Ostrava

Pamětní deska Karol Šmidke

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 27.05.2008
Umístění: Ostrava, Nerudova 38, Vítkovice, na fasádě domu
Nápis:
KAROL ŠMIDKE
VÝZNAMNÝ STÁTNÍK A POLITIK HRDINA ČSSR
VYZNAMENANÝ LENINOVÝM ŘÁDEM IN MEMORIAM
ZAKLÁDAJÍCÍ ČLEN KSČ VEDOUCÍ5. ILEGÁLNÍHO VÝBORU KSS
VELITEL PARTYZÁNSKÉHO ŠTÁBU NA SLOVENSKU PŘEDSEDA SNR A KSS
NARODIL SE V TOMTO DOMĚ 21.1.1897 ZEMŘEL V BRATISLAVĚ 15.12.1952
Poznámka:

Karol Šmidke (21. ledna 1897 Ostrava-Vítkovice – 15. prosince 1952 Bratislava) byl slovenský a československý politik, funkcionář Komunistické strany Československa, respektive Komunistické strany Slovenska. Významná postava Slovenského národního povstání, předseda Sboru pověřenců a Slovenské národní rady. V 50. letech 20. století obviněn z buržoazního nacionalismu a politicky eliminován.
Po vzniku první československé republiky pracoval v různých funkcích stranického aparátu KSČ v Liptovském Svätém Mikuláši, Trenčíně a Banské Bystrici. Zároveň byl i představitelem Svazu kovodělníků v Bratislavě a tajemníkem Rudých odborů na Slovensku.
V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění ČSR za KSČ (v databázi poslanců uváděn jako Karol Schmidke). Ve funkci setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.
Od ledna 1939 byl pověřen politickými funkcemi na Moravě, odkud udržoval kontakty s ilegálními pracovníky komunistické strany na Slovensku.
Z pověření strany 10. srpna 1939 emigroval přes Polsko do Sovětského svazu. Zde pobýval v letech 1941 až 1942, navštěvoval zde Vyšší leninskou školu v Kušnarenkově. Po jejím ukončení pracoval v politickém vedení sovětské armády v Moskvě, zde také spolupracoval na vysílání propagandistického vysílače Za slovenskú slobodu. Kromě toho se pokoušel diskutovat s moskevským vedením KSČ o řešení vzájemných vztahů Čechů a Slováků. Navštěvoval také zajatecké tábory, ve kterých byli internováni zajatci pocházející z armády tehdejšího loutkového Slovenského státu.
Spolu s Karlem Bacílkem byl pověřen dalšími politickými úkoly a vyslán dne 22. června 1943 přes Polsko zpět na Slovensko. Moskevské vedení KSČ žádalo od slovenských komunistů aby vystupňovali svoji aktivitu v boji proti fašistům. Spolu s Gustávem Husákem založil páté ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska. Po dobu své činnosti, kterou byl nucen vykonávat v hluboké ilegalitě žil a pracoval pod falešnými jmény. Přispěl k tvorbě protifašistického odboje a vytvoření ilegální Slovenské národní rady. V prosinci byl jedním ze signatářů takzvané vánoční dohody, kterou se spojil komunistický a nekomunistický odboj na Slovensku.
Byl vedoucím delegace Slovenské národní rady, která 4. srpna 1944 odletěla do Sovětského svazu, aby se sovětskou stranou projednala a koordinovala začátek Slovenského národního povstání. Do SSSR se dostali letadlem ministra obrany slovenského štátu Ferdinanda Čatloše, který tam paralelně mířil na projednání možnosti přechodu slovenské armády do řad spojeneckých vojsk včetně otevření karpatských průsmyků pro Rudou armádu. Šmidke Sovětům předal plán povstání zpracovaný ÚV KSS (počítal tehdy s připojením Slovenska k Sovětskému svazu). 27. srpna 1944 pak Šmidke a další členové delegace jednali v Moskvě se zástupcem československé exilové vlády Františkem Němcem.
Na podkladě jednání se sovětskou stranou mělo být realizováno spojení sovětských vojsk se slovenskými jednotkami bránícími část fronty v Karpatech. Vzhledem k tomu, že jednání probíhala zdlouhavě a Slovenské národní povstání vypuklo dříve než bylo možné jej koordinovat s postupem sovětských vojsk, a stejně tak selhalo i povstalecké velení, které mělo řídit jednotky na východním Slovensku, nepodařilo se dosáhnout předem stanoveného cíle a spojit se s Rudou armádou. 4. září 1944 se Karol Šmidke vrátil na povstalecké území, 5. září referoval o výsledcích cesty na slavnostním zasedání SNR. Dále pokračoval v činnosti jako jeden z dvou předsedů Slovenské národní rady, které v letech 1944–1945 spolupředsedal spolu s Vavro Šrobárem. Zastával i vysoké funkce v hlavním štábu partyzánských oddílů na Slovensku a v radě pro obranu Slovenska. Po ústupu povstalců do hor pokračoval v práci v ilegalitě v Prešově, Bratislavě a v Nitře.
Po válce patřil mezi nejvýznamnější slovenské politiky. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. Výsledkem jednání byla takzvaná první pražská dohoda, která Slovensku dávala silné kompetence.
Vykonával řadu vysokých státních a stranických funkcí. Již 8. dubna 1945 se stal členem Prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa, čímž byli předáci slovenských komunistů kooptováni do celostátního vedení strany. IX. sjezd KSČ ho v této funkci potvrdil a setrval v ní do února 1951. Žilinská konference KSS v srpnu 1945 ho rovněž zvolila místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Na této pozici setrval do roku 1950. V letech 1945–1951 členem Ústředního výboru KSS.
Od září 1945 do srpna 1946 působil na postu předsedy 6. Sboru pověřenců Jeho nástupem na tuto funkci (fakticky slovenský premiér) byl na vedlejší linii odsunut dosavadní předák slovenských komunistů Gustáv Husák a vůdčí roli v KSS začali přebírat funkcionáři centralisticky, propražsky, orientovaní.
V letech 1946–1948 byl místopředsedou a v letech 1948–1950 i předsedou Slovenské národní rady. V letech 1945–1948 byl předsedou Zväzu slovenských partyzánov. V poválečných letech se podílel na vyjednávání ohledně parametrů česko-slovenského státoprávního uspořádání. V březnu 1947 se účastnil porady českých a slovenských komunistů svolané k tomuto tématu, kde sice v zásadě vyslovil souhlas s centralizačními návrhy umenšujícími kompetence Slovenska, ale v detailech se snažil zachovat jistý manévrovací prostor. Argumentoval i příkladem sovětské ústavy z roku 1936 nebo nové ústavy Jugoslávie.
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Zároveň na základě výsledků voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady. Mandát v SNR obhájil ve volbách roku 1948. Zároveň ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Banská Bystrica. Na poslaneckém postu v Národním shromáždění setrval formálně do své smrti roku 1952.
Jeho kariéra ale byla zastavena v roce 1950, kdy byl obviněn z buržoazního nacionalismu a musel se stáhnout z politického života. Již od roku 1948 se v rámci KSČ začalo mluvit o hrozbě buržoazního nacionalismu, tedy upřednostňování nacionální tematiky nad sociálními a ideologickými otázkami. Zpočátku šlo o reflexi eskalující krize vztahů mezi Sovětským svazem a Jugoslávií, později za aktivní role sovětských poradců byla obvinění z buržoazního nacionalismu rozpracována i v Československu a cílena proti skupině slovenských komunistů, kteří měli často již od 30. let větší porozumění pro slovenskou svébytnost a během Slovenského národní povstání reprezentovali asertivní slovenskou politiku. Státní bezpečnost začala sbírat materiály proti některým funkcionářům a v březnu 1950 vstoupila kampaň proti buržoaznímu nacionalismu do ostré fáze, když byl z postu ministra zahraničních věcí Československa odvolán Vladimír Clementis. Začaly i signály o mocenském pádu Šmidkeho. 31. března 1950 se Šmidke vzdal postu vedoucího kádrového oddělení ÚV KSS. V dubnu 1950 Viliam Široký ostře kritizoval pro podléhání buržoaznímu nacionalismu další funkcionáře (Gustáv Husák, Laco Novomeský) a nepřímo mnohé další včetně Šmidkeho. Na IX. sjezdu KSS konaném v květnu 1950 se již o Šmidkeho údajných selháních mluvilo otevřeně. Šmidke na sjezdu provedl sebekritiku, ale jeho sestup se nezastavil. Mandátu poslance SNR se vzdal v červenci 1950.
V únoru 1951 se sešel ÚV KSČ a slovenský komunistický předák Štefan Bašťovanský zde prezentoval zprávu o „odhalení špionážní záškodnické činnosti V. Clementise a frakční protistranické činnosti buržoazních nacionalistů v KSS.“ O Šmidkem prohlásil, že dotyčný zapomněl na svůj dělnický původ. Navrhl jeho vyloučení z ÚV KSČ. V únoru 1951 byl pak skutečně uvolněn z funkce člena ÚV KSČ.
Následně byl odsunut na nevýznamný post podnikového ředitele závodu Tesla Bratislava. Zemřel v Bratislavě 15. prosince 1952. Historik Jan Rychlík uvádí, že smrt nastala za nejasných okolností, údajně po automobilové nehodě.
Později byl posmrtně rehabilitován a 20. ledna 1967 obdržel in memoriam vyznamenání Hrdina Československé socialistické republiky.
(zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Karol_Šmidke)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07913
Souřadnice: N49°48'31.19'' E18°16'5.83''
Pomník přidal: Klára a Roman Ujfaluši
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Svatopluk Kučera, 12.12.2015
Umístění: Ostrava, Odboje 1941/1, Moravská Ostrava, na budově Národního památkového ústavu, bývalé ředitelství Městské nemocnice (za války budova gestapa)
Nápis:
ZDE UMÍRALI A VÍTĚZILI
ZA SVOBODU LIDU
BOJOVNÍCI PROTI FAŠISMU
1939 – 1945

1939-1945
Za německé okupace si v srpnu 1939 hlavní křídlo
budovy pronajala tajná státní policie - gestapo.
Tato doba až do osvobození města koncem
dubna 1945 tvoří nejtragičtější fázi v historii
budovy, kdy v ní probíhaly výslechy a mučení
osob nejrůznějšího přesvědčení a víry.

Antonín ADÁMEK, Josef ADÁMEK, Rudolf ALBRECHT, Vítězslav ALBRECHT, Josef ALINA, Erich AMBROŠ, František ANTL, Josef AUGUSTIN, Rudolf BABOVEC, Viktor BAINAR, Antonín BAJGAR, Vítězslav BAJNAR, Čestmír BALÁŠ, Arnošt BALCAR, Bohumil BALCAR, Karel BALCAR, Alois BANCÍR, Antonín BÁRTA, Jaroslav BÁRTA, Josef BARTECKÝ, Emil BARTEČEK, Alois BÁRTEK, Miloš BÁRTEK, Helena BARTKOVÁ, Osvald BARTOŠ, Leopold BATKO, Karel BĚČÁK, Leopold BĚČÁK, Alois BEČKA, Zdeněk BEDNÁŘ, František BĚGUŠ, Josef BELEŠČÁK, Michal BĚLUNEK, Ludvík BENEŠ, Jan BERÁNEK, Leopold BERÁNEK, Oldřich BERÁNEK, Josef BERNÁT, Břetislav BESTA, Lev BIALEK, Antonín BIELECKÝ, Josef BICHLER, Jaroslav BÍLEK, Josef BÍLEK, Vítězslav BÍLEK, Vladimír BÍLEK, Vilém BITTNER, Josef BJAČEK, František BLÁHA, Jan BLAHUT, Josef BLAŽEJ, Rudolf BLEJCHAŘ, Karel BLINKA, Adolf BOHÁČ, Augustin BOHÁČ, Bohumil BOHÁČ, Ignác BOHÁČ, Jaroslav BOHÁČ, Vilém BOHÁČ, Antonín BOHÁČIK, Štěpán BOCHENEK, Jan BOROVIČKA, Viktor BOROWIEC, Augustin BOŘUCKÝ, Josef BRABLEC, Vladimír BRKL, Arnošt BRODAVKA, Cyril BROŽ, Miroslav BRUMEK, Josef BRYDNIAK, Alois BŘENEK, Karel BŘENEK, Evžen BŘEZINA, Josef BŘUSTEK, Adolf BUČEK, Bohumír BUMBALA, Bedřich BURAŇ, Evžen BUZEK, Antonín BUŽEK, Štěpán BŮŽEK, Bohumír CARBOL, Josef CARBOL, Karel CARBOL, Miroslav CENEK, Viktor CIBIEN, Vojtěch CIGÁNEK, František CIORA, Rudolf CÍSAŘ, Antonín COUFALÍK, František CUDOVSKÝ, Stanislav CVEK, Josef CVRKAL, Jan ČAJÁNEK, Vladimír ČERMÁK, Antonín ČIAPUTA, Josef ČIHÁK, Karel ČÍHALÍK, Bohumil ČUPA, Leopold ČURAJ, Karel DANĚK, Miroslav DANĚK, Pavel ĎATKA, Hugo DAVID, Václav DEDEK, Josef DIVIŠ, Vladimír DLOUHÝ, Vladislav DLUHOŠ, Jaroslav DOBROVOLSKÝ, Jaroslav DOKOUPIL, Rudolf DOKOUPIL, Josef DOLENSKÝ, Bohumil DOLEŽEL, Otakar DOLEŽEL, Ladislav DORAZIL, Vladimír DOSTAL, Josef DOSTALÍK, Josef DRAHNÝ, Jan DRAŽINA, Emil DRBAL, Stanislav DROBIŠ, Josef DROZD, Karel DVORSKÝ, Vítězslav DUBČÁK, František DUDA, Jindřich DUDEK, Karel DUDEK, Milan DUDKIEVIČ, Antonie DUDKOVÁ, Božena DUDKOVÁ, Josef DULAVA, Štěpán DUŠA, Josef DUŠEK, Emanuel DUŽÍ, Stanislav DUŽÍ, Josef DVORSKÝ, Karel DVORSKÝ, Valter EGER, Adolf ELIÁŠ, František ELIÁŠ, Jan ERMIS, Ladislav ERMIS, Emil FACKENBERG, Štěpán FALTA, Liboslav FARUZEL, Oldřich FERFECKÝ, Antonín FIALA, Josef FIALA, Albín FILIP, Viktor FILIP, Jan FILIPEC, Josef FILIPEC, Edmund FILÍPEK, Michael FILKO, Erik FILLA, Erik FISCHER, Emil FLAK, Zdeněk FLANDERKA, Arnošt FLÖSSNER, Ludvík FOJTÍK, Jan FOKS, Alois FOLTA, František FOLTA, Jaroslav FORMÁNEK, Antonín FRANK, Erich FREUNDLICH, Hermína FREUNDLICHOVÁ, Miroslav FRYČER, Jaroslav FRÝDECKÝ, Stanislav FRYDRYCH, Arnošt FRYŠTÁK, František FUCIMAN, Vilém FUCIMAN, Karel FUKALA, Rudolf FUSEK, Antonín GACH, Karel GACH, Karel GAJDOŠEK, Adolf GÁL, Václav GALIČÁK, František GALUSEK, Vladislav GARBULINSKÝ, Eduard GELNAR, Josef GENZER, Bohuslav GLACNER, Ferdinand GLOB, Eduard GOLUCH, Rudolf GONĚC, Oldřich GOTTWALD, Alois GRABOVSKÝ, Leopold GRABOVSKÝ, Leoš GRILL, Emil GRIM, Václav GROSMAN, Zdeněk GRYGAR, Alfonz GRZYCH, František GŘUNDĚL, Ervín GURŇÁK, Břetislav HÁJEK, Josef HALAMÍČEK, Josef HALATA, Alois HANDZEL, Josef HANZELKA, Leo HAUSER, František HAVRÁNEK, Jindřich HAVRLANT, Josef HAVRLANT, Jaroslav HEČKO, Jaroslav HEIMRICH, Rudolf HEISSIG, Jiří HERMAN, Josef HEROT, Josef HERST, Roman HLADKÝ, Viktor HLADNÝ, Alois HLAVÁČ, Miroslav HLAVÁČ, Antonín HOFSCHNEIDER, František HOLÁŇ, Jaromír HOLÁŇ, Ladislav HOLÁSEK, Alois HOLEŠ, František HOLÍK, Josef HOLINKA, Miroslav HOLOMUCKÝ, Bedřich HOLUB, František HOLUB, Jan HOLUB, Josef HOLUB, Rudolf HONČ, Josef HONĚK, Eduard HORKEL, Gustav HOŘÍNEK, Heřman HOVJACKÝ, František HOZA, Eduard HRABOVSKÝ, Štěpán HRABUŠKA, Alois HRADIL, Josef HRANICKÝ, Josef HRBÁČ, Bedřich HRČEK, František HRNČÍŘ, Oldřich HRSTKA, Augustin HRUBÝ, Jindřich HRUBÝ, Vladimír HRŮZEK, Josef HUB, Josef HUDEČEK, Amálie HULÍKOVÁ, František HURNÍK, Josef HUSAR, Bedřich HYKEL, Alois HÝL, Vladimír HÝSEK, Josef CHALUPNÍK, Josef CHMURA, Jan CHOLEVA, Leopold CHOLEVA, Jaroslav CHRASTINA, Bohumil CHROBÁK, Josef CHROMJÁK, Josef CHRUŠŤ, Jan CHVATÍK, Antonín CHÝLA, Antonín CHÝLEK, Ferdinand CHÝLEK, František CHÝLEK, Karel CHÝLEK, Felix JABLONSKÝ, Bohumír JANÁČEK, Oldřich JANÁČEK, František JANČA, Ferdinand JANEČKA, Jan JANEČKA, Jaromír JANEČKA, Štěpán JANOŠ, Eduard JANOŠEC, Alois JAVOREK, Jindřich JAVŮREK, Oldřich JEDLIČKA, Josef JELÍNEK, Václav JIRÁČEK, Josef JIŘÍKOVSKÝ, Jakob JUCKER, Eduard JUDL, Bohumil JUNGMANN, Karel JURÁSEK, Jaroslav JURÁŠEK, Alois JURČEK, Bohuslav JUREČKA, Zdeněk JUREČKA, František JUŘINA, Eduard JUŠTÍK, Anežka KACALOVÁ, Julius KACLER, Svatomír KADLČÁK, Hubert KAFKA, Josef KAFKA, Teodor KALIČÁK, Alois KALOČ, Oldřich KALOČ, František KÁŇA, Jan KANDUA, František KANTOR, Matěj KAPSA, Boleslav KARAS, Richard KARAS, Josef KARÁSEK, Alžběta KASPŘÍKOVÁ, Jan KAVALA, Augustin KIJONKA, Jaroslav KINSKÝ, František KIŠA, Olga KIŠOVÁ, Jaroslav KLANICA, František KLEČKA, Oldřich KLEČKA, Bohumil KLEGA, Otto KLEIN, Emil KLEMENSEVIČ, Jan KLEMPA, Josef KLEMPA, Jan KLÍMA, Edmund KLÍMEK, Eduard KLIMEK, Karel KLÍMEK, Alois KLIMEŠ, Albrecht KLIMŠA, M. KLIMŠOVÁ, Josef KLOUZAL, Rudolf KLUBA, Josef KMOŠŤÁK, Karel KMOŠŤÁK, Adolf KNEJZLÍK, Antonín KOCÍ, Hynek KOCICH, Emil KOCUR, Ferdinand KOCUREK, Jaroslav KOČVARA, Antonín KOCHAN, Antonín KOCHANÝ, Anežka KOKEŠOVÁ, Jaroslav KOKOŠKA, Miloš KOKOŠKA, František KOKOT, Otakar KOLAJTA, Jan KOLAŘÍK, Augustin KOLONIČNÝ, Rudolf KOLONIČNÝ, Bohumil KOLOVRAT, František KONEČNÝ, Jaroslav KONEČNÝ, Josef KONEČNÝ, Karel KONRÁD, Josef KOPECKÝ, Jaroslav KOPEČNÝ, Jan KORBÁŠ, Ludvík KORBÁŠ, Augustin KORBEL, Oldřich KORDA, Jakub KORTA, Alfréd KOŘENÝ, František KOSTELNÍK, Alois KOSTKA, Barbara KOSTUCHOVÁ, Vladislav KOSYDAR, Antonín KOŠÁK, Karel KOŠŤÁL, Bohumil KOŠUT, Ludvík KOTALA, Karel KOTAS, František KOUDELKA, František KOUTNÝ, Eduard KOVAL, Karel KOVAL, Jan KOVALA, Stanislav KOVALÍK, Jan KOVÁŘ, Václav KOVAŘÍK, Vladimír KOVAŘÍK, Zdeněk KRÁL, Miroslav KRAMOLIŠ, Sylvestr KRATOCHVÍL, Alfréd KRAUT, Bohumil KRČMARSKÝ, Karel KRČMARSKÝ, Karel KREČMER, Miloslav KREČMER, Alois KRESTA, Rajmund KRHUT, Augustin KRISTEK, Ferdinand KRMAŠEK, František KROČEK, Eduard KROMPOLC, Leopold KROMPOLC, František KRUČEK, Jan KRUPA, Jaromír KRUPA, Alois KŘÍSTEK, Augustin KŘÍSTEK, František KŘIVA, Boleslav KŘIŽÍKOVSKÝ, Dominik KUBALA, Josef KUBALA, Rudolf KUBALA, Karel KUBALÁK, Antonín KUBAŇ, Metoděj KUBÁŇ, František KUBEČKA, Josef KUBEČKA, Rudolf KUBEČKA, Alois KUBĚNA, Albert KUBICA, Václav KUBÍK, František KUBÍN, Alois KUBINA, Josef KUBOŇ, Bedřich KUČA, František KUČA, Josef KUČA, Otakar KUČERA, Julius KUČNÝ, Alfons KUCHAŘ, Vladislav KUCHNO, František KULA, Jiří KULHAVÝ, Josef KUMA, Rudolf KUNC, Vladimír KUNC, Josef KUPČA, Karel KUPKA, Ambrož KUREČKA, František KUREČKA, Vladimír KUROVEC, Ferdinand KUSÝ, František LAKOSIL, Jindřich LAMMEL, Adolf LANČA, Antonín LANČA, František LANGER, Roman LASOTA, Viktor LEDNICKÝ, Vilém LEDNICKÝ, Jan LEGERSKÝ, Josef LEHNERT, Jan LEPÍK, Antonín LEPKA, Karel LETOCHA, Emil LIBERDA, Čeněk LIČKA, Jan LICHNOVSKÝ, Josef LICHNOVSKÝ, Karel LICHNOVSKÝ, František LINDOVSKÝ, Oskar LINHART, Zdeněk LINHART, František LIPINA, František LIŠKA, Josef LOCHMAN, Josef LONDÝN, Alois LOŠÁK, Vojtěch LUDVÍK, Jaroslav LUKEŠ, Josef LUKŠÍK, Adolf LYKO, Karel MACEK, Josef MADER/Madr, Bronislav MADRY, Ferdinand MADRY, Anna MADRYOVÁ, Eduard MAGNUSEK, Ladislav MÁCHA, Mojmír MÁCHA, Rudolf MÁCHA, Vojtěch MÁCHA, Jaroslav MACHÁČEK, Rudolf MACHÁLKA, Ambrož MAJVELDER, Arnošt MALÍK, Karel MALÍK, Vladimír MALÍK, Karel MALINOVSKÝ, Jan MALUCHA, Pavel MALYJUREK, František MAMULA, František MARÁČEK, František MARÁK, František MAREČEK, Alois MAREK, Jan MAREK, Vojtěch MAREK, František MARŠÁLEK, Karel MARYNČÁK, Robert MASNÝ Alois MATĚJ, Jaroslav MATĚJ, Václav MATĚJ, Zdeněk MATERNA, Jan MATOUŠEK, Leo MATULA, František MATURA, Valentin MATUŠEK, Stanislav MATUŠKA, Antonín MATUŠTÍK, Jaroslav MAZÁNEK, Leopold MEC, Josef MECA, Ludvík MECA, Josef MĚKÝŠ, Vladimír MENŠÍK, Rudolf MENTIEL, Antonín METZ, Vladimír METZ, Karel METZNEROVSKÝ, František MIČAN, Rudolf MIČAN, Růžena MIČANÍKOVÁ, Antonín MÍČEK, Alois MIČULKA, Josef MICHÁLEK, Přemysl MICHÁLEK, Alena MICHÁLKOVÁ, Jan MIKEŠ, Bohumil MIKMEK, Vladislav MIKOLAJEK, Josef MIKOLÁŠ, Josef MIKŠÍK, Ludvík MIKULENKA, Valentin MILATA, Ferdinand MINTĚL, Emil MITUŠ, Josef MOHELNÍK, Josef MOHYLA, Robert MOHYLA, Čeněk MOJŽÍŠEK, Teodor MOK/MOCK, Rudolf MOKRÝ, Klement MONAR, Jan MORYS, Antonín MOTYČKA, Oldřich MOTYČKA, Miroslav MRÁZEK, Miroslav MROZEK, Rudolf MRUZÍK, Josef MUCHA, Isidor MUROŇ, František MUSALEK, Jan MUSÁLEK, Arnošt MUTINA, Ludvík MUTINA, Ludmila MUTINOVÁ, Augustin MUŽNÝ, Rudolf NADA, Arnold NÁVRAT, Jan NAVRÁTIL, Karel NAVRÁTIL, František NEČESANÝ, Metoděj NEDOROST, Josef NEKOLA, František NĚMEC, Jan NĚMEC, Quido NĚMEC, František NESVADBA, Bohuslav NEUVIRTH, Josef NEZHODA, Josef NIČMAN, František NITRA, František NOGA, František NOGOL, Osvald NOSKIEVIČ, Cyril NOVÁČEK, Karel NOVÁČEK, Stanislav NOVÁČEK, Jiří NOVÁK, Zdeněk NOVÁK, František NOVOTNÝ, Leopold NYTRA, Oldřich OBORNÝ, František OBSADNÝ, Konstantin OČŇOV, Karel OLMA, Andělín ONDEREK, Blažej ONDERKA, Alois ONDRUŠÁK, Karel ONDRUŠÁK, Adolf OPĚLA, Arnošt ORLÍK, František OTAVA, Bedřich OTISK, Josef PÁCEL, Vladimír PACH, Bohumil PAJŮREK, Emil PAJUREK, Václav PALEČEK, Václav PALIČKA, Jindřich PALKOVSKÝ, František PÁNEK, Viktor PAPEŽ, Antonín PAPŘOK, Josef PARAL, Jan PAŠER, Stanislav PÁTEK, Stanislav PAUČEK, František PAVELEK, Karel PAVELEK, Josef PAVINSKÝ, Miroslav PAVLÁN, Petr PAVLÁN, Vladimír PAVLÁN, Jan PAVLÁSEK, Jan PAVLÁT, Tomáš PAVLICA, Alois PAVLÍK, Karel PAVLÍK, Jan PAVLISKA, Oldřich PAVLISKA, Antonín PAVLOŠEK, Rudolf PAVLŮ, Antonín PEČONKA, Josef PECHAL, Jan PĚCHŮVKA, Bedřich PEKTOR, Augustin PĚLUCHA, Gustav PĚLUCHA, Vilém PĚLUCHA, Josef PEPŘICA, Stanislav PERGLER, Ferdinand PEŘINA, Karel PETER, Jan PETEREK, Leopold PETEREK, Jan PETR, Pavel PETR, Marie PĚTROŠOVÁ, František PETRUŠKA, Adolf PIETRAS, Josef PIETRAS, František PICHA, Václav PINKAVA, Evarist PITHA, Bohdan PITUCHA, Bohumil PLÁNIČKA, František PLOSKONKA, František PODEŠVA, Marie PODEŠVOVÁ, Emanuel PODGORNÝ, Vladimír POHNER, Bohumír POKLUDA, František POKLUDA, Karel POKLUDA, Jan POKORNÝ, František POLANSKÝ, Alois POLÁŠEK, Bohuslav POLÁŠEK, František POLÁŠEK, Hynek POLÁŠEK, Rudolf POLÁŠEK, Bohuslav POPEK, František POPEK, František POPELÁŘ, Pavel POPIOLEK, Jaroslav POSPÍŠIL, Bedřich POŠTULKA, Otakar PREČ, Alois PRICL, Alois PROCHÁZKA, Antonín PROKOP, František PROKOP, Josef PROKOP, Jan PROŠEK, Karel PRUSENOVSKÝ, Vladimír PSOTA, Bohumil PŠEJA, František PUSTKA, Karel RAFAJ, Jakub RAMIAN, Stanislav RAMIAN, Emil RAMÍK, Alois RANOCHA, Karel RANOCHA, Karel RAŠKA, Raimund RAŠKA, Rudolf REČEK, Adolf REK, Jan RESTEL, František RICHTER, Jan ROBENEK, Jan ROČÁK, Libuše ROHANOVÁ, Alois ROMANČÁK, Alois ROT​​TER, Milan ROTTER, Karel ROZEHNAL, Josef ROZUM, Josef ROŽNOVSKÝ, Viktor ROŽNOVSKÝ, Otto RUDOLF, Dalibor RUND, Čestmír RUSEK, Miroslav RUSEK, Pavel RUTSKÝ, Václav RYBNÍČEK, Antonín RÝPAR, Albert RYS, František RYŠ, Rudolf RYŠ, Jaroslav RYŠKA, Josef RYŠKA, Marie RYŠKOVÁ, Anna RYŠOVÁ, Vilém ŘEHÁK, Adolf ŘEPIŠŤÁK, Jan ŘÍHA, Zdeněk ŘÍHA, Rudolf SACHA, Albín SANTARIUS, Rudolf SASÍN, Emil SEDLÁČEK, František SEDLÁČEK, Oldřich SEDLÁČEK, Vladimír SEDMERA, František SEHNALÍK, Emil SEVERIN, Jan SCHINDLER, Karel SCHINDLER, Jan SCHNEIDER, Josef SCHREIER, Adolf SIGMUND, Anežka SIGMUNDOVÁ, Emanuel SIONKO, Rudolf SKOTNICA, Ferdinand SLÁDEČEK, Jan SLÁDEČEK, Vilém SLADEČEK, Adolf SLÁDEK, Augustin SLAMIOK, Alfons SLAVÍK, Rostislav SLAVÍK, Albín SLÍVA, Alfréd SLÍVA, Rudolf SLÍVA, Ota SLOŽIL, Josef SMEJKAL, Antonín SMÉKAL, Arnošt SMETANA, Edmund SOBEK, Vladimír SOČINSKÝ, Albín SOCHACÍ, Pavel SOKOLA, Edwin SOMMER, Antonín SOVJÁK, Josef SOVJÁK, Gustav SPRATEK, Karel SROKA, Jan STAROSTA, Alois STEBLO, Rudolf STEJSKAL, Alois STIBOR, Jaroslav STIBOR, Oldřich STIBOR, Josef STODŮLKA, Josef STOKLASA, Alois STOLÁŘ, Vojtěch STRAKOŠ, Josef STROŽÍK, Leopold STŘÍŽ, Oldřich STUDENÍK, Jaroslav STÝBOR, Jindřich STÝSKALA, Josef STÝSKALA, Josef SUDACKÝ, Josef SUDER, Jindřich SUCHAN, Josef SVOBODA, Robert SVOBODA, Ladislav SVRČEK, Rudolf SYPIEN, Jan SYS, František ŠABLATŮRA, Leopold ŠAFAŘÍK, Karel ŠAJNAR, Josef ŠAJTAR, Augustin ŠAROVSKÝ, Emil ŠČERBOVSKÝ, Cyril ŠEBESTA, Ladislav ŠEVČÍK, Stanislav ŠEVČÍK, Anna ŠEVČÍKOVÁ, Jaroslava ŠEVČÍKOVÁ, Alois ŠIGUT, Jan ŠIGUT, Ladislav ŠIMEČKA, Vilém ŠIMEČKA, Bedřich ŠIMON, Jan ŠIMON, Josef ŠIMŮNEK, Karel ŠKAPA, Václav ŠKOPEK, Josef ŠLOFAR, Josef ŠLOSAR, Josef ŠMEJKAL, František ŠMÍRA, Antonín ŠPAČEK, Josef ŠPETÍK, Josef ŠPÍLA, Vítězslav ŠPRC, Marie ŠPRLOVÁ, Ludvík ŠPUREK, Rudolf ŠRÁMEK, Jaroslav ŠTĚDRA, Antonín ŠTEFEK, Jaroslav ŠTEFEK, Josef ŠTEFEK, Karel ŠTEFEK, Jan ŠTĚPÁN, Alois ŠUGÁREK, Josef ŠUGÁREK, Marie ŠUGARKOVÁ, František ŠULÉŘ, Miroslav ŠULÉŘ, Josef ŠUSTEK, Josef TARNAVA, Rudolf TELAŘÍK, Maxmilián TELNÁR, Jan TEPLÁREK, Josef TICHAVSKÝ, Antonín TICHOPAD, Ferdinand TICHÝ, Josef TICHÝ, Augustin TOBOLA, Jan TOMALA, Arnošt TOMÁŠEK, František TOMÁŠEK, Josef TOMICKÝ, Alois TONANČÁK, Miroslav TRAČ/TRACZ, Jan TRAJTEL, Štěpán TREXLER, Ladislav TŘENECKÝ, Leopold TŘEŠNÁŘ, Cyril TŘEŠTÍK, Josef TUMLÍŘ, Alois TYLEČEK, Jaromír TYPOVSKÝ, Karel UHLÍŘ, Ferdinand ULČÁK, Eduard ULMAN, Josef URBAN, Ferdinand URBANČÍK, Antonín URBÁNEK, Jaroslav URBÁNEK, Jenovéfa URBÁNKOVÁ, Augustin URBIŠ, Hugo URBNIEC, František VÁCLAVÍK, Jan VÁCLAVIK ml., Jan VÁCLAVIK st., Emil VÁCLAVINEK, Antonín VACULÍK, Alfons VACHALA, Arnošt VALAS, Helena VALASOVÁ, Jindřich VÁLEK, Karel VÁLEK, Pavel VALIGORA, Rudolf VALIGORA, Emil VANDĚL, Arnošt VANTUCH, Václav VANTUCH, Emil VANZEL, Ludvík VASERBAUER, Jaroslav VAŠÍČEK, Vladimír VAŠUT, František VAVREČKA Josef VAVROŠ, Jan VEČEREK, Ladislav VĚCHET, Boleslav VELČOVSKÝ, František VELČOVSKÝ, Karel VELČOVSKÝ, Augustin VĚLIČKA, Bohumil VELIČKA, Radomír VELKÝ, Jan VERNER, Gustav VIAČKA, Oldřich VIAČKA, Josef VÍCHA, Karel VÍCHA, Josef VICHER, Gustav VITEKER, Karel VLČEK, Rudolf VLČEK, Štěpán VLŠAR, Jan VOJKOVSKÝ, Vilém VOJKOVSKÝ, Jan VOJNA, Jan VOLNÝ, Karel VOLNÝ, Miroslav VOLNÝ, Žitomír VOLTNER, Vojtěch VORÁLEK, Ludvík VRÁNA, František VŠOLEK, Dominik VYCHODIL, Josef VYCHODIL, Oldřich VYCHODIL, Vojtěch VYPOROVSKÝ, Alois VYSOCKÝ, Karel WALISZEWSKI, Josef WEBER, Alois WEINER, Arnošt WEISS, Oldřich WENZEL, Jan WERNER, Vilém WOZNIAK, Bedřich ZAHEL, Miroslav ZAHRADNÍK, Rudolf ZACH, František ZACHRDLA, Jaroslav ZAORÁLEK, Josef ZAPLETAL, Dyonysius ZÁTOPEK, Jan ZÁTOPEK, Josef ZÁVADA, Karel ZÁVADA, Blažej ZÁVODNÝ, Marie ZBOROVSKÁ, Gustav ZDRAŽILA, Josef ZEMAN, Oldřich ZLÝ, Josef ZNOJ, Josef ZPĚVÁK, Oldřich ZUBEK, Bohumil ZYZNAR, Jaromír ŽÁČEK, Ladislav ŽÁČEK, Zdeněk ŽÁČEK, Vilém ŽÁK, Josef ŽÁTEK, Daniel ŽEBRÁK, Josef ŽEJDLÍK, Tomáš ŽEMBA, Jan ŽEMLA, Jan ŽÍDEK, Jan ŽÍDEK, Josef ŽIDEK, Josef ŽIŽKA, Karel ŽOLNA, Bedřich ŽVAK
Poznámka:

Pamětní deska byla v roce 2015 přemístěna do přízemí budovy a doplněna další skleněnou deskou s 948 jmény.
Původní bronzová pamětní deska z roku 1958 je od akademického sochaře Otto Cienciala. Autorem nové pamětní desky je ing. architekt Tadeáš Goryczka a historik Radoslav Seďa,
Slavnostně odhaleno 17.11.2015


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-31363
Souřadnice: N49°49'56.67'' E18°16'36.43''
Pomník přidal: Jan Gara
Doplnění informací: Svatopluk Kučera

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: CEVH MO ČR, archiv
Umístění: Ostrava, Odboje 8, pobočná požární stanice Záchranného hasičského sboru pro Moravskoslezský kraj Ostrava-Fifejdy, vnitřní stěna budovy
Nápis:
NEZAPOMEŇME PADLÝCH A UMUČENÝCH BRATŘÍ 1939 – 1945
HRABOVÁ: JAROSLAV VAVRUŠKA
HULVÁKY: KAREL BALCAR, KAREL DANĚK, FERDINAND KOŽDOŇ
NOVÁ VES: LADISLAV KUBALA, OLDŘICH MALÁŘ, ČESTMÍR KYNEL
OSTRAVA I: JOSEF BRABEC, VIKTOR FIŠER, JAN GOLKA, FRANTIŠEK LANGER
PŘÍVOZ: BOHUMIL JUNGMANN
STARÁ BĚLÁ: ALOIS FOLTA, PAVEL ĎATKO, VLADISLAV BLAHUT
VÍTKOVICE: FRANTIŠEK PETRUŠKA
VÝŠKOVICE: JOSEF HUSAR
ZÁBŘEH N. O.: EDUARD PORUBA, KAREL ŠMÍD
ZÁBŘEH N. O. – RÜTGERS: JOSEF HANZELKA, OTTO KRČMÁŘ

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-27222
Souřadnice: N49°49'56.6'' E18°16'39.25'' (střed objektu)
Pomník přidal: Ing. František Jedlička

Hrob Ladislav Honzek

Autor: Petr Kudláček, 07.08.2021
Umístění: Ostrava, Parcelní, nový hřbitov v Heřmanicích, hrobová skupina II, hrob č. 186
Nápis:
RODINA
HONZKOVA
VZPOMÍNÁME
[Ladislav Honzek]
Poznámka:

Pilot des. asp. Ladislav Honzek a pozorovatel por. Vít Havelka (hrob na vets.cz) zemřeli 14.6.1927 při letecké nehodě u obce Vajka (dnes Lúčnica nad Žitavou) na Slovensku. Ladislav Honzek byl pohřben na novém hřbitově v Ostravě – Heřmanicích. Jméno na náhrobku nemá, hrob identifikoval správce hřbitova.
V novinách Pozor, večerní vydání ze dne 15.6.1927 je psáno: Velitelství leteckého pluku č.3 v Nitře vydalo rozkaz, aby pro mezinárodní pozorování atmosférického tlaku vzlétl poručík Vít Havelka jako pozorovatel. V pondělí ráno v 8 hod. 15 min. vzlétlo letadlo typu A-11, řízené pilotem desátníkem Ladislavem Honzekem z nitranského letiště. Do letadla nastoupil také poručík Vít Havelka jako pozorovací důstojník. Letadlo provádělo nad středním Slovenskem tak zvané výškové lety k pozorování atmosférických proudů ve výškách. Kolem 10 hod. bylo letadlo nad obcí Vajka u Vráblů, kdy najednou ve výši asi 400 m zakolísalo a řítilo se k zemi. Pravé křídlo letadla zavadilo o střechu jedné stodoly, odkud se pak odrazilo a spadlo na zem. Poručík Havelka i desátník Honzek byli pádem usmrceni. Těla jejich byla k nepoznání zohavena.
Další o jeho nehodě na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Souřadnice: N49°51'40.77'' E18°19'36.26''
Pomník přidal: Petr Kudláček

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Ing. Petr Tichý, 27.10.2006
Umístění: Ostrava, park Československých letců, Přívoz
Nápis:
1944 -1945
PAMÁTCE LETCŮM
1. ČESKOSLOVENSKÉ
SMÍŠENÉ LETECKÉ
DIVISE

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-08000
Souřadnice: N49°50'32.34'' E18°17'16.5''
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Dagmar Titzová, 08.11.2018
Umístění: Ostrava, Pod Landekem, zábavní park Landek park
Nápis:
ZEMŘELI, ABYCHOM MY MOHLI ŽÍT
POPRAVENI
PAVLÍK JOSEF 1943
DOLEJŠÍ BOHUMIL 1943

ZASTŘELENI PŘI ZATÝKÁNÍ
VYSTRČIL ANTONÍN 1944

UMUČENI
ADAMČÍK ALOIS 1943
BOSÁK RUDOLF 1943
BERNATÍK EMIL 1943
BULÁT LUDVÍK 1945
DRDA ANTONÍN 1943
DENDĚLOVSKÝ RUDOLF 1943
GONĚC JINDŘICH 1943
GAVENDA ALOIS 1943
JANČÍK FRANTIŠEK 1943
KŘÍŽ VIKTOR 1943
BARDOŇ KAREL 1945

POPRAVENI
KUCHNO VLADISLAV 1943
KOTAS KAREL 1943

NEZVĚSTNÝ
KLANICA JAROSLAV

UMUČENI
STAŇÁK ST. 1943
KOŠŤÁL JOSEF 1943
MUSÁLEK FRANTIŠEK 1943
PAŠEK JOSEF 1941
PAPEŽ VIKTOR 1943
PRINC ALEXANDER 1943
ŘÍMAN PETR 1943
SLÍVA ANTONÍN 1943
ŠUPKA OLDŘICH 1943
VELIČKA KAREL 1943
VÍTEK AUGUSTIN 1943
CHMURA ARNOŠT 1945
Poznámka:

Dolejší Bohumil: horník. *23.8.1904 Kunčičky. 14.4.1943 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (ilegální KSČ). Popraven 9.7.1943 v Berlíně - Plötzensee.
Kuchno Vladislav: horník. *1.8.1901 Kunčičky. 14.4.1943 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě a napomáhání nepříteli (ilegální KSČ). Popraven 9.7.1943 v Berlíně - Plötzensee.
Kotas Karel: horník. *7.1.1898 Janovice . 1.4.1943 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (ilegální KSČ. Popraven 6.8.1943 v Berlíně - Plötzensee.
(zdroj: http://old.ustrcr.cz/cs/popraveni-plotzensee )


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-30351
Souřadnice: N49°52'3.52'' E18°15'43.93''
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Dagmar Titzová, 08.11.2018
Umístění: Ostrava, Pod Landekem, zábavní park Landek park
Nápis:
NA VĚČNOU PAMĚŤ
MUČESNÍKŮ ZAMĚSTNANCŮ DOLU PETR BEZRUČ
1938 1945
VÁCLAV BÍLEK
JOSEF HUPERT
JAN KAVALA
JOSEF KLIMEK
LUDVÍK KOTALA
JOSEF KUMA
VILÉM LACH
EMIL MASNÝ
ROBERT MASNÝ
JAROSLAV MROZEK
KAREL ONDRUŠÁK
ANTONÍN POLACH
BEDŘICH SKLÁŘ
KAREL VALOŠEK

ZAMĚSTNANCI DOLU PETR BEZRUČ
Poznámka:

Pomník přemístěn ze zrušeného dolu Petr Bezruč


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-7958
Souřadnice: N49°52'3.11'' E18°15'43.93''
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Svatopluk Kučera

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Dagmar Titzová, 08.11.2018
Umístění: Ostrava, Pod Landekem, zábavní park Landek park
Nápis:
ZEMŘELI, ABYCHOM MY MOHLI ŽÍT
AUGUSTINEK KAREL +1943 RATIBOŘ
BIOLEK LUBOMÍR +1942 KAUNIC KOLEJE BRNO
CVINKALA OLDŘICH NEZVĚSTNÝ PARTYZÁN
HRBÁČEK MIROSLAV +1944 ZASTŘELEN
KRIML FRANTIŠEK +1943 OSVĚTIM
KNĚŽÍK JOSEF +1942 OSVĚTIM
LADOCHA JOSEF +1943 OSVĚTIM

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE8119-30412
Souřadnice: N49°52'3.11'' E18°15'43.93''
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kameny zmizelých - rodina Goldbergerova a rodina Engelova

Autor: Jiří Padevět, 02.03.2024
Umístění: Ostrava, Poděbradova 826/27, v chodníku na nároží
Nápis:
ZDE BYDLEL
FEDINAND
GOLDBERGER
NAR. 1878
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 5.10.1942
V TREBLINCE

ZDE BYDLELA
HELENA
GOLDBERGEROVÁ
ROZ. TRAMEROVÁ
NAR. 1884
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 5.10.1942
V TREBLINCE

ZDE BYDLEL
ROBERT ENGEL
NAR. 1906
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 18.4.1945
V DACHAU

ZDE BYDLEL
TOMÁŠ ENGEL
NAR. 1938
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 6.10.1944
V OSVĚTIMI

ZDE BYDLELA
HERTA ENGELOVÁ
ROZ. GOLDBERGEROVÁ
NAR. 1915
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 6.10.1944
V OSVĚTIMI

Toto místo je počítáno jako 5 VPM
Souřadnice: N49°50'8.25'' E18°17'1.47''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Svatopluk Kučera, 02.11.2010
Umístění: Ostrava, Podlahova, Mariánské Hory, parčík před budovou Ostravské univerzity, fakulty umění
Nápis:
NA PAMĚT UMUČENÝM
ZA SVOBODU VLASTI

FRANTIŠEK HOLUB
1898 1942
JAROMÍR JANEČKA
1904 1942
JAROSLAV KLANICA
1912 1942
RUDOLF MOKRÝ
1908 1942
OSVALD NOSKIEVIČ
1903 1943
MARIE PODEŠVOVÁ
1894 1943
BOHUMIL PŠEJA
1910 1943
GUSTAV VJAČKA
1910 1942
FRANTIŠEK VŠOLEK
1905 1942
JUDR.JOSEF ZEMAN
1914 1945

VAŠE UTRPENÍ –
CESTA K NAŠEMU
OSVOBOZENÍ.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-8119-07879
Souřadnice: N49°49'56.03'' E18°15'19.09''
Pomník přidal: Svatopluk Kučera