Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Otto a Kurt Wolfovi

Umístění: Mohelnice, Nádražní 6
Poznámka:

Na archivní fotografii z odhalování desky je JUDr. Škrobal

Otto Wolf se narodil dne 5. června 1927 v Mohelnici jako nejmladší syn Růženy a Bertholda Wolfových. Jeho otec pocházel z Úsova a matka z Lipníku nad Bečvou. Ve dvacátých letech se rodina přistěhovala z Lipníku do Mohelnice. I v tehdy převážně německé Mohelnici se hrdě hlásili k české menšině. Jejich děti navštěvovaly českou školu a byly členy Sokola. Od r. 1933 bydleli Wolfovi v Olomouci. Ottova sestra Felicitas (nar. 1920) pracovala v módním salonu a bratr Kurt (nar. 1915) studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po příchodu nacistů se Wolfovi usadili v Tršicích, ale Kurt uprchl do Sovětského svazu, kde později jako jeden z prvních vstoupil do Svobodovy armády. V červnu 1942 byl Otto spolu se sestrou a rodiči povolán do prvního transportu z Olomouce do Terezína.
Dne 22. června se nechali odvézt povozem na shromaždiště, ale ve městě z vozu sestoupili a tajně se pěšky vrátili do už dříve připraveného lesního úkrytu poblíž Tršic. Tímto datem začíná i deník, který si tehdy patnáctiletý Otto začal psát. V pravidelných zápisech o nebezpečném životě v úkrytech pokračoval až do března 1945. Tak vzniklo ojedinělé dílo, které je považováno za významný dokument osvětlující poměry za doby okupace a svědčící o pomoci českých obyvatel ohroženým spoluobčanům.

Otto Wolf byl nešťastně dopaden tři týdny před koncem války při proti partyzánské akci, kterou uskutečnil kozácký oddíl ve službách německé tajné policie. Přes velké utrpení Otto nikdy nevyzradil své jméno, jména svých ochránců ani úkryt rodičů. Spolu s dalšími zatčenými byl 20. dubna 1945 popraven v lese poblíž osady Kyjanice. Rodiče i Felicitas se dočkali osvobození. Kurt padl v roce 1943 v bitvě u Sokolova. Byl povýšen in memoriam do hodnosti poručíka a obdržel čestný doktorát a četná vysoká vyznamenání včetně Řádu bílého lva s hvězdou I. stupně, Československého válečného kříže 1939 a Řádu rudého praporu. Pamětní deska byla bratřím Wolfovým odhalena v Mohelnici r. 1947 na Ottově rodném domě v Nádražní ulici čp. 6.
Poslední Ottův zápis v deníku pochází ze 13. dubna 1945. Následné týdny života v ilegalitě i konec války do deníku zaznamenávala Felicitas.
Zpráva o smrti Otty a Kurta se dostala k Wolfovým až za několik dnů po osvobození a znamenala pro ně těžkou ránu. Doufali, že budou moci zvěčnit památku svých synů alespoň vydáním deníku. Jejich několikaletá snaha však byla marná především pro nedostatek politické vůle tehdejšího režimu.
Zatímco v zahraničí vycházely podobné publikace a deníky, jako např. Deník Anny Frankové, Ottův deník zůstal před českou veřejností po dlouhou dobu utajen. Navzdory tomu, že dokumentuje unikátní počin hrdinství a soucitu. Text rovněž podrobně popisuje u nás poněkud mimořádný jev – ukrývání čtyřčlenné skupiny po dobu téměř tří let, ač to vědělo několik desítek obyvatel Tršic i vrchní četnický nadstrážmistr. Všichni riskovali životy své i svých rodin, zejména během tzv. heydrichiády, kdy byly popravy i za mnohem méně závažná provinění na denním pořádku.
Po válce Berthold Wolf působil jako kantor židovské náboženské obce v Olomouci, zemřel v r. 1962.
Felicitas si otevřela v Olomouci módní salon, který jí byl v r. 1948 znárodněn. V roce 1968 odešla se svým manželem Otto Grätzerem do Spojených států. Deník si vzala s sebou. Od r. 1995 je rukopis ve sbírkách United States Holocaust Memorial Museum in Washington, DC. Teprve po pádu totality vyšel u nás tento významný dokument pod názvem Deník Otty Wolfa 1942 - 1945 (Sefer 1997).
Ve zrekonstruované loštické synagoze byla v srpnu 2011 zřízena knihovna Otty Wolfa.

Sdružení­ Respekt a tolerance vytvořilo za podpory NFOH v roce 2012 DVD prezentaci pro vzdělávací účely, vykreslující tento silný příběh rodiny Wolfů pod názvem Deník Otty Wolfa a osudy jeho rodiny.
Ve stejném roce za podpory Nadace židovské obce v Praze byl sdružením Respekt a tolerance vytvořen Výbor z deníku Otty Wolfa a Felicitas Wolfové s interaktivními metodickými texty.

(zdroj http://www.respectandtolerance.com/cz/cs/osudy-mohelnice/72-otta-wolf-denik-a-kniha-podle-skutene-udalosti)

Další k Otto Wolf:
Z Muzea holocaustu v USA:
http://www.ushmm.org/learn/timeline-of-events/1942-1945/page-from-otto-wolfs-diary
http://www.ushmm.org/learn/timeline-of-events/1942-1945/last-diary-entry-written-by-otto-wolf

Z deníku:
http://www.respectandtolerance.com/images/stories/pdf/denik_ow_ukazka.pdf

Wolf Kurt, četař, MUC, nar. 13.2.1915, Lipník nad Bečvou, okres Hranice, kmenové číslo 0.361/M, příslušník 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR. Odveden 20.2.1942, Buzuluk, vojín. Padl 9.3.1943, Sokolovo, pohřben v Sokolově; VHA/SSSR/II/12/9a - Padlí a ranění v bitvě o Sokolovo; Odvodní protokoly 1942 - 45, č. 430. Vyznamenán ČS válečný kříž 1939, Řád Rudého praporu.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Wolf Kurt, Zemské reálné gymnázium v Litovli (maturita 14.6 1935), 1935–1939 Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity v Brně; dne 15.2.1947 mu Lékařská fakulta Masarykovy univerzity udělila titul MUDr. in memoriam.

Vyznamenání a pocty:
Československý válečný kříž 1939
Řád bílého lva s hvězdou
sovětský Řád rudého praporu
in memoriam byl povýšen na poručíka,
dne 28. 10. 1947 byla Kurtu Wolfowi a jeho bratru Otto Wolfovi odhalena v Mohelnici v Nádražní ulici pamětní deska,
jeho jméno je uvedeno na památníku obětí 1. a 2. světové války v Lipníku nad Bečvou (budova radnice na náměstí T. G. Masaryka)
( zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=898 )

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-7106-30385
Souřadnice: N49°46'34.21'' E16°55'42.96'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ctirad Štipl, kronikář města Mohelnice
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Umístění: Mohelnice, Nádražní 395/25, firma Siemens, osobní vrátnice
Poznámka:

Pamětní deska byla sejmuta ze zbouraného objektu a firmou Siemens (jmenovitě panem Plančarem) uskladněna.
V roce 2020 byla instalována do prostoru vrátnice.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE7106-34164
Souřadnice: N49°46'34.21'' E16°55'42.96'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Pavlína Koncošová