Pomník padlým
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
1914 1917
PRAHA
HRDINŮM
Souřadnice: N50°4'49.6'' E14°28'27'' (pomník)
Pomník přidal: František Nový
Pomník příslušníků policie a četnictva - Obětí 2. světové války
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
Na pomníku pod znakem:
1938 – 1945
V dlažbě před pomníkem:
Buchenwald, Mauthausen, Osvětim
Terezín, Sachsenhausen
Na kamenném bloku vpravo:
Věnováno
příslušníkům policie a četnictva,
kteří položili své životy
v letech 1938 – 1945
„Čest jejich památce“
Souřadnice: N50°4'56.9'' E14°28'28.8'' (pomník)
Pomník přidal: František Nový
Hrob Emanuel Pavlák
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
Bez náhrobku
*19.8.1904, raněn na barikádě na Žižkově před domem č. p. 1691 na Poděbradově (nyní Hartigově) ulici, zemřel ve Viklefově 1646/15 (doma?)
(zdroj: CEVH MO)
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE0003-57314
Souřadnice: N50°4'55.1'' E14°28'37.5'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový
Hrob Antonín Mikuláš Číla
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
GENERÁL
ANTONÍN MIKULÁŠ ČÍLA
STARODRUŽINÍK
*6.1.1883 +31.V.1983
Významný představitel prvního vojenského odboje, který po celý život byl věren legionářské myšlence a v dobách nesvobody vždy hájil principy legionářské cti.
Narodil se 6. ledna 1883 v Nové Pace do početné rodiny hrnčíře. Měl tři sourozence, ve věku jeho pouhých čtyř let mu ale zemřela matka a otec se znovu oženil. Z druhého manželství se narodilo dalších šest dětí. V Nové Pace mělo silnou tradici hrnčířství, takže se celkem logicky vyučil hrnčířem a malířem porcelánu. Po úspěšném složení učňovských zkoušek využil možnosti pokračovat v odborném vzdělání a nastoupil do Odborné keramické školy v Bechyni. Studoval zde v letech 1900 až 1903 a v té době došel k rozhodnutí se uměním zabývat natrvalo.
Po složení závěrečných zkoušek se přihlásil k dalšímu studiu Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde jej ve svém ateliéru vedl profesor Emanuel Dítě. UMPRUM Číla navštěvoval v letech 1903 až 1909. V roce 1909 se seznámil s nabídkou vlády carského Ruska, směřovanou zejména k českým sokolským aktivistům. Rusko nabízelo možnost pedagogického působení v oblasti tělovýchovy v různých částech rozlehlého území, na ruských školách měl být zaveden český model sportovního vzdělávání.
Číla nastoupil jako pedagog na gymnáziu v Oděse. Zde se stal profesorem kreslení a tělovýchovy. Prakticky okamžitě po vypuknutí první světové války došel Antonín Číla k rozhodnutí dobrovolně se přihlásit do carské armády, 25. srpna však v Kyjevě vstoupil do České družiny. Po jejím vyslání na frontu byl Antonín Číla opakovaně vysílán na průzkum k nepřátelským liniím, neboť jako zkušený malíř dokázal podobu německých polních opevnění věrně zachytit.
Na sklonku roku 1914 se účastnil bojových operací i následného ústupu ruských vojsk z Haliče v květnu 1915. Během něj utrpěl desátník Číla zranění tak vážné, že si vyžádalo transport do Kyjeva a hospitalizaci, následovanou doléčením v Oděse. Dne 18. května 1915 byl povýšen do důstojnické hodnosti praporčíka. Po zformování 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana z Husi“ v něm velel četě a později rotě. Po zformování 3. čs. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“ byl jmenován do funkce velitele jeho 7. roty. V roce 1916 podobně jako mnoho dalších legionářů v Rusku přestoupil na pravoslaví a dostal druhé jméno Mikuláš. Přelomové bitvy u Zborova se v roce 1917 účastnil ve své funkci velitele 7. roty, záhy byl ustanoven velitelem 1. praporu a později se stal zástupcem velitele 3. čs. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“.
Později 3. čs. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“ bojoval v Čeljabinsku, přičemž po Čílovým velením město znovu obsadil bez jediné vlastní ztráty. Následovaly těžké boje s bolševickými oddíly o ovládnutí klíčových tratí a železničních stanic. Legionářům se 26. července podařilo vstoupit do Jekatěrinburku, jehož se Antonín Mikuláš Číla stal na čas posádkovým velitelem. Právě v Jekatěrinburku se poznal s Ninou Krukovskou, která se měla stát osudovou ženou jeho života. Dívka ho doprovázela při dalším tažení legií a v květnu 1920 byl pár sezdán ve Vladivostoku. Později se jim postupně narodily tři děti, dcera a dva synové. Vzhledem k vynikající službě a skvělým úspěchům na frontě byl Antonín Mikuláš Číla 22. srpna 1918 povýšen na kapitána a již 18. prosince na majora. V tomtéž roce dostal jako jeden z deseti legionářských důstojníků britský řád D.S.O. (Distinguished Service Order).
Dne 6. ledna byl Antonín Mikuláš Číla povýšen na podplukovníka a stanoven velitelem pluku. V červnu 1919 byl jmenován velitelem 10. čs. střeleckého pluku, s nímž se účastnil bojů na Transsibiřské magistrále u Kamrčagy a dobytí Krasnojarska. Po jeho obsazení se stal velitelem místní posádky, funkci zastával do ledna 1920. V únoru velel v Irkutsku a do jeho pravomoci patřilo i strážení zlatého pokladu. Po odchodu z Irkutska se svými muži dorazil 18. května do Vladivostoku, kde čekali na odjezd do vlasti. Dne 1. června nalodil jako velitel 33. lodního transportu legií s mužstvem na americkou loď Edellyn. Do Československa dorazili v srpnu 1920.
Další profesní kariéra Antonína Mikuláše Číly zůstala svázána s československou armádou, kde získal vynikající reputaci a do vlasti se vrátil ve vysoké hodnosti i funkci. Zprvu stále vele svému pluku, reorganizovanému na pěší pluk 10 „Jana Sladkého Koziny“ v Brně. V lednu 1922 postoupil do funkce velitele 8. pěší brigády ve Vysokém Mýtě, kde působil až do roku 1928. Roku 1922 absolvoval kurz na École supérieure de guerre v Paříži, 28. června 1923 se dočkal povýšení do hodnosti brigádního generála.
Z Vysokého Mýta jej roku 1928 přemístili do Brna, kde do roku 1934 zastával funkci zástupce velitele Zemského vojenského velitelství. Od roku 1934 působil jako předseda Odvolacího kárného výboru MNO v Praze. Roku 1938 odešel vzhledem k věku do výslužby, ale v průběhu květnové i zářijové mobilizace byl aktivován jako velitel oblasti 5. armádního sboru v Trenčíně.
Po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 a vzniku protektorátu se zapojil do domácího odboje. Během Pražského povstání se společně se svými syny Jiřím a Mikulášem účastnil povstaleckých operací v oblasti čtvrti Dejvice.
Od roku 1945 až do smrti byl předsedou Kruhu starodružiníků, přestože s tím měl za komunistického režimu různé nepříjemnosti. Jeho občanská odvaha však nebyla zadarmo. Antonín Mikuláš Číla byl degradován na vojína s adekvátním snížením penze, musel se i vystěhovat z bytu.
V období určitého společenského uvolnění v druhé polovině šedesátých let byl Antonín Mikuláš Číla částečně rehabilitován, když mu roku 1968 vrátili hodnost brigádního generála. Jeho velkým a odvážným veřejným vystoupením se stala účast na pohřbu bývalé první dámy Hany Benešové a proslov nad její rakví. Poslední rozloučení s paní Hanou Benešovou se konalo 7. prosince 1974 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.
Brigádní generál Antonín Mikuláš Číla zemřel 31. května 1983 v Praze ve věku neuvěřitelných sta let, je pochován po boku své ženy do hrobu v pravoslavné části Olšanských hřbitovů v Praze.
(zdroj: www.vhu.cz )
Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Hrob Josef Kopřiva
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
JOSEF KOPŘIVA
desátník pěš. pluku č. 28
Tyrše a Fügnera
* 10/9 1910 + 8/10 1933
Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Pavel Šmejkal
Hrob Mohmmad Hosain
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
PLUKOVNÍK
MOHMMAD HOSAIN
AFGHÁNISTÁN
1934 - 2008
Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Pavel Šmejkal
Hrob František Nedbal
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
FRANTIŠEK NEDBAL
ŠTÁBNÍ KAPITÁN DĚL. ODDÍLU 253
* 4. 7. 1892 - + 15. 12. 1930
Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Pavel Šmejkal
Hrob Tomáš Galinovský
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
není znám
Pilot rtm. Tomáš Galinovský od LP1 zemřel 13.7.1924 při letecké nehodě u Čelákovic. Vojenský pilot Galinovský, který létal se souhlasem MNO i pro ČSA, zde bez souhlasu MNO létal vyhlídkové lety pro firmu Aerosport. Po startu v zatáčce zachytil o strom, spadl na břeh Labe a zemřel i se dvěma cestujícími. V Kronice LP1, str. 138 (ke čtení na VHA Praha) je uvedeno: Dne 16. července ve 14 hod. konal se pohřeb rotmistra pol. pil. letce Galinovského, který zahynul u Čelákovic při vykonávání letecké služby 13. července 1924 , z divizní nemocnice na Olšany. Tomáš Galinovský již jméno na náhrobku nemá, jeho hrob identifikoval správce hřbitova.
V novinách Pozor z úterý 15.7.1924 je psáno: Velké letecké neštěstí U Čelakovic. V neděli přihodilo se v Čelakovicích u Prahy letecké neštěstí, jaké se dosud nestalo. Jedná se totiž o neštěstí, přihodivší se při letech zábavných, které v Čelákovicích pořádá civilní podnik letecký Aerosport, jehož majitelem je továrník Souček z Prahy. Neštěstí přihodilo se v místech, kde se koupá nejvíce výletníků z Prahy. Také v neděli pořádal Aerosport zábavní lety s velkým 4sedadlovým letadlem nad Čelakovicemi. Letadlo absolvovalo dva lety úplně hladce a bezvadně, ale při třetím došlo ke katastrofě. Stroj při třetím letu řídil pilot Kolínský, vedle seděl továrník Souček, vzadu správce cihelny Antonín Klika a 20letá Karla Zemanová z Prahy. Sotvaže letadlo vzlétlo, narazilo pravým křídlem na vršek topolu a střemhlav spadlo k zemi. Při pádu vybuchla nádržka s benzínem a stroj byl vržen do vody. Některé součástky se vzňaly. Následky byly hrozné. Pilot a Klika byli zabiti, Souček a Zemanová těžce popáleni a raněni. Na místo činu přijelo brzy záchranné auto z Prahy a raněné odvezol do nemocnice. Mezi koupající mi, již bylo na 20 000, vznikla pravá panika a případ vzbudil všude velké vzrušení.
V Lidových novinách z úterý 15.7.1924 je psáno: K leteckému neštěstí u Čelakovic. Včera dostavila se do Čelakovic soudní komise, která provedla obdukci obou mrtvol při nedělním leteckém neštěstí. Trosky letadla odklidilo vojsko. Mrtvý pilot Tomáš Kalinovský je rotmistr 1. leteckého pluku, jenž vzlétl, ačkoliv je vojenským pilotům zakázáno létati s civilním stroji. Kalinovský byl dobrý letec, ale nepočínal si při startu, jak vyžadovala vážnost situace. Startoval šikmo od topolů a pak opsal kružnici. Tato kružnice byla při třetím startu malá a tím letadlo ztratilo na výstupnosti, nedostalo se na topoly a narazilo na ně.
V novinách Pozor ze středy 16.7.1924 je psáno: Třetí oběť leteckého neštěstí u Čelakovic. V pondělí ráno zemřela na klinice profesora Kreibicha v Praze Karla Zemanová jako třetí oběť nedělního letecké neštěstí u Čelakovic. Majitel letadla J. Součkovi vede se už lépe. Jak vyšetřováním se zjistilo, uspořádal Souček se svým letadlem lety u Čelákovic bez povolení úřadů. Letadlo bylo vyzkoušeno jen pro 3 osoby, Souček letadlo zatěžkávací však osobami čtyřmi. Letadlo řídil vojenský pilot Galinovský, který bez povolení vojenských úřadu dal se k řízení soukromého letadla najmouti.
Více o nehodě na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky
Souřadnice: N50°4'49.63'' E14°28'23.5''
Pomník přidal: Petr Kudláček
Hrob František Souček
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
nedochoval se
Pilotní žák voj. František Souček od LP1 zemřel dne 22.5.1924 při letecké nehodě v Praze, nedaleko letiště Kbely. Příčinou nehody byl požár letadla za letu.
V příloze Práva lidu ze dne 23.5.1924 je psáno: Letadlo se zřítilo. Pilot uhořel. Příčina neštěstí nezjištěna. Včera v 9. hodin se vznítilo letadlo typu „Anatra“ 1. leteckého pluku, jež řídil pilotní žák vojín František Souček a zřítilo se na serpentině z Vysočan do Kbel. Letadlo i pilot shořeli. Příčina neštěstí nemohla být dosud zjištěna.
V novinách Pozor ze dne 25.5.1924 je psáno: Kde hledat příčinu neštěstí? K tragické smrti v letadle uhořelého pilota – žáka Součka poznamenává „P.L.“, že letadlo jeho bylo typu „Anatra“, zastaralé, ruské původně letadlo, jedno z těch, jež rakouská vojska zabavila v roce 1917 v Oděse. Letadlo bylo jakž takž pro potřebu školní opraveno, avšak hlavní chyba krátkých výfuků zbaveno být nemohlo a tak bylo snadno vznítitelno. Kdo sedl do „Anatry“, byl prý již předem odsouzen k smrti. List podotýká, že i ti nejzkušenější piloti brali sebou do tohoto typu letadel hasící přístroj „Minimax“.
V Kronice LP1 (ke čtení ve VHA Praha) je uvedeno: Dne 22 (sic) května 1924 konal se pohřeb pilotního žáka vojína Frant. Součka o 14 hod. z kaple posádkové nemocnice na Karlově náměstí.
Dle záznamů správy hřbitova Olšany byl František Souček pohřben 24.5.1924 do hrobu 286, skupina 19, na hřbitově 2ob. Většina hrobů v této skupině (většinou vojenských) není dnes již označena ani jménem ani číslem. Zbyly jen neoznačené hrobové vyvýšeniny (vojenské hroby zpravidla neměly obrubu, byla to jen hliněná vyvýšenina s litinovým křížem s tabulkou se jménem). Ani na hrobu Františka Součka se kříž nezachoval. Neoznačený hrob Františka Součka (č. 286) se nachází vedle označeného hrobu Ondřeje Pavlíka (hrob č. 285).
Další na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky
Souřadnice: N50°4'55.28'' E14°28'30.4'' (střed hřbitova 2ob)
Pomník přidal: Petr Kudláček
Hrob Bedřich Wiesner
- + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, II. obecní hřbitov)
ING. BEDŘICH WIESNER
10.III.1893 - 19.XI.1949
- narozen 10. března 1893 v polských Gilowicích, okres Bělsko
- vystudoval německé reálné gymnázium v Českém Těšíně a vysokou technickou školu ve Vídni
- do března 1916 sloužil v rakousko-uherské armádě, v ruském zajetí se přihlásil jako dobrovolník k čs. legiím.
- před 2. světovou válku spolupráce s průmyslovým oddělením Hlavního štábu MNO
- 15. března 1939 se nevrátil ze služební cesty do vlasti a odletěl do Londýna
- během 2. světové války působil u zpravodajského II. odboru exilového Ministerstva národní obrany v Londýně
- přednostou II. odboru MNO plk. gšt. Františkem Moravcem hodnocen stupněm „výtečný“
- po válce povýšen do hodnosti štábního kapitána
- demobilizoval a pracoval jako ředitel nákupu u Čs. hutí v Praze
- 16. listopadu 1949 zatčen Státní bezpečností, vyslýchán a bestiálně mučen v konspirační chatě u Jíloviště
- 18. listopadu 1949 odvezen do věznice v Praze-Ruzyni, ponechán v cele bez lékařské pomoci
- 19. listopadu 1949 před šestou hodinou ranní zemřel, pitva ukázala jako příčinu úmrtí roztržení jater a zakrvácení dutiny břišní
- jeho žena dostala povolení postavit náhrobek jen za slib, že tam neuvede nic jiného, než holé osobní údaje.
(zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/lide/mlatili-jej-tak-az-mu-roztrhli-jatra-vykrvacel-bez-pomoci-bedrich-wiesner-neprezil-muceni-stb.A201203_113750_lide_ape?)
hrob je v současnosti (11/2021) k adopci - https://hrbitovy-adopce.cz/karta/?karta=1630498835&fbclid=IwAR3_TOLlC0BBoF99Zv7dbscViwzdO6zCeNXsb5lmCri0ABYMBQUTMeRu0ow
Souřadnice: N50°5'6.5'' E14°28'12.65'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Jiří Porteš
Doplnění informací: Prokop Tomek