a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž
Autor: archiv vets.cz

armádní generál in memoriam Vojtěch Boris Luža

* 23.3.1891 (Uherský Brod)
† 2.10.1944 (Hřiště u Přibyslavi)

Vojtěch Boris Luža, armádní generál in memoriam, nar. 23.3.1891, Uherský Brod, padl 2.10.1944 Hřiště u Přibyslavi, byl český generál, legionář 1. světové války a čelný představitel čs. protifašistického odboje.
Po absolvování reálky studoval od roku 1909 elektrotechniku na VUT v Brně, školu nedokončil pro vyhlášení války. Narukoval 3.8.1914 jako jednoroční dobrovolník k 35. pěšímu pluku do Plzně, absolvoval školu pro důstojníky pěchoty. Jako velitel čety (praporčík) odjel 14.11.1914 na ruskou frontu. Zajat 30.8.1915 u obce Malá Planča, v okolí města Halyč. Do legií v Rusku se přihlásil 11.4.1916 v Veněv, Tulská gubernie; zařazen 20.7.1916 k 1. srbské dobrovolnické divizi jako podporučík, s ní se účastnil bojů v Dobrudži. 11.1.1917 přidělen k 2. střeleckému pluku čs. legie jako praporčík. Ustanoven do funkce velitele kulometné roty, se kterou bojoval v roce 1917 ve věku 26 let u Zborova, následovala tzv.Sibiřská anabáze a po ní návrat 1.5.1920 do vlasti.
V Rusku v roce 1917 konvertoval k pravoslaví a přijal jméno Boris, z církve však o dva roky později vystoupil.
Po návratu do vlasti byl přeřazen v hodnosti majora do Československé armády, postupoval ve funkcích a hodnostech až do hodnosti divizního generála. Začal velením pluku, absolvoval kurz generálního štábu v Praze, v letech 1922–1923 Vysokou školu válečnou v Praze, kurz pro důstojníky a generály v Paříži, byl přednostou operačního oddělení hlavního štábu čs. armády (1924–1929). Poté byl pedagogem na Vysoké škole válečné v Praze a v letech 1932–1935 jejím velitelem. Od roku 1935 byl krátce velitel V. sboru v Trenčíně a až do 1937 IV. sboru v Olomouci. Na přímý zásah prezidenta Beneše byl převelen do funkce Zemského vojenského velitele v Brně, kde působil od podzimu 1937 do 1939. Při mobilizaci 23. září 1938 velel II. Čsl. armádě, která měla bránit hranici na severní Moravě.
V kritických dnech září 1938 se účastnil audiencí nejvyšších vojenských velitelů u prezidenta Beneše, kde na něho vyvíjeli nátlak ve prospěch vojenské obrany před nacistickým Německem i bez podpory Francie a Anglie. Po Mnichovu patřil ke skupině generálů pomýšlejících i na vojenské svržení vlády generála Syrového. V červnu 1939 byl propuštěn do civilu v hodnosti divizního generála. Opět studoval VUT v Brně, které opět nedokončil pro uzavření vysokých škol 17.11.1939.
Po okupaci vlasti a vytvoření protektorátu odmítl emigraci, v roce 1939 se zapojil do odboje za pomoci sokolů a vojáků. Odmítl se připojit do organizace Obrana národa, neboť předpokládal její rychlou dekonspiraci vzhledem k předpokládané délce války, spolupracoval s odbojovou skupinou Parsifal, měl kontakty s přítelem a generálem Aloisem Eliášem. Ještě před příchodem Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora (27.9.1941) připravoval svůj přechod do podzemí. Když byl 28.9.1941 generál Eliáš zatčen, odešel do připravené ilegality. Gestapo jej přišlo zatknout ráno 29.9.1941, to už však byl v ilegalitě, zatčeni byli jeho rodinní příslušníci. Ukrýval se zejména na Vysočině nebo v okolí Brna.
Ilegální organizace byly Gestapem decimovány, proto vybudoval s profesorem Josefem Grňou, na torzu odbojových organizací Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme, svoji vlastní organizaci nazvanou Přípravný revoluční výbor, později Jaro, kde byl vojenským velitelem a Grňa politickým představitelem. Klíčovými a agilními spolupracovníky byli bývalí čs. důstojníci Josef Robotka a Karel Steiner-Veselý. Pro zajištění přímého spojení s exilovou vládou v Londýně byly do vlasti vysílány parašutistické výsadky s vysílačkami, od roku 1943 kurýrní služba a v roce 1944 opět výsadky (Calcium, Barium).
V létě 1944 vznikla tzv. Rada tří (R3), když se organizace Jaro sloučila s organizací Avala Josefa Císaře. Jejími představiteli byli Grňa, Luža a Císař. Přijala také skupinu Josefa Svatoně, získala napojení na komunistický i slovenský odboj. V červnu 1944, po vylodění spojenců v Normandii, zahájili přípravy na poslední zimu a plánovali ozbrojené povstání českého odboje, kde měl být Luža (podporován odbojovými skupinami i exilovou vládou) jeho velitelem. Z těch důvodů se přesunul k Říčanům u Prahy, kde připravoval konkrétní kroky partyzánského boje, které měly podle jeho představ, podobně jako ve SNP přejít po přiblížení fronty, v ozbrojené povstání lidu proti okupantům. K tomu měl od exilové vlády v Londýně přislíbeny dodávky zbraní. Protože se tak nestalo, činil složitá opatření o kontakty a dodávky zbraní ze Sovětského svazu, výsadky se ale nedařily a tak jediným zdrojem zbraní mělo být území protektorátu, tedy sklady zbraní SS ve výcvikovém prostoru u Benešova a z muniční továrny ve Vlašimi. Po rozšíření povstání doufal v podporu od západních spojenců a od Rudé armády.
V létě 1944 proto vydal výzvu dosud nezapojeným čs. důstojníkům: Proto v poslední hodině vyzývám bývalé příslušníky naší branné moci, v první řadě aktivní důstojníky, aby nečekajíce na zavolání dali se k dispozici stávajícím organizacím domácího odboje. Ti z nich, kteří se činně nezúčastní osvobozovacího boje, budou postaveni před vojenské soudy pro úmyslné nekonání svých povinností.
Jak známo, konspirační práce našeho odboje nebyla na vysoké úrovni, odboj byl infiltrován konfidenty Gestapa. Proto po častých zatčeních a následných popravách odbojářů vydal rozkaz, že je při zatýkání Gestapem nutno klást náležitý odpor: Čest národa, a tedy i armády žádá, aby se každý jeho příslušník a tím méně už aktivní důstojník nebo voják nedal Gestapem zatknout, aniž by projevil náležitý odpor. Všichni, kteří se nechali a ještě nechají podobným způsobem zatknout, budou postaveni před vojenský soud.
Po zastřelení člena skupiny Sigma Josefa Ouředníka a zatčení Františka Jiříkovského z Avaly se 13.9.1944 ocitl v nebezpečí a chtěl se přesunout zpět na Moravu do bezpečnějších úkrytů. S pobočníkem poručíkem (v záloze) Josefem Korešem (1917-1944) šli 28.9.1944 pěšky ze Říčan do Kácova, kde přespali. Dále pokračovali údolím Sázavy směrem na Novoměstsko do štábu R3. Promáčeni deštěm po 120 kilometrech pochodu (zbývalo jim 45 km) se zastavili 2.10.1944 po 14 hodině v Hřišti u Přibyslavi. Nejprve žádali o pomoc u Aloisie Matějové, ta se samozřejmě bála provokace, a proto je pouze odkázala na starostu Jaroslava Honzu. Starosta, zaneprázdněn prací, pouze zkontroloval jejich falešné osobní doklady na jména Wenzel Musil, lesní správce a Josef Koreš, úředník a pro odpočinek je odkázal do hostince. Sám však, ze strachu z provokace agentů Gestapa, informoval o příchodu neznámých mužů s průkaznými doklady strážmistra četnictva Josefa Navrátila, který zde prováděl vyšetřování, a navštívil také starostu.
Četník Josef Navrátil, který v roce 1943 zadržel uprchlého ruského zajatce, zatelefonoval po 16. hodině do Přibyslavi a zavolal si o posilu dvou četníků. Od nadřízeného Bohuslava Mečíře dostal rozkaz neznámé osoby sledovat do doby jeho příjezdu. Po 17. hodině tři četníci (Mečíř, Navrátil, Kunderka) s tasenými zbraněmi vstoupili do hostince hlavním vchodem a vyzvali muže: "Ruce vzhůru!". Ti pak, po opakování výzvy (v souladu s vlastním rozkazem gen. Luži) zahájili palbu z ručních zbraní. Při přestřelce byl Luža na místě zabit, těžce zraněný Koreš uprchl z hostince a v nedalekém poli spáchal sebevraždu. Pravou totožnost obou osob odhalilo až několik dní později k vyšetřování přivolané Gestapo. Oba byli zpopelněni v brněnském krematoriu a jejich popel rozprášen. Z 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, padl generál Luža jako jediný se zbraní v ruce.
Po válce byl incident vyšetřován orgány vojenského Obranného zpravodajství, podle kterých jako příčinu události označili přílišnou horlivost četníků nad rámec povinností.
O události v obci Hřiště se odboj dovídal postupně; 20.10.1944 byla informována Londýnská vláda prostřednictvím vysílačky Zdena výsadku Calcium. Nástupce vojenského velitele R3 plk. Josef Svatoň (1893-1944, krycí jméno Doubek) vydal rozkaz synu zastřeleného Radomíru Lužovi (krycí jméno Stáňa) k odvetě. K akci byla vybrána část 40ti-členné skupiny Černý (Čapajev) (uprchlí ruští zajatci a dvojice Čechů). Skupina 12 partyzánů se v noci 25.10.1944 přesunula k Přibyslavi, kde provedla 26.10.1944 ve 20 hodin přepadení četnické stanice, která sídlila v domě č.p. 9. Po výslechu a rozsudku smrti popravili ve sklepě domu všech pět četníků, z nichž jen Mečíř a Kunderka se přímo podíleli na Lužově zabití.
Vyznamenání a pocty:
srbská Zlatá medaile „Za chrabrost“ Miloš Obilič (dekret č. 4431)
ruský Řád sv. Anny 3. stupně s meči a stuhou (dekret č. 1115)
ruský Řád sv. Vladimíra 4. stupně s meči a stuhou
francouzský Válečný kříž s palmou (dekret č. 1155)
italský řád La croce de merito di guerra (dekret č. 1483)
Čsl. revoluční medaile (dekret č. 52)
Čsl. válečný kříž 1914–1918 (dekret č. 795)
francouzský kříž Čestné legie (dekret č. 26.904/1921)
Důstojnický kříž Čestné legie (dekret č. 40.363)
Spojenecká medaile Vítězství (dekret č. 1318)
Štěfánikův řád Sokol (dekret č. 175)
Rumunský válečný kříž (dekret č. 1744/1918)
polský řád Polonia Restituta 3. stupně
srbský Řád sv. Sávy 3. stupně (dekret č. 35.688/4682)
srbský řád Bílého orla, 4. stupeň (dekret č. 15.113)
srbská Uspomenica za rat 1914/18
komandérský kříž Rumunské hvězdy (dekret č. 30.289)
jugoslávský řád Koruny II. třídy (diplom č. 3177/4 ze dne 19. 9. 1936)
Po smrti byl generál Luža oceněn:
Jmenován inženýrem elektrotechniky in memoriam na Vysokém učení technickém v Brně – v roce 1945
Povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam – v roce 1946
Řád Milana Rastislava Štefánika II. tř. - in memoriam – 8.5.1992
Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně in memoriam (22.6.2004)
Čestné občanství města Brna in memoriam (30. zasedání Zastupitelstva města Brna dne 6.12.2005)

Zdroje (mimo informací z desek):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojtěch_Luža
http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=227

VPM:
hřbitov - Jekatěrinburg, stát Rusko
památník - Hrabyně, okres Opava
pamětní deska - Uherský Brod, okres Uherské Hradiště
pamětní deska - Brno, okres Brno - město
pamětní deska - Hřiště, okres Havlíčkův Brod
pamětní deska - Uherský Brod, okres Uherské Hradiště
pamětní deska - Brno, okres Brno - město
pomník - Brno, okres Brno - město
pomník - Praha 6, okres Praha 6


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.