á | a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ľ | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | ť | u | ú | v | w | z | ž (vše)

armádní generál Ludvík Svoboda

* 25. listopadu 1895 (Hroznatín)
† 20. září 1979 (Praha)

Nar. 25.11.1895 v Hroznatíně. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 odveden jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. odeslán na ruskou frontu, kde 18. 9. přešel u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do čs. legií. Bojoval u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistrálu. V legiích byl jmenován poručíkem 6. 2. 1919, kapitánem 16. 8. 1919 s platností od 1. 5. 1919. Do vlasti se vrátil s jedním z posledních lodních transportů a v září 1920 se v hodnosti kapitána vrátil s 3. plukem Jana Žížky z Trocnova do jeho posádky v Kroměříži, kde okamžitě demobilizoval a ujal se rodného statku.


V souvislosti s pokusem excísaře Karla zmocnit se v Maďarsku trůnu byl znovu, jako mnozí legionáři, mobilizován. Poté zůstal sloužit v nově se zakládající armádě, nastoupil u svého mateřského 3. pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži. Zde se také v roce 1923 oženil s Irenou Stratilovou z mlynářské rodiny z nedalekých Cvrčovic.


V roce 1923 v hodnosti štábního kapitána nastoupil službu na Podkarpatské Rusi u 36. pluku. Tam setrval do roku 1931, naučil se maďarsky, z jazyka složil zkoušku na univerzitě. Byl zařazen k výuce maďarštiny na Vojenské akademii v Hranicích v letech 1931–1934.
V roce 1934 byl povýšen na podplukovníka a převelen ke svému 3. pluku Jana Žižky v Kroměříži. Prošel řadou velitelských funkcí, byl velitelem náhradního praporu, instrukčních kurzů záložních důstojníků. Jako velitel náhradního praporu, byl v roce 1937 pověřen přípravou mobilizace. V roce 1938 odešel s mobilizovaným praporem do pohraničí – Kounice u Brna. 15. března 1939 musel předat kasárna v Kroměříži rakouskému plukovníkovi z nacistické německé armády, která okupovala Kroměříž.
Po okupaci Čech a Moravy se zapojil do organizování vojenské odbojové organizace Obrana národa na Kroměřížsku. Začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska, kde velel vojenské skupině ve vojenském táboře v Krakově – Malých Bronowicích. Přes tábor procházely stovky emigrujících mladších důstojníků. Během tří měsíců bylo vypraveno do Francie 1200 letců. Ti vojáci, kteří v Polsku zůstali, měli vytvořit čs. vojenskou jednotku na území Polska, "Legion český a slovenský". Po porážce Polska v září 1939, převedl L. Svoboda skupinu více než 700 důstojníků a vojáků do azylu do SSSR. Přecházeli organizovaně, ale v civilu a aby se jako civilní emigranti nerozptýlili po Sovětském svazu, který měl v té době s Německem dohodu, byli vojáci od veřejnosti izolováni v internačních táborech, v nichž vedli život podle předpisů čs. armády. Tyto internační tábory nebyly ani zajatecké, ani pracovní, ani gulagy.
Protože v SSSR nebylo diplomatické zastoupení, vedl pplk. Ludvík Svoboda diplomatická jednání se sovětskými orgány, aby mohla být tato vojenská skupina udržena v celku, aby byla materiálně podporována a aby větší část důstojníků a poddůstojníků této skupiny byla přepravena do zemí, kde se bojovalo proti Německu (do Francie, po jejím pádu de Anglie a později na Střední východ). Celkem bylo vypraveno za pomoci Sovětů 12 transportů, tj. 662 mužů, 12 žen a 6 dětí.
Měsíc po napadení SSSR Německem byla našimi politickými představiteli 18. července 1941 podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci ve válce proti Německu. Činnost L. Svobody po celé další období války byla spojena s organizací čs. vojska v SSSR a jeho velením, velel čs. jednotkám v řadě bitev až k původním hranicím ČSR.
Dne 4. dubna 1945 jmenoval prezident Beneš tzv. Košickou vládu, Ludvík Svoboda byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany a velením armádního sboru pověřil generála Klapálka.
Na divizního generála byl Ludvík Svoboda povýšen 10. května 1945, armádním generálem se stal 1. srpna 1945.
V poválečném období byl ministrem národní obrany od svého jmenování členem Košické vlády 4. dubna 1945 do odvolání 25. dubna 1950, kdy mu byl po několika jmenování do jiných funkcí nabídnut důchod, který odmítl, 22. listopadu 1952, byl v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským zatčen na základě materiálu, který proti němu připravoval B. Reicin. Dva dny před Svobodou, 20. listopadu byl zatčen i generál Klapálek. Díky intervenci z Moskvy, byl vyslýchán pouze pro sabotáž Košického vládního programu a sabotáže výstavby čs. armády podle sovětského vzoru. Propuštěn byl v prosinci 1952. Do řádného důchodu byl dán začátkem roku 1953.
Svoboda po propuštění z vazby intenzivně pomáhal JZD v rodné obci, rodáci ho zvolili čestným předsedou JZD. Některé zdroje uvádí, že zde byl zaměstnán ve funkci účetního. Dle jiných zdrojů v JZD zaměstnán nebyl a nepobíral plat ani důchod.
Ludvík Svoboda byl rehabilitován v roce 1954, díky Chruščevovi. Do politiky se nevrátil, byť mu to bylo nabízeno. Přijal funkci odbornou, náčelníka Vojenské akademie Klementa Gottwalda, velitelského zaměření, kterou vykonával v letech 1955 – 1958.
Od května 1948 až do zvolení prezidentem v r. 1968 byl poslancem Národního shromáždění postupně na Žďársku, Velkomeziříčsku a Třebíčsku. Byl místopředsedou Svazu protifašistických bojovníků a Svazu československo-sovětského přátelství. Věnoval se práci na pamětech v prostorách Vojenském historickém ústavu.
Dne 30.března 1968 během Pražského jara byl Ludvík Svoboda, po abdikaci Antonína Novotného, na návrh Dubčeka, který se opíral o návrh Svazu protifašistických bojovníků, zvolen prezidentem. Záležitosti Pražského jara, Intervence vojsk Varšavské smlouvy a další související skutečnosti až do jeho odvolání z funkce, jsou dostatečně popsány v níže uvedeném odkazu. Federální shromáždění přijalo 29. května 1975 zákon (50/75 Sb.), na základě kterého byl funkce presidenta zbaven.
Zbytek svého života žil Ludvík Svoboda se svou manželkou Irenou v Praze - Břevnově, v rodinné vilce, kterou Svobodovi vlastnili ještě před nástupem do prezidentské funkce. Zemřel 20. září 1979. Irena Svobodová ho následovala za deset měsíců 17. července 1980.

Zdroje (mimo informací z desek):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_Svoboda

VPM:
kenotaf - Kroměříž, okres Kroměříž
památník - Kyjev, stát Ukrajina
pamětní deska - Kroměříž, okres Kroměříž
pamětní deska - Šenov, okres Ostrava
pamětní deska - Hroznatín, okres Třebíč
pamětní deska - Charkov, stát Ukrajina
pomník - Svidník, stát Slovenská republika
pomník - Vyšný Komárnik, stát Slovenská republika
pomník - Šumbark, okres Karviná
pomník - Hroznatín, okres Třebíč
památné místo - Bolatice, okres Opava
pomník - Poprad, stát Slovenská republika


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.