Praha 9

Čakovická, Českobrodská, Českomoravská, Drahobejlova, Freyova, K Šafránce, K Žižkovu, Ke Klíčovu, Klečákova, Kolbenova, Krátkého, Modrého, Moravcových, Na Břehu, Na Harfě, Na Obrátce, Na Proseku, Nad Klíčovem, náměstí Na Balabence, Pod Balkánem, Pod Táborem, Poděbradská, Podnádražní, Poštovská, Prouzova, Sokolovská, Strnadových, Špitálská, U Svobodárny, U Vysočanského pivovaru, Za Lidovým domem, Zákostelní

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Josef Kareš, 16.07.2011
Umístění: Praha 9, U Vysočanského pivovaru 703/7
Nápis:
ČLENOVÉ STAVEB. DRUŽSTVA VE VELKÉ PRAZE
POPRAVENÍ NEBO UMUČENÍ V KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH
V LETECH 1939 – 1945.

BOHÁČEK VÁCLAV *1901
HOLEC JOSEF *1908
KOČÁREK JOSEF *1911
KRAUS VÁCLAV *1905
MACHÁČEK ANTONÍN *1896
PLETÁNEK JOSEF *1885
POLÍVKA VÁCLAV *1898
PROCHÁZKA ANTONÍN *1879
ROŽÁNEK FRANTIŠEK *1903
RŮŽIČKA SYLVESTR *1894
ŠVARC JAN *1894

ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0009-18155
Pomník přidal: Jiří Porteš

Pamětní deska Karel Strmiska

  • + o skupině VPM (Poslední adresa)
    • Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.

      Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Marek Lanzendorf, 24.09.2018
Umístění: Praha 9, U Vysočanského pivovaru 419/10, Vysočany
Nápis:
ZDE ŽIL
KAREL STRMISKA
VRCHNÍ STRÁŽMISTR
NAROZEN 1.11.1910
ZATČEN 19.9.1951
POPRAVEN 8.8.1952
Poznámka:

Na počátku padesátých let proběhl jeden z větších procesů, zaměřený na údajnou protistátní skupinu příslušníků SNB, za jejíž hlavu byl označen vrchní strážmistr Karel Strmiska. Případ souzených policistů kombinuje skutečně prováděnou protikomunistickou činnost a zcela smyšlená obvinění z přípravy protistátního puče, tvořící součást velké provokační akce Státní bezpečnosti.
Karel Strmiska se narodil 1. listopadu 1910 v Praze do rodiny Dominika Strmisky a jeho manželky Elfriedy, rozené Přibylové. Po obecné a měšťanské škole vychodil dva roky obchodní školy, z vojenské prezenční služby se vrátil do civilu v hodnosti svobodníka. Jako životní dráhu si zvolil kariéru policisty, v níž pokračoval i po válce, když nově vznikl Sbor národní bezpečnosti. Působil na služebně v Praze a dosáhl hodnosti vrchního strážmistra. Karel Strmiska byl ženatý s Idou, rozenou Fromovou, měli spolu tři děti.
Jeho skutečná odbojová činnost spočívala v pomoci při organizování tajné finanční sbírky na pomoc rodinám politických vězňů, do níž opakovaně přispíval. Karla Strmisku zatkli 19. září 1951 a v následujících týdnech podroben surovým výslechům, během nichž jej vyšetřovatelé nutili k podpisu vykonstruovaných a předem připravených přiznání. Strmisku donutili podepsat, že se dopouštěl nejtěžších zločinů včetně velezrady. Podstatou jeho činnosti měla být příprava státního převratu, vedeného s pomocí amerických vojsk, která by přišla na pomoc ze západního Německa. Do ilegální činnosti prý zapojil řadu dalších osob, současně se připravoval vyzradit tajné skutečnosti nepřátelům na západě. Strmisku prý motivoval především stesk po letech první republiky, kdy jako četník požíval výsadního postavení a užíval si vrchnostenské autority, jíž po vítězství lidu pozbyl.
Proces před senátem Státního soudu v Praze začal 19. prosince 1951 a pokračoval do 22. prosince, kdy byl vynesen rozsudek. Dne 22. prosince 1951 byl Karel Strmiska uznán vinným z velezrady a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti oběšením. Spolu se Strmiskou bylo odsouzeno dalších pět osob, včetně strážmistrů Jozefa Maceje a Josefa Kmínka, kteří byli také odsouzeni k trestu nejvyššímu.
Rozsudek smrti přinesli dva příslušníci StB rodině Strmiskových až domů a vybrali si chvíli, kdy matka s třemi dětmi seděla u štědrovečerní večeře.
Odsouzení se odvolali k Nejvyššímu soudu, který případ Karla Strmisky, Jozefa Maceje a Josefa Kmínka projednal 28. května 1952. Jako ve většině podobných případů odvolání zamítl.
Padlo rozhodnutí Strmisku popravit v den, kdy jeho dcera slavila narozeniny. Poslední den v životě trojice policistů nastal 8. srpna 1952. Postupně je vyvedli na nádvoří věznice Praha-Pankrác, kde jim předseda senátu přečetl rozsudek a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o milost. Karel Strmiska pronesl poslední slova. „Mám hodinky a chtěl bych, aby tyto byly předány jako poslední památka mému synovi“. Potom je převzal mistr popravčí. Karel Strmiska byl předveden v 5.30, kat zahájil popravu v 5.32 a v 5.36 oznámil, že exekuce byla provedena. Soudní lékař prohlásil v 5.40, že odsouzený je mrtev.
Vdovu s dětmi vystěhovali z bytu, zabavili jim nábytek a donutili se nastěhovat do jedné sklepní místnosti bez oken.
Vyšší vojenský soud v Příbrami rozhodl 31. října 1990 o zrušení rozsudku Státního soudu a zastavení trestního stíhání.
Po šedesáti letech se v dochovaném archivním materiálu těžko hledá skutečnou příčinu, proč museli právě Karel Strmiska, Josef Macej a Josef Kmínek zemřít na popravišti. Jediný logický důvod jejich výběru lze spatřovat v organizování materiální pomoci rodinám zatčených a vězněných obětí politických procesů. Tito muži se režimu hodili jako exemplární případ nebezpečnosti příslušníků SNB „nakažených“ duchem první republiky. Jejich poprava v zinscenované justiční vraždě měla především zastrašit všechny kolegy s podobnou profesní minulostí.
Převzato z projektu Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autorem životopisného medailonu je Ivo Pejčoch, redakčně zkráceno
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz/ )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Pomník Ladislav Hindl

Autor: Vratislav Novák, 22.02.2014
Umístění: Praha 9, Za Lidovým domem, za areálem bývalé továrny Praga , při vyústění ulice Za Lidovým domem na "polní cestu" vedoucí podél proti proudu Rokytky
Nápis:
V KVĚTNOVÝCH DNECH
ZDE PADL
LADISLAV HINDL
11.5.1926 - 7.5.1945 - 19 LET
Poznámka:

Ladislav Hindl, kontrolor ČMS. 11.5.1926 - 7.5.1945, bytem Praha IX, Domovská č.154, padl na barikádě ve Vysočanech. Ladislav Hindl (dříve se psala jeho rodina Hündl) byl 26.května 1945 pohřben na Olšanech do hrobu IV-8-237.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vratislav Novák
Doplnění informací: Martin Václavík
Příprava dat: Jiří Porteš

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Josef Kareš, 16.07.2011
Umístění: Praha 9, Zákostelní, v areálu Sokola Vysočany
Nápis:
ZA PRÁVO A SVOBODU
OBĚTOVALI ŽIVOTY

JOSEF ČECH
ROTNÝ PADL V ANGLII 18.10.1942
POPRAVENI
JAN BENETKA 1931/10.41
FR. POKORNÝ 1932/7.42
JOS. PLETÁNEK 1926/6.42
JOS. KOČÁREK 1929/6.42
PLK.G.ŠT. J. KOHOUTEK 1910/8.42
24.10.1942
JAR. PISKÁČEK
ANT. PISKÁČKOVÁ
DOR. MIR. PISKÁČEK
JAROSLAV SMRŽ
JARMILA SMRŽOVÁ
VÁCLAV KHODL
EMÍLIE KHODLOVÁ
VÁCLAV KHODL ML.
UMUČENI
JOS. BLECHA 1926/5.45
ANT. HRUŠKOVÁ 1942
PŘI NÁLETU 25.3.1943
JOSEF JIRÁSEK
MARIE ŠMÍDOVÁ
DOR. VĚRA ŠMÍDOVÁ
V REVOLUCI
LAD. HINDL 1926/5.45

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0009-18156
Pomník přidal: Jiří Porteš

Pamětní deska Jarmila a Jaroslav Smržovi

Autor: Vladimír Štrupl, 22.10.2016
Umístění: Praha 9, Zákostelní 5/666
Nápis:
V tomto domě žili
obětaví členové sokolského odboje
Jarmila a Jaroslav
SMRŽOVI
spolupracovníci výsadku
ANTHROPOID.
Popraveni nacisty 24.10.1942
v Mauthausenu.
Poznámka:

Pamětní deska slavnostně odhalena 22.10.2016.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl