á | a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ľ | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | ť | u | ú | v | w | z | ž (vše)

Josefa Matušková

* 1912
† 1945

Josefa Matušková, manželka Aloise Matušky, byla popravena Německými okupanty za pomoc domnělým partyzánům, ve skutečnosti německým provokatérům.
V kronice obce Doubravice n. Svitavou, část XI je psáno:
V noci ze 4. na 5. prosince 1944 stala se rodina Matuškova č. 255, v ulici 28. října obětí gestapáků, kteří se lstivě vydávali za partyzány. Tito gestapáci bydleli v Boskovicích, měli mezi sebou několik Rusů – Vlasovců a záměrně, zločineckým způsobem vlákali do léčky celou rodinu Matuškovu, a to Aloise Matušku, jeho ženu Josefu, bratry pí Matuškové Josefa a Františka Kalu, jeho přítele Františka Opatřila a zavinili tak jejich smrt.
Podle vyprávění pí Terezie Kalové (matky Josefy Matouškové, Františka Kaly a Josefa Kaly), která žila ve společné domácnosti u provdané dcery, udál se celý případ takto:
Ve čtvrtek 30. listopadu 1944 šel její syn František Kala večer do Kuniček. Cestou potkal 4 ozbrojené muže, kteří proti němu vystoupili z lesa a navázali s ním ruský hovor, vydávajíce se za ruské partyzány, kteří bojují proti Němcům. Jeden z nich se představil jako kapitán nebo major partyzánů. František Kala se domníval, že jde o skutečné partyzány a dovedl tyto muže téhož dne asi o 22. hodině do bytu svého švagra Aloise Matušky. Tito tzv. partyzáni požadovali jídlo, proto jim manželé Matuškovi podali černou kávu a chléb. Jeden z mužů mluvil špatně česky a říkal, že je ukrajinec, druhý mluvil německy, kdežto další dva nemluvili vůbec. Všichni chtěli u Matušků přenocovat, ale pro nedostatek místa jim nebyl nocleh poskytnut a proto asi o půl dvanácté odešli, když předem ubezpečili všechny přítomné, že se nemusí ničeho obávat.
Dne 2. prosince 1944 přišli tito mužové opět, a to o 21. hodině bez pozvání. Opět žádali jídlo. Dostali bílou kávu, chléb a jablka. V této chvíli přišel náhodou ke své sestře bratr Josef Kala, starosta z Kuniček, který rovněž mluvil s těmito partyzány a asi za čtvrt hodiny odešel domů do Kuniček. tentokrát dotyční muži u Matušků přenocovali a teprve ráno asi v 5 hodin odešli. Vzali si s sebou opět chléb a jablka.
Dne 4. prosince 1944 přišli v tutéž dobu opět a přivedli s sebou ještě dva neznámé muže, takže jich tam bylo celkem 6, vesměs ozbrojených automatickými pistolemi. Tři muži mluvili dobře česky. Všichni dostali opět černou kávu. Asi o půl desáté přišel k Matuškům František Opařil, důvěrný přítel Františka Kaly. Stará paní Kalová mu otevírala a hned ho zavedla do krejčovské dílny, kde pro něho paní Matušková dohotovovala dětskou panenku, kterou si chtěl Opatřil vzízi s sebou do Berlíny, kde byl totálně nasazen, a darovati ji své bytné. Opatřil viděl v kuchyni zmíněné muže a patrně již o všem věděl od Františka Kaly, protože říkal paní Kalové, že to jsou skuteční partyzáni, že se jich nemusí bát. Kalová, Opatřil a Matušková zůstali v dílně, kdežto Kala a Matuška se bavili v kuchyni s partyzány. Tito počali jevit neklid a jeden z nich několikráte vyšel postranními dveřmi na ulici. Kolem 22 hodiny šel Matuška do sklepa pro dřevo a Kala zůstal s muži v kuchyni sám. Pojednou bylo odtud slyšet nápadný hluk. Kalová a Matušková vyběhly z dílny na chodbu, kdežto Opatřil vyhlédl jen pootevřenými dveřmi do chodby. Pochopil co se děje, dveře uzamkl a zůstal v dílně. Muž vydávající se za Ukrajince, stál na chodbě, a když zpozoroval, že se Opatřil v dílně uzamkl, chtěl přes dveře do dílny střílet přičemž volal: „To je gestapák“! Matušková ho chytla za ruku, aby mu zabránila ve střelbě. tento ji však surově chytl za vlasy a smýkl s ní stranou. Také pí. Kalovou odstrčil podobně a počal stříleti dveřmi do dílny. Celkem vystřelil podle průstřelů ve dveřích 15 ran. Mířil tak, aby postihl zejména rohy místnosti. Jedním z výstřelů byl zasažen František Opatřil v koutě místnosti a na místě usmrcen. V té chvíli se vracel s dřívím ze sklepa Matuška, na kterého gestapák také vystřelil a zasáhl ho do pravého ramene. Matuška se zhroutil u dveří do sklepa na zem. Potom se vrhl střílející gestapák na paní matuškovou a paní Kalovou. Chytil je za vlasy a zatáhl do kuchyně. Zde klečel na zemi Fr. Kala a ruce měl spoutány.
Hned nato přišlo do bytu vícero Němců v uniformách s odznaky na rukávech a někteří také v civilním obleku. Poněvadž děti Matuškové, malý Lojzík a Jožinka, počaly v pokoji plakat, zahnali gestapáci babičku k dětem, takže o dalším řádění gestapáků nic nevěděla. Teprve ráno v 5 hodin, když odjížděli, jí řekli, že je v dílně mrtvola. Dílnu uzamkli a nařídili, že tam nikdo nesmí. Babička viděl odvážeti v sanitním autě raněného Matušku, spoutaného Františka Kalu i dceru Josefu, která byla ve 4 měsíci těhotenství. Když gestapáci odtáhli, zjistila paní Kalová, že celý byt vykradli. Celkovou škodu nedovadla babička ani odhadnout.
Zastřelený Opatřil byl ráno odvezen nákladním autem do Brna. Jeho otec se dozvěděl o zastřelení syna teprve třetího dne, protože nikdo mu tak hroznou zprávu nechtěl oznámiti. … Mrtvola zastřeleného Opatřila byla podle uschovaných záznamů krematoria v Brně dne 12. prosince zpopelněna, ale urna s popelem nebyla otci vydána a odvezena na neznámé místo.
Paní Josefa Matušková byla zpočátku vězněna v Brně, odkud byla na jaře 1945 před skončením války odvlečena a umučena na neznámém místě. Její manžel Alois Matuška a bratr František Kala byli utraceni v koncentračním táboře ve Flossenburgu.

Zdroje (mimo informací z desek):
dle kroniky obce Doubravice n. Svitavou na stránkách obce

VPM:
pomník - Doubravice nad Svitavou, okres Blansko


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.