Autor: archiv
Plukovník in memoriam Josef František
* 7.10.1914 (Otaslavice)† 8.10.1940 (Cuddington Way, Velká Británie)
Josef František se narodil 7.10.1914 na Hané, v Otaslavicích u Prostějova. Vyučil se zámečníkem, ale už v roce 1934 se dobrovolně přihlásil k vojenskému letectvu, kde prodělal dvouletý výcvik a 17.8.1936 byl přidělen k 2. leteckému pluku v Olomouci. Nebyl příliš ukázněný, na povýšení na svobodníka čekal dlouho. Měl však nadání pro práci stíhače, absolvoval kurz, po něm byl v r. 1938 přidělen k 40. stíhací letce v Praze-Kbelích.
Po 15. březnu 1939 patřil k prvním, kteří se rozhodli ilegálně opustit vlast a bojovat proti fašistickému Německu. Odešel z vlasti 13.6.1939 do Malých Bronowic nedaleko Krakova, kde podepsal, stejně jako jeho kamarádi, prohlášení o vstupu do francouzské cizinecké legie. Těsně před odjezdem do Francie byla pilotům nabídnuta možnost vstoupit do polského letectva. František se spolu s dalšími dvanácti kamarády rozhodl zůstat v Polsku, tím zůstal bojovat s Poláky až do své tragické smrti. Nejprve odešel do letecké školy v Deblině, kde byl zařazen jako instruktor. Trvalo ale jen měsíc, než bylo napadeno Polsko, kdy 2.9.1939 88 bombardérů Heinkel He-111 zničilo největší polskou základnu. Při následné evakuaci směrem k rumunským hranicím byl s dalšími třemi piloty od ostatních čs. letců odloučen a do 22.9. létal a bojoval na východě Polska. Odtud odletěli do Rumunska, kde však byli internováni v lágru poblíž Bukureště, odkud se jim 26.9. podařilo uprchnout a po opatření dokumentů se lodí Dacia, odplouvající z Konstanty 3.10., přesunuli do Francie.
V noci 21.10. odjeli z Marseille do Paříže, kde se měli hlásit na polském konzulátu, jako Čechoslováci se 30.10. rozhodli, že půjdou na československý konzulát, kde čekali, je přidělí do některé československé letecké jednotky. Tam se setkali s nepochopením, že bojovali v Polsku a poté se do Francie dostávali strastiplnou cestou, bylo jim vytýkáno, kde že se to flákali. Podle dokladů však byli vojáky polské armády, tudíž je přivolaná čs. vojenská policie nemohla zatknout, a tak se vrátili k Polákům do Le Bourget, kde zůstali všichni čtyři do 3.2.1940, kdy byli převeleni do Lyonu. Tam byli přeškoleni na francouzské stíhačky a 4.3. rozděleni: Pavlovič byl odvelen do Toulose, Josef Balejka na základnu Cazaux u Bordeaux, František a Košař dostali rozkaz k odletu na frontu.
Pokud jde o jeho bojovou činnost ve Francii, zde se jednotlivé prameny značně rozcházejí. První zdroj uvádí, že během tří týdnů sestřelil 10 letounů, zejména při letech nad Belgii, ale jeho tehdejší kamarád Josef Balejka uváděl počet nižší, a to 9 jistých a 2 nepotvrzené sestřely, které mu František ukazoval ve svém zápisníku letů. Jeho další spolubojovník, Witold Lukocievski, tvrdil, že v zápisníku měl sedm sestřelů a několik poškozených německých strojů. Protože však není známá jednotka, u které sloužil, může být, že v té době se na frontu vůbec nedostal, protože žádné francouzské archivní dokumenty neuvádějí Františka jako autora ani jediného sestřelu. Nelze však také vyloučit, že mohl létat pod změněným jménem, aby svou rodinu ve vlasti ochránil před persekucí gestapem.
Po porážce Francie všichni čtyři dorazili 21.6.1940 do Anglie. Stáli na nábřeží téměř bez ničeho, s rukama v kapsách, opět jako běženci v cizí zemi. Utíkali před Němci přes Polsko, Balkán, Francii a kanál La Manche. Zde se jejich cesty rozešly, František byl odeslán do stíhací školy, po krátkém přeškolení na Hurricany, byl na přání zařazen do 303. polské stíhací perutě.
303. peruť byla výjimečná už při svém zrodu. Byli v ní letci, i když jich nebylo mnoho, kteří měli sestřely už v Polsku, řada z pilotů prošla boji na francouzské půdě, měla bojové a velitelské zkušenosti. V peruti tedy byli stíhači, kteří prošli bojovým křtem obou kampaní – a to v britském letectvu nemělo obdoby. Hned při prvním boji 1.9., jehož se zúčastnilo šest polských pilotů, všichni zaznamenali sestřel.
František dlouho čekat nemusel, svého prvního sestřelu dosáhl v podvečer 2.9.1940, kdy spolu s ostatními letci napadli formaci asi 10 Bf 109E a svedli s nimi tvrdý boj. František sestřelil jednu „stodevítku“ a po další dny se jeho skóre nadále rozrůstalo (3.9. Bf 109, 5.9. Ju 88 a Bf 109) a již 6. září se stal esem – sestřelil pátý fašistický letoun, když v v boji proti drtivé přesile Meserschmittů Bf 109E jednoho z nich dostal, ačkoli jeho letoun byl značně poškozen a musel nouzově přistát. František létal u 303. peruti od jejího vzniku a jeho šest dní bylo skvělých - bylo v nich pět sestřelů. Jeho konto dále narůstalo, 11.9. byla 303. peruť vyslána k útoku na bombardovací svaz složený z 60 bombardérů, Heinkelů a Dornierů, s nimiž letěl silný doprovod, složený zhruba z 40 Bf 110 a 50 Bf 109. Tento den František sestřelil dvě „stodevítky“ a jednu „stojedenáctku“, čímž dosáhl v Bitvě o Británii deseti vítězství a stal se esem mezi esy v 303. peruti. Další sestřely následovaly ve dnech konce září, poslední úspěchy si na své konto připsal 30. září, kdy sestřelil jednu „stodevítku“ jistě a jednu pravděpodobně. Těmito úspěchy uzavřel své střelecké skóre, které čítalo 17 jistých a jeden pravděpodobný setřel. Za osm dní při hlídkovém letu tragicky zemřel. Do konce války zůstal se svými úspěchy jedním z nejlepších stíhačů.
Františkova tragická smrt při letecké nehodě je nepochopitelná. I přes jeho vynikající letecké umění odešel na onen svět při hlídkovém letu bez zapříčinění nepřítele. Stalo se to 8.10.1940 dopoledne, kdy 303. peruť vzlétla k rutinnímu hlídkovému letu. Při návratu k letišti se znenadání František odpoutal z formace a zamířil na východ. Dodnes není jasné, proč se tak stalo a proč havaroval. Podle některých zdrojů se chystal na nouzové přistání a poté se z nejasných důvodů otočil na záda a narazil do země. Podle jiných se vydal nad Londýn, aby nad domem své dívky předvedl akrobatické vystoupení. Každopádně na jeho letounu nebyly žádné průstřely a ani on nebyl zraněn palbou. Po kolizi se zemí byl vymrštěn z letounu a při pádu si zlomil vaz.
Za své úspěchy byl třikrát oceněn polským Krzyzem Walecznym, jednou československým válečným křížem a dvakrát britskou Distinguished Flying Medal, čímž se stal prvním cizincem ve službách RAF, jenž toto ocenění získal. Těchto ocenění si mnoho neužil, protože československý válečný kříž a druhou britskou Distinguished Flying Medal získal až po smrti. V roce 1941 byl povýšen na poručíka polského letectva o pět let později na nadporučíka československého letectva a v roce 1990 se stal in memoriam plukovníkem československého letectva. Byl pohřben 10. října 1940 na hřbitově polského letectva v Northwoodu. Zůstal s Poláky navždy. Čest jeho památce!
František Josef DFM+Bar, Sgt, 723451 , 303 Sqdn, čet./R/plk., *07/10/13, Otaslavice /Prostějov/, Pilot, †08/10/40
(hrob: http://valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1311808&pfil=True&fnin=josef&srn=franti%C5%A1ek&st=1& )
(pomník a kenotaf ve VB: http://valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1722232&pfil=True&fnin=josef&srn=franti%C5%A1ek&st=1& http://valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=1427228&pfil=True&fnin=josef&srn=franti%C5%A1ek&st=1& )
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.cs-letectvi.cz/osobnost/josef-frantisek
http://www.acr.army.cz/historie/seznam-prislusniku-ceskoslovenskeho-letectva-v-raf-1940-1945-494/
VPM:
hrob - Londýn, stát Velká Británie
památník - Londýn, stát Velká Británie
pamětní deska - Otaslavice, okres Prostějov
pamětní deska - Valašské Klobouky, okres Zlín
pamětní deska - Hawkinge, stát Velká Británie
pomník - Prostějov, okres Prostějov
pomník - Ewell, stát Velká Británie
pomník - Otaslavice, okres Prostějov
pomník - Otaslavice, okres Prostějov
pomník - Prostějov, okres Prostějov
pomník - Praha 6, okres Praha 6
pomník - Londýn, stát Velká Británie
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.