Praha 6

Pamětní deska Josef Charvát

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 20.09.2022
Umístění: Praha 6, Svatovítská 361/4
Nápis:
ZDE ŽIL
JOSEF CHARVÁT
TECHNICKÝ ÚŘEDNÍK
NAROZEN 28. 7. 1923
ZATČEN 17. 5. 1949
POPRAVEN 5. 11. 1949
Poznámka:

Narozen 28. 7. 1923 v Praze, jeho otec, který zemřel již rok po jeho narození, byl státním úředníkem na ministerstvu financí, matka pracovala až do své smrti roku 1944 na ředitelství státního dluhu v Praze. Absolvoval nejprve pět obecných a později sedm tříd reálky, na které v roce 1941 složil úspěšně maturitní zkoušku. Roku 1943 zakončil maturitou i dvouletý abiturientský elektrokurz na střední průmyslové škole v Praze a s touto kvalifikací začal pracovat jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno, kde setrval až do svého nástupu na Vysokou školu elektrotechnickou na podzim 1945.
Během války se oženil a narodil se mu nejdříve syn Jan (ten však po měsíci zemřel) a posléze syn Petr. Právě z důvodů zabezpečení rodiny musel záhy přerušit vysokoškolská studia a od 1. 5. 1946 se stal zaměstnancem Škodových závodů v Praze. Od října 1947 do března 1949 pak absolvoval základní vojenskou službu, ze které se vrátil na své původní místo. Politicky byl organizován v Československé straně lidové, avšak jen jako její řadový člen bez významnějších funkcí.
Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, ale s jejím programem a cíli se nijak neztotožňoval, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Společně se svou manželkou pomáhal lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni, a jeho protikomunistická odbojová činnost vyvrcholila účastí na pokusu osvobodit politické vězně z litoměřické věznice pod vedením Vratislava Polesného.
17. 5. 1949 byli manželé Charvátovi v časných ranních hodinách zatčeni Státní bezpečností a jako údajní členové ilegální odbojové organizace ZVON obviněni z přípravy ozbrojeného puče, ke kterému mělo dojít v součinnosti s dalšími odbojovými skupinami právě v tento den. Celkem bylo v souvislosti s touto akcí žalováno státní prokuraturou 98 osob, které byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze – civilním (předseda JUDr. Jaroslav Novák, prokurátor dr. Karel Čížek) a smíšeným (plk. Dr. Štella, prokurátor Dr. Juraj Vieska).
Hlavní přelíčení se skupinou, do které byl zařazen i Josef Charvát, proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. srpna 1949 a vyneslo celkem dva tresty smrti, jeden z nich právě pro Josefa Charváta (zločin velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu), druhý pro Josefa Polesného. Vlasta Charvátová byla ve stejném procesu odsouzena k doživotnímu trestu. Již předtím následkem výslechu vyšetřujícími orgány StB potratila. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého jmění.
5. listopadu 1949 byli v Praze na Pankráci po předchozím zamítnutí žádosti o milost Josef Charvát, Vratislav Polesný, Emanuel Čančík, Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš popraveni. Poslední tři jmenovaní byli zatčeni a odsouzeni v rámci Akce Květa (Akce Anton). Manželka Josefa Charváta se z komunistických věznic vrátila až na sklonku roku 1963, po předchozím zkrácení trestu amnestií. Synu Petrovi bylo v té době patnáct let.
(Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno)
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf