Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 2. světové války

Umístění: Bystré, za kostelem
Poznámka:

informace k některým jménům:
Bernovský Ingác (Hynek)
Poprvé byl zatčen na udání za poslech zahraničního rozhlasu. Po dvou týdnech výslechů byl propuštěn pro nedostatek důkazů. Pracoval jako totálně nasazený ve Škodových závodech v Poličce a významnou měrou se podílel na sabotážní akci, kdy byl zkratem v hlavní rozvodně závodu tento na mnoho hodin vyřazen z provozu. Znovu byl zatčen a znovu pro nedostatek důkazů propuštěn.
14. července 1943 byl v Bystrém brněnským gestapem zatčen pro podezření z ilegální podpory KSČ. Znovu byl vyslýchán v Brně, a protože nic neprozradil, byl odeslán k soudu do Vratislavi. Tam se mu ale nepodařilo prokázat činnost nepřátelskou Říši a tak jej odeslali zpět do Brna a byl až do poloviny ledna 1944 vězněn v bývalých dělostřeleckých kasárnách.
Byl odeslán do koncentračního tábora Buchenwald. Tam byl zase vyslýchán a konečně v březnu 1945 prý popraven. Spojení s domovem přestalo a vůbec žádná zpráva o něm nedošla. Zanechal po sobě manželku a tři dítky ve stáří od 6 do 10 roků.

Z dopisu manželky Antonína:
Můj manžel Antonín BRTOUN, nar. 31. 3. 1908 v Brně, příslušný do Bystrého, byl r. 1932 člen „ Sokola“ a starosta jednoty Olomouc- Neředín. Jmenovaný byl zatčen gestapem dne 8. října 1941. Přišli pro něj do bytu ráno, když jsme odcházeli spolu do zaměstnání.
Až později jsem se dozvěděla, že jednalo se o nějaký leták – tj. výzva Sokola k odboji proti okupantům, který byl nalezen Hitlerovými vojsky v Jugoslávii, a pak v důsledku toho nastala persekuce proti vedoucím členům Sokola.
Dále mu byla svěřena funkce člena župního výboru Dr. Smrčky v Olomouci, kde působil jako zapisovatel. Velmi mu přitížilo prý to, že byl členem národní jednoty. Z této funkce chudině přiděloval nejen malou peněžitou podporu, ale i zásoboval chudáky z městských periferií hlavními hospodářskými produkty (brambory, mouku apod.).
Vězněn byl v Olomouci do listopadu 1941, pak je odvezli do Brna na Veveří, kde přečkali již v hladu přes Vánoce a koncem ledna 1942 byli všichni Sokoli a mezi nimi i on odvlečeni do Osvětimi, kde nejen hladověli, ale i těžce pracovali, jak jsem se později po jeho smrti dozvěděla. Tam totiž po velmi krátkém, ale hrozném utrpení zahynul, či byl spálen v plynové komoře, není zjištěno.
Po smrti manželově zavolal si mě lékař MUDr. Hájek z Kraslic u Přerova, který mě o něm něco pověděl. Pracovali totiž s manželem za Osvětimí (byli prý vybráni jako nejsilnější muži) a odnášeli pytle z věčně mlátícího stroje. Unést prý je ani zavázat nemohli, jak byli slabí, a také byli stále biti od neustále přítomných gestapáků. V ten čas byla právě veliká zima a neměli prý na tyto mrazy oblečení, tak prý podle jeho výpovědi kalhoty a plátěný kabátek sahaly do poloviny těla a ostatní bylo obnaženo. Krutě mrzlo a jednou prý žádám Brtouna, aby dobře držel pytel, že jej vzorně zavážu, abychom nebyli stále biti, že sypeme obilí. Tak jsem násilně provazec utáhl a vidím, že zařezal se do omrzlých Brtounových rukou a celé mu je pořezal. Potom prý onemocněl známou tam úplavicí, nazvanou „ Durchfall“, odvedl prý jej ještě MUDr. Hájek do nemocnice a pak již jej neviděl více. Můj milovaný manžel skonal dne 17. dubna 1942.

Freisleben Albín:
V pověstném pražském vězení na Pankráci byl popraven dne 8. července 1943 bysterský rodák Albín FREISLEBEN , nar. 3. 7. 1899, syn Marie Freislebenové v Bystrém čp. 258. Jeho povolání bylo učitelství a toho času učil v Praze, Vršovicích. Zatčen byl dne 2. září 1942, prý pro sabotáž potravinových lístků. Vězněn byl v Praze na Pankráci, pak v Drážďanech a posléze přišel o život opět v trestnici na Pankráci.

Freisleben Václav:
V prvé polovici října 1938 přišla do Bystrého smutná zpráva rodině Bedřicha Freislebena, že jeho bratr policejní strážník Václav Freisleben padl za vlast při ochraně hranic dne 6. října 1938. Zpráva vyvolala hlubokou soustrast rodině. Byla to prvá oběť z řad bysterských občanů.
Jedním z členů pohraniční stráže, který byl také přeložen do pohraničí, byl bysterský rodák Václav Jan Freisleben. Narodil se v Bystrém dne 23. září 1912 jako druhý syn manželů Bedřicha a Marie Freislebenových v Bystrém čp. 182. Jeho otec byl tesařem a zároveň zemědělcem. Matce a dvěma malým chlapcům padl otec r. 1914 v prvé světové válce. Vdova musela se nejen starat o děti, ale bylo na ni trvale přeneseno těžké břímě zemědělské práce. S vypětím všech sil musela sama obstarávat celé hospodářství, jako všecky tehdejší ženy, jejichž muži museli do války. Starostmi a namáhavou prací podlomila si zdraví a v roce zemřela.
Starší ze synů Bedřich ujal se brzy hospodaření a mladší Václav se vyučil klempířem. Pracoval v Mladé Boleslavi a po odbytí presenční služby byl dělníkem v továrně Kolben-Daněk v Praze. Zažádav si, stal se členem policejní stráže v Praze a v pohnuté době 1938 byl přidělen policejnímu ředitelství v Karlových Varech.

Policejní strážník Karel Netrefa vypovídá o svém kamarádovi:
V prvé polovici měsíce října 1938 při postoupení posledního sudetského pásma bývalého čsl. státu německé říši byl policejní strážmistr Václav Freisleben od bývalého policejního ředitelství v Karlových Varech přidělen jako řidič nákladního auta, které sloužilo k přepravě příslušníků bývalé Stráže bezpečnosti obrany státu S. O. S.
Když došlo k záboru, byli jsme spolu na hranici u Horní Blatné, odkud jsme ustupovali směrem na Karlovy Vary, Kysíbl, Doupov a dále k Rakovníku. Při ústupu z města Doupov (Dupau) do vesnice Mašťov (Maschau) okres Podbořany (Podersan) na silnici směrem na Rakovník byl Václav Freisleben nucen auto, které řídil, zanechati na silnici s výzbrojí a výstrojí na něm se nalézající pro neodstranitelnou poruchu na autu.
Po dosažení vesnice Mašťov jel Václav Freisleben na motorce zpět pro výzbroj a chtěl si odmontovat potřebné součástky. Ihned po té byla celá naše jednotka zajata postupující německou brannou mocí.
Po vyřízení obvyklých formalit byli jsme ze zajetí propuštěni a krátce potom z vyprávění nezjištěného děvčete byl Václav Freisleben nalezen na silnici postřelený do hlavy a odvezen říšskými vojáky dne 5. října 1938 těžce zraněný do karlovarské nemocnice a po operaci dne 6. října zranění podlehl.
Delší dobu příbuzní nevěděli, kde jest jeho hrob, až později byl nalezen na vzdáleném karlovarském hřbitově. Hrob je označen dřevěným křížem se jménem na něm.
Jmenovaný byl oblíben nejen členy rodiny, ale i kamarády z policejní služby.

Prezident republiky výnosem Ministerstva Národní obrany ze dne 13. února 1948 udělil strážmistru Václavu Freislebenovi, účastníku boje za osvobození republiky, „in memoriam“ čsl. válečný kříž.

(zdroj: Petr Staňa)

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5310-06670
Souřadnice: N49°37'42.9'' E16°20'46.59''
VPM přidal: Petr Válek
Doplnění informací: Petr Staňa