Spolek pro vojenská pietní místa

Kameny zmizelých – František Sapák

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Šustáček, 02.03.2026

František Sapák spolu s kolegou z brněnské Zbrojovky Josefem Sedmíkem vybírali peníze pro rodiny popravených. Za to byl František v roce 1941 zatčen, zemřel v roce 1942.
Kámen zmizelého na památku Františka Sapáka byl položen v úterý 28.6.2022.
(zdroje:
Šlapanický zpravodaj 4/2022, str. 35 – https://www.slapanice.cz/slapanicky-zpravodaj
https://www.slapanice.cz/kameny-zmizelych/)

Pamětní deska Antonín Macenauer

Autor: Vladimír Šustáček, 07.02.2026

Šlapanický rodák Antonín Macenauer se dobrovolně přihlásil k československému vojenskému letectvu. Po okupaci ČSR krátce působil u francouzského vojenského bombardovacího letectva, po porážce Francie se přesunul do Anglie, kde byl přidělen k 311. Československé bombardovací peruti jako pozorovatel-navigátor. Od června 1942 byl převelen na pilotní výcvik do Kanady a v srpnu 1943 přidělen k 312. Československé stíhací peruti jako operační pilot.
V srpnu 1945 se Antonín Macenauer vrátil do Československa, sloužil na pražské Ruzyni a na Letecké vojenské akademii v Hradci Králové. V československé armádě zůstal až do převedení do výslužby v dubnu 1949. Po rehabilitaci v roce 1966 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1990 na plukovníka in memoriam. Zemřel v březnu 1984 ve věku 69 let.
Pamětní deska Antonínu Macenauerovi byla na jeho rodném domě odhalena v pátek 16. srpna 2024 v rámci Šlapanických slavností. Pietního aktu se zúčastnili členové Klubu RAF Emila Bočka, Československé obce legionářské, Sdružení právnických osob Slavkovského bojiště, Klubu vojenské historie 43, zástupci Armády ČR a členové rodiny.
(zdroje:
Šlapanický zpravodaj 5/2024, str. 7 + str. 28 – https://www.slapanice.cz/slapanicky-zpravodaj
https://www.slapanice.cz/dalsi-vyznamne-osobnosti/antonin-macenauer)

Pamětní deska Alois a Petr Páralovi

Autor: Vladimír Šustáček, 20.01.2026

Alois Páral byl za 1. světové války ruským a později francouzským legionářem. Po válce se stal velitelem 43. pluku v Brně-Židenicích. V polovině 30. let se stal nejprve náčelníkem štábu zemského velitelství v Košicích a v době Mnichova v roce 1938 byl jmenován náčelníkem štábu mobilizované 4. armády v Brně. Již v roce 1930 dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu. Po 2. světové válce se stal náčelníkem týlu vojenského velitelství pro Moravu a Slezsko, po únoru 1948 byl z armády propuštěn a penzionován.
Petr Páral hospodařil na rodném statku ve Šlapanicích. V roce 1938 byl zvolen starostou Šlapanic za stranu lidovou.
Pamětní deska bratřím Páralům byla odhalena v neděli 18. listopadu 2007.
(zdroje:
Šlapanický zpravodaj 5/2007, str. 17-18 – https://www.slapanice.cz/slapanicky-zpravodaj/
https://www.slapanice.cz/dalsi-vyznamne-osobnosti/alois-paral)

Kameny zmizelých – Oldřich Štěrba

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Šustáček, 20.01.2026

Oldřich Štěrba byl učitelem a zapáleným skautem. Ihned po zabrání Sudet se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. V únoru 1942 byl zatčen a odvezen do Kounicových kolejí, poté byl vězněn v brněnském táboře Pod Kaštany. Při druhém stanném právu byl 16.6.1942 odsouzen a ještě téhož dne v Kounicových kolejích popraven.
Kámen zmizelého na památku Oldřicha Štěrby byl položen ve středu 16.6.2021, přesně 79 let od data jeho popravy.
(zdroje:
Šlapanický zpravodaj 4/2021, str. 23-24 – https://www.slapanice.cz/slapanicky-zpravodaj/
https://www.slapanice.cz/kameny-zmizelych/)

Pomník vojákům Rudé armády

Autor: Zdeněk Surýnek, 07.01.2014

Kameny zmizelých – rodina Zeiselova

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Šustáček, 27.02.2026

Rodina Zeiselova bydlela na dnešní ulici Čechova. Hlavou rodiny byl MUDr. Emanuel Zeisel, který byl praktickým lékařem židovského původu. Jeho manželka MUDr. Věra Zeiselová pracovala jako zubařka. Bydleli v domě spolu se synem Theodorem a otcem Emanuela, MUDr. Josefem Zeiselem. Během března a dubna 1942 byli všichni deportováni, nikdo z nich válku nepřežil.
Kameny zmizelých na památku rodiny Zeiselovy byly položeny v úterý 28.6.2022.
(zdroje:
Šlapanický zpravodaj 4/2022, str. 35 – https://www.slapanice.cz/slapanicky-zpravodaj/
https://www.slapanice.cz/kameny-zmizelych/)

Hrob německých vojáků

Autor: Rostislav Masařík, 30.05.2022

Bezejmenný hrob 6 německých vojáků padlých při osvobozování.
(zdroj: CEVH MO ČR)

Hrob francouzských vojáků

Autor: Rostislav Masařík, 30.05.2022

Hrob francouzských vojáků ze slavkovského bojiště z bitvy 2. 12. 1805. Ostatky zřejmě přeneseny, hřbitov vznikl až 1832, pomník ze 60. let 20. století.
(zdroj: CEVH MO ČR)

Hrob Miroslav Liškutín

Autor: Petr Kudláček, 27.12.2025

Mladý vojenský pilot Miroslav Liškutín dokončil v prosinci 1938 pilotní školu pokračovací v Olomouci. Po německé okupaci Čech a Moravy (a odtržení Slovenska) v březnu 1939 byla zrušena Čs. armáda a tím skončila i jeho vojenská služba v ní. Hned v dubnu 1939 odešel přes Polsko do Velké Británie, ale do RAF nebyl jako cizinec v míru přijat, mezinárodní zákony to nedovolovaly. Jenom Cizinecká legie přijímala cizince v době míru. Odplul tedy do Francie a s dalšími čs. letci vstoupil do Cizinecké legie s dodatkem, že v případě války budou závazku zproštěni. Po vypuknutí války v září 1939 Francouzi slib dodrželi, čs. letce z Legie uvolnili a přijali k letectvu. Miroslav Liškutín ve Francii létal jen cvičně a do bojů nebyl nasazen. Po porážce Francie v červnu 1940 odešel do Velké Británie, byl přijat do RAF a do konce války létal jako stíhací pilot. V roce 1945 se i s rodinou vrátil do Československa, a dál působil jako vojenský pilot. Stejně jako většina našich vojáků, bojujících v cizích armádách proti Německu za svobodu své vlasti, čelil perzekucím od nastupujících komunistů, kteří se zbavovali lidí schopných za svobodu i bojovat. Nejprve poslal do Velké Británie anglickou manželku s dětmi, byl propuštěn z armády a v dubnu 1948 již podruhé opustil zase nesvobodné Československo, a znovu vstoupil do RAF. Většinu své poválečné vojenské i civilní letecké služby prožil jako instruktor létání ve Velké Británii, na Kypru a v Africe. Napsal několik vzpomínkových knih o těch dobách a o létání.
Více o něm v jeho knihách a na internetu.

Čestný hrob obětí 2. světové války

Autor: Vladimír Šustáček, 02.03.2026

V čestném hrobě je uložena prsť z koncentračních táborů Mauthausen a Osvětim a z brněnských Kounicových kolejí. Nápis na desce naznačuje, že hrob obsahuje i ostatky umučených. V některých případech to snad může být pravda, ale většina jmenovaných zřejmě v hrobě pohřbena není – podle databáze CEVH MO i podle Encyklopedie dějin Brna se jedná o symbolický čestný hrob (kenotaf).
(zdroje: databáze CEVH MO; Internetová encyklopedie dějin Brna – https://encyklopedie.brna.cz)