinou, do které byl zařazen i Josef Charvát, proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. srpna 1949 a vyneslo celkem dva tresty smrti, jeden z nich právě pro Josefa Charváta (zločin velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu), druhý pro Josefa Polesného. Vlasta Charvátová byla ve stejném procesu odsouzena k doživotnímu trestu. Již předtím následkem výslechu vyšetřujícími orgány StB potratila. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého jmění.
5. listopadu 1949 byli v Praze na Pankráci po předchozím zamítnutí žádosti o milost Josef Charvát, Vratislav Polesný, Emanuel Čančík, Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš popraveni. Poslední tři jmenovaní byli zatčeni a odsouzeni v rámci Akce Květa (Akce Anton). Manželka Josefa Charváta se z komunistických věznic vrátila až na sklonku roku 1963, po předchozím zkrácení trestu amnestií. Synu Petrovi bylo v té době patnáct let.
(Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno)
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )

Pamětní deska Jan Vaniš

Autor: Vladimír Štrupl, 12.11.2005

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Jan Kincl, 22.11.2020

Pamětní deska Josef Šimák

Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2005