Jeseník
Pomník Obětem 1. světové války - místo je zrušené
DIE HEIMAT
IHREN HELDENSÖHNEN,
BEKRÄNZT MIT LORBEER
UND BETAUT
MIT TRÄNEN.
- z archivního snímku text nečitelný
- z pomníky zbyly jen 2 fragmenty pylonu, více se nedochovalo
Souřadnice: N50°13'45.73'' E17°12'16.7'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Marian Čep
Doplnění informací: Bc. Jaromír Knotek
Hrob Fridrich Edler von Enhuber
(na sloupu)
Ein Mann noch in des Lebens Fülle,
Zerbrach hier seinen Pilgerstab;
Und Freundschaft baute seiner Hülle
Im duft'gen Wald ein grünes Grab.
Was frommer Eifer ihm verneinte,
Ein Stückchen Erd zur letzten Ruh',
Gab Menschenliebe ihm, und weinte
Manch stumme Thräne noch hiezu.
1848
(deska na pomníku dole)
ENHUBERŮV NÁHROBEK
Fridrich Eler von Enhuber byl majorem c. a k. rakouské
armády a pocházel z Vídně. Zemřel 21.6.1848 a byl pochován
na tomto místě 24.6.1848 na pozemku Vincence Priessnitze,
když mu bylo odepřeno uložení na místním hřbitově. Spáchal
sebevraždu, a to proto, jak pověst vypráví, že mu rodina za-
bránila oženit se s chudou dívkou, kterou miloval. Verše na
pomníčku složil jeho přítel kapitán Rotmeister. Pomník nad je-
ho hrobem nechaly postavit ušlechtilé paní z Grafenberku.
Text v překladu podle E. Kappera:
Muž plný života a síly jaré - zde zahynul co oběť světa zlob;
a jeho tělu přátelství tu staré - květnatý lesní upravil hrob.
Co zbožná horlivost mu odpírala, ten kousek země, lásku nemajíc,
to láska k lidstvu jemu věnovala - přemnohou slzu při tom uroníc.
1848
NADACE V. PRIESSNITZE 1995
(na podstavci)
UPRAVENO PÉČÍ MNV
JESENÍK 1960.
Původně dřevěný kříž byl postaven jako vzpomínka na majora c. a k. rakouské armády Fridricha Edlera von Enhubera z Vídně. Německá verze o jeho úmrtí říká: Ve svých 39 letech se major zamiloval do baronky Ilony von Ebenhausen. Krásná šlechtična mu lásku opětovala, a to vzdor okolnosti, že již byla zasnoubena s jedním uherským magnátem. Ten se o všem dozvěděl a přichystal krutou pomstu. Enhuber se totiž údajně podílel na březnovém povstání ve Vídni a po jeho potlačení se schovával právě na Gräfenberku, přičemž doufal v amnestii. Žárlivý sok ho ale udal. Když to Enhuber zjistil, zvolil dobrovolnou smrt. Snad neměl dost síly k útěku, snad mu došly peníze. Enhuberovo tělo bylo nalezeno v den, kdy měl být zatčen. Legenda se dobře poslouchá, ale jak už to chodí, pravdivé je pouze její jádro.
Ze seznamů lázeňských pacientů totiž víme, že Enhuber pobýval na Gräfenberku již od února roku 1848. Březnového povstání ve Vídni se tedy nezúčastnil. Podle svědectví Ferdinanda Neuperta a Rudolfa Mocha, které údajně sepsal Jan Ripper, se Enhuber stal obětí své krize, která se během tvrdé priessnitzovské kůry dostavovala. Pacient trauma psychicky nevydržel a svůj život ukončil.
Dále se již všechny verze shodují: Sebevrah byl pohřben na hřbitově ve Frývaldově. O dva dny později se však nad papírenským jezem utopil ze zoufalství jistý učeň, který na požadavek tehdejšího faráře Gottfrieda Budeho musel být pohřben mimo posvěcenou půdu. To místní obyvatelstvo rozzuřilo. Cožpak si lidé nejsou rovni ani po smrti? Proto se tentýž den shromáždil před farou agresivní dav, kameny vytloukl skla v oknech a velebníčkovi vzkázal: Jestli urozený sebevrah ze hřbitova nezmizí, faru zapálíme a vás vyženeme. Ještě téhož večera byli vybráni dva muži nevalné pověsti, kteří Enhuherovy ostatky exhumovali a pochovali na Gräfenberku, na místě jeho sebevraždy.
V roce 1865 nechaly "ušlechtilé paní gräfenberské a frývaldovské" postavit na tomto místě nahoře zkosený mramorový pomník, což mělo symbolizovat zmařený život. Pomník objímal železný plůtek. Na opracovaném kameni dodnes čteme německý nápis stvořený rakouským hejtmanem Rittmeistrem.
Souřadnice: N50°14'45.03'' E17°10'49.83''
Pomník přidal: Bc. Jaromír Knotek
Příprava dat: Ing. František Jedlička
